Milostná záležitost

Po roce, kdy si mě de facto vydržoval, Sid jednoho dne oznámil, že se budeme stěhovat do staré čtvrti města. Překvapilo mě to, v našem současném domově jsem byl spokojený.

“Nemrač se,” řekl Sid, “nehodí se to k tobě. Vezmi si, že ten nový dům je dvakrát tak větší. Určitě se ti bude líbit. Odkázal mi ho můj strýc a já mám chuť na změnu. Něco starosvětského.”

Slovo starosvětský se k Sidovi vůbec nehodilo, ale věděl jsem, že nemá smysl mu odporovat. V tomhle vztahu jsem byl já ten závislý a musel jsem se naučit dívat se na věci z jeho úhlu pohledu.

Ten dům byl snad nejstarší z celé čtvrti, velký a temný, měl šest pokojů, tři koupelny, obrovskou vstupní halu… Skoro jako malý zámek.

Sid byl nadšený a zdálo se, že v tom starobylém domě omládl. Šukali jsme postupně v každé místnosti a taky venku, v noci i za denního světla. Tahle jeho nová energie se mi víc než zamlouvala. Celou dobu jsem ale měl divný pocit, že nás někdo pozoruje. Nikoho jsem neviděl, nic se záhadně nepohnulo, neotevřely se samy dveře, jen jsem cítil něčí přítomnost. Jako kdyby tam s námi žil nějaký duch. Když jsem ležel na zádech a Sid do mě přirážel, díval jsem se mu přes rameno, jestli tam někdo není.

A jednoho dne tam někdo byl.

Zvláštní na tom je, že když jsem ducha konečně uviděl, ani to se mnou nehnulo. Byl jsem už tak zvyklý na přítomnost toho někoho neviditelného, když jsme se Sidem šukali, že zhmotnění bylo pro mě spíš potvrzením jeho existence než překvapením. Sidův pták mi projížděl díru a já si honil vlastního, když se u naší postele zjevil fakt pěkný chlap. Úplně nahý, světlovlasý a lehce průsvitný a v levé ruce svíral své velké péro.

Sledoval nás a přitom si ho honil, a když jsem se udělal, díval se na můj výstřik s lehce vypláznutým jazykem, jako kdyby chtěl ochutnat. Sid už se taky blížil k vyvrcholení, sténal a zrychloval. Duch přenesl svou pozornost na něho, na jeho ptáka přirážejícího do mé dobře promazané díry.

Teprve když se Sid udělal, všiml jsem si, že penis toho ducha je ochablý. Přimělo mě to k zamyšlení, jestli erekce jsou schopni jen živí. Chudák, pomyslel jsem si. Sid si na mě lehl a v tu chvíli duch pustil své péro, odstoupil od postele a zmizel.

Sid se převalil na bok a skoro okamžitě usnul. Šel jsem do koupelny, a když jsem se vrátil, stoupl jsem si k posteli, tam, kde jsem ho předtím viděl. Doufal jsem, že se duch znovu objeví, ale nestalo se.

Sidovi jsem nic neřekl. Když bylo jasné, že o duchovi neví, pomyslel jsem si, že duch chce asi navázat kontakt jen se mnou. Rozhodl jsem se, že zjistím, kdo to je a co vlastně chce.

Sid byl herec a trávil hodně času v místním divadle na zkouškách. Býval jsem často sám doma a chtěl jsem ducha přinutit, aby se zase zhmotnil. Takže jedno odpoledne jsem se svlékl, vytáhl jednoho z našich uměláků a vlezl si do postele, připravený na sólo akci.

Zrovna jsem potíral gelem pětadvaceticentimetrového červeného uměláka, když jsem zaznamenal jeho přítomnost. Lehl jsem si na záda, roztáhl nohy a začal si dovnitř zasouvat tu umělou kládu. Můj penis už byl plně v pozoru. Šukal jsem sám sebe a druhou rukou si honil ptáka a doufal jsem, že to ducha dostatečně naláká.

Stál těsně u postele. Opravdu výstavní exemplář, asi třicetiletý, se zlatými vlasy a pronikavě modrýma očima. Měl bílou kůži a svalnatou postavu s úzkým pasem a dlouhýma nohama. Jeho velké péro pořád vypadalo ochable, i když ho mnul v dlani.

Pokračoval jsem v jízdě, předváděl mu jako na divadle zasunutí a vytažení uměláka do díry a do toho sténal a vzdychal. Duch se ke mně naklonil a pozorně mě sledoval. Vytáhl jsem tu hračku a místo ní kroužil kolem svěrače dvěma prsty. Pak jsem je zasunul dovnitř. V tu chvíli mi v ptáku začalo cukat a já se málem udělal. Ale ovládl jsem se, chtěl jsem, aby se duch zapojil. Cítil jsem, že možná chce něco, co může poskytnout jen živý člověk.

Už jsem ho chtěl požádat, aby se ke mně přidal, ale než jsem stačil cokoli pronést, sedl si na kraj postele. Vypadal klidně, jako kdyby nikam nespěchal, a mě napadlo, jestli se dá šukat i v posmrtném životě, jestli neviditelní duchové bývají nadržení. Duch se usmál a mně bylo rázem jasné, že umí číst myšlenky. Pak pomalu, snad aby mě nevyplašil, natáhl ruku k mému zadku. Vytáhl jsem prsty z díry, ale stále pokračoval v honění. Opatrně mi strčil jeden prst dovnitř. Roztáhl jsem nohy ještě víc, takže můj úmysl byl zcela zřejmý.

Jeho prst uvnitř mě byl jako kus ledu. Zachvěl jsem se. Odtáhl se, ale ve svých myšlenkách jsem ho ujistil, že může pokračovat. Vsunul dovnitř dva prsty a já se povzbudivě usmál, přestože mě mrazilo.

Byl opatrný, což jsem ocenil, mohl jsem si tak lépe zvyknout na ten ledový chlad. Říkal jsem si, jaké asi bude mít uvnitř jeho penis. Úplně jsem zapomněl, že umí číst myšlenky, dokud nevzal své péro do ruky. Vzpamatoval jsem se a myslel na to, že bych ho chtěl kouřit. Jeho prsty v mém zadku se zastavily, asi byl překvapený tou nabídkou. Zaváhal jsem, ale pak jsem dal nohy k sobě a sedl si naproti němu.

“Kdo jsi?” zeptal jsem se.

“Jmenuju se Elias.”

“Kde ses tu vzal?”

“Tohle je můj dům.”

“Sidův strýc a ty jste příbuzní?”

“Tohle je můj dům,” opakoval.

“No dobrá, ale musím ti říct, že jsem se nikdy s žádným duchem nesetkal. Jsi přece duch, ne?”

Když neodpověděl, pokračoval jsem.

“Dobře, já si myslím, že jsi duch. Jen jsem nikdy neslyšel, že by duch byl nahý a strkal někomu prsty do zadku.”

Podíval se na mého tvrdého ptáka a pak zpátky na mě.

“Uděláš to?”

“Jestli ti ho vykouřím? A jak rád. Jen si udělej pohodlí.”

Lehl si na záda a já se uvelebil mezi jeho roztaženýma nohama. Chtěl jsem se mu dívat do obličeje. Byl mrazivý jako kus ledu, penis, koule, prostě celý, ale neodradilo mě to. Nejlepší věc byla, že se mu péro konečně postavilo. Pomyslel jsem si, když jsem si tu tvrdou chloubu zasouval do pusy, že v posmrtném životě se asi nikdo neumí sám vzrušit. Proto se mi duch zviditelnil. Potřeboval mě.

Nepodařilo se mi vzít ho do pusy celého, ale lízal jsem ho a kouřil, až sám začal být aktivní. Lehce přirážel a já jsem si vzal do parády i jeho koule, mnul jsem je, dokud se nedostal až na vrchol. Pustil mi dovnitř své ledové sperma a já si říkal, kdy to asi dělal naposledy.

Bolela mě z něho pusa, ale spolkl jsem všechno. Ze všech ptáků, které jsem kdy kouřil, byl ten jeho nejčistší. On sám zatím táhle vzdychal a odtáhl se, až když začal měknout.

“Docela síla,” poznamenal jsem, “měls dlouhý absťák?”

Lehce se usmál a postavil se. Myslel jsem, že zase zmizí, a rychle jsem řekl:

“Nechceš něco víc?” Začal jsem si honit ptáka, pak si lehl na záda a roztáhl nohy. “Můžeš mě ošukat. Fakt by se mi to líbilo.”

Začal si zas hladit penis a z očí mu koukala žádostivost. Byl ale pořád ochablý.

“Pojď sem,” zašeptal jsem, “pomůžu ti.”

Lehl si vedle mě a já vzal to jeho velké péro do ruky. Pod mým dotekem začal ožívat a po malé chvilce mi začal přirážet do dlaně.

“Líbí se ti to?” podíval jsem se na něho.

Přikývl, přesunul se mezi moje nohy, vzal mě za stehna a prohlížel si můj vstup. Chytil jsem si půlky a roztáhl je.

“Tak do toho, strč ho do mě. Ale nejdřív si ho trochu namaž.” Ukázal jsem na tubu s lubrikantem. Vzal ji a zmáčkl a potřel si péro. Pak se nasměroval k mojí díře.

“Jen pokračuj,” povzbuzoval jsem ho, když se mi zazdálo, že váhá. “Proto ses přece vrátil.”

Přikývl a vzápětí mi ten kus ledu vrazil dovnitř. Zařval jsem, nejen kvůli té zimě. I jeho šířka mi přišla neskutečná. Nečekal, až se přizpůsobím. Začal jízdu s plnou parádou, prudce do mě přirážel a přitom pootevřenými ústy lehce sténal. Slyšel jsem pleskání, jak jeho tělo naráželo na moje, a musel jsem si připomínat, že tohle není skutečné, že on sem přišel ze záhrobí, a přesto… Ten zvuk byl tak lidský. Jako když šukají dva živí lidé.

Postel skřípala a jeho ledové péro mě mrazem pálilo.

Když se udělal, bylo to, jako kdyby do mě někdo pustil proud ze zahradní hadice. Studené sperma jsem cítil uvnitř celého břicha. Honil jsem si vlastního ptáka a ždímal z koulí další dávku. Moje horké sperma a jeho ledové. Zvláštní dvojice.

“Neodcházej,” prosil jsem ho, když se ode mě odtáhl a začal se zvedat z postele. “Zůstaň ještě chvíli.”

Zaváhal, sedl si znovu na postel a díval se, jak k němu natahuju ruce a dotýkám se ho po celém těle.

“Neměl bych tu být,” pronesl nakonec.

“Proč? Jsou na to nějaká pravidla? Žádné styky se živými?”

“Něco takového. Jen…”

“Co?”

“Žiješ v mém domě. Dlouho tady bylo pusto a prázdno a najednou…”

“Šukání.”

“Ano. Prostě to není jednoduché.”

“Dívat se?”

“Jenom se dívat.”

“Proč já a ne Sid?”

“Nepřitahuje mě.”

Chytil jsem Eliasovo péro. Okamžitě začal tvrdnout. Prudce se nadechl a začal přirážet.

“Jsi přesně můj typ,” pronesl jsem, zatímco mi šukal do ruky. “Jestli chceš, můžeme si to zopakovat. Sid bývá často pryč. Zkoušky a tak. Je herec.”

Udělal se a zavrtěl hlavou. Ještě chvíli jsem mu honil penis, abych z něho dostal i poslední kapku. Nemohl jsem se ho nabažit. Hladil jsem ho všude po těle, když náhle začal mizet. Ležel jsem celý napjatý a nehýbal se, čekal jsem, jestli se znovu neobjeví. Neukázal se a já se cítil sám a osamělý jako snad nikdy v životě.

Dům se mi najednou zdál cizí. Studený a prázdný. Vstal jsem, naházel na sebe oblečení a rozdělal oheň v krbu. Když se Sid pozdě odpoledne vrátil, měl jsem nalito a byl na nejlepší cestě se pořádně opít.

“Co se děje?” zeptal se Sid, ale já neřekl nic o tom, jak jsem strávil den. Tvrdil jsem mu, že jsem po něm toužil a že bysme si hned teď měli zašukat, přímo na koberci v obýváku. Souhlasil, takže jsem očekával, že se zas dostaví ten pocit, že nás někdo sleduje. Nestalo se.

Sid byl za celý den unavený a trvalo mu dlouho, než se udělal. Zatímco do mě bušil, myslel jsem na Eliase. Jestli teď, když dostal, po čem toužil, ze zas vrátil do záhrobí.

Další dny mě zachvátila sklíčenost ze samoty. Pořád jsem se lepil na Sida. Ptal se mě, co se děje, a já že je všechno v pohodě. Dobře jsem věděl, že v pohodě není nic. Chtěl jsem, aby se Elias vrátil.

Když se znovu zjevil, zrovna jsme se hádali. Zkoušky v divadle se moc nedařily a já jsem Sida utěšoval. Navrhnul jsem, že si zašukáme, ale on se naštval a od té chvíle to šlo z kopce.

“Přece není všechno jen o sexu,” křičel, “kdyby se daly problémy řešit ptákem, už bych dávno žádné neměl!”

Dotklo se mě to a odmlčel jsem se. Právě v tom okamžiku jsem ucítil něčí přítomnost. Za Sidem stál Elias, nahý, v ruce držel svoje péro.

“Dobře,” řekl jsem Sidovi. “Omlouvám se. Už tě nebudu obtěžovat.”

“Jdu do pracovny.” Odcházel a nechal mě samotného. Tedy tak si to pravděpodobně myslel.

Elias přistoupil blíže a já jsem si klekl a vzal do pusy jeho měkký penis.

Od té chvíle se naše setkání stala smyslem života. I když život možná není ten správný výraz. Elias byl ovšem pro mě skutečný, skutečnější než ostatní lidé včetně Sida. Zjistil jsem, že po něm toužím, myslel jsem na něho, dokonce i když jsme se Sidem seděli u večeře.

Uběhlo několik měsíců a já jsem začal přemýšlet, co bude dál. Život se Sidem mířil k nejistým vyhlídkám, ale co s tím, když dům patřil jemu? Duch v něm ale patřil ke mně. Elias už nemizel, jakmile bylo po sexu, a tušil jsem, že se do mě asi zamiloval, tak jako já do něho.

“Určitě jsme porušili spoustu pravidel,” řekl jsem, když jsme leželi v posteli po právě skončeném sexu. Hladil mi ptáka a lehce se zasmál.

“Zamiloval jsem se do tebe,” dodal jsem to, co jsem cítil.

Dlouze se nadechl a zavřel oči.

“Co teď?” zeptal jsem se.

Když konečně oči otevřel, stály v nich slzy.

“Budeme dál pokračovat, že?” zadoufal jsem.

Přikývl. A pak jsem si vzpomněl na starý film, kde hlavní hrdinka celá léta čekala, až zemře, aby se mohla setkat s duchem, kterého milovala.

Elias věděl, na co myslím, a zavrtěl hlavou.

“Nejsme ve filmu.”

“A co teda jsme?”

“Milostná záležitost,” pronesl. “Krásná aférka, která nikdy neskončí.”

Políbil mě svými studenými rty a já jsem vzdychl. Myslel jsem na Sida, byl o hodně starší než já a určitě zemře dříve. Až k tomu dojde, nezůstanu sám. Bude tu Elias. A až přijde řada na mě, nestane se nic tak zlého.

“Takže máme před sebou celou věčnost?”

“Ano.” Pak mě otočil a přitiskl se ke mně, svoje péro mezi mýma půlkama.

“Jaké je to na druhé straně?” zeptal jsem se.

Pokrčil rameny.

“Co bys řekl?” A dotkl se svými ledovými rty mé tváře.