Gay povídky

Pustil sprchu, otestoval teplotu a postrčil ho pod tekoucí vodu. Opatrně omýval jeho tělo a srdce se mu svíralo bolestnou touhou. Ovšem ne tou tělesnou nebo sexuální. Toužil ho držet v náručí, líbat do vlasů, šeptat milostná vyznání. Chtěl, aby se na něj usmál, vyslovil jeho jméno, tak jak to uměl jen on.

Užíval si slastného pronikání a pohrával si s Julkovým penisem. Jeho prsty pak vyrazily po známých cestičkách chlapcova těla. I v polotmě, jen částečně osvětlené srpečkem měsíce, vykroužily obrysy bradavek, aby připravily cestu jazyku a rtům. Vnímal droboučké hrbolky a sem tam nějaký vlásek v úžlabince prsou. Pak intenzívní propojení jazyky až k prvním vlnám pocitů před mučivě naléhavým vrcholem. Dokázat prodloužit výrony touhy a doznívající vzrušení.

Mateusz se převaloval z boku na bok, občas vzdychnul, evidentně taky nemohl usnout. Mlčky jsme se vedle sebe převalovali, občas jsem cítil, jak mi rukou přejel jako jen tak ze spaní po ruce. Dělal jsem, že spím a že jsem si ničeho nevšiml. Otočil jsem se k němu zády, vystrčil jsem nohy z peřiny. Mateusz zašeptal, jestli spím, já neodpovídal a čekal jsem, co se bude dít. Myslím, že jsme oba chtěli moc. Byli jsme oba úplně nezkušení.

Čítam tie zápisy, sú strohé, krátke. Často o žalúdočných problémoch. Kde tu sa objaví aj spomienka na incident, kde sa snažil ochrániť 13-ročného chlapca pred Stanom Hojstričom a nakoniec ho obvinili, že to on bol útočník. Ani jedna jediná zmienka o mne. Až mi to začínalo byť ľúto. Neskutočne ľúto. Na násilníkov si spomenie a na mňa nie. Ja, ktorý ho stále milujem. Milujem ho doslova a do písmena až po hrob. O mne ani jedna zmienka, ani jedno písmenko, ani čiarka. Plačem.

Zvedá se a obejme mě, pevně mě tiskne k sobě, jeho ruce bloudí po mém těle, tu stisknou, tu pohladí. Vzrušené penisy se nám dotýkají mezi těly a on toho využívá. Přiráží k mému tělu, tiskne nás k sobě, cítím, jak vzrušený je. Lehce poodstoupí a rukou vjede mezi nás, pevně mě stiskne a pohoní, pak chytne i svůj penis a honí nás oba. Druhou rukou tiskne můj zadek a prstem krouží okolo dírky, občas zavadí o hák, pevně ukotvený v mém těle.

„Dobré ráno, lásko,“ zašeptám mu do ucha a zlehka mu dám pusu na tvář. „Brý ránko, prdelko moje,“ usměje se a baví se mým rozhněvaným výrazem. „Jdu do koupelny a pak ti tvá prdelka naseká na zadek vařečkou,“ odvětím drze, a než stačím odejít, ucítím na svých hýždích obtisk jeho mužné dlaně. Zatřesu se chtíčem a otočím se tak, aby viděl, jak mi penis ztvrdnul v očekávání ukojení mých choutek. Úsměvem mi naznačí, že koupelna nepočká, a dál se věnuje snídani.

Pierre nám sám přinesl koňaky, přátelsky se pozdravili. „Omlouvám se, s Pierrem jsme přátelé a vy jste mi sympatický také, nemohli bychom si tykat? Máme k tomu dobrý koňak,“ všichni tři jsme se už culili a on přikývl. Napřáhl ruku. „Éric.“ Podal jsem mu ruku, pevně jsme si je stiskli, druhou rukou jsem jej plácl přes zadek a dal mu pusu na tvář. Byl tak zaskočen, že skoro nedýchal.

Víc říct nestihl, protože Mike k němu zatím došel a vášnivě se mu přisál na rty. Nejprve měl v úmyslu se odtáhnout, ale pak si to rozmyslel a polibek opětoval. Chytil Mika za zátylek přitáhl si ho k sobě na postel. Ležel vedle něj na boku a jemně se probíral chloupky na Anthonyho hrudníku. Za okamžik ho to však přestalo uspokojovat, přehodil přes něj nohu, otočil k sobě jeho hlavu a vášnivě ho začal líbat.

Trhal jsem jednotlivé malé voňavé květy a zasunoval je mezi prsty. Chlapeček jemňoučko vzdychal. Já jednou rukou hladil zespoda polštářky, zatímco jazyk se mazlil s nehty. Šeříková vůně navozovala v mé mysli další něžné doteky. Oči občas pohlédly před sebe. V nazlátlých vlasech vyšlehávaly drobné ohýnky jak ze žhnoucích uhlíků prastarých obětišť. Zavřené oči lemovalo stejně nazlátlé husté obočí a dlouhé nepatrně se chvějící řasy. Pootevřené rty zvaly k polibkům, mírně sešpulené jak po hře na Panovu flétnu.

Ani sebevětší příprava však nedokázala Maxe připravit na to, co mu přistálo na stole. Kafový bazén v praxi. Nevěřícně koukal na černozelenou břečku, která se na něj šklebila z obludně obrovského hrnku, a přál si, aby chuť na kávu nikdy nedostal. Podařilo se mu vytvořit pokus o úsměv a napil se. Proboha, to je jako kdyby někdo svařil vývar z krysy naložené v týden starých fuseklích! Tomuhle by nepomohlo, ani kdyby do hrnku absolutně nekulturně překlopil flašku rumu!

“Raz sme sa sprchovali a v base je hierarchia. Každý má svoje miesto. Na vrchole je kápo a ten má zástupcu a potom rôznych poskokov. Z druhého klanu mali niečo proti nášmu kápovi. Jeden chlap naňho zaútočil žiletkou a ja neviem, ako som sa medzi nimi ocitol. Švih a žiletka zasiahla moje stehno. Nebol to útok na mňa, ale ja som si to zlízol. Vďaka tej jazve som sa stal kápovým chránencom a…,” náhle sa Andrej zasekne. “Čo Andrejko? Pokračuj,” som zvedavý, čo sa stalo.

“S takouto postavou na teba baby určite letia jedna radosť…,” skonštatoval Arpád. “Ho… ho… hovno letia. Aj mi… mi… minule po… po… povedala jedna, že ne… ne… nechce ko… ko… koktavého kokota. Vraj kým sa vykoktám, bu… bu… bude na… na…naprcaná. Piča…” Arpád sa rozosmial. “Fakt piča!” potvrdil mu. “Na… na… naviac, ba… baby sa mi a… a… ani nepáčia…,” prezradil, že to neberie tragicky.

„Já ti říkal, že jsme měli letět přímo přes Varšavu! Že to přes Londýn bude trvat dýl. Říkal jsem ti to? Říkal! Jenže ty ne, tys musel přes Londýn, protože to prý bude jistější,“ začal se rozčilovat Roman. „Tady máš ten svůj Londýn!“ Rozmáchl se naštvaně rukou směrem k tabuli. Malou příruční tašku, držící v druhé ruce, položil na kufr a posadil se. Obličej schoval do dlaní.