• Kashttan
Stylromantika
Datum publikace20. 2. 2017
Počet zobrazení2347×
Hodnocení4.57
Počet komentářů5

Poněkud krátký úvod příběhu o komplikovaném vztahu tří mladých lidí, jejich lásce, ale i zklamání. Po dlouhé době jsem se rozhodl příběh dopsat, ale trochu mi chybí motivace. Někteří z vás možná první díly znají odjinud, ostatní se nenechte zmást zvláštním začátkem. 

DANIEL

Vyjdeme ven před dům, Terezka je nádherná. Obejmu ji kolem pasu. Doufám, že hádky posledních dní jsou zapomenuty, miluju ji. Jdeme podél řeky do parku, už zdálky je slyšet hudba, celý park je osvětlen světelnými balóny, uprostřed stojí pódium, na kterém hraje pro mě neznámá kapela. Tereza se ke mně přitulí a navzdory rychlejší hudbě se začneme pomalu pohybovat.
„Miluju tě,“ zašeptá.
„Já tebe,“ políbím ji na tvář.
Opře svou hlavu o mé rameno a nechává se unášet plouživými pohyby. Zavřu oči a na nic nemyslím.

„Chceš něco k pití?“ zeptám se.
„Vinný střik.“
Protáhnu se davem ke stanu s pitím, objednám si pro sebe pivo a pro Terezku vinný střik. Se dvěma kelímky v ruce se otočím a a vydám se zpět. Davy lidí mezitím zhoustly a já jsem vytlačen až k parketu, někdo do mě strčí, že obsah kelímků málem rozliju. Otočím se, ale už nikoho nevidím. Zato na parketu spatřím boha, vlní se do rytmu s dalším klukem, jako by byli jedno tělo. Je hubený, ale přesto svalnatý, krásně opálený, na sobě má jenom kraťasy. Bosé nohy kmitají po parketu, střapaté vlasy vlají ve větru. Nasucho polknu, stojím, neschopný se pohnout, zírám na něj. Rozum mi odchází kamsi do dáli.
„Nech toho, ty blbče,“ křičí mé druhé já.

„Danečku, tady jsi, hledala jsem tě.“
Rychle se snažím vzpamatovat.
„Jo, je tu strašně lidí.“
„Děkuju,“ vezme si vinný střik a usměje se na mě.
Políbím ji.
„Miluju tě,“ zašeptá.
„Já tebe,“ hlesnu.

„Pojď, půjdeme tančit,“ navrhne, když začne hrát pomalejší hudba.
Vtáhne mě na parket, začneme se ploužit. Když zavřu oči, vidím neznámého kluka, raději je otevřu, kluk stojí na okraji parketu, popíjí pivo a směje se, moc jsem si nepomohl. Vůbec nechápu, co se to se mnou děje. Jsem rád, když se Tereza konečně rozhodne jít domů.

„Bylo to překrásný, viď.“
„Hm,“ zabručím.
„Tobě se to nelíbilo? Děje se něco?“
„Ne, jen… jsem nějak unavený.“
„Aha, ale půjdeš mě vyprovodit, ne?“
„To víš, že půjdu,“ políbím ji.

Tereza se ke mně přitulí.
„Půjdeš dovnitř?“
Kývnu.

Vejdeme k Terezce do pokoje. Políbím ji. Začne se po mě sápat, stáhne ze mě tričko. Zkoumám její tělo pod tričkem, po chvíli ho z ní stáhnu. Rozepnu podprsenku a odhodím ji na zem. Rukama laskám její prsa. Rozepnu knoflíček u kalhot, Tereza si stáhne kalhoty a skope je z kotníků. Rukama přejíždím po jejím těle od prsou níž, až zajedu pod její kalhotky, Tereza tiše vzdychne. Políbím ji, sundám si kraťasy, objeví se můj zpola vzrušený úd. Terezka si klekne a pomalu mi ho začne honit, po chvíli ho vezme do pusy a olizuje můj žalud. Natáhnu se pro kraťasy a z kapsy vytáhnu kondom. Zubama rozškubnu obal a navleču si ho. Tereza si mezitím svlékne kalhotky. Snažím se do ní proniknout. Chytím ji pod zadečkem a přizvednu ji, vniknu do ní. Tereza si omotá své nohy kolem mých boků, opřu si ji o stěnu a začnu přirážet…

Ráno, když se vzbudím, Tereza ještě spí, je ke mně přitulená. Pomalu se od ní odtáhnu a začnu se oblíkat. Tiše se vytratím do chladného rána, aniž bych ji vzbudil nebo potkal na schodech jejího strejdu.

Přijdu domů, zamířím k ledničce, otevřu ji, prohlídnu svoje mizerný zásoby a zase ji zavřu. Nakonec se rozhodnu, že se osprchuju a půjdu ještě dospat. Shodím ze sebe oblečení a pustím vodu. Kapky mi stékají po těle. Zavřu oči a v hlavě mi víří nejrůznější myšlenky, pomalu se mi staví. Začnu si ho honit. Představuju si, jak šukám Terezu, přirážím…, zrychluju…, cítím, že už budu…, zrychluju pohyb ruky…, úplně cítím teplo jeho zadečku, držím ho za boky, vzdychá pode mnou…, stříkám svoji mrdku do dlaně. Svezu se dolů na podlahu. Sakra, co se to se mnou děje? Voda mi stéká po těle, semeno odplavila, ale zbylou špínu smýt nedokáže. Složím si hlavu do dlaní. Nejsem snad šťastný? S Terezou chodíme takovou dobu a teď, když plánujeme svatbu, mi zmotá hlavu někdo, koho jsem viděl sotva pár okamžiků.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)

Autoři povídky

Celé jménoJustin
Věk20

Já už jsem někde jinde, své nálady dusím v sobě.

A i když cítím bolest, někde ve mě hoří oheň,

který spálí všechny šrámy, vášeň a odhodlání...

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+4 #5 Odp.: Zažehnutí - l. Danielvest 2017-02-26 20:21
Začíná to hezky, určitě pokračuj, těším se na další díl :) maf má pravdu s tím "zvláštním nádechem", umíš vytvořit působivou atmosféru...
Citovat
+1 #4 Odp.: Zažehnutí - I. DanielBBHMM 2017-02-23 03:33
Zní to velmi zajímavě :-) jsem zvědavý na další díl :-)
Citovat
+1 #3 Odp.: Zažehnutí - l. Danielmaf 2017-02-21 17:04
Ano, také si na tuto povídku matně vzpomínám, takže moc díky za připomenutí a snad dokončení. Bez dilemat, píšes moc hezky, má to vždy takový zvláštní nádech či co :-)
Citovat
0 #2 Odp.: Zažehnutí - I. Danielmael 2017-02-21 15:57
Ten pribeh poznam z ineho portalu, ale je super a tesim sa a zaroven dufam v pokracovanie a hlavne dokoncenie.
Citovat
+1 #1 Odp.: Zažehnutí I. Danielzmetek 2017-02-20 21:54
Kashttan - jsi dobrej. Palec nahoru a velká zvědavost.
Citovat