• david80xx
Stylromantika
Datum publikace9. 7. 2019
Počet zobrazení1046×
Hodnocení4.86
Počet komentářů6

V neděli po obědě vrátili malého Honzu rodičům. Pan Šafránek dal Lukášovi učebnice s tím, že si je bude muset později koupit. Lukáš si uvědomil, že má ještě učebnice ve staré škole ve skříňce. Richard ho ubezpečil, že všechno tohle pan Horáček, to je ten advokát, vyřídí, ať se o nic nestará.

Pavlík se ozval: „Tati, já bych chtěl, abys pro mě přišel do školky s Ronem. Kája i Sabinka mají doma pejsky a nevěří mi, že já mám většího. Vůbec nejlepší by bylo, kdybys přišel odpoledne, až si budeme hrát venku, aby ho všichni viděli, jak je veliký. A já pak na něm odjedu jako na koni, to mi budou závidět. A Jiskru a pana Čičila vezměte taky, Lukáš si může Jiskru půjčit, když pojedu na Ronovi. Jinak je ale můj, že jo? Hele a taky řekněte tomu novýmu strejdovi, ať vezme toho krásnýho chlupatýho psa.“

„Jasně Pavlíku, budeme jako průvod, možná bysme si mohli ještě pár dalších lidí přizvat. A slona bys nechtěl, že bych někde sehnal slona?“

„Chtěl! Tati, ty si děláš legraci, ale já chci, aby všichni viděli Rona. Tati, a musíš koupit pejska taky Lukášovi, aby mu to nebylo líto, že všichni nějakýho máme a on ne, když bude u nás bydlet.“

Richard byl rád, že Pavlík bere Lukáše u něj doma jako hotovou věc a že ho neodmítá. Naopak, vypadalo to, že si s ním rozumí, a Lukášovi evidentně nevadí hrát si s malým klukem.

„Lukáš může mít pana Čičila, ten vydá za psa v pohodě.“

„Ale pan Čičil je taky můj, tati.“

„Nejseš trošku chamtivej? Nechceš taky slepice? A Beriju? Nechceš Beriju?“

„Pan Čičil je přece kocour a ne pes, můžu mít kocoura a psa. Slepice nechci, ty se nechtějí nechat hladit. Kohouta si vezmu, až budu větší, trošku se ho zatím bojím.“

„Broučku, já už jsem větší a bojím se ho víc než jen trošku.“

Nejdříve se stavili v nákupním středisku vyměnit Lukášovy boty. Tam s ním svedl Lukáš bitvu a prohrál. Richard mu vybral obuv dle svého a doplatil více než dvojnásobek původní ceny.

„Až budeš vydělávat, tak mi to můžeš vrátit,“ uzavřel debatu a odtáhl ho koupit ještě pořádnou bundu. Pak se Richard na chvíli vytratil do lékárny.

Dali si s Pavlíkem zmrzlinu, na níž trval bez ohledu na venkovní teplotu, množství srážek, rychlost větru a rosný bod. Jak správně podotkl, uvnitř bylo teplo. Richard se krátce domluvil se Simonou, kdy ho vyzvedne před Vánoci, a už jeli za panem JUDr. Horáčkem, Richard se s ním domluvil, že se za ním zastaví u něj doma. Pan Horáček byl už v důchodu, kancelář si už nedržel, ale stále se staral o věci Richardovy firmy, a jak říkal, melouchařil pro kamarády. Byl to menší, velice důstojně vyhlížející pán s úplně bílými, pečlivě učesanými vlasy. Hovořil tiše, ale přitom mu každý věnoval soustředěnou pozornost. Lukášovi se na první pohled líbil. Když mu vysvětlili, že se vlastně jedná o dvě věci, jednak výživné od matky a jednak přechod na jinou školu a s tím související papírování, nevyvedlo ho to z míry. Pravil, že si rád udělá výlet a že se do toho pustí hned v pondělí. Když to půjde dobře, brzy se jim ozve, jak pořídil. Nepochyboval ale, že pořídí dobře. Na všechno se Lukáše vyptal. Donutil ho si vzpomenout, co ze svých věcí si od matky neodvezl. Bylo jich překvapivě dost. Hlavně sportovní potřeby jako kolo a lyže, ale i další učebnice a spousta dalších věcí, kterých se vzdal, protože je neměl kam dát. Pak už jen sepsali smlouvu a plnou moc k zastupování při jednání o vydání majetku a výživném i k jednání o přestupu a mohli se vydat na zpáteční cestu. Lukáš se strachoval, že advokát bude moc drahý, ale Richard ho ubezpečil, že pan Horáček je především přítel a nebude jim účtovat tisíce za hodinu a spousty hodin, aniž by cokoliv vyřídil. Mohou čekat podrobné vyúčtování nákladů a rozumnou hodinovou sazbu a určitě si nebude množství hodin nadsazovat. Ostatně to nemá zapotřebí.

Už vyjeli z Prahy a cestou po dálnici Richard zjistil, že má snad trému, nebo co. Věděl, že dnes budou sami, a věděl, že s ochranou může. Blbec Martin, kdyby mu to jasně řekl hned, už by to měli poprvé za sebou a už se mohl jenom těšit. A chtěl to, strašně moc to chtěl. Nevěděl ale, jak to bude. Má se Lukášovi nabídnout? Chce, aby se mu to poprvé s ním líbilo, a bál se, že kdyby šel nahoru, tak to při velikosti jeho klacku Lukáše může leda tak bolet, a to nechtěl. Hlavně se bál, aby Lukáš neměl nějaký blok, koneckonců ho znásilnili a mnohokrát. Vlastně, to si uvědomil až teď, vždyť mu říkal, že to bylo jeho poprvé dole, takže ještě nikdy nikdo v něm normálně nebyl. Takže je jasno, poprvé půjde Lukáš do něj, pak se uvidí, jak se to vyvrbí dál. Málem se začal smát. Když byl poprvé s holkou, rozhodně si takové starosti nedělal a teď je vyklepanej jak studentík. Blížili se k Městu.

„Luky, já mám docela hlad, co kdybychom se ve Městě stavili na večeři? Máš chuť na něco speciálního?“

„Ty se mi budeš smát.“

„Nebudu, vyklop to. Na co máš chuť?“

„Na Mekáče. Víš, já tam skoro nikdy nechodil. Máma to neschvalovala a peníze, co jsem si na brigádách vydělal, jsem si šetřil na věci, které jsem potřeboval nebo chtěl a máma je taktéž neschvalovala.“

„Tak se stavíme u Mekáče, není problém, jeden je na výjezdu z Města. Dneska si tam můžeš dát všechno, na co budeš mít chuť.“

Měli štěstí, skoro nikdo tam nebyl, a tak nemuseli dlouho čekat. Richard s úsměvem sledoval, s jakou téměř nábožnou opatrností se Lukáš pouští do svého Big Macu. Měl radost, že mu mohl jeho prosté přání splnit. Pak se zamyslel a uvědomil si, že Lukáš po celou dobu, co je u něj, po něm nic nechtěl. Vlastně chtěl, vzpomněl si, jak se o něj v posteli otíral a usmíval se ještě víc. Cestou domů Lukáš Richarda jemně pohladil po ruce. Kdyby tu ruku nepotřeboval k řazení, nejraději by si jí Lukáše přitáhl k sobě. Už jenom kousíček a jsou doma. V garáži, hned po vystoupení z auta Richard obešel předek, chytl Lukáše a přitisknul ho na dveře. Ten nejprve lehce poplašeně vzhlédl, když uviděl sklánějící se Richardův obličej, stoupl si na špičky a sám ho políbil. Stáli ve studené garáži a za asistence dvou psů se líbali, jako kdyby měl být na líbání uvalen trvalý zákaz.

Konečně se Richard odtáhl a chraplavým hlasem zavelel: „Domů.“ Pak se trochu víc vzpamatoval a požádal Lukáše: „Zavři slepice, já zatopím.“

Nejprve se musel postarat o psy a aspoň trochu je pomazlit, byli tam půl dne sami. Pak rychle zatopil v obojích kamnech a bleskově zaplul do koupelny, kde se zamkl. Potřeboval se připravit a pochopitelně u toho nepotřeboval asistenci ani diváky. Na internetu si podrobně zjistil, co je třeba. Lukáš vešel do chalupy a bylo mu divné, že Richarda nikde nevidí. Potom ho zvuky navedly ke koupelně. Nejprve ho napadlo, že tam vklouzne za ním. Nechtěl být ale dotěrný, třeba je na záchodě. Nerozhodně tedy postával za dveřmi a pak si sedl do kuchyně a čekal. Zdálo se mu, že čeká nekonečně dlouho.

Zatím Richard v koupelně provedl očistné práce a s mírným syknutím si zasunul vibrátor, nechal ho vypnutý, nebylo účelem udělat se, ale trochu povolit. Pečlivě se oholil, vibrátor vyjmul a uklidil.

Lukáš se právě chystal zaklepat na dveře koupelny, když se otevřely a vyšel Richard v županu. Zvedl mu bradu špičkou prstu, vlepil mu rychlý polibek a tiše řekl: „Už máš volno. Čekám na tebe v ložnici.“

„Hned tam budu.“

Lukáš se bleskově osprchoval a vypláchl. Po krátkém zaváhání si místo pyžama vzal pouze osušku, do které se zabalil. Pak se zarazil na prahu ložnice. Richard ležel na posteli nahý.

„Pojď ke mně,“ natáhl k Lukášovi ruku.

Ten ještě chvíli stál a užíval si pohled na tu krásu. Podle něj měl Richard to nejkrásnější tělo na světě, nic by na něm neměnil. No možná ty chlupy v podbřišku, a jak měl už možnost poznat, i na koulích by odstranil. Richard si jeho postávání špatně vysvětlil.

„Neboj se, slibuju, že nebudu dělat nic, co nebudeš chtít. Nebo jestli…“ Natáhl ruku po na zem odhozených spacích boxerkách.

To už se Lukáš vzpamatoval: „Ne neoblíkej se, jen jsem se díval. Jsi krásný.“

Richard se málem začal červenat, nikdo mu nikdy neřekl, že je krásný, sám se za krásného rozhodně nepovažoval. Věděl, že se ženám a i některým mužům líbí, ale sám nad svým vzhledem nikdy nepřemýšlel.

Lukáš mezitím odhodil osušku, přešel k posteli a lehl si těsně k Richardovi. Ten se na něj přetočil a políbil ho. Nejprve jemně, možná trochu váhavě. Dotyk jejich nahých těl veškerou zdrženlivost odvál. Teď už ho líbal hladově a náruživě. Lukáš taky nezůstával pasivní. Richard začal polibky postupovat po těle dolů, až se dostal k Lukášovu již pevně vztyčenému ocasu. Jen ho políbil a lehce olízl. Potom sebral z nočního stolku balíček, ještě zkontroloval, že je to ten správný. Dnes v lékárně věnoval koupi kondomů nebývalou pozornost. Koupil dvoje extra pevné. Pro sebe ve větší velikosti. Teď měl v ruce ty standardně velké. Roztrhnul balíček a pokusil se kondom navléknout Lukášovi. Ten se překvapeně posadil.

„Co?… Proč?“ začal koktat.

„Nasaď si to, já to ještě nikomu jinýmu než sobě nedělal.“

Lukáš tedy poslechl jeho pokyny. Teda sám to mockrát nedělal ani sobě, jenom když to zkoušel v době, když chodil s Jakubem. Pak už ne, Jakub kondom používat nechtěl. Nicméně si ocas úspěšně oblékl a tázavě se podíval na Richarda. Ten mu podal tubu s lubrikantem.

„Ty chceš, abych já tebe…, Richarde, to nemusíš, já rád…“

„Nežvaň a dělej,“ Richard ta slova skoro vyštěkl. Přece jen v té krátké pauze už zase nabývala vrchu nervozita a trochu i strach. Obojí v sobě násilím potlačil a postavil se na všechny čtyři zády, tedy spíš zadkem k Lukášovi. Po pravdě v tu chvíli už moc vzrušený nebyl.

Lukášovy sexuální zkušenosti byly pouze bizarní nebo násilné, jestli se však něco naučil, tak to bylo, jak připravit chlapa. S Jakubem měl možnost to nesčetněkrát natrénovat. Pohladil Richardovi zadek a mezi nohama se začal věnovat koulím a potom i značně splihlému ocasu, který na péči zareagoval. Jednou rukou Richarda lehce honil a druhou mu hladil, mnul a mačkal hýžďové svaly. Postupně se blížil k análu. Začal mu jemně hladit a poklepávat nejbližší okolí. Bylo zřetelné, jak se Richard uvolnil a uklidnil, když zjistil, že bezprostřední invaze nehrozí. Potom se Lukáš naklonil a růžici svěrače mu olízl. Začal jazykem dráždit nejbližší okolí i samotný otvor. Richard se nejprve chtěl odtáhnout, bylo to přece jen divné. Pak si ale uvědomil, že sám už tohle ženským dělal, a věděl, že se dobře připravil a je čistý, tudíž žádný trapas nehrozí, uvolnil se a začal si vychutnávat nezvyklé příjemné pocity. Lukáš použil lubrikant a při hlazení postupně prsty stále více jemně tlačil přímo na díru. Když už byl Richard úplně uvolněný a od jemného honění a hlazení vzrušený, pronikl do něj jedním článkem štíhlého prstu. Lukáš měl ruce mnohem menší než Richard a také si dal neskonale větší práci s jeho uvolněním, a tudíž jeho invazi nevnímal vůbec jako nepříjemnou. Lehce a zvolna pohyboval a mírně kroužil jedním prstem v Richardovi, pomaličku ho vytáhl a vzápětí stejně jemně nahradil dvěma, celé to pomalu a beze spěchu opakoval, dokud se v Richardovi celkem bez odporu nepohyboval třemi prsty.

Pak nanesl ještě větší množství lubrikantu jak do análu, tak na svůj penis, klekl si za Richarda a nasadil žalud na otvor. Richard už se začal zase stahovat. S trpělivostí kroužil pomocí ruky žaludem kolem, sám zatínal zuby, aby se předčasně neudělal jenom z toho. Když ucítil, že se Richard znovu uvolňuje, pronikl do něj. Chvíli počkal, až si jeho zadek na invazi zvykne, a pronikl pomalu a postupně dále, až byl celý uvnitř. Teď už pomalu musel začít s násobilkou. Richard byl úžasně těsný a hlavě byl to jeho Richard, ani ve snu by ho nenapadlo, že bude někdy moci tohle udělat. Byl vzrušený na nejvyšší míru. Nakonec se trochu zklidnil a začal se v něm jemně pohybovat. Druhou rukou se věnoval Richardovu klacku, který v průběhu příprav a invaze několikrát mírně povadl. Teď už byl zase úplně tvrdý. Konečně ho začal doopravdy šukat. Teď už nebyl schopen žádné synchronizace, žádné zdrženlivosti, oběma rukama ho držel za zadek a bušil do něj. Netrvalo dlouho a s tichým výkřikem se udělal. Položil se Richardovi na záda stále v něm a zašeptal: „Richarde, to bylo nádherný, děkuju.“

Pak z něj vyklouzl a sesul se do jeho objetí. Nebylo možné nezaregistrovat Richardův plně vztyčený ocas mezi jejich břichy. Začal ho tedy opět honit a sklonil se, že ho vezme do pusy. To mu Richard pochopitelně nedovolil.

„Kondom, vezmi si kondom, chci tě vykouřit.“

Richard tedy použil pro sebe speciálně vybranou krabičku a kondom si nasadil. V tom měl velkou praxi. Konečně ho tedy mohl Lukáš vzít do pusy. Jestli uměl dobře připravit chlapa, tak vykouřit ho uměl skvěle. Naučil se to na Hansovi, nedělal mu to rád, a tudíž chtěl, aby celá akce proběhla co nejrychleji. Teď se ale věnoval Richardovi a přál si, aby to trvalo déle a zároveň mu chtěl dopřát co největší potěšení. Dal do toho všechno, dokonce se mu podařilo na krátkou dobu uvolnit hrdlo natolik, že ho pojal celého. Málem se ale udusil, a tak už se věnoval pouze části, kterou mohl kouřit pohodlně, u kořene se jeho klacku věnoval rukou. Za chvíli už cítil lehké pocukávání a mírné bezděčné výpady pánví. Richard si při vyvrcholení beze studu zařval. Pak už jenom leželi a těžce oddychovali v mírně zválené posteli. Po chvíli oba usnuli. Než se Richard propadl do hlubokého spánku, ještě si pomyslel, že se to dalo celkem vydržet, vlastně něco z toho bylo i velice příjemné, samozřejmě následné kouření bylo více než jenom příjemné, bylo úžasné. Taky se mu líbilo, že po sexu nemusí poslouchat žádné kecy, nedej bože nějaké kecy produkovat.

Ráno je přivítalo nejen kokrháním kohouta, ale následně i rychlým vzájemným vyhoněním po noci odpočatých a teď už zcela probuzených ocasů.

„Luky, pojď mi, prosím tě, ustřihnout kus vlasů, blbě si tam dosáhnu,“ požádal Richard cestou z koupelny do kuchyně.

„Ale proč, mně se takhle líběj, nech si je tak.“

„Hele, už jsou moc dlouhý a ten cop mě pak táhne, je to nepříjemný.“

„Tak počkej, já něco zkusím, upletu ti francouzský cop, ten je postupně zaplétaný a netáhne a neškrtí, teda prej, říkala Anežka.“

„Kde ses naučil plést copy? A kdo je Anežka?“

„Copy jsem pletl ve škole právě Anežce, to je spolužačka, teda byla,“ Lukáš posmutněl. „Víš, já jsem ji znal z kostela, taky tam musela chodit s rodiči, tak jsme si slíbili, že to nikomu neřekneme, abysme nebyli divný, no a ve škole jsme se nejvíc kamarádili, taky jsem byl schválen jejími rodiči, teda spíš, nebyl jsem jako kamarád zakázanej, její rodiče byli snad ještě horší než moje máma.“ V průběhu řeči už měl Richarda usazeného a cosi mu vzadu dělal s vlasy. Jelikož to bylo příjemné, tak ho nechal, koneckonců ho tak nikdo neuvidí, jenom zvířata a ta jsou tolerantní.

„Hele Luky a ozval ses jí, když to byla kamarádka?“

„Ne,“ Lukáš sklopil oči, „nikomu jsem se neozval, já se pořád styděl a taky jsem nevěděl, co bude.“

„Tak teď už to víš, tak jí aspoň dej vědět, že jsi v pořádku. Kamarádi jsou důležití.“

„Tak jo, já jí napíšu.“

Mezitím dopletl cop. Richard zatočil hlavou a musel uznat, že je to příjemné, nikde nic netáhne a nepřekáží. Šel se podívat do zrcadla.

„Teď vypadám jako nějakej teplouš!“

Lukáš se nejdříve jenom zahihňal, ale potom si vzpomněl, co se dělo včera večer, a začal se nezvladatelně chechtat. Richard byl nejprve lehce zaražený, ale potom mu to došlo a chechtal se jak blázen.

Je pravda, že si pak nechal cop plést každý den.

Po snídani Richard udělal Lukášovi místo ve své pracovně, aby se měl kde učit, a oba se pustili do práce. Tedy chtěli se pustit do práce, netrvalo dlouho a zjistili, že po společně prožité noci nejsou schopni se v přítomnosti druhého soustředit na práci. Myšlenky stále odbíhaly k sexu a k tomu, že ten druhý je tak blizoučko, že by stačilo jen natáhnout ruku. Kupodivu se jako zodpovědnější projevil Lukáš. Po nějakém čase se zvedl a odstěhoval se ke stolu do kuchyně. Konečně se jim podařilo ponořit se do práce. Lukáš se jako první věnoval matematice, šla mu ze všech předmětů nejlépe a správně usoudil, že co teď pochopí, co se naučí, už nezapomene. V práci jen s krátkými přestávkami setrvali až do druhé hodiny odpolední. Pak Richard vešel do kuchyně a navrhl Lukášovi rychlý oběd s tím, že něco pořádného udělá k večeři. Po jídle, protože výjimečně zpoza mraků vykukovalo sluníčko, vzali psy na procházku. Richard mohl konečně Lukášovi ukázat část svého „panství“.

„Hele, psala mi Anežka, prej mě shání máma, že potřebuje podepsat nějaké papíry ohledně nemovitostí. Já přece žádný nemovitosti nemám.“

„Třeba jsi bohatý dědic a já už se nebudu muset plahočit a ty se o mne navěky postaráš. Ale vážně, o tomhle dáme raději vědět panu Horáčkovi, jestli na tebe matička něco nešije.“

Podobně proběhlo i úterý, změna nastala až ve středu odpoledne.

Když se vraceli z tentokrát krátké procházky, zazvonil Richardovi telefon. Domluvil a otočil se na Lukáše: „Jede sem pan Horáček, prý má něco, co musí vyřídit osobně. Ne, nemusíš se ničeho bát, prý byl nad očekávání úspěšný. Možná se zdrží přes noc, určitě na večeři, mám rozmražené kuřecí stehenní řízky, udělám čínské placičky.“

Jelikož chtěl Lukáš neustále s něčím pomáhat, pověřil ho krájením masa na co nejmenší kousky, sám si vzal na starosti zbytek. Ve dvou měli poměrně zdlouhavou přípravu tohoto velice chutného jídla rychle hotovu. Richard se tedy rozhodl, že ještě upeče chleba. Na to Lukáš už jenom zíral. V životě neviděl nikoho dělat domácí chleba, ani svou babičku, a to byla nějaká kuchařka. Právě když vkládal rychle vykynutý chléb do trouby, hlásil Ron příjezd vetřelce. Podle štěkotu tohle auto neznal. Když však řidič vystoupil, byl poznán a přátelsky přivítán. Pan Horáček už za Richardem několikrát byl, v létě několikrát zůstal i pár dní a s Ronem byli velcí kamarádi. Byl velkým obdivovatelem obrovských psů a Rona jeho pozornost nesmírně těšila. Bylo dobře, že Richard vyšel ven, protože Ronova zjevná příchylnost neznámému vetřelci se vůbec nelíbila Jiskrovi. Dával svou nelibost najevo zuřivým vrčením. Richard ho zpacifikoval a pana Horáčka popohnal do chalupy se slovy: „Jsou-li vám kalhoty milé, kliďte se tomu raplovi z cesty. Miluje Rona a bojí se, abyste mu ho neodloudil. Vítám vás.“

„Dobrý den, pane inženýre, tedy vám to dnes sluší.“

Richard se zarazil, co tím jako míní. Pak se začervenal, došlo mu, že má zase ten zatracený francouzský cop, tak si na něj zvykl, že na to úplně zapomněl.

Už usazeni v kuchyni u stolu s hrnky čaje a kávy vyčkávavě hleděli na advokáta, s čím že to za nimi přijel.

„Takže pánové, myslím, že jsem byl více než úspěšný. Tedy, ne že by to byla moje zásluha, ale budete spokojeni. Ale popořadě. Přestup na jiné gymnázium byl zahájen a všechno bude vyřízeno co nejrychleji. Ředitel se nejprve trochu cukal, ale když jsem ho upozornil, že jste školu opustil kvůli šikaně ze strany spolužáků, které vedení školy nezabránilo, a že zvažujeme žalobu,“ tady se starý pán usmál. „Vím, že jste žádnou žalobu podávat nechtěl, ale to ředitel neví a nám to celou situaci usnadnilo. Další jsou vaše věci ze školní skříňky, ty byly neoprávněně vydány vaší matce, to se ukázalo jako velice šťastná věc, tak jsem měl potvrzeno nedotčenou třetí stranou, že má nějaké vaše věci.

Teď to nejdůležitější. Pane Maštalíři, vaši prarodiče vám odkázali chalupu a byt. Vaše matka tyto nemovitosti za vás spravovala v době, kdy jste byl nezletilý, později jste jí prý podepsal převod nemovitostí na její osobu. Ten ale nedokázala předložit, to byly zřejmě ty papíry, na které vás upozornila kamarádka. Po poněkud zdlouhavé a nepříjemné debatě vyšlo najevo, že nemovitosti jsou stále ve vašem vlastnictví a nejen ty, také vám náleží čtvrtina jejího bytu jakožto dědictví po otci. Jelikož výše zmíněná chalupa a byt prarodičů byly vaší matkou pronajímány, náleží vám výnosy po odečtení nákladů jí vynaložených. Na chalupě i v bytě došlo k nějakým stavebním úpravám a modernizaci. Buď necháme celou situaci prošetřit znalci ze stavebního oboru a následně nejspíše dojde k soudu s vaší matkou, což je mimochodem značně temperamentní a dovoluji si říci, že i nepříjemná dáma, nebo odsouhlasíte, co se mi s ní podařilo dojednat.“

Lukáš zíral vyjeveně střídavě na advokáta a střídavě na Richarda, nakonec vyslechli, co pan Horáček dojednal.

„Takže, pro tuto chvíli nechme podrobnosti stranou, můžeme se k nim vrátit později. Z pronájmu bytu ve městě vyplynul hrubý zisk ve výši cca 1 400 000 Kč, z pronájmů chalupy prostřednictvím agentury minimálně zisk 1 200 000 Kč. Hodnota čtvrtinového podílu bytu vaší matky je minimálně jeden milion. Vaše matka s okamžitou platností přestane využívat obou nemovitostí, které náleží vám, a odkoupí váš podíl na bytu. Budeme předpokládat, že stavební úpravy na obou vámi vlastněných nemovitostech mají hodnotu milionu. Vaše matka vám neprodleně po podpisu příslušných dokumentů převede na účet 2 600 000 Kč. Vy se na oplátku vzdáte nároku na jakékoliv výživné a nebudete vůči ní vznášet další požadavky. Samozřejmě vaše movité věci vám už vydala a mám je v autě, kromě kola a lyží, které jsem nechal prozatím převézt do úschovny. Nebudu vám říkat, jak se máte rozhodnout, jsem přesvědčen, že celková suma, která by vám náležela, je vyšší, ale obávám se, že vzhledem k rychlosti našich soudů byste se k penězům dostal až za několik let. To nemluvím o nákladech na právní zastupování, já by to pro vás rád udělal, ale na takto zdlouhavou záležitost nemám už dost sil ani času. Musel byste si najít někoho jiného. Tak to je v kostce všechno.“

„Já, já… Teda miliony? Chalupa, byt… Páni. Richarde, co mám dělat?“

„Luky, já ti nemůžu říkat, co máš dělat,“ odpověděl trochu naštvaně Richard. „Můžu ti jen říct, co bych udělal já. Já bych bral menší sumu hned než bůhvíkolik peněz za bůhvíkolik let.“

Richardovi se v tuhle chvíli honilo hlavou něco jiného. Richard se bál. Bál se, že se Lukáš, když je zajištěný, odstěhuje. Teď už má i byt.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (49 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (47 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (48 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (47 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (49 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+5 #6 Odp.: Stopař 11Miky 2019-07-19 20:08
Děkuji za tenhle příběh, další díl mi vždy udělá radost :)
Citovat
+5 #5 Odp.: Stopař 11Luky 2019-07-11 01:39
Fakt super :) Jen tak dal! ;)
Citovat
+6 #4 Odp.: Stopař 11Ron 2019-07-10 08:40
Krásná pohádka, Davide, dík. :-)
Citovat
+7 #3 Odp.: Stopař 11nebi 2019-07-09 21:52
Jo jsou nádherný v tom jejich pozvolném poznávání a objevování.
Zase budu nedočkavá jak to bude dál.
Citovat
+8 #2 Odp.: Stopař 11zmetek 2019-07-09 21:39
Takže znova - miluju pohádky a tahle je pro mě jedna z nej!!!
Díky.
Citovat
+9 #1 Odp.: Stopař 11Kev1000 2019-07-09 20:55
Už se z nich definitivně stala jedna z těch zdejších cool dvojek, který prostě chceš sledovat pořád dál a přeješ si, aby jejich imaginární život byl nekonečnej.
I z těch písmen je vidět, jak sou spolu krásný 8)
Citovat