• nebi
Stylromantika
Datum publikace26. 8. 2019
Počet zobrazení1424×
Hodnocení4.75
Počet komentářů8

Prásknul dveřmi, bundu, tašku, boty hodil na zem. Lomcoval jím vztek.

„Ten hajzl,“ křičel do prázdna svého pokoje. Slzy se mu draly do očí. Pěstí praštil do zdi, ostrá bolest ho trochu probrala. Krev na kloubech ruky a sedřená kůže.

„Parchant jeden prolhanej. Upsal bych duši peklu, jen abych se pomstil,“ chrlil svou bolest a zoufalství, aby si trochu ulevil. Stál se svěšenou hlavou.

„Snadná pomoc,“ ozvalo se mu za zády.

Prudce se otočil a díval se… na koho? Dlouhé, lesklé, černé vlasy, sepnuté do ohonu, tmavá pleť, ale ne opálená, nevěděl, k čemu tu barvu přirovnat. Černé oči ho spalovaly. Lukáš zalapal po dechu. To není možné, to nemůže být…

„Správně,“ usmál se nenadálý host.

Přistoupil k němu. Zálibně si ho prohlížel a mladík měl pocit, že jeho zraku je tak nějak jedno, jestli je oblečený nebo ne. Než si mohl uvědomit, co se děje, natlačil ho muž na zeď. Chytl mu ruce za zády levačkou, pravou rukou pohladil jeho tvář.

„Ty jsi mě přivolal a já tě chci. Líbíš se mi.“

Kůži na rukou měl trochu drsnou, ne nepříjemně. Když palcem přejel Lukášovy rty, ten je bezděčně pootevřel. Sklonil se a vrazil mu hrubě do úst jazyk. Horký jazyk se mu dobýval do úst, Lukáš mu odpověděl svým. Sevření levé ruky povolilo. Jejich rty se odpoutaly.

„Kdo jsi?“ lapal Lukáš po dechu.

„To přece víš,“ zašeptal.

Mladík si prohlížel tělo muže, který ho stále držel u zdi. Vysoký, pod temnou kůží se rýsovaly svaly, pevné jako kámen. Polkl na prázdno, jazykem svlažil rty. Položil mu dlaň na hruď. Byla horká, tmavá, jakoby kouřově černá. Houština krátkých tvrdých chloupků na hrudi se přes svalnaté břicho stékala do malého proužku, který končil za opaskem kalhot. Kolem Lukáše se vznášela vůně ohně a ještě něčeho. Nevěděl, jak je cítit síra, ale byl si jist, že tohle bude ono. Cítil i vzrušení svého společníka, což mu nahánělo trochu strach. Boule v kalhotách naznačovala skutečně velké překvapení. V plném smyslu toho slova. Opatrně se probíral houštinou chlupů, nahmatal bradavky, lehce je zkoumal. Pekelník zapředl jak velká kočka, dravá kočka. Najednou mu bylo všechno jedno. Ten muž ho chtěl. Přímo cítil tu zvířecí touhu, chtíč, který z něho sálal. Objal muže kolem boků, rukama stoupal po jeho zádech. Zavrčení hodné šelmy proťalo vzduch.

 

Lukáš byl stržen na zem, cestou přišel o všechno své oblečení. Nahý, vystaven pohledu černých očí, které ho doslova hltaly. Byl to nevýslovně vzrušující pocit vidět, jak kloužou po jeho těle. Ucítil drsné dlaně, které nevynechaly nejmenší kousek odhalené kůže. Následovány byly jazykem, horký dotek vyvolával odezvu v každém nervu. Za chvíli se svíjel, kňučel a sténal.

„Prosím už dost, už dost.“

Pekelník se nad ním sklonil.

„Nelíbí se ti, co s tebou dělám?“

„Nedá se to vydržet,“ zadýchaně odpověděl.

„Ještě chvilku mi dopřej, slibuju, že nebudeš litovat.“

Políbil ho, tentokrát něžně. Lukáš se k němu přivinul, ruce dal kolem mohutné šíje. Byl to ten nejdelší polibek v jeho životě. Pak ucítil ruce ve svém klíně. Jejich drsnost i teplo a vše, co mu milenec prováděl, ho přivádělo k šílenství. Nejvíc ale uhrančivý pohled, kterým se pásl na každém zachvění Lukášova těla.

Zavřel oči, zaklonil hlavu a zašeptal: „Prosím.“

Pak ho pohltilo teplo mužových úst. Hbitý jazyk nenechal pekelník zahálet. Dovedl mladíka ďábelským tempem k vrcholu.

Trvalo, než se zklidnil, uvědomoval si, že muž je stále s ním. Pohledem se vpíjeli jeden do druhého.

„Spokojený?“

„Ano,“ popravdě odpověděl mladík.

A pak se rozhodl. Pohladil dlouhé černé vlasy. Černé oči se rozšířily v údivu. Lukáš dělal, že to nevidí. Jemně opsal prsty lícní kosti. Pekelník se s přivřenými víčky oddával jeho laskání. Dotkl se krku a pak se k němu přisál rty. Temné mručení se rozeznělo tělem, které se rozhodl poznat do nejmenších detailů. Olizoval kapky potu z horké kůže, to už mu ruka jeho milence zajela do vlasů a navedla ho k bradavkám. Věnoval jim tedy náležitou pozornost.

„Lukáši,“ v údivu zašeptal.

„Dopřej mi taky chvilku,“ vrátil mu jeho slova mladík.

„Nevíš, s čím si zahráváš.“

„Že by s ohněm?“ provokoval.

Pekelník ho nenechal dojít dál. Sevřel štíhlé boky a hrubě vstoupil do jeho těla. Prvních pár přírazů se tělo bránilo svému dobyvateli, jeho velikosti i síle. Jakmile se ale poddal mužově vášni, zažíval nevýslovnou rozkoš. Nohama se zaklesnul kolem jeho boků, vycházel mu vstříc. Milovali se divoce a bez zábran. Své výkřiky zamkli v polibku.

 

Leželi propleteni, přitisknutí k sobě. Lukáše něco napadlo a hned se zeptal: „Uvidíme se ještě?“

Pátravě se na Lukáše podíval: „Chtěl bys?“

Sklopil zrak, tváře mu zčervenaly: „Ano.“

Muž se rozesmál: „Potom co jsme spolu prováděli, co ty jsi mi prováděl. A ty se červenáš?“

„Mlč,“ zašeptal mladík a položil mu prst na rty.

Pekelník ho lačně olízl a vsál. Lukáš vytáhl prst z jeho úst a políbil ho. Opět nekonečný polibek, kdy málem přestal dýchat. Ucítil, jak se probouzí mužova touha i jeho. Znovu se divoce milovali a nebylo to v tomto dni naposledy.

Byla už tma, když temná svalnatá silueta ukládala mladíka vyčerpaného a spícího do postele. Ještě ho něžné políbil na čelo. Zašeptal: „Přijdu, jakmile mne zavoláš.“

A byl pryč.

 

Kráčel temnou jeskyní, když ho zastavil známý hlas.

„Zase nemáš úpis. Jsi neskutečně neschopný. No, zkoušej to dál, třeba se ti zadaří.“

Kývl a pokračoval v chůzi. Nějaký úpis je mu fuk. Myslel na Lukáše, na to, jak se vzpíná, když ho dovede na vrchol. Na stahy jeho těla. Usmál se.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (60 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (60 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (60 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (60 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (71 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+11 #8 Odp.: Pekelníknebi 2019-08-28 21:33
Pánové, moc vám děkuju. Popravdě o síře nic nevím, jen mi to tak napadlo, takže opravdu spíš básnická licence. Pekelník je muž, který prožil mnohá staletí. A prostě se nechal strhnout, když Lukáše viděl. Je to radost, číst vaše komentáře, děkuju vám za ně
Citovat
+13 #7 Odp.: Pekelníkzmetek 2019-08-28 20:41
Cituji david80xx:
Tohle je přímo skvělý. Líbilo moc. Možná by z toho mohlo časem vzniknout i pokračování. Něco jako vyhnání Ďábla z pekla :-).
Teď faktická poznámka. Pekelník určitě nebyl cítit sírou. Kdyby ano, na žádné sblížení by nedošlo. Věř mi, sirovodík ze sirných sloučen páchne ještě příjemně. To další by odradilo i nejslabším závanem i nejnadrženějšího kance.

Já to beru jako básnickou licenci...možná být cítit ohněm by bylo víc (a asi hodně) sexy, ale mně se tahle povídka líbí. Možná tedy to beru i proto, že já cítím hodně špatně (někdy výhoda). :lol: Navíc - tady je řečeno, že nevěděl, jak je cítit síra...vůbec to nemusela být ona...jo, je to rajcovní. dík. Pro mě - krásná povídka. dík.
Citovat
+14 #6 Odp.: Pekelníkdavid80xx 2019-08-28 18:19
Tohle je přímo skvělý. Líbilo moc. Možná by z toho mohlo časem vzniknout i pokračování. Něco jako vyhnání Ďábla z pekla :-).
Teď faktická poznámka. Pekelník určitě nebyl cítit sírou. Kdyby ano, na žádné sblížení by nedošlo. Věř mi, sirovodík ze sirných sloučen páchne ještě příjemně. To další by odradilo i nejslabším závanem i nejnadrženějšího kance.
Citovat
+15 #5 Odp.: PekelníkRon 2019-08-27 11:00
Moc mě to bavilo! Pekelník je sexy. ;-)
Citovat
+13 #4 Odp.: Pekelníkkuscheltyp 2019-08-26 23:41
Hezký. Takový správný: v láskyplný náruči se snadno zapomene na pomstu... (a nebo ne a je to předpolí pokráčka?) :-D
Akorát nevím, nevím... co s mladym ďáblem, kterej se řídí jen ohonem a fláká kvóty?
Citovat
+15 #3 Odp.: PekelníkZdenda tb 2019-08-26 22:26
Krásné před spaním.
Citovat
+10 #2 Odp.: Pekelníknebi 2019-08-26 21:47
Děkuju, jsem ráda, že se líbí.
Citovat
+14 #1 Odp.: Pekelníkzmetek 2019-08-26 21:07
Vyšel rychle. Dík. Krátká, pěkná povídka. :-)
Citovat