Touha

„Sakra, už je pozdě, nestíhám. Promiň, běžím domů. Ahoj," řekne Lucka a odběhne.

Já si jen povzdechu, zaplatím kofolu a pomalým krokem se vydávám k babičce. Vůbec se mi nechce vracet. Přeci jen, co mám u babičky dělat, že? Tak se tak procházím po Postřelmově (spíš tak pořád dokola dělám jedno kolečko, zas tak velký to tam není), když si všimnu, že za mnou někdo jde. Už celkem dlouho, vlastně už od té doby, co jsem vyšel z hospody, napadne mě. Třeba si tam Dominika něco zapomněla, když tak rychle odcházela. Tak tedy zpomalím a nechám neznámou postavu, aby mě došla. Dostihne mě mladý a celkem pohledný kluk, asi tak kolem dvaceti. Seděl u stolu naproti nám a celou dobu po mě pokukoval. A já po něm.

„Ahoj, já jsem Kuba. Sorry, že tě tak stólkuju, ale všiml jsem si, že ti odešla slečna a jen tak se tu potloukáš, tak jsem si řekl, jestli nechceš pokecat. Taky se mi nechce domů," řekl Kuba. Pravda, už jak sem ho prvně spatřil, se mi zalíbil. Měl jiskřivý pronikavý pohled, krásné delší hnědé vlasy a nedbale vypadající strniště na tváři. A dost pravděpodobně sportovní postavu. No prostě můj typ.

„Ahoj, já sem Ondra. Jo jasný, rád se projdu, ještě se mi vracet nechce. Hlavně tady nebydlím, jsem tu jenom u babičky," odpověděl jsem.

„Říkal jsem si, že jsem tě tu nikdy před tím neviděl." A nenucený, velmi příjemný rozhovor jen plynul. Bavili jsme se o všem – co kdo děláme za školu, hudba, knížky, sport… Celou cestu jsme jeden po druhém nenápadně pokukovali. Minimálně jsme se snažili být nenápadní.

Když jsem řekl, že už bych měl jít, Kuba navrhl, jestli bych se nechtěl stavit na čaj. Má prý volný byt, rodiče kamsi na víkend odjeli. Vzhledem k tomu, že zase tak pozdě nebylo a Kuba se mi fakt líbil, jsem pozvání přijal. I když mi bylo jasné, že to nebude jen tak. Kuba se v čajích fakt vyznal. Seděli jsme na gauči, popíjeli kvalitní sypaný zelený čaj a pokračovali v konverzaci. Kuba se naproti mně rozvalil do ležérního polosedu-pololehu. Zároveň jeho košile, rozepnutá na tři horní knoflíčky, odhalovala jeho krásně vypracovaný hrudník. Celou dobu se mile usmíval a já na něj. Občas jsme se "zasekli" a jen tak koukali tomu druhému do očí. Když mi Kuba přinášel druhý nálev, jakoby omylem zakopl a část čaje na mě vylil. Poněkud klišé, pomyslel sem si. Nevadí, aspoň to bude ještě zajímavé, prolétlo mi hlavou.

„Promiň, to jsem nechtěl," omlouvá se Kuba, bere do ruky papírovou utěrku a začíná utírat rozlitý čaj. Soudě podle zručnosti a jemnosti, s jakou se mi věnuje, to náhoda zřejmě nebyla. Přestože je čaj už utřený, jeho ruka na mém klíně stále zůstává. Zvedl hlavu a mile se na mě usmál. Já mu úsměv oplatil polibkem. Kuba se usmál ještě víc, zvedl se ze dřepu, sedl si na mě a polibek mi vrátil. Jen mnohem vášnivěji. Něco tak skvělého jako dotyk jeho plných teplých rtů jsem už dlouho necítil. Přesně tohle mi chybělo, pomyslel jsem si. Naše jazyky se propletly. Zatímco moje ruce pomalu zkoumají Kubovo svalnaté tělo, jeho ruce si hrají s mými vlasy. Už to dlouho nevydržím a začnu Kubu i sebe samotného zbavovat oblečení. Obě naše chlouby stojí jak nikdy před tím. Oběma nám je jasné, že už není cesty zpět. Nejde říct, kdo z nás to chce víc. Přetočím Kubu a lehnu si na něj. Jednou rukou ho hladím ve vlasech, druhou si hraji s jeho stojícím pérem. Krásně velkým a hladkým. Nádhera. Po chvíli si kleknu a lehce olíznu ten nádherný, stojící nástroj. Nejdřív si s ním jen tak hraji a dráždím ho špičkou jazyka. Kuba jen zrychleně dýchá a snaží se mi natlačit mou hlavu až ke kořenu jeho ptáka.

„Ještě ne!" řeknu a oddělám Kubovu ruku ze své hlavy. Ještě chvíli ho dráždím a až poté ho vezmu celého do své pusy. Nebo jsem aspoň chtěl. Na pohled vypadal o něco menší, než ve skutečnosti byl. Lehce jsem se začal dávit, ale naštěstí jsem to zvládl a nedal na sobě nic znát. Teď už mi Kubova ruka, přirážející mou hlavu prakticky až k jeho koulím a držící mě za vlasy, nevadila. Naopak. Zapříčinila, že jsme si oba ještě víc užívali naše role. Samozřejmě moje ruce nezahálely a hrály si s jeho koulemi. Cítil sem, jak se čím dál víc přitahují k tělu. Zároveň i jeho dech byl rychlejší a vzdechy hlasitější. Ucítil jsem zacukání, jeho ruka přirazila moji hlavu až ke kořeni jeho ptáka a mou pusu začala plnit jeho celkem chutná šťáva. Naneštěstí jí bylo tolik, až sem se začal dusit. Ovšem Kuba mi nedal nejmenší šanci a já musel všechno spolykat.

Poté se zvedl a zašeptal: „Pojď ke mně do pokoje." Něžně mě zvedl do svých krásných, svalnatých rukou a odnesl k sobě do pokoje. Tam mě jemně položil na svou postel, lehl si na mě a opět mě začal zběsile líbat. Během jeho vášnivých polibků mi dal nejdřív jednu a potom druhou ruku za hlavu. CVAK. Najednou jsem ucítil, jak má zápěstí objímá něco chladného. Pouta. Ten milý hezký kluk, se kterým se tak dobře povídalo, mě právě připoutal ke své posteli. To mi hlava moc nebrala, ale nebránil sem se. Jen jsem si užíval. Kuba mě začal líbat na krku a postupoval níž a níž. Ovšem s malou zastávkou na mých bradavkách. Jeho hbitý jazyk a zuby mě přiváděly do úplné extáze. Ovšem mé ruce byly stále spoutány, takže i když se můj pták napínal až k prasknutí, nemohl jsem mu nijak pomoct. A toho si byl Kuba moc dobře vědom. Po chvíli hraní si s mými bradavkami, která mi připadala jako nekonečně dlouhá slast spojená s utrpením ve formě nemožnosti vyvrcholit, se začal pohybovat pomalými polibky dolů směrem k mému nedočkavému ptáku. Konečně byl na místě. Nejprve mi ho mučivě pomalu olízl a poté začal kroužit špičkou jazyka po mém žaludu. Párkrát mi ho vzal celého do pusy, ale jak cítil, že se blíží mé vyvrcholení, všeho nechal. Hajzl.

Najednou mě jednou rukou nadzvedl a já ucítil na svém zadku dotek něčeho příjemně chladného. Lubrikant, proletělo mi hlavou. A najednou jeho úžasné prsty byly ve mně. Nejdřív jeden, po chvíli druhý. Nijak nespěchal. Nechával mi dostatek času, abych si zvykl a užíval si to. Když Jakub došel k názoru, že jsem dostatečně roztažený, vyjmul ze mě prsty a já ucítil jeho nádhernou velkou kládu, jak na mě tlačí. Tentokrát mi nedal vůbec žádný prostor pro to, abych si zvykl. Zarazil ho do mě rychle a tvrdě, až to zabolelo a já vykřikl bolestí. Začal rychle a tvrdě přirážet. Já jen ležel na zádech, nohy přitažené k tělu a užíval si pomalu mizící bolest a přicházející pocit blaha. Něco takového jsem už dlouho nezažil. Vlastně nikdy jsem nic takového nezažil, jak tak teď nad tím přemýšlím. Bylo to nádherné, myslel sem, že prasknu štěstím. Chtěl jsem, aby tento pocit nikdy neskončil. Ať navždy můžeme setrvat v tomto nádherném spojení dvou mladých těl jen za zvuku našich dechů, vzdechů a pleskání Kubových koulí o můj zadek.

Naneštěstí i to nejkrásnější někdy skončí. Kuba zpomalil a jeho přírazy byly ještě drsnější. Taktéž jeho dech se ještě víc zrychlil. Vzduch proťalo jeho hlasité zařvání a já cítil, jak mé útroby plní jeho teplá mrdka. Vyklouzl ze mě a opět mě zavalil sérií polibků. Nakonec konečně došel názoru, že i já si zasloužím ukončit má slastná muka. Pomalu mi opět olízl mé stojící péro a začal mě kouřit. Kouřil jako pravý mistr. Krásně sál a pomáhal si jazykem. Zároveň si rukou hrál s mými bradavkami, takže netrvalo dlouho a i já došel k omračujícímu orgasmu. A to myslím doslova. Před očima jsem uviděl ony pověstné mžitky a mám pocit, že i mozek mi na krátkou chvíli vysadil. Tak mohutné to bylo. Když Kuba hezky spolykal všechnu moji šťávu, odpoutal mi ruce a svalil se vedle mě. Opět jsme se dlouze líbali a nechávali doznít naše zážitky. Naneštěstí už bylo pozdě a já musel odejít. Nejraději bych s Kubou zůstal navěky. Ještě ve dveřích jsme se dlouze líbali a já pak odběhl do tmavého večera. Jakubovo objetí bylo to, co mi v noci chybělo. Naštěstí pokaždé, když jsem u babičky, spolu strávíme několik nezapomenutelných chvil.