• kuscheltyp
Stylromantika
Datum publikace4. 8. 2017
Počet zobrazení1761×
Hodnocení4.69
Počet komentářů14

Zase já, Filip, ahoj. A nebo hallo? Grüße aus Neustadt! Chtěli jste další pokračování, tak tady ho máte. A mě k tomu. I s celou mou paradoxní existencí: dobrej student s nesmírnou úzkostí z maturity a ze zkoušek vůbec (někdy si říkám, jestli to není to jediný, co mi škola dala), oblíbenej přátelskej samotář (to nakonec fakt vadilo jen pančelkám, spolužákům nikdy), objekt sexuální touhy holek i kluků (kterýmu je přitom celý to běsnění kolem páření a rozmnožování táákhle volný), introvert, co s rozhodností sobě cizí dotáh svýho čtyřprocentního spolužáka, kámoše a ctitele do báru pro teplý, protože ten by to sám nedokázal, jak se mu těsně před cílem rozklepaly kolena. To by se spíš vydal opačnym směrem tak daleko, až by došel z Německa zpátky domu pěšky.

Prostě jestli si někdy připadám trochu neschopnej, tak teď jsem sám koukal, čeho jsem schopnej. A vysloveně čučel, že i Matyáš zná něco jako stud. Teď už to byl ale zase on, rozjetej, nadšenej, uplně zářil, uplně svítil a jako radar očima z každýho úhlu skenoval lokál, ve kterym jsme byli něco po třetí hodině zatim sami s mladym barmanem, a vypadalo to, že něco hledá.

"Chybí ti tu něco, Matyáši?"

"Já myslel… jako… já čekal, že tu to…," koktal.

"To…? Co…?" vyčkával jsem, co z něj zase vypadne.

"No jako…"

"Nechceš si to předtim vykloktat do hrníčku?" bavil jsem se.

"Kluci! Jako. Že tu budou. A to. Že se budou třeba líbat. A mazlit. A tak."

"A mrouskat, co?" dodal jsem.

"Taky," kejval Matyáš horlivě hlavou… ale pak se zarazil. "Teda néé. Nebo… třeba."

Tak proto se pán tolik styděl dovnitř! "Ty seš tele, Matyáši," smál jsem se už nahlas. "Tohle je prostě café bar jako každej jinej. Teda jinej je, to jo. Tim, kdo sem chodí. Ale v normálním baru se taky za běžnejch okolností hnedka nesouloží, to přece musíš vědět líp než já. Nebo kdo z nás tu je větší pařmen?"

"Já vim. Ale stejně, Fílo. Sem doufal v mnohem víc," protáhnul zklamaně. "Myslíš, že je gay?"

"Kdo? Ten kluk za barem? Vim já? Možný to je. Asi pravděpodobnější než jinde. Ale třeba tu je proto, že jinej job zrovna nesehnal. Nikdy nevíš. Holt se ho zeptej, no. Určitě nebudeš první."

"Já myslim, že v takovým podniku musí bejt teplej," spekuloval Matyáš a nijak se netlumil. Nemá to koneckonců v povaze a snad to ani nevadilo, však jsme byli v Německu. Cizinci na vejletě. Svobodný a volný jako kdekoli, kde člověka nikdo nezná; nic ho k ničemu nezavazuje a nic nesvazuje. A kde místňáci neznaj ani jeho řeč. Za těchhle okolností jsem se taky uvolnil:

"Já jen doufám, že nebude mít teplý i pivo," řek jsem, když konečně přicházel k našemu stolku.

"Tak co si dáte, kluci?" Mluvil česky. Než mi to seplo, ještě mi z pusy automaticky vyjelo předem připravený "ich hätte gern ein dunkles Bier, bitte".

"Tmavý máme freiberský, nebo Franziskaner dunkel."

"Tak to druhý," řek jsem, protože to poslední je dycky to jediný, co aspoň vteřinu udržim v hlavě.

"Správná volba. Freiberger bych nenalil ani svýmu psovi, doporučuju bratry Františkány. A kamarád?"

"Já… teda já… to tak nemyslel," koktal Matyáš. "Já jen, že… teda jestli jste mě slyšel, já jen…"

"Slyšel. Ale z toho si nic nedělej. Možná si dávej víc bacha na pusu, tady ve městě je hodně Čechů, i spousta Poláků, který si taky domyslej, o čem se bavíte. Před Rusama, a těch tu jsou taky mraky, před těma už seš možná víc v bezpečí, ale hlasitý komentáře na lidi, na to bacha. Kdekoli na světě, nikdy nevíš, kdo ti může rozumět."

"A jste?" vzpamatoval se Matyáš.

"Čech? No jasně. Co chceš k pití?" vyhnul se nejdřív barman jeho otázce.

"Pro mě světlý."

Matyáš valil bulvy na tu hru svalů pod krátkýma rukávama jeho trička, když před nás stavěl dvě orosený sklenice. "A jestli myslíš, jestli jsem na kluky," obrátil se na mýho spolužáka, "tak tě zklamu. Jsem tu jen na tenhle semestr, já jinak studuju v Liberci na technice, nanovlákna a tak, ale ten erasmáckej příspěvek neni tak velkej, abych si nehledal brigádu. No a spolubydlící zná majitele tadytoho podniku. Tak mě doporučil a on mě vzal. Jinak mám v Liberci přítelkyni a je to s ní na dobrý cestě, taky proto jsem nechtěl nijak daleko, když do mě náš profesor hučel, že ve mně něco je a že bezpodmínečně musim někam ven na stáž," smál se barman. "Ale musim uznat, že bylo dobře, když mě k tomu dokopal. Dost jsem jel v zajetejch kolejích a málem už mě to přestalo bavit, tyhle měsíce mě celkem zrestartovaly a nakoply k dalšímu studiu, možná to pak u nás zkusím i na doktorát."

A potom už na nás neměl tolik času, bar se začal pomalu plnit. Škoda, zrovna bych se ho vyptal na všechno možný. Už dávno ve mně klíčila myšlenka, že bych vypadnul studovat ven. Jako ne jen na semestr, na celejch pět let. Prostě vystoupit z českejch souvislostí, takovej muj soukromej czexit naruby. A co jinýho vzít při výběru do úvahy než jazyk, kterej mi jde po češtině nejlíp…

Zato si k nám přisednul takovej drobnej zrzavej klučina. "I'm Tim, nice to meet you, guys," představil se. Byl z Texasu, prej už mu bylo dvacet, ale vypadal jak u nás sedmnáctiletý. Věděl, že to je v tomhle baru jeho výhoda. Němčina mu ještě moc nešla, a tak se k Matyášově radosti rozvykládal anglicky. Chtěl studovat v Evropě a Sasko si prej vybral z dost specifickýho důvodu. Řikal to nějak takhle: "Můj pradědeček bombardoval Drážďany ze vzduchu, já jedu bomby v teplym podzemí." Co věta, to předem vypointovaná hláška. Asi už se takhle představoval spoustukrát. Jenom doteď nevim, jestli to měl bejt vtip, nebo to myslel vážně. Pravda je někdy taková, že zní jako vtip… A co se zdá jako humorná nadsázka, z toho se může vyklubat holej fakt. Každopádně jsme se dost nasmáli.

Když mi Matyáš tuhle vykládal, že existuje gaydar, tak jsem mu na to řek, že ho má určitě rozbitej, když se bouchnul do mě. Ale tady byl ten radar viditelně ve službě. Tima ani na moment nenapadlo dělat oči na mě, adresátem jeho vtipů a dobrý nálady měl bejt hlavně Maty. Když se zvedal, že potřebuje na malou, zaplul za ním na záchodky Tim ve vteřině. Byli tam určitě dýl, než potřebujete k vyprázdnění močáku, jestli mi rozumíte.

Já mezitím přece jen ještě prohodil pár vět s tím barmanem. Klidně prej mu můžu kdykoli napsat nebo zavolat a poví mi, jak se studuje v Německu. Když Matyáš s Timem vycházeli vysmátý z oný místnůstky, naskytla se jim docela zajímavá podívaná. Jak ve filmu, když se dva potkaj, náhle a nečekaně se do sebe zamilujou, ale hned se musej rozloučit a bůhví, zda se ještě někdy uvidí, mi borec psal na rub účtenky, kterou jsem právě za mě a kamaráda zatáhnul, svý český číslo a fejsbuk Radek Pospíšil.

"Takže Radek. Já jsem Filip," podali jsme si přes bar ruku. Já pak načáral kontakt do ubrousku a koukal, jak buničina vpíjí inkoust z mýho Parkera.

Ale byl už čas vrátit se k našemu autobusu. "Jedem," drknul jsem do Matyáše, kterýmu se vážně těžko odtrhávalo od Tima. Už v tramvaji mi to všechno vyslepičil.

"Víš, jaká je nejerotičtější anglická fráze?" ptal se, když jsme přejížděli most zpátky na Starý město. Tam někde pod náma teklo pod slupkou ledu Labe. Ještě jsem netušil, kam až po něm už zanedlouho dopluju…

"To nevim."

"Hope you don't mind if I ask you a question: Would you like to jerk me off? I'll do the same for you," objasnil mi Matyáš. Sasíci znalí angličtiny se po nás ve voze otáčeli. Chjo, proč musim bejt v takovejch okamžicích s Matyášem dycky středem pozornosti? Ale hlavně že můj kámoš vypadal spokojeně a vystříkaně. A nebo přece jen byl na jeho tváři i stín zklamání? "Byl to rajc. A ještě mi to spadlo do klína jako takovej nečekanej dar. Ale víš co?"

"Do klína, hm… doslova, co? Ne, to netušim, Matyáši."

"Jako bylo jasný, že to je jenom rychlovka, vybití energie, nic jinýho. I když jsme po sobě skočili jak dva testosteroni zrovna vypuštěný z vězení, to zas jo. Ale chybělo tomu to něco. Prostě dvojnásob bych si to užil s klukem, kterýho miluju," podíval se na mě.

"Na to nemysli, Matyáši." Ani nevim, jestli mám mít z takovýho komplimentu radost.

"Hele a co to bylo s tim barmanem?" začal z jinýho soudku. Snad se mu v hlase objevil i náznak žárlivosti. To bylo něco novýho mezi náma dvěma.

"S Radkem, myslíš?" To jsem tomu dal. Jen jsem se tak konverzačně ujistil. Jasněže s ním, s kým jiným. Přitom to znělo jako… jako že mu něco tajim, dělám si z něj celou dobu legraci a koukám taky po klucích, jenže po jinejch. Takovýho něco už se mu určitě s tou jeho bujnou čtyřprocentní fantazií rozbíhalo v hlavě.

"Jen jsme si to… vyměnili čísla. Já bych totiž po matuře chtěl ven. A on ví, jak na to, a rád poradí," vyklopil jsem to.

"Vidiš, to mě mohlo napadnout." Ale bylo vidět, jak to Matyáše bodlo někde v hloubi srdce. Vtělil to do skoro stejnejch slov, jaký šly před chvílí hlavou mně: "Ani nevim, jestli z toho mám mít radost."

V kapse mi zavibroval telefon. Esemeska od Kláry. Ani jsem ji nemusel otevírat, stačilo kouknout na čas a už jsem věděl, že je zle. "Filipe, kde seš? A je tam s tebou Matyáš? Wintrhofka už řádí jak pominutá, Cumbajšpíl ji zatím ještě krotí. Pospěš si." Máme skluz, před deseti minutama už jsme měli bejt všichni na parkovišti. Za to nám sice ještě neujedou, ale těch blbejch keců, co uslyšíme. "Neboj, Klári, už jsme za rohem," datloval jsem zpátky. Na parkoviště u hlavního nádraží jsme doběhli s jazykem na vestě.

"Navrhnu vám třídní důtku, možná i ředitelskou!" vítala nás Winterhöferová svym odpornym ječákem.

"S tim, Lucko, když dovolíš, nesouhlasím," krotil vášně Cumbajšpíl. "Řeklo se sice v pět čtyřicet pět budete všichni zpátky a jedině vy dva, pánové, jste to porušili. Ale to se může stát každému, zvlášť ve městě, kde se nevyzná," bránil nás před ní. "Nicméně za trest každý napíšete třístránkový esej na téma Co jsem dělal v Drážďanech tak zajímavého, že jsem nedokázal přijít včas k odjezdu."

Zdálo se, že i Wintrhofce to nakonec bude stačit. "Ale známkovat je budu já, ty bys byl moc měkkej." V busu to zahučelo. Tak už si tykaj. Wintrhofka s našim třídnim už si tykaj. A on jí řiká Lucko. Panejo. To se jim ten svařáček nějak dostal do hlavy.

Kouknul jsem vyčítavě na Matyáše. Já tak nerad lžu. Tak nerad si něco vymejšlim. A teď budeme muset synchronizovat naší výpověď a to znamená, že hlavně já budu datlit dva obsahem stejný, ale stylem odlišný eseje, který si budu muset komplet vycucat z prstu. Jak nás uchvátila ta a ta památka nebo bůhvíco. Pravdu přece napsat nemůžu. Byli jsme chlastat v knajpě pro buzny a já čekal, až si to Matyáš na hajzlíku udělá s jednim zrzavym Amíkem? To asi ne. Určitě ne. Ne tuhle pravdu. Ne, když to má číst on. A hlavně ona.

A Matyáš? Jen se blbě culil. V autobuse jsem usnul vyčerpánim. Když nás po několika hodinách vítala náruč našeho rodnýho maloměstysu (hodiny na osvícený věži kostela odbíjely devátou večerní) a já se probral, viděl jsem, že ne Matyáš mně svetr, ale já jemu poslintal ve spánku mikinu.

"Tu už nikdy nebudu prát," zubil se můj kamarád a já věděl, že mi je předem odpuštěno.

(Pokračování příště.)

----
vysvětlivky pro ty čtenáře, kteří cizím jazykům moc nedají:

hallo (něm.) – ahoj
Grüße aus Neustadt! (něm.) – Pozdravy z Neustadtu!
ich hätte gern ein dunkles Bier, bitte (něm.) – rád bych jedno černé pivo, prosím

I'm Tim, nice to meet you, guys. (angl.) – Jsem Tim, těší mě, že vás poznávám, kluci.
Hope you don't mind if I ask you a question: Would you like to jerk me off? I'll do the same for you. (angl.) – Doufám, že se neurazíš, když se tě na něco zeptám. Nechtěl bys mi ho vyhonit? Oplatim ti to.

----
soundtrack (pro ty, které zajímá, jakou hudbu Filip poslouchá, aby se izoloval od ruchu světa a naladil se na klapání svého příběhu do kláves):

1. Mike Posner: Buried in Detroit
2. J. S. Bach: Jesus bleibet meine Freude (Kantate 'Herz und Mund und Tat und Leben', BVW 147)
3. Tomte: Was den Himmel erhellt
4. Marta Kubišová: Zdivočelá země
5. Söhne Mannheims: Das hat die Welt noch nicht gesehen
6. Katarzyna Groniec: Tamta kobieta
7. Leonard Cohen: Going Home
8. Hildegard Knef: Ich bin zu müde, um schlafen zu geh'n
9. Záviš: Pocákaná chmura
10. Philipp Poisel: Halt mich
11. Radůza: Lodivod
12. Tomte: Geigen bei Wonderful World

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (32 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (35 hlasů)

Autoři povídky

Celé jménoFilip
Věk0

Pozorovatel. Přemejšleč. Psavec. Stvoření plný paradoxů

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #14 Odp.: Můj problém – IV. Valentinozmetek 2017-08-06 21:51
:lol: Jo, těším se a povzbuzuji...!
Citovat
0 #13 Odp.: Můj problém – IV. Valentinozmetek 2017-08-06 21:49
:)[

quote name="kuscheltyp"]Cituji zmetek:
Jsi přirozenej. Filip je úžasnej empatik, Matyáš je živelný týpek, oba jsou fajn.. Fakt se těším, jak se to vyvine dál.. to čekání na tenhle díl bylo..... :cry:


Děkuju. Mý ego taje. Tohle si vytisknu, nechám zarámovat a pověsím nad stůl, abych se na to díval vždycky, když budu potřebovat nějak povzbudit:-)
Citovat
0 #12 Odp.: Můj problém – IV. ValentinoPee Jay 2017-08-06 19:51
Cituji kuscheltyp:

Včera jsem vyběhl nocí po širším sousedství a komponoval si v hlavě odpověď pro tebe, ale byla by z toho možná hodinová přednáška... v psané podobě pak text na počet normostránek delší než tahle - dá-li Pámbu - novelka.

Osobní rozhovor by vážně byl v tomhle případě lepší. Loudal bych se parkem, měl bych pohled soustředěný ne na jehličnany v áleji a ne na kachny v jezírku, ale tak nějak dovnitř, do sebe, ruce profesorsky sepnuté za zády - levá dlaň drží pravé zápěstí -, ty bys mě věrně doprovázel, opatrně kladl své otázky, abys mě nevyhodil z konceptu; byl bych tvůj Goethe a ty můj Eckermann... a neboj, byla by to placama možná nuda, ale nakonec bys na tom ještě vydělal nějakej ten cash i vlastní heslo v dějinách webový kvaziliteratůry. [...]


Milý Kuscheltýpku, do jisté míry mě těší i trápí zároveň, že jsem Tě svými otázkami donutil toliko přemýšlet nad odpověďmi na ně – snad Tě to neodtáhlo od nějakých povinností či od psaní dalšího dílu a nezpůsobilo to žádné trable. ;) Přiznávám, že bych si celou tu historii s nadšením vyslechl osobně, i když asi by mě mé zbytnělé ego nutilo o sobě přemýšlet ne jako o Eckermannovi ke Goethemu, ale třeba jako o Platónovi k Sókratovi. :D Každopádně ale pokud se rozhodneš mne poctít soukromou zprávou s pár odstavci méně obecných odpovědí, budu velmi rád a přijmu to s nehynoucí vděčností! :) PJ
Citovat
0 #11 Odp.: Můj problém – IV. Valentinokuscheltyp 2017-08-06 10:30
Cituji zmetek:
Jsi přirozenej. Filip je úžasnej empatik, Matyáš je živelný týpek, oba jsou fajn.. Fakt se těším, jak se to vyvine dál.. to čekání na tenhle díl bylo..... :cry:


Děkuju. Mý ego taje. Tohle si vytisknu, nechám zarámovat a pověsím nad stůl, abych se na to díval vždycky, když budu potřebovat nějak povzbudit:-)
Citovat
+1 #10 Odp.: Můj problém – IV. Valentinozmetek 2017-08-05 22:33
Jsi přirozenej. Filip je úžasnej empatik, Matyáš je živelný týpek, oba jsou fajn.. Fakt se těším, jak se to vyvine dál.. to čekání na tenhle díl bylo..... :cry:
Citovat
0 #9 Odp.: Můj problém – IV. Valentinokuscheltyp 2017-08-05 20:04
Cituji Ficklip:
... vlastně ani maturovat. Žádný den s Matyášem nemusí být nuda. Každej den se Tvým pérem, teda perem, teda klá-vesnicí, ve škole něco pěkného bude dít, ani to nemusí být jako v Kameňáku (pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota, neděle). (-; Nikam se pod Karolákem hned tak plout nebude! Takže se ptám, a dyslajky od těch, kdo chtí, aby se dvojka Matyáš a Filip oddělili respektive lajky, aby dál byli spolu, byť už třeba ne ve škole.


Město hambáčů už je ložená věc. Však už se ve druhém díle letmo mihlo (taková zmínka, která vypadala jako naprosto nedůležitý detail... jenže jak známo: když je na začátku povídky nad krbem pověšená puška, není to co nejpodrobnější popis na úvod kvůli řádkovému honoráři, je to proto, že na konci z ní někdo vystřelí...), teď tam nepřímo problesklo znova... a to není náhoda:-) No ale abych tě uklidnil, loučení je ještě pár dílů vzdálené... a pak: pomni, co všechno se dá dělat v Schinkenburgu!

To, co navrhuješ, by samozřejmě taky šlo (taky by ještě oba kluci mohli celej čtvrťák opakovat, žejo), akorát by to musel napsat někdo troška jinej. Ale naprosto souhlasím s tím, že s Matyášem není žádnej den nuda. Jako asi není ani s tebou, ne? I když bych tě vedle sebe s těmi wortšpíly možná taky vždycky neustál :-)

Cituji Ficklip:
Cituji ISeeYou:
Co dodat. Prostě dokonalé pokračování dokonalého příběhu. Jen tak dál :-) Hlavně sem rychle sázej další díly, protože to čekání by jednoho přivedlo do hrobu ;-)

Jednoho? Všechny! (Dědula se vrací z nákupu, najede na dálnici a nestíhá se vyhýbat autům, co se proti němu řítí, tedy ona se spíš vyhýbají jemu. Vtom se z rádia ozva Zelená vlna: "pozor, na dálnici D63 jede jedno auto v protisměru!" A děda si tak posteskne: "Co jedno!? Všechny!" (-;



Dobrej fór, ještě jsem ho neslyšel. Ale přesně o tom to je. Prostě důležité je umět se na věc podívat i z jiné strany, než všichni ostatní. To prý je dokonce základem veškerého životního úspěchu :-D :-D :-D
Citovat
+1 #8 Odp.: Můj problém – IV. Valentinokuscheltyp 2017-08-05 20:00
Cituji Pee Jay:
Inu, milý Kuscheltýpku, to čekání vskutku stálo za to – musím říct, že jsi stvořil opravdu dokonalé pokračování a že začínám doufat v to, že tento Tvůj opus svou délkou předčí i Proměny lásky blahé paměti... ;) Rovněž děkuji za velmi milé odpovědi na komentáře k předchozím dílům! :)

(...)

Děkuji za odpovědi a děkuji, že píšeš. ;) Cheers, mate, and take care PJ



Včera jsem vyběhl nocí po širším sousedství a komponoval si v hlavě odpověď pro tebe, ale byla by z toho možná hodinová přednáška... v psané podobě pak text na počet normostránek delší než tahle - dá-li Pámbu - novelka.

Osobní rozhovor by vážně byl v tomhle případě lepší. Loudal bych se parkem, měl bych pohled soustředěný ne na jehličnany v áleji a ne na kachny v jezírku, ale tak nějak dovnitř, do sebe, ruce profesorsky sepnuté za zády - levá dlaň drží pravé zápěstí -, ty bys mě věrně doprovázel, opatrně kladl své otázky, abys mě nevyhodil z konceptu; byl bych tvůj Goethe a ty můj Eckermann... a neboj, byla by to placama možná nuda, ale nakonec bys na tom ještě vydělal nějakej ten cash i vlastní heslo v dějinách webový kvaziliteratůry.

Dobře jsi vytušil, že jde o poměrně obvyklou směsici Dichtung und Wahrheit, čili situace, kdy autor píše na základě vlastních zážitků, ale taky to trošku mění a upravuje, tu něco ubere, támhle přidá, protože jinak už by to mohl napsat fakt i se jménama, telefonama a adresama... A asi rozumíš i tomu, že některé věci (jak přesně jsem to uvařil) v téhle fázi příběhu ještě nechci veřejně prozrazovat..., stejně jako tomu, že můžu buď a) psát další díl, nebo b) obsáhleji odpovídat 'na dotazy diváků'.

Samozřejmě, patřím k lidem, kteří chtějí zvládat všechno (třeba i v klasickém dilematu mezi kvalitou pro kritiky a popularitou pro masy stojím mimo tento spor: protože podle mě to je falešné dilema a protože chci zcela samozřejmě napsat široce populární kvalitní dílo)... a tedy v nějaké přiměřené, lidsky uvnímatelné 'krátké délce' snad budu s to pár odstavců s trochu méně obecnými odpověďmi pro tebe nadatlovat a pak třeba poslat v privátní zprávě, ano?

Thanks, buddy... & stay connected :-)

P.S. Já doufám, že Proměny lásky na délku nepředčím, protože - a to není falešná skromnost, to je prostě fakt - tolik toho na srdci v 'Mém problému' ani nemám, tudíž by to od jistého bodu bylo dosti ředěné. A to by byla škoda.
Citovat
+1 #7 Odp.: Můj problém – IV. Valentinokuscheltyp 2017-08-05 19:59
Cituji zmetek:
zase jsem se pobavil, hezký :lol:


Děkan, zmetku. Jsem rád, že se bavíš! :-)

Cituji ISeeYou:
Co dodat. Prostě dokonalé pokračování dokonalého příběhu. Jen tak dál :-) Hlavně sem rychle sázej další díly, protože to čekání by jednoho přivedlo do hrobu ;-)


Jsem rád, že se ti pokračování líbí.

Stran rychlosti: píšu zhruba v tempu jeden díl za týden, ale jak jsme právě viděli, někdy si to vyžádá víc času, třeba deset dní. Poté, co věc odevzdám k redakci (která taky potřebuje někdy den, jindy tři, nakolik je tu všechno ryze dobrovolnická aktivita, jestli to správně chápu), tak potom už to dál není v mé moci.

Stran těch infarktózních pocitů, když další kousek pořád ještě nevyšel, bohužel neumím na dálku pomoci... ale mám jeden tip: třeba by mohla trochu pomoct známost s nějakým vlastním Matyášem? Nebo i Filipem? ;-)

Protože, ač na to nikdo nechceme myslet, stejně jako na to, že jsme lidé smrtelní, i když zrovna třeba na vrcholu sil, tak i 'Můj problém' někdy v září říjnu prostě skončí. A co bys dělal potom? Ono se sice bokem klube ještě jiné vyprávění, s jinými hrdiny, ale kdoví, zda se doklube, a ani doklubané tě třeba tolik nezasáhne.

A já bych pak nerad měl tvý srdce na svědomí... :-)

Cituji kikiris53:
Čtivé, vtipné a napínající. :roll:


Děkuji :-)
Citovat
0 #6 Nesmíš do Šunkohradu ...Ficklip 2017-08-05 00:29
Cituji ISeeYou:
Co dodat. Prostě dokonalé pokračování dokonalého příběhu. Jen tak dál :-) Hlavně sem rychle sázej další díly, protože to čekání by jednoho přivedlo do hrobu ;-)

Jednoho? Všechny! (Dědula se vrací z nákupu, najede na dálnici a nestíhá se vyhýbat autům, co se proti němu řítí, tedy ona se spíš vyhýbají jemu. Vtom se z rádia ozva Zelená vlna: "pozor, na dálnici D63 jede jedno auto v protisměru!" A děda si tak posteskne: "Co jedno!? Všechny!" (-;
Citovat
+1 #5 Nesmíš do Šunkohradu ...Ficklip 2017-08-05 00:25
... vlastně ani maturovat. Žádný den s Matyášem nemusí být nuda. Každej den se Tvým pérem, teda perem, teda klá-vesnicí, ve škole něco pěkného bude dít, ani to nemusí být jako v Kameňáku (pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota, neděle). (-; Nikam se pod Karolákem hned tak plout nebude! Takže se ptám, a dyslajky od těch, kdo chtí, aby se dvojka Matyáš a Filip oddělili respektive lajky, aby dál byli spolu, byť už třeba ne ve škole.
Citovat
+2 #4 Odp.: Můj problém – IV. ValentinoPee Jay 2017-08-04 19:56
Inu, milý Kuscheltýpku, to čekání vskutku stálo za to – musím říct, že jsi stvořil opravdu dokonalé pokračování a že začínám doufat v to, že tento Tvůj opus svou délkou předčí i Proměny lásky blahé paměti... ;) Rovněž děkuji za velmi milé odpovědi na komentáře k předchozím dílům! :)

A teď otázka, kterou jsi sám jaksi anticipoval (omlouvám se, ale nemohu si vzpomenout na ryze české slovo, které by říkalo to, co bych chtěl) a již jsi snad ještě nedostal, totiž nepovedlo se mi ji najít v komentářích k předchozím dílům. Jak moc je to podle pravdy? Já vím, že asi úplně ne, když jsi psal, že "[ohledně délky záleží] o co si příběh řekne sám", ale do jisté míry může být založen na reálných událostech nebo alespoň místech (kavárnu Valentino není těžké v Drážďanech s pomocí vyhledávače najít), ostatně nevšiml jsem si, že bys někde uváděl v anglosaském světě tradiční formuli: "This is a work of fiction. Names, characters, businesses, places, events and incidents are either the products of the author’s imagination or used in a fictitious manner. Any resemblance to actual persons, living or dead, or actual events is purely coincidental." A ještě jednu drobnou otázečku, pokud není příběh zcela smyšlený, jaký je vztah mezi Tebou a Filipem? Snad už jsi tyhle otázky nedostal (nenašel jsem nic podobného), pokud ano, tak se omlouvám za jejich opakování... :)

Děkuji za odpovědi a děkuji, že píšeš. ;) Cheers, mate, and take care PJ
Citovat
+1 #3 Můj problém – IV. Valentinokikiris53 2017-08-04 19:52
Čtivé, vtipné a napínající. :roll:
Citovat
+1 #2 Odp.: Můj problém – IV. ValentinoISeeYou 2017-08-04 18:46
Co dodat. Prostě dokonalé pokračování dokonalého příběhu. Jen tak dál :-) Hlavně sem rychle sázej další díly, protože to čekání by jednoho přivedlo do hrobu ;-)
Citovat
0 #1 Odp.: Můj problém – IV. Valentinozmetek 2017-08-04 16:31
zase jsem se pobavil, hezký :lol:
Citovat