Kino

Zvednu ruce, protáhnu se v zádech, konečně je tu pátek. Zadívám se z kanceláře oknem ven, výhled je tu nádherný. Vidím na špičky různých věžiček a kostelů, v dálce se líně dere Vltava. Jo, kdyby nic jiného, tak za ten výhled na Prahu tahle práce stojí. Pípnutí mobilu upoutá moji pozornost.

‚SOS HELP,‘ přečtu si od Anežky.

‚V šest jsem u tebe a beru bílé,‘ namačkám odpověď.

„Jdeš taky?“ od stolu se zvedá Honza a vypíná počítač.

„Ne, ještě musím dodělat a odeslat analýzu vývojářům,“ usměju se na něj.

„Tak hezký víkend, a ne že přijdeš s kocovinou, znáš se!“ varuje mě.

„Tobě taky a neboj, budu hodný!“ Slovíčko doufám dodám v duchu.

S Anežkou nikdy nevím, jak to dopadne. Je to moje nejlepší kamarádka, prožili jsme si toho hodně. Kdysi na střední jsme spolu chodili, než mi naplno došlo, že to mám hozený jinak. Holky jsou pro mě jak umělecký obraz. Krásný, emotivní, inspirující, ale bez špetky sexuálního zájmu. To kluci, to je jiná liga, jejich zadek, oči, to je to, co mě upoutá jako první. Hlavně ty oči. Jak že se to říká? Oči jsou okna do duše? Jo, tak to pro mě vážně jsou, a ještě i neskutečný magnety. Vždy přitáhnou a už nepustí. Uff, měl bych začít myslet na práci.

„Ještě jsi tady? Super,“ ozve se mi za zády a já div nespadnu ze židle, jak se leknu.

„Jo, jsem,“ zabručím na Radka. Ten bere vše. Je jedno, zda to nosí sukni či kalhoty, hlavně se pod to dostat. Typický alfa samec. Momentálně jsem se do jeho hledáčku dostal já.

„Koukám, že už děláš na datafixu,“ opře se rukama o můj stůl a dýchá mi za krk, trošku se zavrtím.

„Nech mi prostor,“ houknu.

„Fajn,“ zvedne ruce v gestu já nic, já muzikant.

„Plány na víkend?“ opře se zadkem o stůl a založí si ruce na hrudník.

„Mám,“ nevrle zavrčím.

„Škoda, myslel jsem, že tě vytáhnu na večeři,“ zadívá se mi přímo do očí.

„Podívej, já s tebou na žádnou večeři nikdy nepůjdu! Už jsem ti to několikrát říkal!“ poodjedu na židli o kousek dál. „A teď uhni, potřebuji to dodělat a vypadnout,“ vrátím se zpátky, jakmile opustí můj stůl.

Pouze se pousměje a zmizí. Povzdechnu si, není to špatný člověk, mám ho i docela rád, jen to jeho flirtování mi občas leze krkem. Navíc se řídím heslem: co je v domě, není pro mě. Takže i kdyby se mi líbil sebevíc, a to, že se mi líbí, je fakt, tak prostě ne. Tuhle práci mám o dost radši než nějaký románek a potom hledat novou práci. Děkuji, nechci.

Hotovo. Vypnu počítač a pádím do víru velkoměsta.

Bzučák mi otevře dveře. Vyjedu do třetího patra činžovního domu.

„Ahoj,“ houknu do bytu, zatímco se zouvám.

„Čus,“ vykoukne Anežka.

Předám jí do ruky tašku s pochutinami a hlavně vínem. Dojdu do obýváku, kde mě překvapí Vendy.

„Čau, co ty tady?“

„Taky jsem dostala SOS,“ zasměje se.

Anežka dá na stolek přinesené občerstvení, víno rozlije do sklenic.

„To tvoje se chladí,“ mrkne na mě.

„Ok, už nám ale řekni, proč to SOS,“ vyzvídám.

„Přestal mi psát,“ vyhrkne na nás Anežka.

„Kdo?“ zeptáme se s Vendy dohromady.

„No Dominik,“ odpoví Anežka.

„A to je kdo?“ zeptám se. Trochu se v těch chlapech ztrácím.

„Ale, to je jeden ze seznamky, byli jsme třikrát na schůzce a pak najednou nic,“ rozhodí rukama.

„To chceš být střelec jako Vendy?“ vyzvídám a nenápadně na ni juknu.

Tu si po třetím rande Vašek nastěhoval k sobě. Velmi rychle pochopil, že s četností jejich schůzek by spolu mohli chodit deset let a viděli by se tak dvacetkrát, a to ještě při dobré vůli. Naštěstí si to sedlo a jsou spokojený pár už dva roky. Tady se motto risk je zisk vyplatilo.

„To fakt ne, ale odepsat by mi mohl, aspoň na jednu zprávu,“ oponuje Anežka.

„Počkej, kolik těch zpráv jsi mu napsala?“ zarazím se.

„Hm… asi tak tři?“ zašklebí se na nás.

„Pravdu!“ nenechám se opít rohlíkem, znám své lidi.

„Pět,“ zkusí znova. To už oba na ni koukáme se zvednutým obočím.

„Fajn, asi dvacet, ale nebylo to za jeden den,“ obhajuje se.

Uff, tak to je síla. Ani mě nepřekvapuje, že neodepsal. Taky bych nepsal, být na jeho místě, ale nejsem, takže musím být na straně Anežky.

„Tak to tě vyghostoval,“ směje se jí Vendy. „A popravdě se mu nedivím, taky bych ti nepsala. Jako vážně, dvacet zpráv? Co sis myslela?“ dává jí kapky.

Jsem rád, že můžu mlčet.

„Podívej se na to jinak, když tobě někdo takhle vypisuje, co uděláš?“ pokračuje Vendy.

„Nepíšu mu. Víš, jak je to otravný?“ naběhne si Andy.

„Tak čemu se divíš, že nepíše?“ rýpe dál Vendy.

Mlčky přikyvuji. Jsem rád, že můžu být nezávislý posluchač. Hněv Andy se snese na hlavu Vendy.

„To je ale něco jinýho!“ použije typický alibi.

„Vysvětli mi, v čem je to jiný? To by mě vážně zajímalo?“ hašteří se spolu.

Napiju se vína a se zájmem sleduji jejich hovor. Jo, Andy dokáže být tvrdohlavá jak mezek. Obdivuji tuhle vlastnost, ale někdy je na zabití a mám chuť jí zakroutit krkem. Momentálně bych ji spíš praštil po hlavě, aby se jí v ní konečně rozsvítilo. Jede si tu svou jako kafemlejnek a není schopná se podívat na věc jiným pohledem.

Trochu mě to donutí se zamyslet sám nad sebou. Jak jsem na tom vlastně já? Mám jen kamaráda s výhodami. Vztah už se mi nějakou dobu vyhýbá. Nejspíš je to i mým nastavením, na něco vážného se ještě necítím. Poslední rozchod mi dal hodně zabrat. Bože, jak já toho kluka miloval! Když si vzpomenu na Dana, nádherného blonďáčka s nebesky modrýma očima, které na vás zářily na dálku. Vysoké, svalnaté tělo, udržované florbalem. Nevěřil jsem, že by se mohl zamilovat do někoho, jako jsem já. Držel jsem si chvilku odstup. Ale stalo se! Teda aspoň jsem si to myslel a povolil si k němu něco cítit. Čím víc jsem já v tom lítal, tím víc se mi vzdaloval a já si toho nevšímal. Když mi jednou u pivka řekl, že je konec, tak jsem tomu nevěřil. Hrozně mě to sebralo, ale je to minulost a já musím jít dál. Jenže to pořád ještě tak bolí, jen si na něj vzpomenu. Ne, určitě nejsem připravený na nový vztah.

Znovu se napiju a zaposlouchám se do rozhovoru.

„To nemá cenu, jdeme ven. To ti snad pomůže,“ rezignuje Vendy.

Vybereme hospůdku na Smíchově, před pařbou se musíme pořádně najíst, protože s těma dvěma to není na chvilku. To bude až do rána. Sotva sejdeme schody do sklepení a vejdeme do restaurace, moje oči v rychlosti prolustrují obsazení. Na jednom stole se zastaví o chvilku déle, než by bylo zdrávo. Ne, to není možné! Proč zrovna tady a teď? Moje mozkovna se zdráhá uvěřit tomu, co vidí. Mezi osazenstvem sedí i Darek, kámoš, za kterým občas, možná trochu častěji jezdím, abych uvolnil svým fyzickým potřebám. Jen kývnu hlavou na pozdrav, když se naše oči střetnou. Obsluhou se nechám odvést k volnému stolu. Vybereme si jídlo. Ohledně pití pokračujeme, na čem jsme začali, tedy bílé víno.

„Musím vám taky něco říct,“ vyrukuje na nás Vendy. „S Vašulkou hledáme nějaký domeček za Prahou a chtěli bychom časem dítě. No a protože si to chceme natrénovat, tak přemýšlíme o psovi,“ pokračuje.

Víno, které zrovna upíjím, mi zaskočí a já se rozkašlu.

„Víš jistě, že pes a pak dítě přežijí vaši péči?“ sladce se optá Anežka.

„Proč by ne?“ nechápe Vendy. „Potřebuji jen vybrat nějaké vhodné plemeno. Myslím, že chrt nebo ohař by byl super. Potřebuji, aby zvládl běhat s Indigem,“ dodává.

To už kuckám na plný koule a valím oči. Tak jako jasně, ke koni se ty plemena hodí, ale zároveň potřebují pevnou ruku a hodně pracovat. Jinak je bude lovit všude možně po poli a kdoví, jestli je vůbec najde.

„Zvážila jsi to?“ pro jistotu se zeptám.

„Proboha, o co vám jde?“ koulí na nás oči Vendy.

„No, já bych ve tvém případě opravdu radši začal kytkou,“ přidám se k Andy.

„A to jako proč?“ nedá se Vendy.

„Protože tobě chcípnul i kaktus,“ vyhrkneme s Aňou najednou a rozesmějeme se.

„Ups, tak jsem ho trošku přelila. A navíc jsem to nebyla já, ale déšť,“ nedá se chudinka.

„Jo, a koho napadlo ho dát ven v červnu a odjet?“ s nevinností sobě vlastní se zeptám.

„Hele, jako Indiga mám už pár let a žije,“ bojuje dál.

„Holka, toho máš ustájenýho a tam se o něj starají,“ směje se jí Aňa.

Tady ale musím připsat body Vendy, protože pravidelně za ním jezdí. Kolikrát s námi na nějakou akci nejela a nešla kvůli němu. Navíc je schopná vstát i v naprosté kocovině a postarat se o něj.

„Třeba ta kytka tentokrát přežije, co, Andy?“ mrknu na Andy.

„Pes potřebuje hodně pohybu a péče, stejně jako dítě. Změní ti to životní styl. Jsi na to připravena?“ varuju Vendy už vážně.

„Ahoj,“ přistoupí k nám Darek. „Nechcete se přesunout k nám ke stolu? Kámoš slaví narozky,“ zeptá se a ukáže na jejich místo. Úplně jsem zapomněl, že tu je taky.

„Ahoj, Darku, to se musíš zeptat holek, jestli by šly. Dneska jsem tu s nimi,“ s úsměvem mrknu na něj.

Holky se zadívají na osazenstvo u stolu, kde jsou ještě tři kluci, po odsouhlasení se začneme stěhovat. Dojdu zaplatit náš účet s tím, že stěhujeme k jinému stolu.

Holky se už mezitím stihly seznámit a usadit. Na mě zbylo místo mezi Darekem a kamarádem.

„Ahoj, já jsem David,“ podá mi ruku.

„Rosťa,“ vložím svou dlaň do jeho.

Podrží mi ruku o něco déle, než je zdrávo, ukazováčkem mi pohladí zápěstí.

Podívám se mu do očí, mají barvu syté čokolády, jen jsou takové provokativní. Mám pocit, že mě propaluje rentgen a jsem před ním skoro nahý, a to nemám rád. Vytahuji dlaň z jeho, zatímco on mi ji při pohybu hladí.

Snaží se se mnou navázat komunikaci, moje pozornost je plně na holkách. Potřebuji vědět, že jim tato společnost nevadí. Evidentně se dobře baví.

„Můj táta je automobilový závodník a má autosalon,“ vnímám jen tak na půl ucha.

„To je kolega z práce a je našinec,“ z druhé strany do ucha mi šeptne Darek.

Obsluha přijde pro poslední objednávku. Dám si ještě skleničku vína.

„Něco silnějšího by sis nedal?“ dloubne do mě David.

„Ne, noc je zatím mladá,“ slušně odpovím.

„Pokračujete dál, nebo končíte?“ zeptá se s nadějí v hlase.

Zadívám se na holky, už mají docela naváto a je mi jasné, že konec je v nedohlednu.

„Budeme pokračovat,“ neuváženě odpovím.

„To je dobře, my taky. Přidáte se?“ udržuje konverzaci David.

„To je jasný, že jo,“ probere se Anežka rychleji, než já vůbec stihnu zareagovat. Sakra, vážně se mi s nimi nikam nechce.

Venku se domlouváme, do kterého klubu půjdeme. Vybereme jeden, který je kousek odsud. Rád tancuju, takže mi to vyhovuje. Co mi už vyhovuje míň, je přítomnost kluků. Dareka bych ještě snesl, ale David mi pije krev. Neustále se drží poblíž. Pořád mi něco povídá, ale vůbec ho nevnímám. Připadám si jak lovná zvěř. Pomalu začne bavit všechny okolo, nejspíš vypráví vtipy, protože se holky smějí jak o život. Já pouze kopíruji. Myšlenkami jsem úplně mimo. Cesta naštěstí netrvá dlouho.

Klub není plně obsazený, takže se pohodlně usadíme u velkého stolu. Tentokrát přejdeme už na drinky. Kluci objednají Maxi Cuba Libre. Budu to muset vrátit, nerad někomu něco dlužím. A tihle vypadají, koupím ti pití, ale ty pak půjdeš se mnou. Na to můžou zapomenout. To jim nedovolím! Holky půjdou k sobě domů! O to už se postarám!

Anežka se z plna hrdla napije drinku, kluci jí v tom zdatně sekundují a povzbuzují. Je naprosto jasné, o co tu jde! Tak to teda ne! Tohle nemůžu takto nechat. Hlavně David se drží vedle mě a nenechá mi osobní prostor. Potřebuji se trochu nadechnout, aniž by mi dýchal za krk.

„Jdu nám pro nějaký nealko, tak tu vydržte! Zkus tu, prosím, udržet Davida,“ zakřičím Vendy do ucha.

„Jooo, a pak půjdeme tancovat a ty jdeš s námi!“ vesele mi oznámí Vendy.

Místnost se mezitím zaplnila lidmi, tak se k baru prodírám skrz dav, trochu si oddechnu, než si budu moct objednat. Jsem rád, že se nikdo na mě netiskne.

„Tři vody, prosím,“ zakřičím na kluka přes bar, když se na mě dostane řada. Jen mi pokývne hlavou, že slyšel, a jde vyřídit objednávku.

„Zvu tě,“ drcne do mě týpek asi tak o patnáct let starší než já.

„Ne, díky, mám svoje prachy, a navíc to beru pro kámošky,“ usměji se na něj.

„To nevadí,“ nedá se a ukáže mi peníze v peněžence. Rozhodně jich tam má víc než já. Ale to jako vážně?

Než se naděju, tak mě někdo obejme okolo ramen.

„Ten je můj,“ řekne týpkovi. Podívám se, kdo to je. Jasně, že David. Super, ale jedno mu musím připsat k dobru, pomohl mi se zbavit otrapy. Objedná nám panáky na seznámení. Než se naděju, tak mu slíbím, že se sejdeme druhý den v osm před kinem. Nejspíš jedu už na autopilota a řídím se heslem: slibem nikoho neurazíš.

Večer pokračuje v dobré náladě. Tancujeme, popíjíme a Anežka už po nějakém Dominikovi ani nevzdechne.

Ráno se probudím s šílenou kocovinou. Kdo proboha vymyslel, že budeme platit za to, aby nám druhý den bylo špatně? Mám pocit, že bych vypil celou Vltavu, a tak si dojdu natočit vodu. V hlavě se úspěšně permoníci snaží prokopat z jedné strany na druhou. Jde jim to vážně dobře. Mám je úplně všude. Po cestě zpátky do postele zkontroluji, zda jsem si s sebou přinesl mobil a peněženku. Všechno mám. Dobrá práce, poplácám se po rameni. Návrat mám tak trochu v mlze, co si budeme povídat.

Druhé probuzení už je trochu lepší, ale permoníci se stále snaží odvést svoji práci. Najdu si prášek a zapiju.

„Dobré ranko, dej mi taky jeden,“ pozdraví Anežka.

„Dobré,“ vykuckám se z leknutí. Ani se nemusím ptát, jak jí je, bezbarvý obličej řekne vše sám.

„My jsme hovada, co,“ přidá se k nám se zíváním Vendy.

„To byl zase večer,“ doplní Anežka.

Jen kývnu, nemůžu pořádně mluvit, protože to sakra bolí!

Podívám se na telefon.

‚Nechceš se večer stavit? Mám tu nějaký nedopitý drinky ze včerejška, tak doraz!‘ čtu zprávu od Darka.

‚Ty vole, je mi fakt zle, řídit nebudu moct ještě zítra,‘ odpovím.

‚Vem tágo, zítra tě hodím. Dáme klidnej večer. Neser!‘ pípne mi zase mobil.

‚Ok, na osmou jsem u tebe,‘ nechám se přemluvit.

Anežka nám nabídne kafe. Dám si s nimi, přestože ho moc nepiju, ale noc byla náročná a potřebuju vzpruhu. Jídlo si necháme dovézt. Sním svoji porci a pomalu se rozloučím.

Přejedu do svého bytu. Je paráda být doma. Zadívám se na jedinou kytku, kterou tu mám. Neboj, holka, nenechám tě umřít, a zaliju ji. Sbalím si věci na jednu noc do batohu. Můžu vyrazit, taxi už čeká před barákem. Dneska bych to vlakem nedal.

„Jsi tady,“ vítá mě Darek. „Myslel jsem, že nedorazíš,“ směje se.

„Co bych pro tebe neudělal,“ vracím úsměv.

Jeho štíhlá postava, světlé vlasy, modré oči jak mořská laguna mě neuvěřitelně přitahují. A zadek, ten má pěkně vyrýsovaný, dvě polokoule přímo do ruky. Povaha už míň. Rozhodně není monogamní, což pro mě ve vztahu je velice zásadní.

Hned mě na uvítanou vášnivě políbí. Vezme mě kolem pasu a vede do vnitra domu.

„Co si dáš?“ zeptá se.

„Co nabízíš,“ usměju se.

„Pivo, vodka s džusem, whisky, Martini,“ vyjmenovává.

„Dám si pivo,“ vyberu.

Načepuje ho do dvou půllitrů.

„Ty vole, ty tu máš pípu?“ nevěřícně vyvalím oči.

„Jo, zítra si pro ni David přijede. Má ji pronajatou, jen pivo mi ještě zbylo, tak ho potřebuji dopít,“ vysvětlí mi.

„Hele, ale dneska fakt na pohodu, žádný velký akčnění. Mám po včerejšku vybitý baterky,“ varuju ho.

„Neboj, bude pohoda, pustíme film, dáme pivko a pokecáme. Dlouho jsme se neviděli, pěkně na mě kašleš,“ vyčte mi.

To už jsme spolu uvelebeni na gauči a on si mě přitahuje do náručí. Vybereme si Bohemian Rhapsody. Těším se na Freddieho Mercuryho. Hlavu mu položím na rameno, jsme pohlceni dějem. Ani si nevšimnu, že Darkovi přišla zpráva.

„Myslím, že tohle je pro tebe,“ dá mi svůj telefon do ruky.

‚Až uvidíš toho blonďáka, tak mu vyřiď, že mě ještě nikdo nenechal před kinem čekat tři čtvrtě hodiny,‘ přečtu si.

„Ups… Jsem trochu zapomněl,“ usměju se na Darka.

„To nevadí, hlavně, že jsi tu se mnou. Jemu to neuškodí, je zvyklej, že každej skáče, jak on píská. Tak aspoň dostal vlastní medicínu,“ políbí mě do vlasů.

‚Vyřídím mu to,‘ vyťuká zpátky odpověď Davidovi. Rozhodně mu nehodlá sdělit, že jsem s ním.

Vstane a jde do koupelny. Slyším napouštějící se vanu. Jo, ta uleví namoženému tělu. Vrátí se a začne mě líbat. Vnímám horkost jeho těla i přes oblečení. Vezme mi lem trička a vyhrne, zvednu ruce, aby ho mohl pohodlně sundat. Zatlačí mi na hrudník, položím se na pohovku. Prsty mi prohrábne vlasy a jemně za ně zatáhne. Odhalím mu svůj krk. Hned se na něj vrhne, saje, kouše, přejede po něm jazykem. Celým tělem mi projede rozkoš. Můj otrokář se probouzí. Přestávám myslet hlavou. O slovo se přihlásí někdo jiný. Zhluboka vydechnu. To už se přesune k mým vztyčeným bradavkám. Jedné se věnuje jazykem, druhou prsty. Moje kůže se mění v malé kočičáky. Tiše vzdychnu, prsty mu zaryju do paží. Postupuje níž a níž, jazykem prozkoumává každý centimetr kůže. Jeho horký dech cítím po celou cestu. Prohnu se v zádech. Prohrábnu mu vlasy a přitáhnu k obličeji. Horoucně ho políbím. Oplácí mi stejnou měrou.

Sundám si kalhoty i se spodním prádlem. Otrokáře mám už v plném pozoru. Darek není pozadu, už je přede mnou taky svlečený. Vezme mě do náručí a donese do koupelny. Pomalu mě ponoří do vařící vody a pokračujeme v polibcích. Ruce nám bloudí po těle toho druhého. Vezmu do ruky naše klacky, které se schovávají pod hladinou. Zaúpí mi do pusy. Vyhledá zase můj krk. Já se přidám k jeho zpěvu. Voda se občas přelije přes okraj vany, ale ani jeden z nás to neřeší. Na to jsme moc zaujati tím druhým. Přivírám oči v návalu slasti. Darek se mi zakousne do ramene. Přehoupnu nás přes okraj, přestanu vnímat přítomnost Darka. Letím se podívat na okraj světa a ještě za jeho hranice.

Když se pomaloučku probírám, Darek si hoví na mém hrudníku a já ho lehce hladím. Ani jeden z nás nic neříká, pouze si užíváme přítomnost. Horká voda halí naše těla. Pevně ho obejmu. Voda postupně vychladne a vyžene nás. Zdržím se o něco déle v koupelně, abych se připravil na další hrátky.

Po návratu vidím Darka, jak je roztažený na pohovce. Lehnu si do jeho náručí a pokračujeme ve sledovaní filmu. Užívám si, jak mě hladí ve vlasech. Než se naděju, dívám se na závěrečné titulky.

„Pojď, jdeme spát,“ pošeptá mi Derek. Chytnu nataženou ruku a nechám se odvést do horního patra.

Povalí mě na postel. Naše horká těla se k sobě opět přivinou. Vyhledám jeho rty. Miluji dravé polibky a on to ví. Můj otrokář opět přebírá otěže. Staví se do pozoru. Prý už moc dlouho koukal k zemi. Derek se přesune k mému klenotu. Opatrně ho olízne i s průzračnou kapičkou.

„Bože, chutnáš tak nádherně,“ mrkne na mě.

Špičkou jazyka přejíždí žalud, vydává se na cestu po celé délce. Hlasitě vydechnu. Jen bych bral víc. Chytnu ho za vlasy. Pánví mu naznačím, kde chci mít jeho ústa, a zatlačím. Pochopí, vezme mě celého do pusy a saje. Určuji si tempo. Jsem skoro na hraně, když přebere otěže Darek. Připraví gel a kondomy. Stihnu to v mezičase rozdýchat. Otrokář je bolestivě napnutý a chce cákat. Jen musí chvíli počkat. Darek se mi začne věnovat. Na prsty si nanese pořádnou dávku gelu a začne se věnovat mojí tajné jeskyňce. Obkrouží ji dokola, pomalu zasune prst. Sleduje moje reakce. Miluji ten pocit, když jsem plný. Lehounce začne dráždit hrbolek slasti. Postupně si mě otvírá na tři prsty. Už to nevydržím, přetočím se na všechny čtyři a vyzvu ho vstoupit do mě. Nasadí si kondom a opatrně do mě zajede. Dá mi chvilku, abych si zvykl, načež rozjedeme naši jízdu. Není sobecký a našteluje se, aby dráždil můj středobod slasti. Snažím se vydržet co nejdéle. Rozjedeme hlasový duet, snad to okna vydrží. Vezme do ruky mého otrokáře a začne ho honit ve stejném rytmu. Vlny vzrušení jdou rychleji a rychleji za sebou. Netrvá to dlouho a přepadnu dnes již podruhé přes okraj propasti. Naštěstí nedopadnu na dno, ale vyletím pryč. Vycákám se mu do ruky, na břicho a na peřinu. Hlasitě oddechuji, zatímco moje stahy přenesou přes okraj i Darka. Vyčerpaně padne na moje záda. Líbá mě na krk, já líně odpočívám.

„To bylo nádherný, Rosťo,“ pohladí mě. „Jen asi budeme muset spát pod jednou dekou,“ mrkne a odsune zaneřáděnou deku stranou. Je mi jasné, že chce spát přitulený ke mně. Usměji se na něj, zatímco sleduji, jak si stahuje kondom a vyhazuje biologický odpad. Přetočím se na břicho, kapesníkem si utřu vlastní potenciální potomstvo. Usínáme spokojeni v náručí toho druhého.

Darek mě vysadí před domem. Chci vystoupit, když mě rukou zastaví. Usadím se zpátky v sedačce.

„Víš, Rosťo, co kdybychom náš vztah povýšili na vyšší level?“ zeptá se s otazníky v očích.

„Darku, už jsme o tom mluvili,“ zadívám se mu do očí.

„Rozejdu se s ním,“ zkouší vyjednávat.

„A pak budeš se mnou? A když potkáš někoho lepšího, než jsem já, tak se taky se mnou rozejdeš?“ promnu si oči. „Navíc, já chci věrnost! Dokážeš mi ji dát?“ zadívám se mu upřímně do očí.

„Mám tě rád,“ pronese tiše.

Už vystupuji z auta, otočím se, sehnu se a zadívám na něho.

„Někdy nestačí mít rád, víš. Náš vztah je dopředu odsouzen k záhubě. Nedokázal bych ti věřit,“ zabouchnu dveře a vydám se k domovu.

Vím, že mu nemůžu dát to, co chce. Až tak moc riskovat se mi nechce. Mám ho rád, ale nedokážu mu věřit, bylo by to utrpení pro nás oba.

***

Než se naději, tak se léto změní v podzim, ten v zimu a je tu zase jaro. Já jsem v jednom kole: práce, spánek, sem tam nějaký relax, pařba, výlet. Vztah nevztah s Darkem se postupně ztrácí v propadlišti dějin. Píšeme si míň a míň, ještě míň se vídáme. Z různých zdrojů se ke mně dostává, že má nějaký nový objev. Přeju mu to, já bych mu nemohl dát to, co hledá. Moje srdce se pomalu otvírá novým možnostem, jenže ty nějak nechtějí přijít samy.

Anežku napadne mi založit seznamku. Prý se už nemůže dívat, jak se životem protloukám sám bez spřízněné duše. Posilněni vínem založíme profil. Nečekáme dlouho a začnou mi chodit zprávy. Postupně je protřídíme, ty, kde je pouze fotka penisu anebo jen ahoj, rovnou házíme do koše. Tam se dostanou i zprávy s velkým počtem gramatických chyb. To chci Anežku zastavit, že já zrovna bez chyb taky nepíšu.

„Promiň, ale ten, kdo napíše: myloval bych tě celým srdcem, to mi nepřijde jako materiál na vztah,“ ukazuje mi zprávu.

Opravdu se tam dají najít perličky. Bavíme se celý večer, než nastane doba, abych se vydal k domovu. Zkouší mě přesvědčit, abych přespal. Tentokrát se mi nechce.

Pár kluků sítem projde a píšu si s nimi, jenže i to se pomalu vytrácí. Už chci zrušit profil, když mi napíše sympaťák. Nepošle mi hned péro ani nepíše hrubky, a co víc, vypadá docela k světu. Tmavé vlasy, úsměv od ucha k uchu, zářivé oči. Chvíli si dopisujeme, když se domluvíme, že se sejdeme na typickém místě v Praze. V určený čas čekám na Václavském náměstí pod koněm. Přijde ke mně nádherný sympatický kluk.

„Promiň, čekáš dlouho?“ zeptá se zadýchaně.

„Ne, před chvilkou jsem dorazil,“ odpovím s úsměvem. Oči na něm můžu nechat. Vážně je to kus. Proč ale je na seznamce? Nakukává mi můj vnitřní hlas. Ale kuš, zaženu ho.

„Zajdeme na jedno?“ nabídne mi.

„Jasně, jsem pro,“ zubím se na něj. Jemu bych odsouhlasil úplně všechno.

„Jo a já jsem…,“ představí se, ale jméno zanikne v hluku projíždějícího auta.

„Já jsem Rosťa,“ utopím se v jeho pohledu.

Je mi trapné se ho znovu ptát na jméno, a tak to nechám být. Ono jednou vypluje na povrch.

Rande se protáhne na tři hodiny a pět piv. Rozloučíme se před hospodou a rovnou se domluvíme, že se zase uvidíme, protože jsme si ještě všechno nestihli říct. Je nám spolu fajn. Vracím se plný nadšení a s vidinou lepších zítřků. Je mi tak lehko na duši. Usínám se vzpomínkou na toho neznámého.

Postupně se sejdeme ještě dvakrát, každé rande je lepší než to předchozí. Máme si co říct a pusa se nezastaví ani jednomu.

Další rande si už domluvíme s přespáním. Vyzvedne mě na místě setkání. Proč bychom jezdili dvěma auty, že. Dojedeme před malý dům kousek za Prahou, kde skoro lišky dávají dobrou noc. Oba víme, proč jsme přijeli. Nervozita je veliká, aspoň u mě. V obýváku se usadím na pohovku. Přinese nám chuťovky a víno. Celý večer si povídáme, přece jen na akci máme celou noc a nějaké uvolnění přijde vhod. Zítra ani jeden z nás nikam nemusí. Atmosféru nám dokresluje gramofon a svíčky. To je moje maximální romantika, kterou jsem schopen snést.

Hovor hezky odsýpá, až přijde otázka, co nejhoršího jsem někomu udělal. Hned si vzpomenu na Davida a jak jsem ho nechal čekat před kinem a jel za jiným chlapem. Takže mu to celé odvyprávím. Tiše mě poslouchá. Pravda je, že se za to stydím. Takhle se může zachovat jen kokot. Postupně se dostaneme i na práci, co ten druhý dělá. Ano, ještě jsem se ho neptal. Nemám rád, když se mě někdo hned ptá na práci a jaký asi mám příjem, proto to nedělám ani já. To, že to byla chyba, mi dojde vzápětí.

„Pracuji pro autosalon,“ odpoví mí.

„Tam dělá i můj kamarád Darek, neznáš ho náhodou?“ vypadne ze mě.

„Jo, je to můj dobrej kámoš,“ mrkne na mě.

Moje mysl zastřená asi třetí sklenkou vína mi začne vysílat varování. Zadívám se na něj trochu pečlivěji. A kurva! To není možné! Do prdele, jak se tohle mohlo stát? Najednou ho vidím jasně, vedle mě je David! Nejsem schopen pobrat, co se to děje. Sakra, jsem x kilometrů daleko od domova. Je hluboká noc, to, že bych si mohl zavolat taxíka, mě opravdu nenapadne. David na mně vidí, že mi všechno došlo, ale neříká nic.

„Potřebuji si odskočit,“ je jediná věta, na kterou se vzmůžu.

Kývne hlavou směrem ke koupelně, seberu telefon a odkráčím do oné místnosti. Sednu si na vanu a přemýšlím, co budu dělat. Napíšu Anežce, jestli spí. Nespí, tak jí hned volám, co se stalo. Ta potvora se začne smát. Prý si to mám užít. Děkuji pěkně. Přeji si jediné, aby se pode mnou otevřela země a já se propadl na druhý konec. Zavřu oči, otevřu a jsem pořád v koupelně. Co teleport, ten by nefungoval? Ne, taky ne. No do hajzlu, co jako mám dělat? Přemýšlím, co všechno jsem mu řekl. Všechno! Takže i ví, kde jsem byl! Jsem kokot, proč neumím držet jazyk za zuby? Rvu si hlasy z hlavy. Jako jak mám tohle přežít? Kouknu se na hodiny, jedna v noci. Super! Takže tu strávím ještě několik hodin. Je mi ze mě zle, ale no co, musím to nějak zvládnout. Bude to krušné, ale snad to přežiju. Opláchnu si obličej, zadívám se do zrcadla. No ty vole, co jsi to zase vyvedl?

„Jsi v pohodě?“ ozve se klepání na dveře.

„Jo, jsem,“ unaveně odpovím a pomalu se vydám ven z koupelny.

„Byl jsi tam přes hodinu, měl jsem strach,“ podívá se na mě chladným pohledem.

Změna atmosféry je přímo hmatatelná, romantika totálně v tahu. Svíčky zhaslé, gramofon vypnutý. Otrokář naprosto mimo provoz. Jen se mi z vína malinko točí svět.

„Kdy jsi mě poznal?“ nedá mi to.

„Hned na seznamce,“ odpoví.

„Proč jsi mi to neřekl?“ zeptám se.

„Chtěl jsem vědět, kdy na to přijdeš sám,“ chladně se na mě podívá.

Vůbec netuším, co mu říct. Naštěstí mě nevyhodí, dojdeme do ložnice. Můj otrokář je zalezlý a moc se mu rozhlížet nechce. Jenže sotva se mě dotkne Davidova ruka, rozhodne se přece jen trochu vykouknout. David přesně ví, kam sáhnout. Přes džíny se dotýká mého klacku, pomalu otrokáře probouzí. Boule už je znatelná, rozepne mi poklopec a stáhne kalhoty i se spodním prádlem ke kotníkům. Klekne si a jazykem slízne kapičku. Přejede mi po žaludu. Přidrží si ho rukou a celého vezme do pusy. Kouří úžasně, tělem mi vibrují vlnky vzrušení. Tiše vzdechnu, zrychluje tempo, stejně jako se zvyšuje moje vzrušení. Přestane, zatlačí a povalí mě na postel.

Sundám ze sebe zbytek oblečení. Zpod přivřených víček se dívám, jak i on se zbavuje oblečení. Postaví se přede mne a já mu oplatím jeho službu. Vezmu jeho klacek do pusy a začínám si hrát. Dostanu ho na hranu a přestanu. Nasadí si kondom a použije trochu gelu. Dá mi nohy na ramena a opatrně zasune. Projede mnou ostrá bolest, ale snažím se uvolnit. Pomalu zajede až po kořen. Nečeká, až si zvyknu, a začne se pohybovat. Pěstmi svírám deku, postupně se bolest přetaví v požitek. Není sobec a v tempu mě začne honit. Rychlost se zvyšuje, až oba dojdeme k vyvrcholení. Postříkám si břicho a jemu ruku. Klesne na můj hrudník, aby se vydýchal, obejmu ho. Chvilku setrváme na sobě, než ze mě vypadne. Otře se a mně podá kapesníky. Oba usínáme na druhém konci postele.

Ráno se nechápavě kolem sebe rozhlédnu. Kde to sakra jsem? Podívám se na druhou stranu postele a uvidím Davida. Co jsem to zase vyvedl? Postupně se mi probouzí mozek a události včerejšího večera. Jako vážně jsem takový vůl? Jo, jsem.

To už se probouzí i David.

„Ahoj,“ kuňknu. Rychle posbírám oblečení a obléknu se.

„Dobré ráno,“ pozdraví mě na půl pusy. V místnosti je nejmíň na nule, díky chladu, který jde z jeho očí. Aniž by se na mě podíval, opustí místnost.

Po snídani, která je pro mě utrpením a opravdu chci být na druhé straně planety, sedneme do auta. Musím říct, že je grand a odveze mě do Prahy. Konečně, odsud už se dostanu domů. Sotva se rozloučíme a já vystoupím z auta, vytáhnu mobil. To bych nesměl být já, abych neměl poslední slovo.

„Nezajdeme do kina?“ vyťukám na mobil a s úsměvem se vydám k domovu. Super, přežil jsem to!

Moje přání se splnilo, odpověď nikdy nepřišla.