Gay povídky

VAROVÁNÍ: Obsah může narušit víru čtenáře v jedno nebo více věroučných dogmat. Autor prohlašuje, že nemá žádné relevantní důkazy pro v textu uvedené spekulace, tvrzení a děje, vše si bohapustě vymyslel a předem se omlouvá všem „slušným lidem“, jejichž přesvědčení by mohlo být tímto textem jakkoliv dotčeno či uraženo.

Byl jen náhrada? Pobavení, které si nemohl ve velkém městě se svým postavením dovolit? Olivier nevěděl, a už nad tím ani dál nechtěl přemýšlet, protože tušil, že na odpověď nikdy nepřijde. Na co však přijít chtěl, byly ty odmítnuté smlouvy. Šimon vyměnil peníze za lásku, a pokud by mu toto Olivier odpustil… Ne, to by mu odpustit nedokázal…

„Hele, tak máš dvě možnosti. Vlastně tři. Za prvý, můžeme se podívat na nějakej film. A pak půjdeš domů. Nic víc. Za druhý, pokud budeš chtít něco víc, tak si ale vymyslím pořádnej trest. Za to tvý zpoždění plus za to, jak mi tu lžeš do očí. A za třetí, pokud tě nezaujalo nic z toho, tak se můžeš vrátit, odkud jsi přišel.“ A samozřejmě doufám, že si vybere jedničku nebo dvojku, protože jsem se na dnešní odpoledne s ním už těšil… Ačkoliv jsem teda měl úplně jiný plány! Jak on to dělá, že to ve mně umí pokaždý všechno tak překopat?!

Pokud jde o lásku, nejsou namístě žádné předsudky, milovat lze v každém případě i ďábla, je to nakonec vždy jenom trochu složitější chemický proces.

V té otázce cítil trochu ironii a poprvé se na toho kluka podíval pořádně a zblízka. Všiml si drobounkých, sotva znatelných zlatavých pih na nose, jemné linie hladké tváře, malinko pohrdlivého úsměvu a očí…

Byl jsem taky jako u vytržení. Ne z akvárií, ta jsem znal, ale z Marka a jeho nadšení. Stejně jako Marek pozoroval ryby a zkoumal obyvatele akvárií, zkoumal jsem já Marka. Pozoroval jsem každý jeho pohyb. Jeho tělo se nezastavilo, pořád se všelijak proměňovalo, stejně jako těla ryb za sklem. Marek pořád střídal svoje pozorovací pozice a se zaujetím zíral do modravých hlubin.

Až po několika desítkách vteřin se mé tělo konečně uvolnilo, úplně jsem se do Olivera zapřel a hlasitě vydechl. Otřel mi břicho kapesníčkem, poté kolem mě ovinul své paže a pevně mě objal, čímž jen provazy kolem mého těla více přitlačil na kůži. Jakmile své sevření opět uvolnil, čekal jsem, že nás začne rozvazovat, místo toho mě jen hladil po těle a nechával nás stále svázané k sobě. A stejně, jak nás k sobě poutaly provazy, proplétalo se i něco uvnitř nás. Možná srdce, možná duše. Věřil jsem, že to také cítí. Musel.

Po té větě, kterou slyšeli, se po sobě s Honzou překvapeně podívali. Co by asi tak mohli jejich kolegové z frýdeckého oddělení mít, že je nutná jejich přítomnost? Ta otázka běhala hlavami obou mužů, než Sam odpověděl, že za chvilku dorazí, a Honza na dálnici víc šlápl na plyn.

Ne, všechno to byla hloupost, jen si něco stále potřeboval namlouvat, Šimon se po jeho telefonu ani nepídil. Proč by? Kdyby ho opravdu chtěl, vyprosil by si ho, jak odjížděl. Neudělal to. A kdyby se černovlásek nevrátil tenkrát do chalupy, tak by se ani nerozloučil. Olivier mu jeho odjezd pokazil, a když nad tím dnes, ale i minulé dny přemýšlel, brunet byl velmi nervózní a opravdu to vypadalo, jako by utíkal. Oblečení nacpané narychlo do tašek, on bledý a roztěkaný. Možná by bylo lepší, kdyby jej nenachytal. Nemusel by se teď trápit nejistotou, bylo by to jasné už od první chvíle.

Zatřese hlavou, aby zaplašil ten neklid, co se do něj vkrádá. Bohužel se mu to nedaří. Cítí, jak se mu chlupy na pažích staví do pozoru…, protože jeho tělo už na něj tímhle svým osvědčeným způsobem křičí to, co si jeho hlava zatím nechce připustit. Něco je tady hodně, hodně špatně.

Jediná osoba na světě, před kterou se celý život musíte mít opravdu na pozoru, jste vždy jen vy sám.

Když nastal večer, vlastně spíš noc, a celá akce byla u konce, tak jsem Tomáše odvlekl do stanu. Spíš jsme se podpírali a ve své fantazii jsem v každém doteku viděl víc. Když jsem ho chytil kolem ramen a on mě kolem boku a prsty mi zasunul do kalhot, věděl jsem, že to jde správným směrem. Nevěděl. Mýlil jsem se. Bral mě jako kamaráda. I položení hlavy na rameno jsem si vyložil jinak. Běžně mi dával pusu na krk, což bylo jeho gesto, že si někoho váží, jsem si také vykládal jinak.

Potichu jsem se vrátil se svým tvrdým penisem z koupelny do pokoje. Marek už byl vzhůru. Levou ruku měl pod hlavou a pravou rukou si pomalu jezdil po svém ztopořeném penisu. Podíval se na mě, široce se usmál, ale v masírovaní svého péra bez přerušení pokračoval dál jakoby nic. Taky jsem se usmál a vlezl si k němu na gauč. Díval jsem se střídavě do jeho očí a na jeho penis, jak si s ním pořád pohrává.