Gay povídky

Začali jsme se zase líbat a přesunuli se do postele. Kuba si sundal triko a byly vidět jeho krásné svaly, byl jsem okouzlen. Sundal jsem si triko a převalil Kubu tak, aby ležel. Začal jsem mu líbat hruď a sjížděl pomalu víc a víc dolů. Když jsem byl nad podbřiškem, tak jsem se na něj koukl hladovým pohledem a on jenom řekl: "Pokračuj, prosím." Stáhl jsem mu gumu od kalhot a najednou na mě vykouklo jedno velké zvířátko. Byl krásně oholený a voňavý, pod penisem visely dvě velké koule plné až k prasknutí.

Krásny je deň, keď Tvoja tvár sa smeje,
už nie si sám, nech Ťa to pri srdci hreje,
veď život samotný je túžba nesplnených prianí,
lež ten, čo Ťa miluje, Tvoju dušu chráni
a s Tebou splnia sa mu všetky krásne priania,
keď láska kvitne v nás, od večera do svitania.

“Prepáč, Petrus…,” znova sa spustil z Paľových očí prúd sĺz. “Kurva, Pali, už nebuč!” Natiahli si na pančucháče tepláky, vzali si aj bundy a išli na balkón. Paľovi z rukáva bundy vypadli nunčaky. Podal ich Petrovi. “Rozbi mi hlavu, ak to neurobíš ty, spravím to ja!” povedal v afekte Paľo. Peter mu ich prudko vytrhol a vyhodil z balkóna. “Paľo, do riti, prestaň sa správať ako kokot!” povedal mu rozhodne. Podal mu cigaretu a objal si ho. “Však aj som kokot!” precedil Paľo pomedzi zuby. “Teraz budem hovoriť ja. Asi chceš vedieť, ako sa teraz cítim,” Paľo prikývol.

Tím okamžikem se v něm spustila lavina emocí a otázek, jaký ten jejich vztah vlastně je. V létě na vodě si porozuměli dokonale, to jistě, jen si nebyl jistý, jestli jim jeden společně strávený týden v roce při sdílení něčeho, co on miloval dávno a Tom se to díky němu naučil mít rád také, bude stačit i do budoucna. Vztahy se přece musí nějak vyvíjet, někam směřovat. Mělo by se v nich něco budovat.

„Moc se na tebe těšíme.“ Nenápadně jsem jej pohladil pomalým pohybem od kolena po vnitřní straně stehna k rozkroku, ale jen asi do půlky stehna. Romanem to pořádně zacloumalo. Periferně jsem viděl, jak žárlivě na nás kouká Ondra. Cha, uškrnul jsem se, Ondra už jej měl pod kůží, jen aby si to ten tvrdohlavý zabedněnec připustil. Tušil jsem, že Ondra bude tvrdý oříšek, dlouhá léta byl uzavřen, zabedněn. Těžko se bude loučit se svým uzavřeným světem. Teď si promyslet, jak na něj, pomalu, nebo zhurta? Nechtěl jsem jej vyplašit, aby se neuzavřel ještě více.

Mlčky stál nad postelí a sledoval spícího cikána. Byl přikrytý jen zčásti, přesto ho nepřekvapilo, že spí nahý. Vždyť kolikrát ho navštívil pod rouškou noci v pokoji pro hosty? Bezpočtukrát. I on sám byl pod županem, co měl na sobě, nahý.

Chlapci vzali magnetofon. Viktor nasadil pásek s jemnou uklidňující hudbou. Loutny, bambusové flétny, bubny taiko, nezaměnitelná tibetská mísa. Pomalu mě zbavovali oděvu. Pak vzájemně svých trikotů. Vždycky jsem okouzlený krásou mladých těl. Sergejova prdelka se nabízela sama. Ještě si mě sám domáčknul. To už jsem cítil slastné pronikání Viktora a má ústa zaplnil Abram – Popeláček, jak jsem si ho nazval. Popel je pépel, málčik iz pépla. Pépelčik? Čert to vem. Je to hodně velká pralinka. A chutná úžasně. Chlapci mi skočili pro rajskou šťávu, na které jsem začínal být závislý.

Karel si vzal láhev minerálky a šel do knihovny. Vybral si Mahlerovu Pátou symfonii. Seděl v křesle a hlavou mu probíhaly události posledních dnů. Začal vnímat Jiřího. Snad od třetí věty se sólovou hornou už nic jiného před sebou neviděl. Všechny nástroje se přeměnily v miniaturní štětce malující portrét bytosti, zcela si podmaňující jeho srdce. Nanášené barvy se měnily, překrývaly, prorůstaly jemně i široce rozmáchle, aby se slily v obraz ikony, milované, zbožňované i nedostupně vzdálené. Dozněly poslední tóny. Karel si sedl ke klavíru. Adagietto se rodilo v bolesti.

“Mirko, teraz ťa musím pripraviť, ak ti bude čokoľvek nepríjemné alebo ťa to bude bolieť, okamžite povedz.” Ja len súhlasne zahmkám. “Rozumel si? Nechcem ti nejako ublížiť. Prvý raz to dosť bolí.” “Navadí,” chcem byť odvážny, ale popravde, moja tréma a obavy stále rastú. Andrej otvára zásuvku na nočnom stolíku. Vyberá indulonu. Natiera mi ružicu okolo konečníka. “Najprv ťa trochu vyprstím,” oznámi mi. “Čo ma?”

Oproti nim išla Alica s veľkým zväzkom balónov. Paľo aj Peter jej dali ružu zo strelnice. Ona im dala balóny. Paľovi čierny a Petrovi biely. Chalani prišli ku kráľovstvu krivých zrkadiel. Paľo si čierny balón strčil pod nočnú košeľu, Peter pod tričko. Robili pupkáčov alebo tehotných. Smiali sa na sebe, ako ich krivé zrkadlá deformovali. Chalani boli na retiazkovom kolotoči. Rukami sa snažili chytiť. Pustili balóny a tie stúpali k slnku. Chalanom sa podarilo chytiť sa za ruky. Pritiahli sa k sebe. Balóny zmizli na oblohe ako malé bodky. Po chvíli vystupovali zo sedačiek retiazkového kolotoča, keď sa prestali točiť okolo vlastnej osi, lebo boli navzájom zatočení. Paľovi sa zakrútila hlava. Peter ho pohotovo chytil, aby nespadol.

Len čo vyšli von, zastali. Marek sa pozrel na Andreja s otázkou, čo ďalej? „Prejdeme sa ku mne,“ povedal Andrej a vyrazili spolu večerným mestom kráčajúc mlčky vedľa seba, akoby scéna v kaviarni sa neodohrala. Ani jeden nechcel začať, lebo obaja vedeli, že to medzi nimi visí ako obrovské závažie a možno to bude aj bolestivé. „Prečo?“ nakoniec sa spýtal Marek potočiac hlavu k Andrejovi.

„Ja to pre teba vydržím, vyplať mi trest,“ řekl a podával mi rákosku. „Mýlíš se, to není pro mne, ale pro tebe, já jsem pravidla neporušil. Dobře, zajdi do koupelny a dones si velkou osušku, ať to tady všechno pak nepočůráš.“ Pokorně šel do koupelny pro osušku. Vzal jsem ji a přeložil zezadu přes opěradlo pohovky. Přikázal jsem mu, aby se přehnul a vystrčil zadek. Poslechl mě. „Řekl jsem na holou, nebo ne?“ vyřkl jsem to dost hlasitě a přísně. Lekl se a rozklepal, třásl se jako osika, pomalu si stahoval kalhoty spolu s boxerkami.

"Ale, ale," zasmál se. "Já myslel, že jsi jenom krotkej a hodnej."  "Necítí z tebe tu dominantní auru, tak si dovoluje víc než obvykle," poznamenal Oliver. Jonáš si s ním vyměnil rychlý pohled, než svou pozornost přesunul zpět ke mně. "Dobře, možná nejsem zrovna velkej dominant, ale víš, co jsem?" Naklonil se ke mně blíž a hravě na mě mrkl. Sice se nedalo popřít, že byl neskutečný sympaťák, v ten moment mě ale trochu děsil. Nevěděl jsem, co čekat. "Celkem pořádnej sadista, když je to potřeba."