Gay povídky

Přede dveřmi stáli upíři i vlkodlaci. Zvuky z pokoje se nedaly přeslechnout a nikdo nepotřeboval vysvětlení, o co jde. Fabris se zatvářil nanejvýš otráveně. „To nemají dost? Jsou neskuteční. Máme jít ke královně a oni…“ „…se pomilují, než vyjdeme,“ dokončil Paul. „Přestaň závidět. Já mít ženu, která by mě takhle chtěla, nevyjdu nejmíň sto let z pokoje. Prostě se našli, jsou si souzeni a jejich spojení, láska a vím já, co ještě, budou pro nás darem.“ Fabris se usmál: „Pravda, taky bych neodolal být takhle zamilovaný.“

Nakonec si užili prohlídku mé díry oba dva a chvíli se dokonce dohadovali, že by mi určitě slušel ten obušek, zastrčený v prdeli. Pak se ale spokojili s tím, že mi zase spoutali ruce za zády a oba mne svými obušky pořádně zpracovali zadek, nohy, a dokonce i břicho. Nemohl jsem vůbec nic dělat a nějak se bránit. Varovali mě, že jestli po nich i jen vykopnu, budou to brát jako útok na veřejného činitele a takové obvinění jsem si fakt nemohl dovolit. A tak jsem je prostě nechal, ať si do mě praští, a doufal, že je to brzo přestane bavit. Přestalo asi za čtvrt hodiny, protože už byli oba docela uhnaní. Když jsem se nemohl bránit, tak jsem je aspoň honil sem tam po místnosti.

„Ááách, jooo,“ vydechnul jsem znova. Nohy nad hlavou, stehna přimáčknutá jeho dlaněmi pevně k břichu, až jsem se bořil do polštářů gauče. Zadek vystrčenej nahoru k němu, půlky v téhle poloze roztažené, až by se jeden začervenal. Vyholený půlky, poznamenávám. Týpkovo péro, z větší části zaražené, teď působilo jako dokonalá součást tohohle lascivního sousoší. Noční sousoší lascivity – super název, musím si ho zapamatovat.

Zajede mi pod dekou klidně rukou mezi nohy. „Jo, doslova,“ sevře můj ocas, kterej ve vteřině reaguje. Odkládám šálek s kafem, abych se nepolil, a zírám na toho svalnatýho boha vedle mě. Jsou Vánoce, nebo co? Splněnej sen! Stahuje ze mě deku. „Líbil ses mi od první chvíle, ale tohle prostě nesmím,“ usmívá se a sklání se k mýmu stojícímu péru.

Byl jsem zoufalý a brečel jsem, ale můj křik nikdo neslyšel. Anebo slyšel a kašlal na mě. Netušil jsem, jak dlouho jsem tam zavřený, ale připadalo mi to jako dny. Měl jsem žízeň a mé ledviny už dávno přestaly překotně pracovat. Taky jsem měl hlad, ale to se dalo vydržet. Absolutní zoufalství a pocit, že mne pohřbili zaživa, ale bylo mým největším problémem. A pak halucinace. Mozek, kterému scházely vjemy, si je začal vymýšlet. Možná i proto jsem otevření dveří nejdřív vůbec nezaznamenal.

Sebastián vybere míč, odpálí ho přes síť. Kluk za sítí po něm sice skáče, až se rozplácne do písku, to už ale míč odskakuje ven z hřiště. Ten bod je dostane do finále. Filip vyskakuje do výšky, rozbíhá se k Sebastiánovi a objímá ho.

Vzbudil jsem se. Přestože jsem byl zalezlý pod peřinou a namáčklý na Berta, byla mi zima. A navíc jsem měl pocit, že mě všechno bolí. Všechny svaly, klouby. Že mě snad bolí i vlasy. Zavrtěl jsem se a probudil tím Berta. Usmál se na mě a pohladil mě po zádech. Bolelo to, nějak jsem byl celej přecitlivělej. Bert se na mě starostlivě podíval: „Níťo, ty hicuješ! Máš určitě teplotu…“

Běží mi myšlenky a všechny říkají, že jestli za něco zkusit zabojovat, je to o něj. Normálně stavím hráze, zdi, a druzí aby se přes ně dolovali ke mně, schovanému ve svém 'bezpečí'. Nevím o něm dohromady pořád skoro nic, ale na piedestalu už ho mám vystaveného. Ať řekne cokoliv, udělám to, rodí se ve mně odhodlání. Kdyby šlo o sex, bude to prubířský kámen. Ale včera se hlásil k tomu, že o úlety nestojí, tak to leda jako že mě tak nebere a byl bych výjimka pro první rande?

Teprve teď to Ondrovi docvaklo. Nechtěl tomu ani věřit. Opravdu po něm chtějí, aby se zrovna on staral o sexuální potřeby nějakých chlapů. Ondra se pokusil veliteli vysvětlit, že muselo dojít k nějakému omylu. Není gay a jenom to pomyšlení, že by měl mít sex s mužem, je mu odporné. To je taky důvod, proč se na něco takového absolutně nehodí.

Kevin jí ze země podává ruku a evidentně je mu uplně fuk, že má přes rozkrok jen tak narychlo přehozený svoje triko. Von snad vůbec neni schopnej studu, zatimco já se tu červenám jak ředkvička zrovna vytažená z hlíny. Ale to je asi to poslední, co by Kláře vadilo. Dost nápadně visí pohledem na jeho vyzubenym úsměvu a namakanym potetovanym hrudníku a nemůže se vodtrhnout pohledem. Mám takový podezření, že na moji existenci asi v tu ránu stačila zapomenout.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že do Aleca nejsem celý blázen, ale nikdy jsem mu nic ani neznačil. Jel jsem ve vyjetých hetero kolejích. Při svém vzhledu jsem nikdy neměl problém sbalit nějakou pěknou kost, ale přitom jsem tajně snil, aby mě dominantní alfa samec Alexandr Welsch pěkně tvrdě vobtáhl. Byl gay, takže to nebylo zas až tak nesplnitelné přání. O mně si ale myslel, že jsem na holky, takže si na mě nikdy nic nezkusil. A já neměl kuráž dát mu najevo, že bych si dal říct. Náš vztah ustrnul někde mezi obchodním partnerstvím a kamarádstvím, na tom nejzoufalejším stupni potlačované touhy. Já ale nikdy nebudu mít odvahu Aleca sbalit, to vím jistě.

Lékařská prohlídka nebyla to, nač bych vzpomínal rád. Většinu úkonů už jsem absolvoval víckrát, ale nakonec mi doktor pokynul, abych si lehnul na vyšetřovací lehátko. Promačkal mi břicho a pak mi ukázal, že mám dát nohy do třmenů nad lehátkem. Zatvářil jsem se dost vyděšeně a odmítavě, jenže instruktor, který při prohlídce asistoval, mě jen upozornil, že jestli to okamžitě neudělám, potrestá mě. Radši jsem poslechl, protože jeden průšvih za to zdržení se Seanem už mi pro dnešek stačil.

Ryan promluvil šestý den a hned tu noc vtrhla do našeho bytu zásahová jednotka SAS. Vojáci v černých kuklách vykopli dveře a prohnali se těmi třemi místnostmi jako tornádo. Řvali přitom jak na lesy a mávali kolem sebe zbraněmi. Bezohledně mě vytáhli z postele jen ve spodním prádle a praštili mnou o zem. „Kde máš bratra, ty sráči?“