Nefritová dokonalost - 2.

Darius se probudí chladem, jak vyhasl oheň. Zamžourá do temna. Vyděsí se ještě vzpomínkou na schody, chodbu a rituální místnost. Zařve: „Oheň!“ načež mu vzplane ruka. Začne řvát bolestí, aniž by ho to bolelo, a mávat rukou jak šílený. Absolutně si nevšímá, že je nahý, že déšť ustal, protože stále s vytřeštěnýma očima zběsile mává rukou, jak se snaží zbavit plamínků. I když už nehoří, stále jí mává na pokraji hysterického záchvatu. „Hořím! Pomoc! Hořím!“ řve jako pominutý. Najednou i to málo světla zakryje obrovský stín s křídly.

Níja, v démoní podobě, udiveně hledí na skákajícího Daria a přemýšlí, co to provádí za rituál. Odhodí ulovenou zvěř a přistoupí k němu. Netuší co dělat.

„Hořím! Pomoc! Já hořím!“ řve Darius. Najednou spatří svého trýznitele a začne do něj bušit pěstmi, leč marně. Nakonec Níjovi dojde trpělivost, chytí ho za ruce, zkroutí mu je záda a drží.

„Klid! Není tu oheň!“

„Byl! Já ho viděl! Hořím! Co se to děje?“ vzlykne. „Pusť mě, ty úchyláku!“

„Úchyláku?“ podiví se tomu slovu. Marně pátrá v paměti, co to je.

„Jo! Hořel jsem,“ vyštěkne už daleko klidnější, jak se nemůže hnout. Hluboce dýchá a snaží se setřást ze sebe hrůzu, když viděl planoucí ruku.

Ze mě strach nemá, protože mě neviděl, když jsem zaslechl jeho hlas, pomyslí si Níja. Musel se vyděsit něčeho jiného. Celou dobu řval, že hoří, ale oheň nikde není vidět. Zvláštní. „Tak co se přesně stalo?“ Posadí se a přitáhne si ho do náruče.

Darius sedí nehybně se zády rovnými jako svíčka. Začne pochybovat, že se to uskutečnilo. Napřáhne před sebe ruku, ale není tam ani oheň ani popálenina. Zavrtí se, když si opět uvědomí velký úd, který ho tlačí mezi půlky. Ztuhne ještě víc.

Níja vrtí hlavou nad jeho stavem. Je naprosto nepochopitelný. Nejdřív se třese strachy, potom je kyselý jako první jablka a nakonec ztuhne jak mrtvola. Být na jeho místě, zblázní se z toho.

„Tak co se stalo?“

„Nic.“

„Pro nic za nic jsi tu neřval jako býk v říji.“

„Nech toho!“ vyštěkne Darius s nervy v koncích. „Prostě mi hořela ruka.“ Pro jistotu si ji znovu prohlédne, ale není ani zčervenalá. Jako by si to jeho fantazie vymyslela.

„To byla magie. Je logické, že když jsi…“

„Cože?!“ zařve opět.

Níja si pomyslí, že za chvilku ohluchne, pokud bude takhle neustále řvát. „Magie. Je logické, že když jsi přišel sem do tohoto světa, pak se v tobě probudila krev Íímorvenů, největších čarodějů nebo mágů známého světa. Zkus to znova. Neublíží ti.“

„Magie?“

„Jistě. Ve vašem světě existuje taky, i když zakrnělá, ale musel jsem odtamtud pryč, protože bych tě nebyl schopen ochránit. Mezi lidským světem a našimi světy se uzavřely Soutěsky, proto k vám magie neproudila, i když nechápu důvod toho odtržení. Tak to zkus.“

Darius mu nevěřícně naslouchá. On a mág? Mohl by zapálit oheň jen proto, že chce? Napřáhne ruku směrem k ohni. Bojí se, ale zároveň ho to pokouší vyzkoušet nemožné. Něco, o čem se čte pouze ve fantastických knihách.

Zřejmě nikdy magii nepoužíval, pomyslí si Níja. „Soustřeď se a přej si oheň.“ Najednou napřažená ruka vzplane.

Nic moc, pomyslí si opět, když se mu do citlivého démoního sluchu zařízne výkřik radosti a zděšení.

„Hořím, já hořím!“ Zvědavě si přitáhne ruku k očím, aby si ji mohl důkladně prohlédnout. Nemůže tomu věřit a pocit zděšení vystřídá euforie. Nikdo, koho zná, to neumí.

„Tak už zapal ten oheň, chtěl jsi to, ne?“ uvolní náruč. Nechápe tu jeho radost nad tak nicotnou ukázkou magie.

Darius jde k ohni. Pomalu, jako by oheň chtěl zhasnout, ale ten plane stejnou sílou jako na začátku. Níja obdivuje jeho nádhernou postavu, rozkošný pevný zadek, svůdnou linii zad a ladnou chůzi. Má opravdu krásnou udělanou postavu. Vrývá si do mysli každý pohyb mladého žádoucího těla. Darius dojde k ohni, přiloží ruku a dřevo ho ochotně přijme. Okouzleně zírá na něj i na svou ruku. Radostně se obrátí k démonu. „Dokázal jsem to.“

„Jistěže, jsi potomek Íímorvenů.“

„No jo, ale jak to zhasnu?“

„Stačí pomyslet, že už ho nechceš nebo ho mrštit o stěnu.“ Dariovi zahoří v očích, napřáhne ruku a mrští vší sílou na Níja. Ten jen mávne rukou, vytvoří energetický štít a oheň se vytratí. Dariův vítězoslavný obličej se mění ve zklamaný, potom naštvaný, až znechucený. Očekává smích, ale ten nepřichází. Místo toho slyší.

„Nic moc, ale na to, že jsi jen vzdáleným potomkem, tak se není co divit. Vůbec je záhada, že dokážeš magii používat. Udělám jídlo.“

„Sakra, jak to, že se to nepovedlo?!“ Ruka mu vzplane a začne vzteky házet jednu kouli za druhou na Níju. Ten pokrčí rameny a vytvoří kolem sebe štít. Oheň se od něj neškodně odráží. „Ještě! Ještě! Dokážu to!“

Níja nechápe, oč se tu snaží, když je jeho magie evidentně mizerná i na něho, kdy je oslabený. „Dost! Nechceš jíst?“

Unavený Darius přikývne. „Chci.“ Nedostane ho, parchanta sexistického. Níja zruší štít. Koutkem oka zahlédne oheň, ale nechá ho o sebe rozprsknout. Na chvilku je cítit spálené maso.

„Hurá! Dokázal jsem to! Dokázal.“

Líbí se mu, jak se raduje. Najednou není ani vzteklý, ani poražený, je prostě veselý. Takový byl jeho prapředek, vznešený Aeroniell. Ihned si tělo vyléčí, aniž přeruší stahování drobných zvířat. Dvě si dají ihned, třetí nechá na ráno, rozhodne se. Darius se jde podívat, co to dělá. Mimoděk sklouzne po pokožce. Uvědomí si, že ho zranil, a zalije ho vina, přestože před pár hodinami by ho s klidným svědomím umučil.

„Promiň.“ Prohlíží si místo, ale nevidí spáleninu, nic. „Nic tam není?“ Prsty něžně přejede místo, kde se na sto procent rozprskl oheň.

„Vyléčil jsem si to. Něco jsem ulovil. Déšť už ustal, ale přenocujeme zde, dobře.“

„Ano.“ Dívá se, aniž se mu obrací žaludek, jak vyvrhává vnitřnosti a zahrabává je. „Proč to děláš?“ optá se zvědavě.

„Kvůli divoké zvěři. Hotovo.“ Níja napíchne zvěř na provizorní rožeň a lehne si k ohni. Zadívá se na nahé mladíkovo tělo. Je tak rozkošné a plné síly. Nebýt té jeho nechuti k němu, pak by si ho přitáhl a miloval se s ním až do úpadku. Na jídlo by si ani nevzpomněl.

Darius se posadí naproti démonu. Ruce natáhne nad oheň. Dívá se na maso, jak je pomalu otáčeno. Magie? Nejspíš ano, ale nechápe jak.

„Níjo, kde to jsem? Kdo byl pradědeček?“

Níja se zamyslí. „Myslím, že začneme Světy.“ Odhrne listí a vezme klacík. Darius k němu přišourá. Zvědavě se dívá, co to dělá. Klacíkem začne kreslit.

„Tohle je svět vznešených sličných elfů. Jsou nesmrtelní a vládne jim král Cymyríon. Jsou nejen veselí, velkými umělci, ale taky skvělými vojáky a lovci. Žijí převážně v lesích, ale jsou i skupiny, které žijí ve městech. Je to největší ze světů kromě lidského, odkud jsme přišli. Všechny světy jsou propojeny krystalem. Nikdo ho nemůže ovládnout, byť se o to pokoušeli po staletí. Nakonec byl ponechán vlastní vůli. To jemu jsme vděční nejen za magii, ale i za to, že existujeme. Tady vpravo od něj je lidský svět. Je největší ze všech světů a žádného národa není tolik jako vás. Kdysi dávno jste všechny Soutěsky uzavřeli a tím zamezili volnému koloběhu magie. Je možné, že něco k vám pronikne, ale je to mizivé množství, které nestojí ani za řeč. Zde mezi vámi a elfy máme svůj svět my, démoni. Aspoň tak nás všichni označují. Bydlíme v podzemních městech nebo temných lesích, ale je tam dost světla. Nemysli si, že je tam vše tmavé. Naopak podle mě je to jeden z nekrásnějších světů vůbec. Ovšem myslím, že nejkrásnější je svět elfů. Zde bydlí Lid vlků a koní. S nimi ve shodě žije hrstka minotaurů. No a zde je hornatý svět trpaslíků. Jsou zde i další světy, ale o těch jindy. Ty jsou teď nejblíže.“

Je to jako by mu dědeček vyprávěl jeden ze svých příběhů. „Úžasné.“

„No a zde vysoko nad všemi světy vládnou vzdušným ostrovům lidé s křídly. Jsou nejmocnější ze všech národů. Mezi ně se teď počítáš i ty. Sice jsi jenom čtvrtinový létající muž, ale patříš k druhému nejsilnějšímu rodu, který vládne magii.“

„Létající lid?“

„Ano. Popravdě nikdo tam nebyl celé věky. Nemají rádi cizince a vzlétnout tam je nemožné. Spíš oni přijdou mezi nás, když se jim zachce.“ Zadívá se na pečínku, potom na nahé Dariovo tělo. Neví, na co má větší chuť.

„Tak já mezi ně patřím, ale nemám křídla.“

„Právě proto říkám, že jsi jen čtvrtinový. Máš slabou krev. Dokonce nepatříš ani mezi míšence jako já.“

„No jo. Takže tyhle světy spojují Soutěsky,“ upřesní si Darius.

„Přesně tak. Za chvilku budou. Nechceš si dopřát potěšení?“ Je to otrava se ptát, ale jestli spolu mají vycházet…

„Potěšení?“

„Sex,“ řekne nevrle, protože je na pokraji ovládání. Potřebuje ho velmi nutně.

„Myslíš na něco jiného?“ optá se zoufale Darius, když se zadívá do Níjova klínu se vztyčeným údem. Ve světle ohně vidí, jak je orosený drobnými kapičkami. Nechápe, jak mu v tomto stavu dokázal vyprávět, protože on by si ho už dávno chytl a vymačkal z něj, co by se dalo.

„Ne, i když nechápu tebe. Jsi potomkem létajících lidi.“

„A co s tím mám společného?“ pro změnu nechápe Darius. I když popravdě nechápe tu nic.

„Aha, to je pravda, že to nevíš. Nejspíš jsi víc člověk. Démoni a Létající lidé jsou nejsexovnější rasou, jaká existuje. Nemít denně sex je pro ně něco nepředstavitelného. Pod nimi jsou lidé, Lid vlků a koní. Pod nimi kupodivu minotauři, ale ti, když mají své období, to mohou dělat dokola a překonají kohokoliv. To trvá tak dva až tři měsíce. Pod nimi jsou trpaslíci a nejhůř dopadli elfové. Snad proto jich je tak málo, ale zas to kompenzují tím, že jsou nesmrtelní.“

„Tím jako chceš říct…“

„Ano, ale zapomněl jsem, že jsi víc člověk, který to nemusí mít den co den jako my, ale neboj, nikdo ti to za vinu dávat nebude, ovšem teď bych byl rád, kdybych tě mohl konečně opíchat!“ skoro zařve.

„Jen proto, že jsem jejich potomkem, nemusím to dělat jako králík!“ vyštěkne, ale uvnitř se to v něm sevře. Vztekle, aniž vlastně ví důvod, sevře Níjův velkolepý úd do dlaní. Jednu dole, druhou nad ní. Udiveně hledí, že kus ještě přebývá. Tohle nemůže mít v zadku!

„Tohle je největší klacek, jaký jsem viděl.“

„Normální délka,“ odfrkne si Níja, krapet méně vytočený, jak ho Dariovy dlaně uklidňují.

„Normální?!“

„Jistě. Je tu znát vliv, že jsem míšenec. Budeš mi ho držet tak dlouho nebo mi ho osouložíš?“ Na špičce žaludu se objeví kapička, která pomalu stéká dolu. Fascinovaný Darius se jí dotkne. Je jiná než u lidí, pomyslí si. Daleko sladší řekl by. Obkrouží žalud jazykem jednou dvakrát, zakmitá a zatepe prudce po obnaženém světlejším žaludu. Níja slastně přivře oči. Je to hezké, ale raději by byl uvnitř jeho zadku a bušil by do něj, až by sténal slasti. Daria to začne bavit. Ještě nikdy v ruce nesvíral tak obrovský klacek s tak velkými koulemi. I olíznutí po celé délce trvá dvakrát tak dlouho než u jeho bývalých milenců, ale pomalu ho zpracovává, i když se děsí, že ještě víc nabývá na síle. Vršek si vloží do pusy, jednou rukou přejíždí po velkém žilkovatém údu a druhou rukou mačká koule, až Níja vyje blahem. Najednou vystříkne pořádnou dávku spermatu. Něco se dostane do Dariových překvapených úst, ale zbytek vystříkne na zrůžovělou tvář. Rychle si to stírá, když je zdržen pevným stiskem. Zavře oči a jen vnímá dlouhý jazyk, jak důkladně slízává každou kapku semene.

„Spokojený?“ optá se doufaje, že je konec, protože v duši je vyděšený pocity, co zažíval s ohromným údem, který na něj vychrstl sperma. Přání není vyslyšeno, protože Níja si ho přitáhne do náruče. Ohne si ho přes nohu a pohladí žádoucí zadeček. „Nech mě!“ přikáže, ale i jemu se to zdá spíš jako kňourání než řízný příkaz. Zazmítá se v předtuše, jak to dopadne, ale k černým stehnům je přišpendlen jako motýl.

„Moc spokojený. Bylo to hezké, to chceš slyšet? Ovšem měl bys ho zvládnout vzít celého do pusy a spolykat všechno semeno, aby nic nepřišlo nazmar. Takové plýtvání,“ povzdechne si, zatímco ruce rozkošnicky hladí zaoblené svaly. Darius vytřeští oči, protože měl co dělat se špičkou, natož aby ho měl celého v krku. „Vložím ti ho dovnitř a vyprázdním do tebe semeno,“ oznámí mu svůj záměr. Na souhlas nečeká. Už poznal, že je velmi úzký, a nechce, aby ho to bolelo. Pravda předtím neměl jinou možnost, ale možná nadával právě kvůli tomu. Hněte mu zadek, objíždí jeho obrysy a jemně laská nalité koule.

„Nechci,“ odmítne, ale ruce ho nepříčetně vzrušují, že sebou zmítá.

„Proč?“ sundá ho z nohy a položí jako dítě na čtyři. Rukama dál masíruje zadek, až se Dariovi postaví snad ještě víc. Rukama roztahuje půlky a pozorně se dívá, jak se jeho díra stahuje a uvolňuje. Olízne ji, až Darius vykřikne slastí. Níja se pousměje a pilně dráždí okolí konečníku jazykem a bříšky prstů, až Darius skučí rozkoší. Zadek i tělo se mu vlní, jak se snaží vyvrcholit.

„Ještě!“ zasténá. „Proboha, ještě!“

Níja ho neposlouchá a dál ho líže, až zasune jazyk dovnitř. Kroutí jim uvnitř těla, až se Dariovi zatmí před očima. Tak skvělý sex jsem snad ještě neměl, myslí si zoufale, když vykřikne a sprška z jeho údu skončí na zemi. Zmalátní, ale brzy je mrštným jazykem uvnitř svého těla vyburcován k další spirále vášně.

Jazyk nahradí prst, který hladce vjede do tepla. Po chvilce dráždění, přidá ještě druhý prst. Při každém povytažení ho rozšiřuje na maximum. Muselo ho to bolet, pomyslí si, když zjišťuje, že ji má opravdu uzoučkou, ale pokračuje dál, až přidá třetí. To už Darius zakňourá bolestí, ale i slastí.

„Bolí to, přestaň,“ zaprosí. „Mám toho dost. Už nemůžu,“ škemrá.

„Ne,“ odmítne to. Teď už se ani nemůže stáhnout, protože chtíč převládl, a on zatlačí svým vzrušeným klackem na konečník, který povolí, a on zajede dovnitř. Zahrčí, když ho obklopí vstřícné teplo. Je v něm tak pevně, že snad ho ani nevytáhne, ale je to nádherné. Bude mu muset hloubku díry krapet upravit, protože nechce, aby trpěl zbytečně. Zůstane v něm a krátkými doteky ho hladí po ztuhlých zádech.

„Máš ho příliš velkého,“ protestuje Darius, i když se v něm všechno chvěje rozkoší i bolestí. Nikdy by neřekl, že v jistém smyslu může být bolest tak sladká.

„Jen pro tebe. Nikdo si nestěžoval.“ Kritika Daria naštve, že sevře ještě víc rty, pohne se, až z něj úd skoro vyjde a sám se na něj nabodne. Před očima se mu roztančí světýlka a dech se zúží, ale vydrží. Níja ho překvapeně sevře v bocích, povytáhne se, až je skoro vidět naběhlou špičku, a zaboří se až po koule, které o něj hlasitě plesknou. Začne nemilosrdně přirážet, zatímco se Darius s otevřenou pusou snaží chytit dech. Ruce svírá, aby nekřičel, a myslí jenom na to, jak ho to bolí a jak je neskutečně roztahován. Kdysi dávno snil o něčem podobném, ale realita je úplně jiná než skutečnost.

Níja se do něj naposled zaboří a vylije se do těla. S přivřenýma očima vnímá cukající úd a semeno, jak zaplavuje mladíkovo tělo. Políbí ho na záda. Vytáhne ho a mléčná tekutina začne téct z ošoustaného zadku. Přetočí ho, roztáhne mu nohy a vezme ho do úst i s koulemi. Darius se nadzvedne, ale pod zkušenými pohyby Níjova jazyka, vyvrcholí tak rychle, že si to ani nevychutná. Leží na kupě listí s roztaženýma nohama a je mu fuk, jak vypadá. Má toho dost.

„Jsi opravdu úzký, ale líbí se mi to,“ pochválí ho Níja.

Darius se po těch slovech cítí nádherně, i když… „Já bych to nemohl tvrdit,“ ale ví, že za to může sám. Kdyby ho nevyprovokoval, neležel by teď roztažený jako děvka, co zvládla dvacet zákazníků na jeden zátah. Nespokojeně se stočí do klubíčka, až ho vyburcuje Níjův hlas.

„Jídlo. Je horké, tak opatrně.“ Pátravě se zadívá na Daria. Neměl by s ním souložit, ale nemůže mu odolat. Už jejich první spojení se pro něj stalo naprostým afrodiziakem.

Darius na nic nemyslí, jen jak tu horkou dobrotu dostat do žaludku. Opatrně odtrhává kousky masa. Nedívá se na svého společníka, protože sám sebe nechápe. Tentokrát už nemůže mluvit o znásilnění, protože mu ho sám dobrovolně vykouřil a chtěl mít s ním sex. Spustí ruce s jídlem do klína. Je prachobyčejná děvka, co ochotně přidrží jen za slib pořádného ojetí?

„Nechutná?“

„Cože? Ne, je to výborné,“ zabručí. Nikdy nijak sex neřešil. Je pravda, že není nijak dominantní, ale aby se nechal ojet například rotou to zas ne. Vždycky měl jen jednoho, tedy snad jednou, kdy měl dva najednou, ale co teď? Ještě před pár dny byl zamilovaný do Tylera a teď nechává tu nestvůru do sebe pronikat a líbí se mu to. Asi je fakt děvka.

„Moc přemýšlíš, Darie.“

„Kurva, nejsem děvka!“ mrskne po něm jídlo, ale Níja pečínku v letu zachytí. Překvapeně se na něj dívá.

„To nejsi,“ potvrdí mu.

„Jo? Mrdám tu s tebou jak nadržený…“

„To je normální, když najdeš vhodného partnera.“ Zářivě se usměje na zkoprnělého Daria. „Měl bys vidět svého dědu a Cymyríona. Myslel jsem, že elfy nijak sex nezajímá, ale byl v jeho přítomnosti k neudržení. Řekl bych, že nemyslel na nic jiného, než jak se od něj nechat ošukat nebo obráceně.“ Zachechtá se při vzpomínce.

Daria to zaujme. „Kdo je to?“

„Cymyríon je elfský král a tvůj dědeček, Aeroniell, se původně stal jeho třetí konkubínou. Člověk by řekl, že je to ponižující pro bytost s křídly, ale opak byl jiný. Cymyríon měl už tři manželky a dvě konkubíny včetně rozsáhlého harému, jak bylo zvykem, když potkal Aeroniella. Tehdy jsem ještě s tvým rodem nebyl svázán, ale…“

„Počkej, tím chceš říct, že se stal jeho konkubínou jako v harému?“ Nemůže uvěřit, že jeho děda… Vybaví si všechny filmy, které viděl.

„Jistěže. Prestižní pozice, i když mohl by být jeho manželkou, ale král měl už tři a nemohl se jich zbavit. Všichni z toho tehdy byli v šoku, ale Aeroniell postupně odsunul manželky a obě konkubíny na vedlejší kolej včetně jeho početného harému. Stal se jeho pravou rukou a společníkem pro všechny noci. Získal výhradní právo být jeho první favoritkou. Chápej, to bylo dost nezvyklé, protože se v jeho loži střídali, koho si zrovna vybral. Elfský král nikdy nemá první favoritku,“ zdůrazní.

„Ježíš, konkubína,“ hlesne Darius. Neodkáže si tak svého dědu představit.

„No ano. Máte snad proti nim něco? Jsou mocné. Někdy mocnější než manželky a to se mu vymstilo. Byl si jistý sám sebou.“

„A co ty?“

„Já? Jak to říct. Tím, že jsem míšenec, já si nestěžuji, nejsem natolik důležitý. Ovšem jsem byl dost silný, aby si mě nikdo nezotročil. Ovšem to by nesměl být Cymyríon. Hledal pro svého miláčka, tím myslím Aeroniella, někoho, kdo ho ochrání. Dokázal mě spoutat a svázat s Íímorvenovou krví. Byla by to pro mě nesmírná čest, kdybych mu nesloužil jako poslední sluha. Byl jsem jenom vzduchem, když jsem je hlídal při hrátkách.“ Uchechtne se. „Co ti se navyváděli, to bys nevěřil. Dokonce i já někdy zíral s otevřenou pusou nad jejich vynalézavosti. Jestli chceš, mohli bychom něco z toho vyzkoušet. Ovšem nikdy mě nepřizvali k společným hrátkám ani nikoho jiného. Když si najdeš správného partnera, není co řešit. Jedete na vlně sexu. Tehdy jsem pracně získal konkubínu, ale musím přiznat, nebylo to s ním takové jako s tebou.“

Daria zalije pýcha a vlastnictví, i když neví proč. Je rád, že je lepší než Níjův bývalý milenec.

„Pochybuji, že na mě bude čekat,“ povzdechne si Níja.

„Nikdy bych neřekl, že…“

„Bude královou konkubínou? To asi nikdo, ale ti dva se milovali. Asi jako můj otec a matka. Když se dali dohromady, otec už pohledem nespočinul na nikom jiném až do její smrti. Dál to už je jiný příběh. Ale jak jsem řekl, bylo špatné, že odsunul manželky na druhou kolej, i když chápu, proč to udělal. Byl krásnější než kterákoliv smrtelná i nesmrtelná žena včetně mužů. Měl v sobě všechno. Inteligenci, vtip, krásu, ladnost, něhu i tvrdost. Uměl říct ano i ne jednou větou a král mu doslova líbal nohy. Jednou se stalo, že zemřel. Ne, skutečně, teď to vím, ale mysleli jsme si, že je mrtvý. Elfové jsou nesmrtelní, ale ne vůči zbrani, jedu a podobně. Na Aeroniella vyslali vrahy. Dost silné, aby i jemu mohli ublížit, ale on byl nejen zdrcen, ale hlavně nebyl v té době silný. Zřejmě mu někdo podal drogu nebo jed. Nemohl uvěřit, že je mrtvý, proto prošel poslední Soutěskou do nejnepravděpodobnějšího místa – lidského světa. Já, protože jsem s ním byl svázán, jsem zapečetil Soutěsku vlastním tělem, takže se jí nikdo nemohl dostat. K otevření by byla zapotřebí Aeroniellova krev a nefritový klíč, který dostal od Cymyríona. V lidském světě se stal člověkem. Jeho magie mu umožnila skoro vše. Tak ses později narodil.“

„Kdybys tu nebyl, kdybych neviděl bránu… Kde je klíč?!“ vykřikne úzkostně. Vynadá si, že si na něj nevzpomněl.

„Zde. Je tvůj, nos ho. Aeroniell ho nikdy nesundával ze šíje. Byl přítomen i všem neřestným hrátkám mezi králem a jeho oblíbenou favoritkou.“ Přiváže ho na štíhlou šíji a políbí na krk. „Půjdeme spát. Zítra vyrazíme sehnat nějaké šaty a pomoc.“

„Nemůžeme je vyčarovat?“

„Co? Ne. Můžeš vyčarovat oheň, led, vítr, ale věci jsou na magii příliš složité. Je snadnější očarovat věci, aby byly pevnější, nepromokavé nebo do nich vložit nějaké kouzlo, ale uvidíš sám.“

„Dobrá.“ Lehne si na kupu listí a poočku ho pozoruje, co bude dělat. Zavře oči, když si k němu démon přilehne. Níja pobaveně ovine kolem menšího těla ruce. Ví, že nespí, i když po jeho vyprávění nechápe Dariovy cavyky se sexem. Pohladí ho po kouzleném boku, ruce sjedou k hrudi a sevře mezi prsty bradavku. Chtěl by, aby mu to udělal Darius, ale kdo ví, kdy najde skutečnou podstatu sexu, možná nikdy. Laská ho krapet drsněji, ale tiché syčivé vzdechy ze sevřených rtů mu říkají, že dělá dobře. Když se nabaží bradavek, které teď ční v hladkém hrudníku jako maliny, rukou sklouzne ke klínu, který tepe jak o život.

Je nalitý k prasknutí a připravený k výstřiku, usoudí a odtáhne se. Zatímco ho svírá v dlani, zasouvá úd pomalu do připravené dírky se zbytky jeho semene. Vzlykne slastí, když je uvnitř až po koule. Cítí, jak se mu chvěje žádostí vystříkat rozkošnou prdelku. Začne se pohybovat v rytmu ruky, když ucítí cukání společně s výkřikem slasti. Je vzhůru, ale nenamítá nic proti jeho přírazům, ale taky nic nedělá. Políbí ho na krk a vylije se do něj. Tělo pod ním zmalátní.

„Zůstaň ve mně,“ zaslechne tichou žádost.

„Zůstal bych i přes tvůj nesouhlas,“ zašeptá Níja a sevře mu lalůček ucha.

„Jsi obrovský.“

„Teď ti to nevadí. Zvykneš si.“

Darius zkoumá hranice, kam až může zajít. „Nevadí,“ hlesne, čímž Níja překvapí. Velké ruce hladí štíhlé mladíkovo tělo, dokud pod laskáním neusne. Vybaví si krále s Aeroniellem. Byli neuvěřitelní, co vydrželi. Vždy si myslel, že elfové jsou krásní, ale chladní, ale pod žhavou Aeroniellovou krásou by roztál každý. I on ho miloval a snil o tom, jak do jeho těla proniká a polyká jeho semeno. Dokázal si to živě představit. Teď tu místo toho má jeho; mladíka s jantarovýma očima, vlasy, krásou, ale vášeň, ta mu chybí. Přesto ho dokonale i přes neochotu uspokojuje. Zítra budou muset dobře rozvážit, co mají udělat.

Budou muset vyřešit nejen jeho situací, ale i Dariovu. Nebude se mu líbit, že jsou na sobě závislí. Jen aby řešení existovalo.

Něžně zčechrá světlé vlasy. Je od něj tak rozdílný. Zamračí se. Měl by mu sloužit a zatím s ním spí, ale patří k sobě, to ví. Je to opravdu, jako by našel přesnou rukavici na svůj meč. Najednou zalapá po dechu a před očima se mu zatmí. Mimoděk pevněji sevře svého chráněnce. Musí se to vyřešit, jinak to špatně dopadne. Uloží se vedle Daria, ruce i nohy se kolem něj omotají jako liána, aby ho chránily proti zimě. Zvýší teplotu svého těla, aby příjemně hřál. I přes otázky, které se mu honí hlavou, spokojeně usne.

Ráno se probudí sám. Překvapeně zírá, jak Darius rozdělal oheň. Zachmuří se, protože čekal, že ráno ho pěkně pomiluje. Ušklíbne se nad tím, protože to takhle říkávala jeho matka. Otec na to šel příměji a z legrace jí opáčil, že je to šoustání, ojetí, opíchání, projetí a ještě další výrazy. Vždy to končilo jedním – divokými výkřiky slasti.

„Jsi vzhůru? Je světlo a neprší, dokonce svítí slunce. Jen nevím, jak ohřát naši zbylou snídani. Včera jsi byl neklidný.“

„Musíme se rozhodnout co dál.“

Darius přikývne, zadívá se na jeho vzrušený úd. Dotkne se ho. „Nedělá ti to problémy být stále v tomhle stavu?“

„Trochu ano, ale věř mi, dovedu to korigovat. Jedině,“ nakloní se k němu, „že bys mi od toho problému chtěl pomoct.“ Je zvědavý, jak zareaguje. Darius si ho nečitelně prohlíží, potom skloní hlavu a vezme špičku údu do pusy. Rukama mu masíruje jeho klacek po celé délce. Snaží si ho dát co nejdál do pusy, ale brzy přijde dávicí reflex a on si ho vyndá z úst. Po bradě mu tečou sliny. Olízne si je a přejíždí ho rukama, zatímco jazykem dráždí špičku žaludu. Zkouší rychleji i pomaleji, ale nemá odvahu si ho opět zastrčit do úst. Jazykem laská koule, které postupně vezme i do úst a jemně je saje. V hlavě má zmatek, protože mu to přináší slast a touhu ho ukojit. Chce opět slyšet, že je nejlepší.

Níja se zhoupne v bedrech, jak je vzrušený. Musí ještě získat nějakou praxi, ale už teď si vede nadmíru uspokojivě, ovšem bylo by zbůhdarma nechat plýtvat semenem, které může vystříknout do těsného skvělého zadku, aby si na něm pochutnal. Rychle ho položí na zem, zvedne nohy a dá mu je za hlavu. Darius si je překvapeně chytne a drží. Uvědomuje si, jak jsou zadek s dírkou nestydatě vystaveny pohledu Níjy, ale je mu to jedno. Je mu fuk, že přijde bolest z průniku, že do něj bude píchat velký černý klacek, hlavně, když ho důkladně ošuká.

Níja si místo toho lehne a jazykem ho začne dráždit, až Darius vzlyká rozkoší. Když zajede dovnitř jazykem a čaruje v jeho těle, vyvrcholí. Zmalátní, ale dál drží si nohy, aby mohl pokračovat, dokud nevystříká jeho zadnici.

Ohromný úd se přiblíží ke konečníku, zatlačí do zvlhčené a připravené díry. Pomalu ho strká dovnitř, aby ho to tolik nebolelo. Překvapen, že mu špička údu zajede dovnitř velmi snadno, a on rozkoší zahrčí, když ho pevně sevřou svěrače. Už se nemůže dočkat, až mladé tělo pohltí celou jeho hloubu, proto zatlačí ještě víc. Darius vyhekne, ale zároveň ho vzruší, že to do něj usilovně rve, přestože se zdá, že to víc nepůjde. Snaží se hluboce dýchat a uvolnit se na maximum, aby ho to bolelo co nejméně. Vykřikne a opět vyvrcholí, když do něj ohromný úd vjede až po koule. Syčivě vydechne. Opět ho přivede v úžas, že se do něj to monstrům vejde.

„Chvilku,“ zašeptá, zatímco si zvyká nejen na plnost, ale i to, že na něm leží a on sotva může dýchat. Zavrtí se, ale ještě ho to bolí, když se Níja začne nemilosrdně pohybovat.

„Řekl jsem, počkej, ty parchante!“ vykřikne, ale z hrdla se s výkřikem vydere i zaskučení rozkoše. Heká pod jeho přírazy a sám se snaží nabodnout na kládu, která mu masíruje nejen prdel, ale snad i žaludek.

Níja přiráží do citlivé díry, která se pomalu přizpůsobuje jeho dlouhým vpádům, až se ochotně rozevírá a smršťuje pod jeho vpády. Vychutnává si klouzavý pohyb sem a tam a cukající úd, který se chystá pořádně vystříknout. Zrychlí pohyb a vší sílou drží jeho nohy, až se zaboří po koule do připraveného těla. Slastně cítí, jak semeno z jeho ocasu zaplavuje těsný vnitřek. V tu chvílí se cítí silný a energie, kterou mu to dává, zalévá jeho tělo obrovskými vlnami.

„Slez už konečně!“ pronikne mu do omámeného mozku a zároveň ucítí škrábající ruce na zádech. Vyklouzne z něj. „Jsi těžký!“

Níja ho políbí na rty. Je rozkošný, když je rozčilený, ovšem nejkrásnější je, když zůstane naprosto ukojený ležet pod jeho tělem.

„Do prdele, neřekl jsem, počkej?“ Vstane a kašle na to, že mu štědrá dávka semene klouže po stehnech dolu.

„Očistím tě.“

„Co říct pane,“ vyštěkne, protože je naštvaný.

„Pane,“ požádá pokorně i pobaveně.

„Dobrá.“ Klekne si na čtyři a vyšpulí na něj zadek. „Můžeš mi říct, co z toho máš?“

„Energii,“ zamumlá, když vylizuje svoje semeno z vnitřku těla. Potom lízáním očistí nohy a břicho od Dariova semene, které ho zkropilo těsně před jeho vyvrcholením.

„Energii? Nerozumím.“

Níja se postaví, vezme do ruky zbytky od večeře a rozproudí v těle energii, aby je zahřál. „Za to může moje matka s otcem. Když jsem se narodil, otec byl v značném stavu rozrušení,“ slabě řečeno, protože matka mu později řekla, že byl zlitej, jak zákon káže, „matka zase po porodu unavená a vybrali pro mě ne magii, ale energii.“ Ušklíbne se. Když byl mladý, tak jim to vyčítal, dokud nezjistil skutečnou moc energie.

„Rozdíl je jaký?“ vezme kus masa a překvapí ho, jak je horké, proto ho začne přehazovat z ruky do ruky. Pomyslí si, že ještě před chvilku tu souložil a teď v klidu jí, jako by nic nebylo.

„Velmi jednoduchý. Neumím vyčarovat oheň, ale mám jiné skryté přednosti. Čarodějem zde budeš ty!“ píchne ho do hrudi. Prsty sklouznou na bradavku a pohladí ji. Ta se automaticky pod prsty vztyčí a tělo se zachvěje jako při orgasmu. Ani bych je nedokázal spočítat, pomyslí si Darius.

„Jsi sexuální maniak!“ neodpustí si. Nikdy jsem tolik sexu neměl jako s ním. Začíná to být unavující, pomyslí si. „Co uděláme jako první?“

„Navštívíme mého otce. Potřebuji poradit s pár věcmi. Po návštěvě musíme vyřešit dva problémy.“

„Jaké?“

„Za prvé vyřešit tvůj problém. Tady se mnou jsi v bezpečí, ale ve svém světě ne. Zdá se, že nějací lidé přišli na to, že máš moc otevřít Soutěsku. Mohou ji pomoci tvé krve odpečetit. Tady by je pozřel první vlk, ale tam bys byl mrtvý.“

„A ty bys se mnou nemohl jít?“ optá se se zatajeným dechem. Ukousne si kus masa a snaží se dívat do jeho černých očí místo na úd, který trčí z klína jako stožár. Ty chloupky by chtělo dát pryč, když ho teď budu uspokojovat, nesouvisle mu vytane myšlenka.

„Nemohu, protože musím vyřešit svou záležitost. Když jsem se zapečetil v Soutěsce, oslabil jsem se. Sexem s tebou jsem získal svou podstatu, ale ne sílu. I kdybych si tě bral každý den několik hodin denně, má smrt je neodvratná a tvá taky!“

„Počkej, jak má?“

„Jsme spolu svázáni krví, proto ti musím být neustále na blízku, a jestliže dojdu do stavu, kdy budu umírat, je možnost, že usmrtím i tebe. Věř mi, že to nechci. Proto se chci otce optat, jak zvrátit tento stav.“

„To se mi ulevilo.“ Zamyslí se, potom se na něj zadívá. Začíná chápat jedno. „Takže sex oddaluje tvou i mou smrt.“ Darius jednou větou zkonstatuje vyplývající pravdu, proč ho Níja ojíždí skoro co dvě hodiny.

Ne úplně, ale proč to nevyužít? „Ano.“

„Nemám moc na výběr,“ podotkne a dojí maso. Takže za nějakou dobu bude opět šukat s démonem, až jednoho krásného dne vyplivne duši. Ale možná ten jeho sexuální apetit přežije.

„Ne.“

„Ach jo, když řeknu – počkej, tak počkáš, je to jasné! Ten tvůj klacek mě zevnitř trhá. Potřebuji nějaký čas na přizpůsobení,“ spustí rázně Darius, když informace přežvýká.

„Mé semeno je léčivé. Nic se ti nestane,“ namítne Níja. Usměje se. Nechápe, proč naříká, protože v noci jeho vnitřek upravil, takže bolest by už neměla být tak velká. Měl by už cítit jen dostatečný tlak, aby je to vzrušovalo.

„Mě nezajímá, že léčí,“ vyštěkne Darius. „Potřebuji čas. Jdeme za tvým otcem. Chci se tě zbavit, jak to nejdřív půjde.“ Dojde k okraji brlohu. Dolů se mu vůbec nechce. „Jak se odtud… Pusť mě!“ Níja se změní v démona, uchopí Daria do náruče a vylítne s ním ven. Mocnými křídly letí kupředu. „Nepouštěj mě!“ zařve. Níjův citlivý démoní sluch je otřesen. Jen doufá, že brzy zmlkne. Možná lepší, kdyby řval, když ucítí ruce, které ho pevně sevřou kolem krku a drží. Po chvilce ho přestane škrtit a vychutnává si let.

Jak je to dlouho, co jsem byl na večírku, přemýšlí Darius, když se odváží podívat dolů na krajinu, která pod nimi ubíhá. Od té doby toho tolik uběhlo. Byl znásilněn, užíval si sex, o jakém se mu nesnilo, a teď letí v náručí hříšně sexy démona. Který člověk by mohl říct, že tohle zažil? Jen bude muset opravdu určit pravidla, protože mít ten obří ocas v sobě několikrát denně opravdu nechce.

„Jsi v pořádku?“ optá se ho Níja. Je ticho, což mu dělá starosti.

„Ano. Je to ještě daleko?“

„Vidíš tamten temný les? Tam je vstup do našeho světa. Už to není daleko. Otce se bát nemusíš, a kdyby si něco dovoloval, potom můžeš přijít za mnou. Uspokojím tě místo něho.“

Darius k němu vzhlédne. „Jak dovoloval? Co tím myslíš?“

Níja na něj něžně pohlédne. „Sexuálně.“

„Tvůj otec?! To si děláš prdel, nebo ne? Ty bys ho nechal?“ Při představě, že by mu jeho otec zajel do zadku, se otřese. Ani náhodou. Jestli má stejně obrovskou kládu jako Níja, potom…

„Jedině, že bys chtěl. A jistěže že ano, je to můj otec.“ Pomalu se snáší k ústí lesa.

Darius se v šoku jen vzmůže. Půjčit otci? Copak je nějaká kurva, kterou si zaplatil? To mu nedaruje! „Nikam nechci.“

„Jsou tu velcí hladoví vlci.“

„Letíme dál. Ne, nechci s ním nic mít. Žádný sex!“ dodá, když si uvědomí, že by si to mohl vykládat všelijak.

„V pořádku, stačí to říct, ale je neodolatelný,“ řekne se smíchem Níja a vletí mezi temné stromy.

„Je mi fuk, zda je nebo není. Další sex s nestvůrou bych zřejmě nepřežil.“ Nebo můj zadek, dodá pro sebe, i když popravdě pálivá bolest mizí, jakmile do něj párkrát přirazí.

Níja neodpoví, protože se soustředí na průchod Soutěskou. Najednou projdou něčím úzkým, co je vyplivne do jiného světa. Darius se rozhlédne, ale kromě tmavě modrých stromů je to tu stejné, jako odkud přišli.

„Vítej ve Světě démonů, Darie.“ Ten se sevřeným hrdlem přikývne. Nedokáže předpovědět, co se stane, a bojí se toho.