Herna 5: Prokletá planeta I.

PROKLETÁ PLANETA I.

Na tvrdém lehátku ležel nahý mladík. Nebylo mu víc jak pětadvacet. Ale spíš míň. Víčka se mu občas zachvěla, jako by se měl už co nejdřív probudit, ale zdálo se, že spí podezřele tvrdě. Na široké posteli jen tři kroky od té jeho se totiž jiní dva muži oddávali tělesné lásce. A rozhodně nebyli potichu. Asi padesátiletý muž se miloval s dalším mladíkem. Levou rukou se podpíral, pravou měl pod mladíkovým zátylkem a líbal ho. Až podivně něžně, zdálo se, že mezi nimi je víc než jenom sex. Pronikal ho ale tak, že ho to muselo bolet. Při každém zásunu se zvláštním způsobem zhoupl a tvrdě zatlačil. Mládenec pokaždé tiše sykl. Ale nijak se nebránil, držel si nohy, aby je měl co nejvíc od sebe a muž mohl pohodlně zarážet až po kořen.

„Bolí?“ zeptal se muž.

„Ano, pane. Děkuju.“

„Máš za co.“

Sevřel milence pevnýma svalnatýma rukama a teď už vyloženě tvrdě začal bušit do poslušně vystrčeného zadku. Ozval se nářek, ale muž nedbal. Zato mladík na druhém lůžku se probudil. Rozhlížel se, jako by nechápal, kde je. Sedl si, ale zjevně to nebyl dobrý nápad. Zatočila se mu hlava a on málem spadl. Překvapeně se díval na ty dva.

Rychle oddechující muž ještě několikrát přirazil a pak se do sténajícího milence doslova zabodl. Stáhl svaly na zadku a zjevně do mladíka vyprazdňoval pořádnou nálož. Chlapec pod ním vykřikl, ale nijak se nebránil.

Muž na něm dál ležel, líbal ho a hladil. Náhle byl něžný a pozorný. Mladík vrněl jako kotě. Zřejmě byl na drsný styl milování zvyklý.

Po chvilce muž vstal a tak jak byl, popošel k druhému z chlapců. Ten si až teď uvědomil, že na sobě nic nemá, a rychle si přikryl klín rukama.

„Nech toho, já tě už mám prostudovaného tak, že o tobě vím víc než ty,“ ušklíbl se muž a zajel chlapci rukou do vlasů a zaklonil mu hlavu tak, aby jeden druhému hleděli do očí.

„Stál jsi mě včera dost peněz, panáčku, a já čekám, že mi je dřív nebo později, ale raději teda dřív, vrátíš. Takže tady Alfa ti vysvětlí co a jak a ty se budeš snažit, rozumíš?!“

Mladík nešťastně zavrtěl hlavou. Popravdě nechápal vůbec nic. Hlavně ne to, proč je nahý. Navíc z toho podivného muže šel doslova strach. Bylo by možné, že ho včera sváděl a cosi se vymklo? Nebo jak to myslí, že mu je něco dlužen?

Matně se mu začala vracet paměť. Byli v kasinu, hodně pil, ještě víc prohrál, ale to byl jeho kredit, mohl prohrát, kolik chtěl. Pomalu se začal rozpomínat, že toho muže v kasinu vlastně viděl. Ale vůbec si nevzpomínal, že by s ním promluvil jediné slovo. Vlastně, ne…, počkat…, mluvili spolu. Ano, ten muž ho někam zval, říkal, že se mu to bude líbit. Hladil ho, svlékal, ano, ptal se, jak to má s muži, sahal mu do zadku a chtěl… Chtěl co? Bolest hlavy a žaludek na vodě, to si uvědomoval dobře. Ale co bylo s tím mužem dál, to už ne…

Muž pustil jeho vlasy, vzal si oblečení, cosi kutil nad milencovým tělem a šel pryč. Ale druhý mladík s ním v místnosti zůstal. Díval se na něho trochu zvědavě, trochu soucitně.

Jejich oči se střetly. Mladší se trochu křečovitě usmál. Ten, o kterém muž mluvil jako o Alfovi, se líně protáhl a pak řekl:

„Měl by ses vykoupat. Fakt to potřebuješ. V noci jsi aspoň třikrát zvracel.“

Aha, tak proto nemá šaty…

„Děkuju. Mohl bys mi prosím tě půjčit nějaké oblečení?“

„Oblečení?“

„No nevidím tu moje věci a nahý tu chodit přece nemůžu.“

„Budeš muset. Otroci nesmí mít nic než obojky, aby je rozeznali, do jakého patří rangu.“

Teprve teď si chlapec všiml, že Alfa má na krku zlatý obojek. No, nebyl to zrovna obojek. Spíš celkem silný řetěz, ale dost těsný. Když vstal, ukázalo se, že má dole v kůži šourku poměrně velký stříbrný kroužek. Dutý… Penis měl v tuhém návleku, který mu muž před odchodem nasadil.

„Otroci? Jací otroci…,“ vykoktal mladík sedící ještě pořád na posteli.

„Ahá, pán neví, kde je. Tohle je NOEL, víme?“

„Ne, to není možné. Jak bych se sem dostal?“

„Včera jsi prohrál sám sebe v kasinu. A můj pán si tě koupil.“

NOEL byla malá, pustá planetka. A pak kohosi napadlo, že by se tam dalo vybudovat kasino a bordely všeho druhu. Protože tohle byla neutrální vesmírná zóna a neplatily tu žádné zákony, mimo zákazu zbraní a žen. Alkohol a drogy a obchod s lidmi tu kvetly tak, že do deseti let planetku překřtil kdosi na Nové Eldorádo. NOEL… A tenhle název jí už zůstal.

„Nemohl si mě sakra koupit. Copak jsem…“

„Ale to víš, že mohl. A udělal to. Tady se totiž smí a dělá všechno.“

„Ale já…“

„Včera jste sem přišli spolu, šli jste do kasina a ty jsi prohrál. Pán za tebe zaplatil a ty jsi jeho. Trochu se s tebou pobaví, něco se naučíš a pak tě prodá. Vždycky to tak dělá.“

„Nemůže…“

„Ale chápej, tady může. Prostě se na tebe po výcviku přijde podívat pár chlapů, vyzkouší si tě a někdo tě koupí. A to buď ještě rád. Protože dřív tu každého otroka vykastrovali. Teď už jen…,“ a protáhl si prst kroužkem ve spodní části šourku.

„Když budeš zlobit, nebo nebudeš poslouchat, tak tě tímhle uklidní. Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že to bolí jako kráva.“

Mladík na Alfu zíral doslova popelavý. O tomhle místě už slyšel všelicos, ale nikdy to nebylo nic pěkného.

„Mně pán říká Alfa, protože si mě koupil jako prvního. Ty jsi dvaadvacátý, tak ti tak budu říkat. Všem, co přišli po mně, říkal pán číslem.“

„A kde jsou ti… ostatní?“

„Vycvičil je a prodal. Některé někdy vídám, když se sejde s přáteli. Občas to jsou fajn kluci. Ale to víš, někteří to nedali, někteří zkoušeli utíkat… Ty to nezkoušej, odtud se totiž utéct nedá.“

„Stejně uteču!“

„Tak na to se rád podívám. Vstávej a jdem do koupelny.“

Dvaadvacítka chtěl odmítnout, ale odsunuly se dveře a vešel jeho nový pán. Stačil jediný jeho pohled a mladík už bez odporu šel za Alfou. Rozhodnutý, že tak jako tak uteče. Jistě, že se nechlubí těmi, kterým se to povedlo. No, možná bude on ten první, ale vždycky se dá nějak utéct. Nebo se vykoupit. Dobře věděl o tom, že někteří se odsud vrátili. Často o téhle planetě slyšel. O lidech, kteří tu vyhráli neskutečné prachy. I o lidech, kteří tu nechali všechno. A sem tam se šeptalo, že tu žijí lidé s hodně podivnými choutkami a dějí se tu věci, které by jinde neprošly.

Když byl čistý, muž k němu přišel a na krk mu dal fialový řetěz. Byl lehký, ale jak se později přesvědčil, nedal se nijak rozbít, ani otevřít.

„Dlužíš mi za včerejšek tolik peněz, že…“

„Dobře, dobře. Sice si to nepamatuju, ale prostě vám je vrátím. Na kontě…“

„Takže jen pro tvou informaci. Mluvíš, jen když ti to dovolím. A tvé konto je prázdné.“

„To není pravda!“

Muž ho chytil za řetěz, hezky ho posadil před monitor a on vyjeveně hleděl na stav svého konta. Nula nula nic…

„Tohle je nezákonné. Nemáte právo.“

„Ale mám. Tady mám.“

Mladík se ohlédl na Alfu. Ten se tvářil naprosto neutrálně. Bylo jasné, že od něho se pomoci nedočká. Spíš se před ním bude muset mít na pozoru.

Když zůstali sami, opatrně to zkusil:

„Mohli bychom přece utéct spolu. Určitě bys dokázal sehnat oblečení a…“

„Ne, já utíkat nechci. Mám ho rád.“

„Ale houby. Bojíš se ho. Koukej, co ti udělal, co ti dělá. Dokonale ti vymyl mozek.“

„Ne. Já to tak chci. Mám ho rád.“

„Rád? Víš vůbec, co to je? Určitě ne to, že on tě znásilňuje a ty mu ještě poděkuješ.“

„Ale ty jsi nějak chytrý. Líbí se mi to.“

Nakonec se pohádali, ale Dvaadvacítka pochopil jedno. Alfa je jediná jeho aspoň trochu spřízněná duše. Musí s ním zatím vycházet, minimálně kvůli tomu, aby přežil, než se mu naskytne příležitost k útěku.

„Jak jsi tu dlouho?“ zeptal se, aby mluvili o něčem jiném.

„Asi pět let. Možná víc.“

„Ne…“

„Přestaň, jo? Hele, kolik jsi měl chlapů? Pokud jsem slyšel, tak dost. Já třeba jen svého pána. Nikoho jiného.“

„Proč tě zajímá kolik?“

„No, když už víš co a jak, máš to jednodušší. Nezajetí kluci jdou rovnou do bordelu, anebo k těm, co si na to potrpí. Jako ze startu nic moc. To mi věř.“

Věřil.

AMBULANCE

Bránil se ze všech sil, ale dva muži ho prostě chytli a pěkně tvrdě položili na vyšetřovací křeslo. Utáhli mu popruhy a pak mu roztáhli nohy tak, že mu křuplo v kyčlích. Ten v bílém plášti mu prohmatal péro, stáhl předkožku a vyšetřil varlata. Pak mu sáhl do zadku a víc než důkladně se věnoval jeho prostatě. V první chvíli to dost zabolelo, ale pak už byl opatrnější a vysloveně si s ním pohrával. Netrvalo dlouho a jeho péro zareagovalo. On sám z toho byl překvapený, že jeho tělo si dělá, co chce. Bude snad jako Alfa a nakonec přesvědčí sám sebe, že se mu to líbí?

Doktor si s ním hrál a jeho péro tvrdlo čím dál víc. 

„Vykouřit!“ štěkl muž, který ho sem přivedl na Alfu.

Alfa ho vzal do pusy a jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě, poskytl mu dokonalý orál.

„Tak jo, jdeme na věc.“

Na jakou věc? Ucítil, jak mu na vystříkané koule dopadají studené kapičky a vzduchem zavoněla desinfekce. Začal křičet, prosil a plakal. Ale nikdo si ho nevšímal. Doktor mu natáhl kůži, co to šlo, perforovacími kleštěmi ji prorazil a do dírky vtlačil kroužek, který odpovídal velikosti mužova prstenu. Bolelo to neskutečně, ale obešlo se to skoro bez krve. Bylo vidět, že doktor má velkou praxi. K řetězu okolo krku mu dali tenčí řetízek a spojili ho s kroužkem dole. Už jen představa, že by mu za to někdo škubl, byla děsivá…

Muž ho odvedl zpátky k sobě, každý krok ho bolel a mimo to, neskutečně se styděl před lidmi, které potkávali. Většina z nich byli stejní zajatci jako on. Odmítal sám sebe nazývat otrokem. Nazí, s různě barevnými řetězy okolo krku a s různým vylepšením na šourku. Celou cestu vzlykal, jak to bolelo, ale nikdo si ho ani nevšiml. Jako by tady to, že otrokům jejich majitel ubližuje, brali jako cosi samozřejmého.

„Vím, že tě to bolí, ale musíš to vydržet. Ber to jako přípravu na výcvik.“

Muž ho vstrčil do svého bytu a zase odešel.

Jen za nimi zapadly dveře, Alfa mu sundal přídavný řetízek a podal mu prášek a sklenici modré tekutiny. Bez zaváhání si to vzal. Proseklý šourek ho bolel tak, že by si vzal i cyankáli. Bolest ustala prakticky vzápětí. Vděčně se na Alfu usmál.

„Děkuju.“

„Jasně. Až to zase začne bolet, hned mi řekni. Ale ne před naším pánem. Myslím, že by mě nepochválil. I já občas schytám trest, nemysli si.“

„To není žádný můj pán!“

„Smůla, ale je. Minimálně než tě prodá. A zatím prodal všechny. Jeho zboží je vyhlášené. Především poslušností.“

Dvaadvacítka definitivně pochopil, že s tímhle cvokem se neshodne.

Večer se muž vrátil a rovnou ve vstupní chodbičce si otevřel kalhoty. Alfa klekl a začal mu dělat pusou dobře. Muž spokojeně zafuněl a hladil mu vlasy. Ale po chvilce se osopil na Dvaadvacítku:

„Můžeš mi říct, na co čekáš?!“

Bál se neposlechnout, protože šourek se pomalu začínal ozývat. Beze slova klekl vedle Alfy, a i když se mu ani trochu nechtělo, nechal si zkontrolovat mandle. Pak oba špičkami jazyka jezdili po žaludu a Dvaadvacítka si uvědomil, jak se jeho jazyk stále častěji setkává s Alfovým. Dělá to schválně? Teď se dotkly jejich rty. Alfa ho v podstatě líbal. Zaujalo ho to natolik, že na chvilku zapomněl i na bolest, která se ozývala čím dál intenzivněji.

Muž mlčky ukázal na postel. Alfa si klekl a nastavil se. Rychlý, naprosto neosobní akt. Muž si ho vzal na stojáka, doslova jako děvku, bez nejmenší přípravy, jen si promázl péro.

Dvaadvacítka se rozklepal, když si představil, co ho čeká.

Když se po něm muž otočil, začal se třást. Už zas to bolelo jak čert a ještě má vydržet tohle? Chtěl prosit, aby muž počkal aspoň do zítra, ale bál se ho natolik, že ani nehlesl. Nedokázal ale zadržet slzy.

„Na záda, nohy od sebe!“

Poslechl.

Ucítil mužovu ruku. Překvapivě opatrně a jemně mu natřel zarudlý šourek nějakou mastí. A když si všiml, že má trochu oteklé péro, tak i to. Úleva nebyla jako po prášku, ale aspoň trochu to pomohlo. Nepříjemné ale bylo, že měl celou tu dobu v sobě mužovy prsty.

Když si po chvíli Alfa myslel, že se pán nedívá, podstrčil mu další prášek. Ale při večeři muž řekl:

„Nemysli si, já tě viděl. Takže tohle chlapečku, ne. Dvaadvacítka tu uklidí a ty pojď semnou.“

Z vedlejší místnosti se ozval první výkřik. Dvaadvacítka se lekl tak, že málem rozbil misku. On a Alfa jedli z misek, muž z talíře. Chvějícíma se rukama dal všechno do myčky a schoulil se na postel. Nevěděl, jak to trvalo dlouho, než křik přestal a dveře se odsunuly a ti dva se vrátili.

„Kolik ti dal prášků?!“

„Dva…“

„Řekl jsi mi, že jeden. Takže za to lhaní…“

Muž ukázal na širokou postel a Alfa se tam položil.

Dvaadvacítka zavřel pevně oči a obrátil se na druhý bok. Nechtěl to vidět… Ale po chvilce si uvědomil, že zvuky, které slyší, nejsou to, co čekal. Pootočil se na záda a mrkl na ty dva. Překvapeně si pomyslel, že takhle nějak si představuje milování. Bez dechu ty dva pozoroval. Odpoledne muž Alfu ošukal stejně lhostejně, jako by použil kapesník na otření nosu. Ale teď se milovali jako někdo, kdo se milovat s tím druhým chce ne jen pro uspokojení sebe, ale i toho druhého. Když muž poznal, že Alfa se blíží k vrcholu, odtáhl se od něho, vzal ho do ruky a vyhonil mu, pak do něj zase zajel a pokračoval. Alfa se k němu tiskl a líbali se tak, že Dvaadvacítka nepochyboval, že je to doopravdy. Minimálně ze strany Alfy. Ani nevěděl jak, začal si honit…

Jenomže když se Alfa vrátil z koupelny, muž mu hned nasadil návlek. K tomu něžnému milování před chvilkou se to hodilo jak psí dečky k táboráku…

VÝCVIK

Ráno ho vzbudila bolest. Opatrně se posadil. Na stole ležel další prášek. Bylo mu Alfy líto, ale přesto si ho vzal. Přece jen, on o tohle vylepšení sakra nestál.

Vyšel z ložnice a uviděl ty dva, jak sedí u stolu. Muž v triku a krátkých kalhotách, Alfa nahý, jen s pevným návlekem na péru. Váhavě pozdravil. Bylo mu jasné, že zrovna teď by provokovat neměl.

Zamířil k záchodu a muž šel za ním. Automaticky mu ustoupil.

„Ne ne, jen pojď.“

Zaraženě poslechl. Muž mu sáhl mezi nohy a zvedl mu péro. Tak dělá si prdel? Tohle fakt fungovat nebude.

„Jestli hned nezačneš, odvedu tě zpátky na ambulanci a nechám tě přecévkovat! Takže?“

Po několika nezdařených pokusech se nakonec vylil.

„Když tu budu, přijdeš vždycky za mnou a já ti ho podržím. Až se dáš do pořádku, dostaneš návlek, takže jinak by ti to stejně nešlo. Otroci si nehoní. Aspoň ti moji teda ne.“

Pak ho odvedl do místnosti, kde včera Alfa dostal svůj trest. Se strachem si prohlížel kufříky a poličky plné podivností, které měly zjevně jediný účel. Musel si lehnout na úzké lehátko, muž si na levou ruku natáhl rukavici a sáhl mu jen tak na sucho do zadku. Druhou rukou ho zase namazal. Pak odešel a nechal ho ležet. Bouchly dveře a skoro vzápětí se objevil Alfa.

„Pojď se najíst.“

Když jedli, Alfa najednou řekl:

„Byli tu i takoví, co zkoušeli hladovku. Nedělej to, radím ti dobře.“

A na nevyslovenou otázku dodal:

„Obvykle jim stačilo pár facek, nebo tři dny půstu. Dýl to žádný nevydržel.“

„Ten trest včera… On tě zbil?“

„Náš pán? Blázníš? Nikdy mě nebije. Prostě jenom jsou věci, které nemám rád. A on to ví.“

„Třeba?“

„To nepotřebuješ vědět. A mimo to, tobě se to třeba líbit bude.“

„Slyšel jsem, jak jsi křičel… Řekni mi to.“

„Jak chceš, tvoje volba. Prostě mi občas udělá dilataci. Nemám to rád.“

„A to je co?“ zeptal se Dvaadvacítka a už předem věděl, že se mu to líbit nebude…

„No…, takové roztažení…“

„Čeho?“

„Močové trubice. Je ti líp, když to víš?“

„Proč by někdo… dělal něco takového?“

„Protože to nemám rád, protože to bolí. Jez.“

„Ne. Jak se to dělá?“

„Jez!“

Nakonec z Alfy podrobnosti vymámil, ale líp mu opravdu nebylo. Spíš hůř.

Večer, když muž vešel do dveří, oba klekli a posloužili mu stejně jako včera. Dvaadvacítka zase cítil, jak mu Alfa nenápadně olizuje rty a občas mu do pusy vsunul jazyk. Když ho po jídle muž zavolal do místnosti plné všelijakých podivných věcí a poručil mu, aby si lehl na záda, Dvaadvacítka poslechl. Předpokládal, že ho zase namaže. Muž mu vzepřel nohy podpěrami a opravdu opatrně ho namazal.

„Už je to dobrý. Ani oteklý už nejsi.“

Co se na to dalo říct? Nic. A tak mlčel. A byl rád, že dnes do něj nesahá.

Místo toho ho vzal do ruky. Chlapec byl okamžitě ve střehu. Ale stačil jediný dotek na kroužku a on se zase položil.

Muž pískl jako na psa. Alfa přiběhl, muž mu podal malou lahvičku. Alfa si nabral do pusy, klekl a pomocí rtů a jazyka začal na mužův úd nanášet olej. Na zvednutých nohách se náhle zacvakla skrytá pouta…

Muž ho tentokrát promazal a připravil, pokud se to tak dalo nazvat. Ale on se stahoval tak, že to stejně nemělo význam.

„Už jsi v pořádku, takže si tě vyzkouším. Budeš se toho muset hodně naučit, ale především poslouchat.“

Dvaadvacítka zavrtěl hlavou. Není sakra žádný robot na sex. A nikdy nebude.

„Jak chceš,“ řekl muž a tvrdě mu sevřením prorazil. Ozvalo se zaječení.

„Přestaň blbnout, stejně tě bude šukat, kdy ho to napadne. Povol a hotovo,“ sykl mu do ucha Alfa.

Dvaadvacítka se chvíli bránil, ale pak to vzdal a uvolnil se. Bolest pomalu přestala. Přece jen to nebyl jeho první nabíječ. Ale jindy chtěl, nebo aspoň souhlasil. Teď ho cvičili jako psa. Protože to, že výcvik právě začal, to mu bylo nad slunce jasnější.

Když se muž udělal, otřel ho, penis mu ošetřil olejem a dostal stejný návlek jak Alfa. Tvrdý, zakončený kulatou měkkou podložkou a po stranách popruhy. Bylo to nepohodlné, ale zase mu to netlačilo na koule a neodkrvovalo poraněný pytlík. Brzy zjistil, že se tu asi rychle zbaví svého zvyku upravovat si péro a koule, jak to dělají všichni chlapi. Koule byly OK, pokud si na ně ovšem nesahal. A péro měl v nepohodlném futrálu.

Večer mu ho muž sundal jenom na nejnutnější dobu. Protože věděl, že se neudělá, musel ho mít i ve chvíli, kdy si s ním muž užíval. Pak ho prostě poslal do postele a Dvaadvacítka po chvíli slyšel, jak se muž a Alfa mazlí a pak i milují. Chtěj nechtěj je se zatajeným dechem poslouchal. Sáhl si mezi nohy, ale vyhonit si neměl jak… S úžasem si uvědomil, že ho vzrušuje ty dva pozorovat. A taky, že od té doby, co ho Alfa musel vykouřit, tak nestříkal.

PRVNÍ ORGASMUS

Když mu muž řekl, že má jít za ním, ani se nepohnul. Ti ostatní se možná nechali zlomit, Alfa spíš ochočit, ale tady brouček narazil. On určitě nikomu sexuální hračku dělat nebude. Muž se ani netvářil naštvaně, když se k němu vrátil. Spíš pobaveně.

„Tak pojď, jsem mistr, udělám ti to tak, jako ještě nikdo. Pár kluků, které jsem vycvičil, mě prosilo, abych si je nechal a neprodával je. Někteří brečeli, když jsem je prodal, tak se jim tu líbilo.“

„Brečeli, protože jste je prodal, ne proto, že…“

Muž se usmál a zatahal za řetízek připojený ke kroužku v šourku.

Dvaadvacítka vyjekl.

„Mluvit smíš, jenom když se něco zeptám, nebo ti to dovolím.“

Počkal, až se vzpamatuje a: „Tak jdeme. A pamatuj, že poslechneš vždycky na první dobrou. A nauč se to rychle, protože moje zboží je prvotřídní a ty mi to rozhodně nepokazíš.“

Zůstal stát. Uvidíme, kdo z nás má silnější vůli…

Muž se usmál a prudce trhl řetízkem. První, co Dvaadvacítku napadlo, bylo, že mu jemnou kůži šourku roztrhl. Tak to bolelo. Slzy mu tekly po tvářích a jen fakt, že se nechtěl ztrapnit, mu zabránil v tom, aby křičel. Muž odcházel a on kulhal za ním. Pro dnešek bylo bolesti dost. Ale až se to zahojí…

Bezděčně se poohlédl, co na to Alfa. Ale nikde ho neviděl. Muž mu ukázal na jedno z křesel, a když viděl, že se mu tam špatně leze, vysadil ho. Zákaz nezákaz, začal prosit, aby ho muž nechal jít. Ten neřekl nic, jen ho připoutal. A šel si prohlédnout jeho nádobíčko. Dotýkal se ho opatrně, to se muselo nechat, ale stejně to bolelo.

„Koukni, co děláš. Stojí ti to za to?“

V mužově ruce uviděl kapesník a na něm pár kapek krve. Muž ho nechal ležet přikurtovaného s nohama roztaženýma do stran a odešel. Vrátil se s práškem a strčil mu ho do pusy. Pak mu dal pít.

„Takže si to vysvětlíme. Kupuju a cvičím otroky. Jiní kupují a prodávají zas něco jiného. Tak to chodí. Zaplatil jsem za tebe, takže očekávám, že se mi ty peníze vrátí. Ale od tebe těžko. Takže asi tak. Mohl bych tě prodat hned druhý den, ale za vycvičeného otroka dostanu víc. Mimo to, baví mě to. Je to jako krotit koně. Ze začátku je vzpurný a brání se. Pak se naučí poslouchat a nakonec stačí, aby uviděl jezdce, a už nedočkavostí přešlapuje a těší se na projížďku. A tak to měli všichni, které jsem měl. Stačilo se jim věnovat dva tři měsíce a byli na mém umění závislí jako na drogách. Stačilo se podívat a už jim stál. Ani u tebe to nebude jiné.“

Vzal ho za zadek, promazal ho a prostě zasunul. Jen aby dokázal, že si s ním může dělat, co chce. Ani teď mu nesundal návlek, dokonce se ho mimo prvního protažení prsty, už ani nedotkl. Jako by byl jen věc.

Pak ostře pískl. Alfa tu byl okamžitě, jako by stál za dveřmi. Možná, že stál…

Dvaadvacítka čekal, že ho Alfa odváže, ale muž na něj ukázal a lhostejně řekl: „Jestli chceš…“

Když Alfa kývl, sundal mu návlek a odešel.

„No… počkej…, to přece nemůžeš… nemůžeš mě sakra jen tak obtáhnout,“ protestoval spoutaný mladík.

„Proč ne? Pokud si tě koupí někdo, kdo už má víc otroků, koho myslíš, že budou šukat oni? Toho nejslabšího, nebo toho služebně nejmladšího. A to budeš ty. Honit nesmím, tak co bych si nedal, že jo?“

„Ale já nechci!“

„Fakt?“

***

Až do večera vydržel uraženě mlčet. Muž si ho ovšem nevšímal a Alfa vesele mluvil, i když se žádné odpovědí nedočkal.

„Běžte se dát do pořádku,“ řekl muž, aniž by zvedl hlavu od tabletu.

Sprcha byla fajn, ale vnitřní očista už míň. Ale protože muž stál a díval se, nedovolil si nic říct…

Pak ho vzal za paži: „Běž do kabinetu A nebudu to říkat dvakrát.“

Chlapec se v duchu ušklíbl. Kabinet… Spíš mučírna. Kde se to sakra ocitnul? Na planetě plné bláznů? Pak ho napadlo, že všechno, co o téhle planetě slyšel, prý vyprávěli kluci, kteří se odtud vrátili. A mnozí sem prý jezdili „rejžovat“ opakovaně. Takže musí být možnost, jak se odsud dostat.

„Na co tak usilovně myslíš?“

No to ti určitě řeknu, pomyslel si.

„Jen se pochlub.“

Muž určitě nezvýšil hlas. Ani nenatáhl ruku k řetízku. Ale cosi v tónu ho přimělo k odpovědi.

„Chci domů.“

„Domů? Ty něco takového máš? Flákal ses po barech, spal jsi na ulici a prodával ses. Tomu říkáš domov?“

To všechno byla pravda, ale taky byla pravda, že byl svým pánem.

„Tak chci na svobodu.“

„Tady ti bude líp. Najdu ti hodného pána, bude ti u něho dobře. Pokud si to sám nepokazíš.“

„Nechci.“

Muž ho popadl pod pažemi a posadil na jedno z křesel.

„Lehnout, nohy nahoru a ticho!“

Neodvážil se už ani špitnout.

Cítil, jak si s ním muž hraje, ale bál se tak, že se jeho péro ani nehlo. Strach fakt není dobré afrodiziakum…

Ostré hvízdnutí a Alfa poslušně přiběhl. Jako pes, pomyslel si. Ještě mu to nedobrovolné ošukání neodpustil.

Hm…, ale kouřit umí… Páni, asi se tu fakt něco naučil…

Prsty, které mu zajely do zadku, ho rychle přivedly zase do reality… Stáhl se, ale už bylo pozdě.

„Máš pevný úchop, hochu. To se cení. Možná na tebe budu dnes trochu milejší.“

Naser si, úchyle, pomyslel si Dvaadvacítka, ale nahlas to neřekl. Na tu bolest hned tak nezapomene.

Prsty v jeho zadku neomylně našly prostatu a začaly se jí věnovat. Se zručností profesionála. Netrvalo to moc dlouho a ozval se blažený výdech.  Chlapec se kousl do jazyka, ale za chvilku už se neovládl, kroutil se a vzdychal.

Neviděl, jak si muž navlékl na penis asi deseti centimetrový pásek pokrytý jemnými háčky. Fungovaly jako dikobrazí ostny. Do těla zajely jako po másle, ale při vytahování se rozevřely a drhly.

Nahé tělo se drobně chvělo jako v zimnici, muž ho vzal silnýma rukama za boky, pevně ho sevřel a v podstatě si ho nabodl na svůj dokonale vytvrzený klacek. Nechal ho chvilku, aby si zvykl, pak ho maličko odtáhl a zase si ho přirazil. Skoro to vypadalo, že si análem svého nového učedníka honí.

Pro Dvaadvacítku to ani náhodou nebyl nějaký začátečnický sex. Ale tohle zažíval poprvé. Tohle všechno bylo… nevěděl, jak to popsat. Nedobrovolný styk, který mu dělal podivně dobře, Alfa mu zpracovával ptáka, což obvykle bývalo opačně, a podivný, zatím nepoznaný pocit naprosté bezmocnosti.

Muž najednou přitvrdil, háčky na návleku dráždily a drhly o citlivou prostatu. Každý zásun byl horší a horší. Nebo lepší a lepší? Už to neřešil. Nechtěl. Jediné co chtěl, bylo se udělat. Podvědomě se přizpůsobil tempu mužova pronikání a jen se pevně stáhl. Zadkem mu projel křečovitý stah, vystřelil do koulí, smáčkl je a další stahy ho následovaly a mačkaly mu koule jako citron. A on stříkal skoro stejně. Škubal sebou a lapal po dechu. Ale kdesi v poslední prokrvené části mozku se ozvalo: „Co to ten chlap se mnou dělá?“

A on dělal. To co uměl jako málo kdo. Věděl, že projíždět rozdrážděný zadek se musí umět. Dal si návlek na prsty a pomalu zajel dovnitř a jemným drážděním udržoval jeho doznívající ukojení. Když usoudil, že to stačilo, nechal tu věc zasunutou v něm a s úsměvem poplácal Dvaadvacítku po hezky vyklenutém zadku.

Šel k jeho hlavě a řekl: „Na začátek jsi nebyl špatný. Ale neboj se, jsi jako diamant a já si tě obrousím. Však máme čas.“

„Já to nechci dělat. Nemůžete mě tu držet.“

Muž mu položil ruku do klína a on rychle zmlkl.

„Vidíš? Můžu.“

Alfa ho dal do pořádku, ale dál ho nechali přivázaného. Sotva se muž vrátil, rychle se ukázalo proč. Viděl, že bere cosi, co má podezřele falický tvar. Stáhl půlky, ale jediné, čeho tím dosáhl, bylo to, že zavádění víc bolelo. Pomocí balónku muž hračku přifoukl, aby ji nedokázal vytlačit, a pak zapnul vibrace. 

„Až se uděláš, zavolej. Ale dokud nebudeš stříkat podruhé, necháš si to tam.“

Než se vzmohl na protest, muž odešel a Alfa poslušně za ním.

První, co chlapec udělal, bylo to, že se pokusil zbavit bondáže, ale marně. Tyhle úvazy někdo dokonale vymakal. Tak aspoň toho neřáda, co do něj bez ptaní vstrčili. Supěl námahou, ale nepovedlo se.

A tak ležel a slzy mu tekly a padaly na smotaný ručník, který mu Alfa ohleduplně na poslední chvíli vsunul pod hlavu, aby se mu líp leželo.

Říkal, že je tu pět let a tohle byl jeho první. Jak se asi na tuhle prokletou planetu dostal? A jaké to asi bylo s tímhle člověkem? Na své poprvé si vzpomínal jenom matně jako na ostrou řezavou bolest. Ležel a křičel, to věděl, ale ani za nic si nemohl vzpomenout na tvář muže, který s ním byl.

Vzpomínky ale rychle opustil, protože hračka v něm se ozývala stále intenzivněji. Cítil, jak se jeho pták probouzí a začíná vstávat. Jenomže sáhnout na sebe nemohl a chvění v zadku bylo sice citelné, ale ne zas natolik, aby se udělal. S takovou tu může směle ležet až do rána. Prý zavolej, až se uděláš… To víš, že jo…

Jenomže po půl hodince nastal mnohem větší problém. Potřeboval si odskočit a to přikšírovaný nemohl. Nejdřív si škodolibě pomyslel, že to udělá na zem, ale strach z trestu v podobě škubnutí za kroužek pod varlaty mu to nedovolil.

Chvilku se kroutil a pak se vzdal.

Jenomže představa, že by měl volat „Pane“ na někoho, kdo ho sem bůhvíjakým podfukem přitáhl a teď s ním dělá tohle, to se mu nechtělo. A tak zkusil zavolat Alfu. Ale nikdo nepřišel. A tak volal jen: „Prosím, prosím, můžete přijít?“

Muž kupodivu přišel. Rozsvítil tlumené světlo a přísně řekl: „Jestli příště vynecháš to ‚Pane‘, nechám tě tu do rána!“

„Omlouvám se, ale potřebuje na malou.“

„Rozuměl jsi mi?“

„Ano…“

Křeslo pod ním se zvedlo, takže skoro seděl. Muž mu sáhl mezi nohy a vzal ho za péro. V druhé ruce se mu objevila podlouhlá nádoba.

„Tak na co čekáš? Říkal jsi, že potřebuješ?“

Poslechl.

Zase ho položil, přinesl si malý ručník namočený do studené vody a důkladně ho omyl. 

„Tak co bude s tím domácím úkolem? Potřebuješ pomoct?“

S chutí by toho namachrovanýho blbečka poslal někam, ale to si zatím nemohl dovolit.

„Nešlo mi to…“

„Tak máš zavolat, že si nevíš rady.“

Jo jasně, ještě tě budu volat…

Muž začal pomalu přifukovat uměláka v něm a nepřestal, dokud nesupěl bolestí. Pak zvýšil vibrace z jemného chvění na tvrdé přírazy. Okolo žaludu mu secvakl klip, který mu tuhle nejcitlivější část masíroval. Pak si pohodlně sedl a díval se.

Nahým tělem to zacukalo, Dvaadvacítka se pokusil bránit, ale to bylo tak asi všechno, co mohl. Měl pocit, že orgasmus se do jeho těla doslova zakousl a pochutnává si na něm. Hlasitě sténal a házel hlavou ze strany na stranu. V křeči propnul kotníky a prsty škrábaly imaginárního nepřítele. Prohnul se jak luk a začal stříkat.

Muž ho zbavil hraček, namočil ručník a omyl ho mezi nohama. Když viděl, jak mu tečou slzy, vzal čistý papírový kapesník a otřel mu i obličej.

„Ale no tak, copak ti ubližuju? Brzy si zvykneš, protože na dobré věci si člověk zvykne rychle. Naučíš se poslechnout na slovo, to jediné chci. Tvůj pán si tě už naučí, co bude mít rád on. Ale asi nebude stát o to, abys mu tam ječel a bránil se. Pojď, jde se spát.“

Chlapec čekal skoro všechno, jen ne to, co přišlo. Muž ho odvázal, vzal ho do náručí a odnesl do velké postele, kde spával on a Alfa. Přikryl ho a lehl si. Alfu vzal do náručí a ten se k němu přitulil, už zase mazlivý jako kotě a za chvilku oba spali.

Nevěděl, jak dlouho ležel, než se odvážil vstát. Tiše ťapkal po hustém koberci a vyšel na chodbu. Dveře našel, ale nic, čím by je otevřel. Ani kliku, ani čidlo, ani žádný mechanismus na vymačkávání kódu. Okna taky neměla nic, čím by je mohl otevřít. A i kdyby, okolo dvora byla vysoká zeď.

Schoulil se do křesla v pokoji a samým zklamáním se rozplakal.

„Kdyby ses zeptal, Alfa by ti řekl, že dveře pustí jenom mne. Ani před ním se neotevřou. Odsud neutečeš,“ ozvalo se za ním.

„Ale já tu nechci být. Nemáte právo tohle se mnou dělat.“

„Když budeš mít kliku, třeba tě tvůj nový majitel za čas propustí. Ale u mého zboží se to nestává. Kvalita je kvalita.“

Vzal ho za paži a odvedl zpátky do ložnice.

PRVNÍ TREST

„Ti furt říkám, že jsi cvok. Odsud prostě nezdrhneš. Myslíš, že já to nezkoušel? Až na to, že za tejden už jsem zdrhat nechtěl. Za měsíc jsem už ani nepotřeboval, aby si mě volal. Písknutí stačilo. Hodil jsem se na záda, nohy do praku a jediný, čeho jsem se bál, že to odbude moc rychle. Jako jasně, pár věcí jsem se naučit musel, občas jsem si zařval, ale většinou…“

„Dej mi už pokoj. Já nebudu nikomu dělat psa, nebo co to z vás vychoval. Já chci pryč.“

„Ale jo, pár kluků odsud odletělo. Buď, že s nima jejich majitel nebyl spokojenej, nebo ho ukecali a třeba jsou vždycky nějakou dobu tady, pak daj voraz a zase se vrátí.“

„Se mnou spokojení nebudou.“

„Jsem viděl včera, jak se ti to nelíbilo,“ jízlivě řekl Alfa a ušklíbl se.

„Navíc, když s tebou nebudou spokojení, spíš než propustka ti hrozí bordel. A tam bys teda něco zažil. Koukni, náš pán prodává draho, může si to dovolit. Jenže těžko někdo vyhodí tolik peněz a pak tě nechá odjet. V bordelu je podřadný zboží, taky se k nim podle toho ti, co tam chodí, chovají, ale něco za tebe trhnou. Takže to bych neriskoval, raději bych byl hodnej chlapeček.“

„Ty se opravdu nedostaneš nikdy ven?“ zeptal se Dvaadvacítka, aby odvedl řeč.

„Jako na ulici? S pánem kdykoliv. Ale jinak ne. Řekl, že mám sedět doma a čekat na něho. Tak sedím a čekám. Ale na dvůr k bazénu můžu. A smutno mi taky není. Jednak se tu čas od času objeví někdo jako ty, nebo pán hlídá otroka někomu, kdo odjel na nějakou dobu mimo. Mimochodem, zaplaveme si?“

Dvaadvacítka váhavě přikývl. Když tu v noci chodil, neviděl jiné dveře, než ty, které se nedaly otevřít. Trochu udiveně se díval, jak Alfa jde do ložnice. Tam se postavil před stěnu a řekl: „Otevřít.“

Stěna se odsunula a pustila je na dvůr. Vyšel za Alfou a rozhlédl se. Moc nadějně to nevypadalo.

„Hoď se do klidu, tebe to nikam nepustí. Reaguje jen na pánův a můj hlas. Mám ti sundat ten řetízek?“

Vděčně kývl a Alfa ho zbavil té nepříjemné věci. Zvlášť při spaní to bylo k zbláznění.

„Ty to nosit nemusíš?“

„Všiml sis? Neprovokuju, takže nemusím.“

„Ale minule, víš, kvůli mně…“

„Ale to víš, že jo. Občas něco vyfásnu, ale tohle je spíš pro nováčky. Ostatně, on má milion jiných trestů, které mi může dát. Však sám uvidíš.“

Hráli si v bazénu asi dvě hodiny, když se tu objevil domácí pán. V plavkách. Bezděky nad tím zavrtěl hlavou. Muž si zaplaval, posadil se na kraj bazénu, z plavek vytáhl svou chloubu a Alfa už byl u něho.

„Proč myslíš, že chci tebe?“ zeptal se muž s úsměvem.

„Protože jsem lepší,“ zamumlal Alfa už s plnou pusou a náruživě se věnoval oblažování svého pána. Chlapce si nikdo nevšímal a on o to ani nestál. Najednou muž chytil Alfu za vlasy a odtáhl ho od sebe. Alfa překvapeně zvedl oči.

„Můžeš mi to vysvětlit?“ zeptal se muž a natáhl druhou ruku. V dlani měl řetízek, který Alfa odepjal Dvaadvacítce.

„Nemám pocit, že bych to dovolil.“

„Omlouvám se, ale…“

„Vylez.“

Zdálo se, že Alfu mrzí víc přerušená činnost než případný trest.

„Kleknout.“

Bez řečí se dal na všechny čtyři. Muž si řetízek omotal okolo dvou prstů a pak mu ten smotek zasunul do zadku.

„Můžeš pokračovat.“

„Děkuju, pane.“

Alfa skočil do vody a dál se věnoval pánovu péru, jako by se nic nestalo. Když se muž udělal, skočil do vody za nimi a klukům hodil míč. Alfa vypadal, že je opravdu v pohodě a ochotně blbnul. Vyloženě působil šťastně.

Copak on si neuvědomuje, jak je to mimo realitu? Je tu zavřený jako v kleci, ten chlap ho zneužívá a on se tváří, že tak to má být? To se ho tak bojí a je dobrý herec, nebo… ho má fakt rád? Naučil se ho mít rád? Tohle při tom pohledu letělo Dvaadvacítce hlavou.

„Copak? Zase promýšlíš útěk? Nebo dumáš nad nesmrtelností chrousta?“ zeptal se ho muž a prohrábl mu vlasy, jako to dělal Alfovi.

„Moc jsi toho v noci nenaspal, klidně si běž lehnout.“

Nechtělo se mu spát, ale chtěl být sám.

„Díky…, pane.“

„Dobře, vidím, že máš dobrou paměť. Copak je?“

„Řekl jste, že když budete doma…“

„Jo, to jsem řekl.“

Šel s ním, sundal mu návlek, podržel mu ptáka, pak mu ho ale zase vsunul do návleku.

„Kdybys potřeboval pomoct s něčím jiným, stačí poprosit.“

Chlapec zavrtěl hlavou.

„To si řeknem za měsíc.“

Nové zavrtění. 

***

Písknutí. Ostré a velitelské. Alfa i Dvaadvacítka naběhli.

Muž seděl v pohodlném křesle. Nahý. Pták mu stál jak čestná stráž a orosený žalud se mu leskl.

„No, pojď,“ vyzval Dvaadvacítku.

Mladík váhavě popošel dva kroky.

„Řekl jsem, že máš jít ke mně!“

Polkl na sucho a udělal zbývající krok. Proč si sakra nezavolá Alfu, který se na to jen třese?

Klekl si dřív, než se mužova ruka dotkla řetízku. Váhavě natáhl krk. Ne, že by to nikdy nedělal, ale nikdy to nedělal rád. Opatrně se dotkl mužovy chlouby rty. No aspoň, že se zjevně před tím umyl. Nenadšeně pootevřel pusu a nechal muže vklouznout dovnitř. Ale sotva muž přirazil, instinktivně ho naplo a on uhnul. Muž počkal, až si několika hlubokými nádechy uklidní rozbouřený žaludek a mínil pokračovat.

Dvaadvacítka zaťal pusu a uhnul. Ne, on se vycvičit nedá. Ne a hotovo.

„Jak chceš,“ řekl muž zdánlivě klidným hlasem a vstal. Vzal do ruky řetízek od kroužku v šourku a vedl Dvaadvacítku ke křeslu, kde si s ním minule hrál. Vysadil ho nahoru a přikázal mu, aby si lehl. Tentokrát poslechl. Tuhle zónu neubrání, to mu bylo jasné, tak se ji rozhodl obětovat.

Pouta na ruce, nohy do podpěrek a do stran. To už znal. Ale co ten popruh těsně nad kyčlemi a ty dva v tříslech? Nemohl se ani pohnout. Najednou si vzpomněl, co mu řekl Alfa. Dřív tu otroky kastrovali… A už si vzpomněl, co o téhle planetě slyšel jako první. Že tu kastráti bývají velmi dobře placeným zbožím. A že se jich tak nějak nikdo moc neptá.

„Řekl jsem ti, že budeš poslouchat na první dobrou, vzpomínáš?“

Chtěl odpovědět, ale strachy mu tak vyschlo v puse a v krku, že jen zasípal. Aspoň vehementně kýval hlavou. Strach ho doslova zmrazil…

„Ale ty jsi neposlechl, takže si zasloužíš trest. A první trest musí být exemplární, aby sis ho pamatoval. Souhlasíš?“

Neudělal nic, jen tvář se mu zkřivila v pláči.

„Podej trojku,“ řekl muž a Alfa cosi vytáhl z koženého kufříku s číslem tři.

Dvaadvacítka konečně dokázal polknout a mohl mluvit. Omluvy a prosby, pláč a sliby, to všechno se z něj hrnulo jako vodopád. Muž mu dal dlaň na pusu.

„Tohle bude tvůj první trest. Musí být takový, aby sis ho pamatoval. Protože jinak by to bylo o ničem.“

Dvaadvacítka konečně uviděl, co má muž v ruce.

„Jsi můj dvaadvacátý praktikant, takže jsem ti vybral hračku s tímhle číslem. Je to na první zásun hodně velké, obvykle bych si to nevybral. Zkus se tak nemlít, zbytečně si to zhoršuješ.“

Dvaadvacítka ucítil, jak mu kdosi sevřel ruku. Alfa… Vděčně stisk opětoval. A už cítil, jak mu do žaludu zajíždí cosi drsného a nepřirozený tlak a pak řezavou bolest z pronikání té věci. Začal křičet…

Muž ho nechal vybrečet, jen mu několikrát zopakoval, aby přestal, vždyť už to je. Ale katetr v něm nechal. Bolest po chvilce opravdu ustoupila, ale Dvaadvacítka cítil tlak v péru a nepříjemné tření v žaludu.

„Tak co, odpustíme mu, nebo si ještě trochu pohrajem?“ zeptal se muž, podíval se na Alfu a konečky prstů pohladil Dvaadvacítku po ptáku.

Sáhl mu hluboko do zadku a začal ho promazávat. Nové prosby, nové vzlykání. Muž vzal anální kolík a vsunul ho do promazané zadnice. Znovu se podíval na Alfu a zopakoval svou otázku.

„Tak co, odpustíme mu, nebo si ještě budeme hrát?“