• Vikys
Stylklasika
Datum publikace24. 3. 2020
Počet zobrazení674×
Hodnocení4.77
Počet komentářů2

Když bylo Zakovi 15 let, rozhodl se, že se naučí jezdit na koni. Rodiče mu zaplatili kurz u jednoho místního chovatele, který měl velkou stáj a dobrou pověst. Zak zvířata miloval a koně obzvlášť, ta velká stvoření s krásnýma očima a ladným pohybem. Učil se snadno a rychle a kůň, na kterém výuka probíhala, byl velice klidný a mírný valach, zvyklý na začátečníky, což všechno usnadňovalo.

Zak koním úplně propadl. Rodiče sice tak nějak napůl čekali, že ho ten zájem přejde, že je to jen přechodné pubertální nadšení, ale to se nestalo. Byl denně ve stáji, zahalené všudypřítomným pachem zvířat, a během pár let se postupně naučil docela dobře jezdit. Nestál o jezdecké soutěže, nejvíc se mu líbilo jen tak na vyjížďkách v přírodě. Jen on a kůň. Lesní cesty, pole a louky, to bylo pro něho to pravé.

V létě, na začátku prázdnin, po kterých měl jít na vysokou, zjistil jednoho dne po příchodu do stáje, že v jednom z dosud prázdných boxů stojí nový kůň. Překrásná černá klisna, vysoká, na tenkých nohách, s jiskrou v oku. Na tabulce stálo jméno ´Elsa´.

„Tu má tady ustájenou nějaký kluk,“ odpověděl na nevyřčenou otázku majitel stáje, který procházel kolem. „Jeho rodiče jsou za vodou, tak mu splnili přání. Má i vlastní sedlo a vůbec všechno na tu krasavici. Věci dělané na míru.“

„Aha.“ Zak mu v duchu zazáviděl. On si vlastního koně pořídit nemohl, byla to příliš nákladná záležitost. „Tak hlavně aby něco uměl, není nad to se ztrapnit se super vybavením.“

Majitel se zasmál. „To je jeho věc. Je dospělý, ať si poradí.“

Hned další den měl Zak příležitost se přesvědčit.

Na volné ploše vedle parkurového cvičiště s překážkami uviděl černou krasavici Elsu a na ní toho „kluka“, jak ho označil majitel. Jak Zak odhadoval, mohlo mu být asi tak dvacet let a rozhodně to nebyl začátečník. Právě pobídl klisnu z klusu do cvalu. Poslechla okamžitě. Mladý muž se držel v sedle pevně, s lehkostí a jistotou zkušeného jezdce. Zakovi bylo hned jasné, že jezdí mnohem líp než on sám.

Chvíli ho pozoroval a nechtě se mu obdivoval. Když bude sám ještě pár let jezdit, dosáhne taky takového mistrovství. Možná. Opíral se lokty o dřevěnou ohradu a po chvíli si všiml, že se jezdec po něm občas podívá, a dokonce se mu zdálo, že se trochu předvádí. Zastavil totiž a začal zkoušet s klisnou různé drezurní prvky. Dokonalá práce, černá klisna byla skvěle přiježděná. Zak by se na to dokázal dívat celý den.

Tolik času ale neměl. Už chtěl odejít do stáje za svým oblíbeným valachem, když jezdec něco zavolal. Zak se otočil, jestli to bylo určeno jemu, a počkal, až k němu přijede. Díval se, jak ladně sklouzl ze sedla a vzal do ruky otěže. Pak se k němu obrátil.

„Ahoj. Líbí se ti?“ usmál se na Zaka a poplácal klisnu po pleci.

Zak jen němě přikývl. Nebyl schopen slova. Mladík měl úžasné temně modré oči, což v kombinaci se zlatými vlasy vytvářelo neskutečný dojem. V krku mu vyschlo.

„Já jsem Filip,“ podával mu mladík ruku a usmál se ještě víc, až mu bílé zuby zasvítily.

„Zak, těší mě,“ zmohl se konečně na slovo a odtrhl od Filipa pohled. Cítil, jak rudne.

„Taky jezdíš?“ Filipův hlas zněl pobaveně. Určitě si toho zírání všiml.

„Jo. Ale nemám vlastního koně. Půjčuju si od majitele,“ odpověděl Zak. „Zrovna jsem si chtěl vyjet.“

„Jestli chceš, počkám na tebe a můžem jet spolu. Ukázal bys mi okolí,“ navrhl Filip. „Teda jestli budeš chtít.“

Zak rychle přikývl a rozběhl se do stáje nasedlat valacha. V zádech cítil Filipův pohled a srdce mu bušilo o poznání rychleji.

Bál se, aby to nebyl sice moc hezký, ale taky nafoukaný synáček prachatých rodičů, ale zjistil, že se pletl. Filip byl velice příjemný společník, vyprávěl mu o sobě a rodičích, o přestěhování, o lásce ke koním. Jezdil už od malička a moc ho to bavilo. Není divu, že byl tak skvělý jezdec.

Zak celou vyjížďku slyšel jeho hlas, který se příjemně poslouchal, a často po něm rychle mrknul. Krásný obličej, vysoká štíhlá postava s dlouhýma nohama, milý úsměv. Srdce mu tlouklo nervozitou a dech se zadrhával v krku. Snažil se sice o nenápadnost, ale stejně měl pocit, že si jeho kradmých pohledů Filip všiml. Občas se totiž na Zaka podíval a tiše se zasmál.

V noci padl Zak do postele a hleděl do stropu. Nemohl usnout. V duchu před sebou viděl Filipovu krásnou tvář s temně modrýma očima a zlaté vlasy. Měl pocit, že je to splněný sen. Štíhlá postava v těsně přiléhajících jezdeckých kalhotách. Stehna tisknoucí boky koně se v jeho žhavých představách změnila na úplně jiný druh stisku.

Od toho dne jezdili na vyjížďky spolu a byly to pro Zaka nejkrásnější chvíle dne. Někdy se díval, jak Filip zkouší s klisnou drezurní prvky, což se mu velice líbilo. Dokonalý soulad jezdce a koně, vzájemná souhra. Zkusil s valachem něco podobného, ale ve srovnání s Elsou to nebylo nic moc. Po vyjížďce se chodili do šaten sprchovat, a když Filip vyšel ven jen s ručníkem kolem boků, to se teprve Zakovi tajil dech. Světlá kůže napjatá na pevných svalech, jemné zlaté chloupky na břiše mizící pod okrajem osušky. Krev se mu hrnula do obličeje a snažil se dívat jinam. Snad to Filip neviděl, zejména ne to, co se dělo v rozkroku. Zdálo se ale, že si Zaka nevšímá, choval se zcela nenuceně a přirozeně.

Večer už Zak to vzrušení nevydržel. Ležel na posteli, oči zavřené, ruku v rozkroku kolem nadrženého klacku, a myslel na Filipa. Představil si, jak si Filip sundává osušku a on vidí jeho vztyčené mužství. V duchu viděl jeho úsměv a dlaň, vyzývavě přejíždějící celou délku táhlými pohyby. Když fantazie dospěla až k palci, rozdírajícímu lepkavé kapky po špičce žaludu, přišel prudký příliv extáze. Horká vlna se přes něho převalila a zatmělo se mu před očima. Vydechl a cítil, jak mu sperma dopadá na chvějící se hrudník. Chvíli ležel jen tak, čekal, až se mu zklidní tep, pak otevřel oči a zíral do tmy. Strašně po Filipovi toužil.

Druhý den, když se vrátili z vyjížďky a Filip jako vždy odešel první do sprchy, se Zak rozhodl. V šatnách už ten den nikdo jiný nebyl. Srdce mu bušilo, nemyslel na nic jiného, než na vodu stékající po hladké rozpálené kůži. Sundal si oblečení a nahý vešel odhodlaně do sprchy. Před sebou uviděl, jak si Filip roztírá po těle sprchový gel a hledí mu přímo do očí. Pak se mu koutky roztáhly v úsměvu.

„Už jsem si myslel, že se neodvážíš,“ pokynul mu rukou.

Zak jako ve snách vešel za ním pod tekoucí vodu. Objal ho kolem krku, pootevřel rty a přitiskl je na Filipova ústa. Jazykem zajel do vlhkého vnitřku a přitom cítil, jak se mu Filip otírá mužstvím o rozkrok. Byli oba úplně tvrdí. Zak, jazyk ve Filipových ústech, sjel jednou rukou mezi ně a začal jeho vztyčenou chloubu lehce honit. Filip udělal to samé. Vzájemně si rukou přejížděli po penisech, jazyky prozkoumávali ústa toho druhého. Voda je zalévala, ale vůbec si toho nevšímali. Sladění ve stejném rytmu si přiráželi do dlaní a vzdychali do úst.

Zak se udělal jako první. Vykřikl a ztuhl a cítil, jak mu horký proud vystřikuje ven. O pár okamžiků mu Filip zavzdychal do úst, prudce několikrát přirazil a vzápětí jeho sperma teklo Zakovi po ruce. Voda ho ihned odplavila. Zak vydechl. Vůbec si neuvědomil, že zadržoval dech. Objal Filipa oběma rukama kolem hladkých svalnatých ramen a pevně se k němu přitiskl. Filip mu objetí oplácel. Pažemi mu svíral štíhlý pas a hladil dlaněmi mokrou kůži. Stáli tiše pod sprchou v těsném objetí, cítili navzájem pevné teplé tělo toho druhého a bušící srdce.

„Bylo to úžasné,“ zašeptal mu Filip do ucha. „Když jsem tě poprvé uviděl, jak na mě upíráš ty svoje krásné zelené oči…“

„Začal ses předvádět,“ zasmál se Zak a políbil ho na tvář.

„Chtěl jsem se ti líbit.“

„Líbil ses mi. Hned od první chvíle. I bez převádění.“

Teď se zasmál Filip a přitiskl ho k sobě ještě víc.

***

„Nechtěl bys jet se mnou k nám na chatu?“ Filip se zvědavě díval na Zaka, když byli opět na vyjížďce.

„To jako s vašima?“

Filip se zasmál. „Ne. Jen my dva. Pár dní bychom se tam zdrželi.“ A upřel na něho svůj temně modrý pohled.

Zakovi se nahrnula krev do obličeje a nejen tam. Cítil, jak rudne a v krku má najednou sucho, tak jen mlčky přikývl.

„Dobře,“ zaradoval se Filip. „Pojedeme tam na koních. Není to daleko a je tam pro ně přístřešek.“

Zak se nemohl dočkat, strašně se těšil. S majitelem se domluvil, že mu valacha na tu dobu půjčí, dokonce měl i sedlové brašny, a už jen netrpělivě čekal na další ráno.

Vyrazili. Cesta nebyla náročná, většinou jeli po polních cestách nebo lesem. Krokem, jen sem tam se dali do klusu a jednou se Zak nechal strhnout k bláznivému cvalu přes louku. Většinou však jen jako omámený pozoroval Filipa, jak se ladně drží v sedle a tajemně se na něho usmívá. Božský pohled. Bylo mu nesmírně dobře.

Netrvalo dlouho a před nimi, na okraji lesa, se objevila chata. No, byl to spíš rozsáhlý dřevěný dům a ten ´přístřešek´ pro koně byla dobře vybavená stáj. Nejbližší okolí budov bylo vydlážděné plochými kameny, na kterém podkovy koní hlasitě klapaly.

„Úžasné,“ vydechl Zak, když seskočili z koní a zavedli je do stáje. „Tady by se dalo normálně bydlet.“

„To ano, ale jezdíme sem jen málokdy. Ani nevím, proč si to naši postavili,“ pokrčil Filip rameny. „Myslím, že otec občas něco dělá v pracovně, ale nevím, o co jde, zamyká se tam.“

Postarali se o koně a vešli do domu. Nemuseli si říct ani slovo, hodili brašny na zem, stáhli boty a Filip ho chytil za ruku a rychle zavedl do koupelny s velkým sprchovým koutem. Všude černý mramor, sklo a nerezová ocel. Zak při tom pohledu jen vydechl a uznale pokýval hlavou. „Paráda.“

„Pojď ke mně,“ zašeptal Filip a přitáhl si ho k sobě. Stáhl mu nedočkavě tričko přes hlavu a hodil na zem, pak začal rozepínat kalhoty.

Zak se nenechal pobízet a z Filipa jeho oblečení doslova strhal. Pak se na sebe nazí vrhli. Ústa pootevřená, vlhké jazyky vjely mezi rty a zaklínily se kolem sebe. Olizovali si rty navzájem, kroužili v teplém vnitřku svých úst. Pak se potáceli v objetí do sprchy. Teplá voda jim stékala po těle, do jejího šumění se mísilo jejich sténání.

Filip se od něho odtrhl. „Umyju tě,“ nalil si na dlaň sprchový gel a začal ho zvolna roztírat Zakovi po těle. Prsty několikrát přejel přes tuhé růžové bradavky, až Zak zavzdychal, a pak sjel do rozkroku. Bylo to neskutečně vzrušující. Přejížděl po celé délce nedočkavě napjatého mužství, prsty projížděl tmavé chloupky, jemně pohladil koule. Zak se třásl nedočkavostí.

„Prosím, Filipe…“ Pohled měl zamlžený touhou.

Filip se usmál. Klekl si a špičkou jazyka mu přejel přes lesknoucí se žalud. Zuby opatrně stáhl předkožku a začal sát, rukou sevřenou kolem kořene penisu přejížděl pevně po celé délce. Druhá ruka jemně mnula koule a pak jeden prst zamířil přes hráz k otvoru. Lehce, škádlivě ho obkroužil a špičkou prstu zajel dovnitř a hned ven. A znova.

Zak táhle zaskučel. Zavřel oči a šeptal: „Ještě, ještě…“ Začal přirážet Filipovi do úst, prsty mu vjel do vlasů a sevřel. Špička prstu v díře bylo něco neskutečného. Filip ho navíc vtáhl do pusy až po kořen a pak mu prst zarazil celý dovnitř. Horká vlna zalila celé tělo, zařval, naposledy přirazil a pak už jen cítil, jak z pulsujícího penisu stříká sperma Filipovi někam do krku.

Filip ho držel v ústech, dokud záškuby nepřestaly. Pak se odtáhl, polkl a postavil se. Přitiskl rty Zakovi na ústa a obkroužil je jazykem. „Otoč se.“

Zak ho poslechl, přitom se předklonil a rukama opřel o stěnu. Třásl se nervozitou a nedočkavostí. Filipova jemná ruka mu projížděla rýhu a hladila koule. Palec kroužil po sevřené růžici, pak zajel přes lehký odpor dovnitř. Zak cítil, jak znovu přichází erekce. Zasténal, prohnul se v zádech a přirazil proti prstu. Filip vzápětí přidal druhý a třetí a projížděl a pomalu uvolňoval svalovinu. Měl na prstech nějaký chladivý gel.

„Pojď už,“ vydechl Zak netrpělivě. Filip se nenechal pobízet. Vytáhl prsty, přitiskl žalud na otvor a zatlačil. Zak cítil, jak zajíždí dovnitř, chvíli čekal a pak prudce přirazil. A pak následovaly přírazy v rychlém sledu za sebou v pravidelném rytmu, jako když buší kladivem. Filip ho držel jednou rukou za bok a druhou mu hladil už zase tvrdý klacek.

Přestal se ovládat. Tiskl se k Filipovi, nahlas něco křičel, nevnímal proudy vody, které mu tekly po zádech. Naposled zařval, prudce se prohnul v zádech, zaklonil hlavu a vyvrcholil. Filip nahlas vydechl, několikrát přirazil a Zak už jen cítil uvnitř jeho horké sperma.

Po chvíli se Filip opatrně odtáhl. Zak se snažil uklidnit bušení srdce, pak se narovnal a otočil k Filipovi. Políbil ho na ústa a opřel se o něj čelem. Zavřel oči. „Bylo to krásné.“

Filip ho pohladil po vlasech. „Jsi úžasný, Zaku.“

Zak se cítil jako ještě nikdy v životě. Nebýt koní, zůstali by celou dobu v posteli a vylezli jen kvůli jídlu. Takhle byli denně na vyjížďce, ale sotva se vrátili a postarali o koně, skončilo to vždycky stejně. Divoký sex ve sprše, v noci pak další, mnohem pomalejší a jemnější. Zakovi se líbilo, když klečel, rozevřená kolena u Filipových boků, a hladil ho po tváři. Pak se sehnul, lehce olízl bradavky a začal sát. Filip se pod ním svíjel, oči zavřené, a táhle vzdychal.

Zak vzal tubu s gelem a trochu si dal na dlaň. Oči přivřené, rty pevně stisknuté, začal si sám promazávat otvor dvěma prsty. Když cítil, že už je dost uvolněný, opatrně nasměroval Filipův klacek proti své díře a pomalu nasedl. Filip zasténal, když mu svalovinou růžice pevně sevřel jeho chloubu, a prohnul se lehce v zádech.

Zak se pomalu pohyboval nahoru a dolů, cítil, jak se v něm vášeň pomalu zvedá, a snažil se vydržet co nejdéle. Filip mu mezitím prsty hladil chloupky na podbřišku, přejížděl tvrdé bradavky a pak vzal do ruky jeho penis a pomalu ho honil. Palcem přejížděl otvůrek na špičce žaludu, roztíral lepkavou vlhkost, která z něho vytékala. Hladil mu koule, a dokonce vsunul jeden prst ke svému penisu Zakovi do díry, což v něm vyvolalo takový příval vzrušení, že se skoro neudržel.

„Líbí se ti to?“ zeptal se Filip ochraptělým hlasem.

„Jo. Jsi skvělý,“ vydechl Zak. Pak už se neovládl, párkrát prudce přirazil a stříkal. Sperma Filipovi padalo na chvějící se hrudník, kde ho Zak roztíral po zpocené kůži. Filip zavřel oči, boky přirazil vzhůru a Zak cítil, že mu horký výstřik plní vnitřek. Opatrně ho ze sebe uvolnil a pak si Filipovi lehl na hrudník, rozpálená těla slepená potem a spermatem. Filip ho jemně hladil po zádech, potom ho objal a pevně k sobě přitiskl. Nemuseli nic říkat.

***

Když z chaty odjížděli, věděl Zak, že se mu po tomhle místě bude stýskat. Být sám jen s Filipem, to už se mu u nich v městě kdovíkdy podaří. Oba pořád bydleli u rodičů. Bude to těžké, řekl si Zak, ale určitě něco vymyslíme.

Měl Filipa plnou hlavu. Ještě nikdy necítil s nikým takovou sounáležitost. Když si vzpomněl, jak se navzájem objímali, jazyk toho druhého hluboko v ústech, jak ho Filip pomalu zezadu ojíždí a přitom mu hladí penis, jak navzájem křičí při vyvrcholení. Jako kdyby byli navzájem propojení.

Scházet se nakonec nepředstavovalo žádný problém. Filipovi rodiče byli dost zaneprázdnění, a i když náhodou byli doma, nestarali se, kdo za jejich synem chodí na návštěvu. Filip měl v jejich domě velký pokoj s vlastní koupelnou, kde na stěnách byly rozvěšeny kresby koní. V koutě stál klavír.

„Tos maloval ty?“ ukázal Zak na obrázky. „Jsou moc hezké.“

Filip ho zezadu pevně objal kolem pasu a políbil na rameno. „Jo. Moc mě to baví. Koně miluju.“ Nedočkavě se mu otřel rozkrokem o zadek a rukama zajel pod tričko. „Sundej si to,“ a olízl mu ucho.

Strhávali ze sebe oblečení a pak padli na širokou postel, jeden propletenec končetin. Jazyk v puse toho druhého, ruce na zadku a v rozkroku. Zak si lehl na záda a roztáhl nohy. Filip mu pod zadek strčil polštář a rychle se ústy přisál k nedočkavě trčícímu klacku. Sál ho a vlhkým jazykem lízal spodní stranu, dva prsty vražené v těsném otvoru. Pak rychle vymáčknout gel z tuby, která ležela na nočním stolku, párkrát projet díru a vlastní penis a už Zak cítil, jak Filip vniká dovnitř. Chvilku tak zůstali a hleděli si vzájemně do očí, úplně se vpíjeli jeden do druhého. Zak ho objal zvednutýma nohama kolem pasu. Filip začal pomalu přirážet, nebylo to více než pár centimetrů tam a zpátky. Pak zrychloval, zajížděl dovnitř až po kořen a na kůži se mu leskl pot. Zak ho držel jednou rukou za oblinu pevného zadku a druhou si přejížděl po své chloubě. Pohled pořád upřený do temně modrých očí cítil, že se blíží vyvrcholení. Stoupající příliv extáze a pak ho zalila horká vlna, až se s ním všechno zatočilo v závrati. Zvrátil hlavu, zařval a nechal sperma tryskat z tepajícího klacku na břicho. Filip z něho rychle vytáhl svůj penis, párkrát přejel rukou, prudce vydechl a vzápětí se jeho sperma smísilo na břiše se Zakovým.

Zak se radostně usmál. Filip se k němu přitiskl, ležel na jeho břichu a Zak ho objal. Jejich oblíbená poloha po právě prožitém orgasmu. Chvíli odpočívali, těla slepená spermatem a potem, a zrychlený dech se pomalu uklidňoval.

„Zahraješ mi něco?“ Zak políbil Filipa na krk.

Filip mu polibek vrátil. „Jasně. Jen se umyju.“ Odlepil se, vstal a odešel do koupelny. Zak si říkal, že se přidá k němu, ale nechtělo se mu zvedat z postele. Zavřel oči a myslel na temně modré oči, zlaté vlasy a štíhlou postavu svírající stehny boky koně.

Ani nevěděl, jak usnul. Když se vzbudil, byla už kolem skoro tma. Na posteli vedle něho seděl Filip a pozorně si ho prohlížel. Když si všiml, že je Zak vzhůru, usmál se a svými dlouhými prsty mu přejel po tváři. „Vstávej. Chci ti něco ukázat.“

Zak chytil Filipa za ruku a políbil do dlaně. Pak si ji přiložil k tváři a zavřel oči. „Filipe.“

Filip ho rychle políbil na ústa. „Tak rychle ven z postele,“ zašeptal. Zak se protáhl, otevřel oči a usmál se na Filipa. Pak se pomalu zvedl a přešel do koupelny. Dobře věděl, že si ho Filip prohlíží, a to vědomí ho velice těšilo.

Sperma na břiše už zaschlo, rychle ho pod sprchou smyl a vrátil se do pokoje. „Co mi chceš ukázat?“

Filip k němu otočil stránku skicáře. „Tohle.“

Zalapal po dechu. Byla to kresba obličeje, jeho vlastního, se zavřenýma očima a pootevřenými rty, tmavé vlasy rozcuchané. To musel Filip namalovat, zatímco on spal. „No teda… Nenapadlo mě, že umíš i portréty.“

Filip se zasmál a lehce ho políbil na rty. „Pověsím si to sem ke koním,“ ukázal na zeď. „Nazval jsem ho Spící anděl.“ Pomalu skicář položil na stůl. „Ale chtěl bych tě namalovat barevně, i s otevřenýma očima, aby byla vidět ta krásná zelená barva.“

„To by se mi moc líbilo,“ přikývl Zak souhlasně. Pak škádlivě naklonil hlavu. „A teď bys mi mohl konečně zahrát. Nějak jsem to zaspal.“

Filip vesele přikývl a sedl si za klavír.

***

Zak si život bez Filipa už neuměl představit. Trávili spolu hodně času, vyjížďky na koních, koupání, výlety na celý den. Rád ho poslouchal, jak hraje na klavír, a vůbec nejradši měl sex, z kterého dostával závratě. Měl ho plnou hlavu a život, jako kdyby byl krásnější.

Filip tu není. To byla první myšlenka, když přišel ráno do stájí a uviděl stát Elsu v boxu. Zavolal mu – nedostupné číslo. Rychle prošel budovou, hledal v okolí. Nikde. Šel za majitelem stájí do kanceláře, ale ten o Filipovi nic nevěděl. Zaka se začalo zmocňovat znepokojení. Chvíli ještě chodil po stájích a nahlížel do všech koutů, ale marně. Filip tu nebyl.

Rozhodl se, že dnes vyjížďku odloží na později, a vydal se k domu jeho rodičů. Po chvíli netrpělivého zvonění mu otevřela jeho matka.

„Prosím vás, není Filip doma?“

„Není. Odjel za svým otcem na chatu, prý potřebuje s něčím pomoct.“

„Aha. No, mohl mi dát vědět, měli jsme jet na vyjížďku.“

„Odjel dost narychlo, možná se ozve později.“

„Asi ano. Děkuji vám, na shledanou.“

Zvláštní, že mu Filip nedal vědět. Zakův strach zesílil, ale nedalo se dělat nic jiného než čekat. Vrátil se do stájí a na vyjížďku jel sám. Zkoušel ještě několikrát Filipovi volat, ale nepodařilo se mu to.

Večer už to napětí nemohl vydržet. Šel zase k němu domů, ale tentokrát mu nikdo neotevřel. Strachy se mu svíral žaludek. Stalo se snad něco?

V noci špatně spal. Pořád se budil, srdce mu bušilo a potil se. Pak upadal do neklidného spánku.

Ráno zase zkoušel volat. Nic. Když zjistil, že u Filipa doma pořád nikdo neotvírá, rozhodl se. Vydá se sám na chatu.

Ten den bylo zataženo a trochu se ochladilo. Nechal majiteli vzkaz, že bude pryč celý den, a odjel. Cestu si pamatoval, ostatně to nebylo daleko. Les, polní cesta, louky. Skoro jako posledně, jen dneska ho poháněl strach. Zatáhlo se ještě víc a začala padat mlha.

Konečně. Konečně uviděl nejasný obrys chaty v mlze. Celý nedočkavý pobídnul koně do cvalu. „Filipe! Filipe, jsi tady?“ Volal a pořád koně pobízel. Rychle, rychle! Mlha se nechtěla rozestoupit, byla vlhká a lepila se mu na kůži. Slyšel, jak jeho kůň hlasitě dýchá a jeho kopyta buší do země.

Najednou se s ním všechno zatočilo. Cítil, že letí vzduchem, a vykřikl. Zaslechl zařehtání a pak se rozhostila tma.

***

„Zaku.“ Slyšel to slovo jako přes vrstvu vaty. „Zaku, slyšíš mě?“

Cítil, jak se mu pomalu vrací vědomí. Hlava se mu točila a bolelo ho celé tělo. „Co se stalo?“ Vyšlo mu z úst ochraptěle. Byla mu zima.

„Spadl jsi z koně.“ Filipův hlas.

Spadl mu kámen ze srdce. Otevřel oči, ale nic neviděl. Kolem byla tma. „Filipe. Tak tady jsi. Hledal jsem tě…“ Chtěl se pohnout, ale tělem mu projela ostrá bolest.

„Opatrně, nehýbej se. Myslím, že jsi celý potlučený.“

Zak vnímal, že leží něčem tvrdém a hlavu má položenou Filipovi na klíně. Proč jen je taková tma? A taky zima.

Cítil, jak mu dlouhé prsty projíždějí vlasy. Pomalé, táhlé pohyby.

„Filipe, proč je tady taková tma? A zima?“ Hlas mu zněl nakřáple, v krku měl sucho. „A co se ti stalo, žes včera nepřišel a ani se neozval?“

Chvíli bylo ticho, jen odněkud se nesl nějaký zvuk. Klapání koňských kopyt na kamenné dlažbě. Je to jeho valach? Chodí volně kolem chaty…

Pak se ozval Filipův hlas. „Otec volal, že potřebuje pomoct. Přijel jsem, ale… něco se nepovedlo. Vypadla elektřina.“ Prsty dál prohrabovaly vlasy. „Promiň, že jsem nedal vědět.“

Zak zase zavřel oči. „Hlavně že jsi v pořádku.“ Filipovi by odpustil všechno.

Ucítil, jak se Filip pohnul. „Počkej, lehnu si vedle tebe.“ Opatrně mu hlavu položil. Krátké zašustění a vzápětí se k němu přitisklo pevné tělo. Otočil se na bok a Filipova ruka ho objala kolem zad. Cítil z ní chlad.

„Není ti dobře? Máš úplně studené ruce.“

Ozvalo se tiché zasmání. „Neboj se. Je mi dobře.“ Pořád bylo slyšetl klapot podkov. Filip nechal valacha venku?

Ke rtům se mu přitisklo něco studeného a vlhkého a on na koně rázem zapomněl. Ty rty by poznal kdekoli. Filipovy rty, pokryté tou nejjemnější kůží. Pohnul se a polibek opětoval. Cítil, jak bolest odplývá a tělem se mu šíří horko. Filip ho lehce kousl do spodního rtu, až ucítil v puse slanou chuť krve. Zvedlo to v něm další vlnu vzrušení. Jazyk vsunul do těch dobře známých úst a prsty vjel Filipovi do vlasů. Rozkrokem se nedočkavě třel o svalnaté stehno, které se k němu tisklo.

„Filipe…,“ sténal, když cítil, jak mu dlouhé prsty rozepínají kalhoty.

„Zaku… Zaku. Jsi úžasný. Už nikdy nepotkám nikoho takového.“ Studená ruka ho hladila po jemné kůži penisu.

Přirážel do sevřené dlaně, líbal Filipa na rty a nechal si vrážet jeho jazyk do úst. Slyšel bušení vlastního srdce a Filipův zrychlený dech. Pak se vlna extáze přelila jeho vědomím a on s výkřikem vyvrcholil.

Filipe. Jsi úžasný kluk a já mám neskutečné štěstí, že jsem tě potkal a že můžeme být spolu. Nikdy tě neopustím, to ti můžu slíbit. Cítíš i ty to samé? Pevně tomu věřím, vždyť ty chvíle, co jsme až doteď spolu strávili, byly tak krásné a tys vypadal tak šťastně. Určitě cítíš to samé. Jsi to nejlepší, co mě potkalo, Filipe.

Ticho. Tma.

Musel ztratit vědomí, protože kolem najednou bylo světlo. Rozhlédl se kolem sebe. Ležel na slámě v boxu ve stáji a oknem dopadalo dovnitř slunce. Zvenčí slyšel nějaké cizí hlasy. Pomalu se zvedl ze země a vypotácel se ven.

„Opatrně!“ Cizí hlas. Zak ho ale neposlouchal.

„Nic mi není…“ Skoro. Hlava se mu točila.

Na prostranství u chaty přecházelo několik lidí v uniformách a vzadu auto s majáčkem a sanitka. Jeden z mužů držel za uzdu jeho valacha.

„Co se stalo? Kdo jste?“ Zase ten cizí hlas.

„Jak jsem se dostal do stáje?“

„To nevíme. Možná jste se tam odplazil sám…“

Hleděl asi trochu nechápavě, protože k němu někdo přistoupil a mluvil na něho. K Zakovi slova pronikala jen pomalu.

„…všichni mrtví… pokusy… asi nebezpečný plyn…“

„Filip… kde je Filip?“ Vytřeštěně hleděl na neznámého muže.

„Všichni tři jsou mrtví.“

„To není možné, přece jsem s ním mluvil?“ Zakovi začal přeskakovat hlas. „Přijel jsem sem… pak jsem spadl z koně, Filip tu byl…“

„Ano, spadl jste nejspíš z koně a ztratil vědomí. Všechno se vám zdálo.“ Další neznámý hlas. „Všichni tři už jsou mrtví nejméně jeden den.“

Ta tma a chlad všude v domě, studené doteky kůže…

„Ne! Lžete!“ Cítil, jak mu po tvářích tečou slzy. „Viděl jsem ho!“ Vlastně neviděl. Jen cítil. „Dotýkal jsem se ho!“

„Odvezeme vás do nemocnice. Od toho pádu jste si rozbil hlavu. Musíme zjistit, jestli to není něco horšího.“

Teprve teď ucítil, že má vlasy něčím slepené.

„Nechte mě být! Filipe!“ Brečel už nahlas a vrhl se k domu. „Filipe! Kde jsi?“

***

Po propuštění z nemocnice se na policii dozvěděl, co se stalo. Slova vnímal jen napůl. Filipův otec prováděl nejspíš nějaký pokus, který nevyšel. Bohužel byl u toho i Filip a jeho matka a všichni zemřeli. Co přesně se stalo, je zatím nejasné.

Zak zavřel oči a jazykem si přejel spodní ret. Byla tam ještě nezhojená stopa po kousnutí.

Možná se kousl sám, když spadl z koně.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0

Co mě nezabije, to mě posílí.

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+2 #2 Co se stalokikiris53 2020-03-26 13:25
Velmi ale velmi smutné i když příšerně krásné. Děkuji. :-)
Citovat
+3 #1 Co se staloWilliam 2020-03-25 20:40
Veľmi pekná poviedka, zároveň smutná. Ďakujem Vikys
Citovat