• zmetek
Stylromantika
Datum publikace11. 8. 2019
Počet zobrazení1292×
Hodnocení4.71
Počet komentářů10

Teda hlava bolela jak střep. A trochu se motala. Jo, přepísk jsem to. Rozlepit voči byla námaha.

Maturity skončily, konec tejdne. Včera jsme měli maturitní večírek. Přišli jsme všichni, i Jožan a Lída, který si maturitu zvopakujou na podzim. Jo, bylo to docela divoký. Ani nevim, co jsem všechno vypil. Vím, že jsem zahájil mojitem, na který jsem pozval Petru, a pak už to nějak jelo samo. Co si ještě pamatuju, tak že před barem jsme si dali jointa, a vím, že jsem celej rozesmátej a vytlemenej volíbával všechny holky ze třídy, pamatuju si vášnivou líbačku s Petrou (byla to teda taková hra, nic spolu nemáme, vona má svýho kluka, a navíc je o něco větší než já, což není těžký, já nejsem moc velkej, jsem hubenej, tmavej, holky říkaj, že španělskej typ). Jo a do tý líbačky s holkama se připlet Arny s představou, že ode mne taky dostane pusu.

To, že je Arny teplej, to ve škole nějak časem vyplynulo a nikdo to neřešil. No, on je docela vazba, tak si ani nikdo moc netrouf na nějaký námitky. To, když po mně někdy v septimě vyjel (a teda hodně vostře), to jsem teda řešil a myslel jsem, že jsme si vyříkali, že moje prdel není k mání.

Tak ten se teď připlet mezi holky a já, jak jsem byl rozjetej a rozjásanej, tak já mu tu pusu dal taky, za velkýho smíchu a fandění okolí. Dalo mi práci se mu pak vykroutit a vodtrhnout se od něj. Tvářil se jak kocour nad miskou Whiskas v reklamě. No a poslední, co pamatuju, je, že mě někdo pozval na panáka skotský a já šel a ten panák pak nebyl jeden…

No, to jsem to namíchal pěkně. Jéžiši, mně ta hlava praskne! Rozlepil jsem voči. Kurva, kde to jsem? Ležel jsem v posteli. Cizí. V cizím pokoji. A pod dekou jsem byl nahej.

Voči mi bloudily po pokoji, kterej jsem neznal, a zastavily se na křesle. V něm seděl Arny a usmíval se na mě. Byl jen v trenkách. Rukou si přes trenky hladil péro. Voči mi sjely na stolek vedle něj, kde si druhou rukou s něčím hrál. S lubrikantem. Jo, byl to určitě lubrikant, protože když stojím frontu v Albertu, tak je tam maj hned u kasy. S jahodovym aroma, fujtajbl. Kurva, co se stalo? Doufám, že nic, zadek mě nebolí… Ale co když to von umí tak, že to nebolí? Je to možný, aby něco, jako to, a nic mě pak nebolelo? Vždyť o tom nic nevím… Já vlastně ani nevím, jak jsem se sem dostal, někdo, nejspíš Arny, mě musel svlíknout a teda, co se se mnou dělo, tak to ví jen pámbu a Arny, já ne.

„Tak už jsi vzhůru, zlato?“

„Nejsem zlato. Hele, nevím, co se dělo, a možná to ani nechci vědět. Musím domů. Kde mám věci?“

„Nemusíš domů. Včera jsi poslal mámě esemesku, že zůstaneš na víkend u kamaráda. Teda poslal jsem jí já z tvýho mobilu, ty už jsi nebyl úplně schopnej. Ale poslal jsem jí rád. O svý věci nemusíš mít strach, dostaneš je zejtra večer. Zatím budeš takhle, tak se mi to líbí. Neboj, naši jsou na chatě, takže jsme tu sami. A i kdyby se vrátili dřív, tak se nic neděje. Oni vědí, že když jsou za dveřma dvoje boty, tak mám návštěvu a do mýho pokoje nelezou. A ani bys nebyl první nahej kluk, kterýho by tu viděli. Máme na sebe spoustu času. Nemáš radost?“

Zavrtěl jsem hlavou: „Nemám. Hele nemůžeš mě tu držet, to je trestný!“

„Jo, to asi je, ale ty to nepráskneš. Chtěl bys, aby všichni věděli, co jsme spolu dělali? Představ si, jak to vyprávíš policajtům. Jestli si teda něco pamatuješ… Seš fakt docela náruživej, to bych jim povyprávěl…“

„Nene…,“ vyděsil jsem se.

„A nebo bych moh lidem ze třídy poslat na WhatsApp to video, co jsem si natočil na mobil… To chichotání, když potkáš některou z holek, kluci budou rozpačitý a nebudou s tebou chtít mluvit…“

„Ne!“

„Tak vidíš, že budeš hodnej, zlato.“

„Co… co jsem vlastně… co se dělo?“

„No, docela pěkně si mě vykouřil,“ promnul si zase přes trenky péro.

Trochu se mi zved žaludek.

„Nejsi zrovna žádný hluboký hrdlo, taky jsem nechtěl riskovat, že se mi tu pobleješ, ale práci s jazykem na žaludu umíš pěkně. Vono se ti zezačátku moc nechtělo, ale když jsem si na péro začal pomalu a po malejch dávkách lejt Aperol, tak tě to moc bavilo, polykal jsi jak divej,“ zasmál se, „polykal jsi všechno. Fakt všechno!“ Dal hlavu na stranu, hrábnul vedle křesla, kde měl poloprázdnou flašku Aperolu, a zvednul jí.

Pak mě nemá bolet hlava. Zvednul se mi kufr.

Vyletěl jsem z postele, rukama si přikryl klín – nevím proč, stejně je to jedno, vždyť mě musel svlíknout, a jestli je teda pravda, co říká, že jsem ho vykouřil… Já si nic nepamatuju!

„Koupelna?“ vyhrknul jsem a vystartoval. Ještě že byly otevřený dveře jak od pokoje, tak od koupelny, takže jsem viděl kam vletět. Vrhnul jsem se k umyvadlu a vyblil se do něj. Pustil jsem vodu, spláchnul to, nabral vodu do dlaně a vypláchnul si opakovaně pusu vodou a pak ještě Listerinem, kterej tam byl na poličce.

Jo, je mi líp, když jsem se vyblil. Stál jsem před zrcadlem a díval jsem se na sebe. Do čeho jsi to zase spadnul, debile?

Arny se objevil za mnou. Dlaní mi docela bolestivě zmáčknul zadek, druhou rukou mě chytil kolem pasu a namáčknul se na mě. To jeho vztyčený péro v trenkách se na mě natlačilo. Sklonil hlavu k mýmu krku a políbil mě na něj: „Užijeme si to, viď, zlato.“

Chtěl jsem se mu vykroutit, ale držel mě dost pevně. Navíc mu ruka, kterou mě držel v pase, začala klouzat dolů… Skončila na mejch koulích. To už jsem se i bál pohnout.

„Tak co, půjdeme do postýlky?“ zeptal se.

„Arny, prosím tě, pusť mě. Hele, víš, že nejsem na kluky. Prosím tě…“

„Ale to nevadí. V gay pornu taky dělaj některý kluci, který na kluky nejsou, a jak jim to jde dobře. Přece nečekáš, že když tě tu už mám, že tě jen tak pustím.“

„Hele, nestačí ti, že jsem tě v noci vykouřil, jak říkáš?“

„To mi fakt nestačí,“ plácnul mě přes zadek. „Já se těším na tuhle prdelku…“

„Já to nechci, bojim se…“

„Ptal se tě někdo, co chceš?“

Jedna ruka na mým zadku, druhá si hrála s mejma koulema. Začal se mi stavět.

„Vidíš, ty se vlastně taky těšíš.“

Pustil moje koule a chytil mě kolem pasu: „Tak jdeme.“

Táhnul mě z koupelny a já se pokoušel brzdit bosejma nohama, ale on mě prostě chytil a do pokoje odnes a hodil mě na břicho na postel. Erekce byla dávno pryč, už jen strach.

„Arny, prosím tě, nech mě, nedělej to, prosím tě, Arny, ne…“

Skrčil jsem se a stáhl se do rohu postele. Rozbrečel jsem se.

„Slzičky?“ podivil se Arny. „Jo, to mě vždycky strašně rajcovalo, šukat kluka, kterej při tom fňuká a tečou mu slzy.“

Kleknul si na postel a posunul se ke mně. Strachy jsem se začal klepat. Podíval se mi do očí a pak začal pomalu slíbávat moje slzy.

„Fakt se tak strašně bojíš?“

Kejval jsem hlavou jak plechová slepice na klíček.

Díval se na mě a pak zavrtěl hlavou: „A ty si fakt myslíš, že bych udělal něco, co bys nechtěl?“

Zůstal sem na něj koukat s otevřenou pusou. Vstal, odešel a vrátil se s balíčkem papírových kapesníků, kterej hodil přede mě. Posmrkal jsem hned dva.

„Nauč se pít s mírou, jinak by se ti tohle mohlo fakt stát,“ zašklebil se na mě.

Hlava po vopici mi to moc nepobírala: „Tak co se fakt stalo?“

„Vožral ses, já tě vzal k sobě, svlíknul tě a nechal vyspat. Nic jinýho se nestalo. Jen jsem si řek, že až se probereš, tak taková malá protialkoholní lekce by nebyla špatná,“ smál se.

Vstal jsem, šel k němu a praštil ho do ramene: „Ty jsi hajzl!“

Objal jsem ho a začal mu z úlevy brečet na rameni. Nebyl to asi úplně dobrej nápad, protože mě hladil po zádech a pomalu jel k zadku a cítil jsem, že se mu staví do pozoru. Nemusím ho provokovat.

Odtáhnul jsem se: „Můžu se oblíct?“

Přinesl moje hadry, mobil, peněženku…

Fofrem jsem se oblík, mobil a peněženku nacpal do kapsy a zůstal jsem nějak rozpačitě stát.

„Arny? Hele… děkuju ti.“

Stál a díval se na mě. S takovým nějakým smutkem. Přišlo mi teď nějaký divný a blbý mu prostě podat ruku a jít. Šel jsem k němu, natáhl se a dal mu pusu. Na tvář.

„Ještě jednou děkuju.“

„Rádo se stalo. Od vchodu doleva a za rohem má stanici osmička.“

Zaklaply za mnou dveře a já nečekal na výtah a ty tři patra jsem seběh. Vyšel jsem z baráku. Takže doleva na autobus.

Podíval jsem se ještě nahoru. Ve třetím patře za oknem stál Arny. Zvednul jsem ruku a zamával mu a zamířil ke stanici. Už jsem se neohlíd. Nechtěl jsem, protože… mám dobrý voči. Viděl jsem totiž, že Arny za oknem brečel.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (40 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (39 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (37 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (38 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (43 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0

Pořád přemýšlím, jestli nejsem jen zbytečný člověk - zmetek. Tak se alespoň (většinou) snažím dělat jiným radost.

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+4 #10 Odp.: Maturitní večírekzmetek 2019-08-17 21:55
Cituji Miki:
Cituji zmetek:
Cituji Miki:
Ahoj, neplánuješ pokračování, celkem by mě zajímalo, jestli se náhodou za Arnym nevrátil.

Jestli by se vrátil, tak jen za kamarádem, nic by se nestalo...

Kamarád taky rád, když tak by ho mohl jít obejmout a třeba mu pomoc někoho najít místo něho...

Mám rád pohádky, ale tahle by nefungovala.. nebo by byla falešná.
Citovat
0 #9 Odp.: Maturitní večírekMiki 2019-08-17 19:54
Cituji zmetek:
Cituji Miki:
Ahoj, neplánuješ pokračování, celkem by mě zajímalo, jestli se náhodou za Arnym nevrátil.

Jestli by se vrátil, tak jen za kamarádem, nic by se nestalo...

Kamarád taky rád, když tak by ho mohl jít obejmout a třeba mu pomoc někoho najít místo něho...
Citovat
+2 #8 Odp.: Maturitní večírekzmetek 2019-08-17 18:49
Cituji Miki:
Ahoj, neplánuješ pokračování, celkem by mě zajímalo, jestli se náhodou za Arnym nevrátil.

Jestli by se vrátil, tak jen za kamarádem, nic by se nestalo...
Citovat
+1 #7 PokračováníMiki 2019-08-17 14:32
Ahoj, neplánuješ pokračování, celkem by mě zajímalo, jestli se náhodou za Arnym nevrátil.
Citovat
+8 #6 Odp.: Maturitní večírekHRÁŠEK 2019-08-14 11:14
Pěkné. Jo jo, člověk zavzpomíná na doby, kdy byl mladý a udály se všelijaké věci... Já teda byl mladý ještě za socialismu, vrátit bych ten režim určitě nechtěl, ale byli jsme mladí a zdraví, tak na to člověk vzpomíná rád.
Citovat
+10 #5 Odp.: Maturitní večírekSaavik 2019-08-12 21:23
Víš, že mám pro tvé povídky slabost. Ale ty určitě slabý nejsi. Spíš čím dál lepší.
Citovat
+6 #4 Nenapadlo by mne to sepsat.Ficklip 2019-08-12 00:47
Ale zažil jsem to několikrát. Jen tedy vždy s úspěšným koncem.
Citovat
+12 #3 Odp.: Maturitní večírekRon 2019-08-11 22:45
Jééé, škoda, já už se chtěl radovat, žes napsal další tvrďárnu. :lol: Ale ten konec je smutnej.
Citovat
+8 #2 Odp.: Maturitní večírekzmetek 2019-08-11 22:05
Cituji nebi:
Nejdřív jsem se bála a nakonec cítila smutek. Moc hezký napsaný ;-)

Děkuju. Nemám rád černobílý věci.
Citovat
+8 #1 Odp.: Maturitní večíreknebi 2019-08-11 22:03
Nejdřív jsem se bála a nakonec cítila smutek. Moc hezký napsaný ;-)
Citovat