• tom90
  • Kostya
Stylklasika
Datum publikace12. 5. 2014
Počet zobrazení10352×
Hodnocení4.61
Počet komentářů2

Do klubu, vezmu ho do klubu, proběhlo Tomovi právě vylézajícímu ze sprchy hlavou teď už snad definitivní rozhodnutí. Ještě než na jeho nahé svalnaté tělo dopadly poslední osvěžující kapky vody, vířily mu myslí desítky nápadů – od těch romantických jako projížďka lodí nebo piknik na pláži až po ty, kde by se šlo rovnou na věc. Nakonec ale jeden po druhém postupně zavrhl, až mu zůstala tahle zlatá střední cesta, která snad bude vyhovovat oběma jejich rozdílným povahám. Stříkl na sebe lehký parfém, který v kombinaci s vůní jeho potu vždy spolehlivě přitahoval pozornost všech kluků na parketu, navlékl na sebe své oblíbené přiléhavé tričko a boxerky zvýrazňující mohutnost všech důležitých partií, koukl rychle do zrcadla, zda jeho mokré a klukovsky rozcuchané vlasy stále vypadají dostatečně sexy, a vyrazil do horkého pozdního středečního odpoledne na smluvené místo v centru města, aby se tam potkal se svým víkendovým tajemným objevem, na který musel od té doby neustále myslet.

Kosťa byl nervózní už od toho dne. Pořád nevěděl, jestli dělá dobře. Dny se táhly a on nemyslel na nic jiného. Teď to ale bylo tady. Mohl se ještě rozhodnout nechat Toma čekat a nedorazit. Tím by bylo po všem a on by měl klid. Otec nebyl doma, a tak se nemohl zeptat, kam se dnes večer Kosťa chystá. Nijak zvlášť se ale nepřipravoval – vyrazil tak, jak chodí normálně ven. Cestou mu ještě několikrát proběhla hlavou myšlenka, že by se mohl otočit a jít zpátky. Blížil se k místu setkání. Tomova postava byla nepřehlédnutelná – svalnatá a vysoká. Pochyby byly rázem pryč. Tom však Kosťu přehlížel, protože se díval na druhou stranu. Kosťa se chopil příležitosti, potichu se vplížil Tomovi za záda a tiše pronesl: „Ahoj“. K jeho škodolibé radosti sebou Tom trochu cuknul, jak se lekl. Nasadil nevinný úsměv.

Kosťův milý obličej umlčel všechny nadávky, které se Tomovi draly do úst. „Ahoj,“ odpověděl a opětoval mu úsměv, "tak jsi zatoužil poznat pár zajímavých zákoutí Sabla Urbo?"

Nejraději bych poznal hlubinu tvých očí, pomyslel si Kosťa, když se díval na Tomův obličej. „No jo, kam chceš jít?“ zeptal se.

„No, tak pláž jsme důkladně prozkoumali v sobotu,“ mrkl na něj Tom, když si vzpomněl, jak pěkně spolu dováděli, „centrum asi znáš, a jelikož je docela teplo, mohli bychom se procházet ve stínu v Palma Arbareto a dát si něco na zub v mé oblíbeném Pruna Paradizo. No a pak se nech překvapit.“

„Ok, skvělý,“ usmál se Kosťa. To jsem zvědav, co chystá za překvapení, pomyslel si. Vydali se na cestu rozpáleným městem. Chvíli panovalo ticho a Kosťa si užíval pocit, že jde vedle Toma. Nakonec se rozhodl ticho přerušit: „Co vlastně děláš kromě toho, že učíš surfovat?“

„No,“ zamyslel se na chvíli Tom, když se snažil sestavit více imponujující odpověď než jen pustou pravdu o nekonečném cyklu uspokojování svých sexuálních potřeb a plnění osobního plánu, „občas pomáhám pobřežní hlídce, pak taky hraju beach volejbal, no a taky rád poslouchám rock.“ Snažil se u toho vypadat, že to spolehlivě zaplní celý den, ale stejně přesto raději obrátil otázku na Kosťu: „A co ty?“

„No, u mě je to trochu víc nudný – studuju,“ odpověděl Kosťa. Chvíli mlčel a představoval si Toma vedle Davida Hasselhoffa v nejlepších letech – nebyli si zase tak nepodobní. Tom běžící po pláži v červených šortkách a na pozadí hraje rocková hudba, písek při každém kroku odletuje… mnohem lepší než ta blondýna. Bylo na čase vrátit se do reality. „Vlastně jsem tady tak trochu… náhodou.“

Studovat, znělo Tomovi v uších. Všichni tu něco studují, jenom já…, chytlo ho najednou jeho slabší já, které se čas od času vynořilo, aby rozcupalo jeho poklidný život. Z tísnivých myšlenek ho ale naštěstí vytáhla Kosťova tajuplná narážka. „Náhodou?“ nezmohl se zatím na inteligentnější otázku.

Kosťovi se to moc nechtělo rozebírat. Trochu se v něm ozvaly geny jeho otce. Kdyby tuhle informaci vypustil do éteru, mohl by ji někdo zneužít proti němu. „No, to neřeš – teď jsem tu s tebou a to náhoda není. Celou tu dobu od naší lekce jsem na tebe myslel.“

„Ale…,“ polkl další otázku Tom, když ho přerušilo známé mravenčení vycházející odtamtud zdola, kde byla snad ještě dřív než v jeho mysli zaregistrována poslední Kosťova věta. „Já na tebe taky,“ zalhal, až se začervenal za ušima. Aby podpořil věrohodnost svého tvrzení, zvedl svoji mohutnou paži a objal Kosťu kolem pasu. Nezávislý pozorovatel by snad v tuhle chvíli mohl učinit cynickou poznámku, že to nevymyslel sám, ale jen okoukal od právě procházejícího páru kluků, kterých se tu v parném odpoledni vyskytovaly desítky. Během konverzace se jim totiž podařilo dojít až do Tomem zmiňovaného palmového háje, kde bylo opravdu o mnoho příjemněji než v rozpálených ulicích města.

Kosťu Tomovo objetí trochu překvapilo, ale rychle se vzpamatoval. Zvedl ruku a položil ji na Tomův bok. Od jeho nádherného těla jej teď dělilo jen to sexy tričko, co měl Tom na sobě. Společenská mezera, která obvykle bývá mezi lidmi jdoucími vedle sebe, náhle zmizela a dál šli bok po boku. V kalhotách ucítil dobře známý pocit. „Hezky voníš,“ řekl a usmál se.

Toma potěšilo, že si Kosťa ničeho nevšiml, naopak že mu jeho objetí opětoval a navíc mu pochválil jeho léty prověřený parfém. „Díky, ty taky moc pěkně voníš,“ vrátil mu kompliment, aniž by musel znovu zalhat, protože z Kosti bylo cítit příjemné klukovské aroma, které Tom zbožňoval. Nejraději by na něj vlítnul hned tady pod nějakou palmou, ale věděl, že se má krotit a že se mu to večer bohatě vrátí zpět.

Hmm, co bych měl teď udělat? přemýšlel Kosťa. Trochu začal korigovat směr společné chůze. Tom se nebránil, a tak za chvíli došli stranou od hlavních cest v háji. Kosťa se ještě přesvědčil, že kolem nikdo zrovna neprochází, a potom Toma z ničeho nic políbil. Když polibek dokončil, podíval se Kosťovi do očí a uviděl v nich trochu překvapení. Usmál se na něj a pohladil jej po bocích: „Začíná se mi tu líbit.“

Kosťova iniciativa Toma opravdu překvapila. Čekal, že to bude on, kdo bude tlačit na pilu, ale Kosťa se ukázal ještě nadrženějším, než byl on sám. No a proč by to nemohlo být teď a večer ještě jednou? ušklíbl se v duchu téhle moc příjemné myšlence a tentokrát začal líbat on. Dobýval se svým jazykem do Kosťovy pusy, kde se vášnivě spojil s tím jeho. Mezitím už oběma rukama rejdil pod jeho tričkem a snažil se nahmatat bradavky. Reakce v jeho boxerkách na sebe nenechala dlouho čekat, a tak se přitiskl co nejvíc ke Kosťovi, aby pochopil, co stačil za tak krátkou chvíli vyvolat.

Kosťovi se Tomovy dotyky pod tričkem líbily a vyvolávaly v něm vlnu vzrušení. Cítil, že Tom je na tom stejně, protože dole narazil na něco tvrdého. V ústech stále cítil jeho chuť. Chtěl si ale ten příjemný pocit nadrženosti užívat co nejdéle. Věděl, že kdyby teď šel dál, cítil by se potom blbě. Proto chytil Toma za ruce a řekl: „Jdeš na to rychle, tygře, ale nenecháme to na večer na tvoje překvapení?“ mrkl na Toma a usmál se.

Tom upřímně nesnášel, když musel svoje hrátky ukončit dříve, stále nadržený, a byl by snad Kosťovu otázku ignoroval nebýt jeho nevinného úsměvu. „Dobře,“ trochu se ošil a alespoň Kosťu rychle štípl do bradavky na znamení nesouhlasu, „večer bude určitě lepší.“ Snažil se neříkat to moc zklamaně, ale přece jen už zase viděl svého ptáka v Kosťově rozkošné puse.

„Neboj, večer ti to snad vynahradím,“ slíbil. Tímhle slibem se sice zavázal, ale kdyby to neudělal, tak by si večer vůbec neužil. Pokud by vůbec dokázal s Tomem do večera vydržet. Chvíli potom, co odešli, dorazila na místo v háji další dvojice. Tihle dva však rozhodně žádné zábrany neměli, a tak si zde spolu užili krásnou letní noc plnou objevování krás milování se v přírodě. Kosťa s Tomem však šli dál a tentokrát udával směr Tom. Slunce se pomalu klonilo k západu.

„Tak tady to je,“ zvolal Tom, když po chvíli došli k celkem obyčejně vypadající restauraci, „Pruno Paradizo! A mají tady rozhodně i jiné dobroty než jen švestkový koláč, i když ten opravdu stojí za to. A navíc mi dost vyhládlo.“ Proud Tomových slov náhle přerušil hlasitý pozdrav: „Ahoj Tome, kde se tady bereš? Na koláč, co? A koukám rovnou s přítelem. Tys měl vždycky dobrý vkus.“ Od hlavy až k patě černý kluk snad jen o něco starší než Tom teď v úsměvu cenil své bělostné zuby přímo na Kosťu a znalecky si ho prohlížel. „To víš, Martine, procházka mezi palmami a tak…,“ prohodil Tom a snažil se svého velmi dobrého známého trochu zastavit, aby Kosťu nevylekal. „Jasně, tomu rozumím,“ mrkl na něho a už je oba popoháněl k nejbližšímu volnému stolu.

Kosťu nepřekvapilo, že Toma někdo poznal. Musel být na Ostrově již déle a pravděpodobně nežil stejně samotářský život. Pohled, kterým ho oskenoval, se mu trochu nelíbil. Ale aspoň mu snad bylo jasné, že Tom momentálně není volný. Posadili se ke stolu. Kosťa rychle prolétl menu, ale stejně si vybral už venku. „Dám na tebe – švestkový koláč. Už mám docela hlad,“ usmál se.

Tom jen mrkl na Martina a za chvíli už jim na stole přistály dvě porce švestkového koláče. „Nechte si chutnat, pánové,“ prohodil svým hlubokým hlasem ještě Martin a hned odběhl přivítat se s dalšími příchozími. Tom ani na chvilku nezaváhal a hned se zakousl do jemného těsta s drobenkou na povrchu, jehož chuť mu vždycky připomněla letní prázdniny u babičky a vůbec celé jeho dětství. Už s plnou pusou pak omluvně koukl na Kosťu a čekal na jeho reakci.

Kosťa se musel zasmát Tomově bleskurychlé reakci a odhodlání, s nímž se pustil do koláče. Provinilý pohled, jenž následoval, celou situaci korunoval. „Přát ti dobrou chuť asi nemá cenu, viď?“ Také se zakousnul do lahodného koláče a jeho chuťové buňky si užívaly švestkový koncert. „Mmhmm, tak tohle je fakt bomba. Koho by napadlo, že člověk tu narazí na tohle? Natrefit na dobrý koláč je problém i doma.“

„Jsem rád, že ti chutná,“ usmál se Tom, „podobný dělala moje babička, ale to už je dávno.“ Tomův pohled najednou sice stále mířil ke Kosťovi, ale jako by ho protínal a končil až někde v dáli za ním. Po chvíli se ale ze svého zasnění probudil, znovu se usmál a pak ho napadlo, že by se mohl o Kosťovi dozvědět alespoň něco: „A ty máš jinak rád co, tedy něco jiného než…?“

Kosťa sledoval Toma, když vyprávěl o babičce. Asi pro něj něco znamenala, pomyslel si. Z myšlenek jej vytrhla Tomova otázka: "Jídlo a já, to k sobě skvěle pasuje," usmál se. "Mám rád skoro všechno. Rád si dám pizzu, maso, grilovanou zeleninu, boršč…, prostě skoro cokoliv. Měl jsi vlastně někdy boršč?" zeptal se a využil chvilku k tomu, aby si mohl vychutnat další sousto.

"No jasně, že jsem měl boršč," reagoval ještě s plnou pusou Tom, "ukrajinský i ruský, nejsme přece původem moc vzdálení." Ačkoliv se původ kluků na Ostrově nikdy moc neřešil, někdy se to stalo společným tématem, zvlášť pokud se sešli dva kluci z blízkých nebo dokonce stejných zemí. Tom, ačkoliv si nikdy nevybíral, zda se vyspí s latinem, černochem či asiatem, měl vždycky slabost pro slovanské národy a pro ty východnější obzvlášť. A Kosťa byl jejich úplně klasickým reprezentantem, snad až na ty zelené oči. Tvar jeho obličeje i jeho těla se ale vůbec nezapřel a Toma fascinoval. Bylo to poznat i teď, neboť neustále přejížděl pohledem po jeho tvářích.

No, to byl ale hloupý dotaz, pomyslel si Kosťa. Všimnul si, že si jej Tom zkoumavě prohlíží. Usmál se a dal levou ruku pod stůl. Postupně přejížděl po svém stehně směrem ke kolenu, až se ruka od jeho nohy odpoutala a pokračovala dále. Nakonec se usadila na koleně Toma. Pohladil jej, usmál se a ukousnul kousek koláče.

Jakmile Tom ucítil Kosťovu ruku na své noze, usmál se a trochu víc si přisedl ke společnému stolu, aby umožnil Kosťovi nezůstávat jen na koleni. „Víš, máš hrozně zvláštní barvu očí,“ ospravedlňoval svůj zkoumavý pohled a jinak dělal, jako by se pod stolem vůbec nic nezačínalo dít.

„Dík. Mně se tvoje oči taky moc líbí. A nejenom ty oči.“ Kosťova ruka se sunula dále ke tříslům a blížila se ke svému cíli. Kosťa po vzoru Toma zachovával naprosto klidný výraz a nedal na sobě nic znát. Tahle hra se mu líbila. Scénu zakrýval ubrus, takže nikdo z osazenstva restaurace nemohl vidět, jak jeho ruka začala přejíždět po Tomově rozkroku. Kosťa nevinně ukousnul další sousto a usmál se. Položil koláč na talíř a olíznul si prst. Záškub Tomova oka mu prozradil, že se Tom bude muset hodně snažit, aby udržel pokerface. Čekal ale, že brzo přijde odveta a on se bude muset taky snažit.

Nemusel čekat dlouho, protože Tomova levá ruka také začala slídit pod ubrusem, dokud nenarazila na Kosťův rozkrok, který už pěknou chvíli nebyl v klidovém stavu. Jestli Tom měl co dělat, aby se neprozradil, nezkušený Kosťa na tom byl mnohem hůř, ale zatím se překvapivě držel. „Myslím, že mě tvá upřímná chvála hladí nejenom po duši, ale i po těle,“ zavtipkoval lehce Tom a trochu víc stiskl svoje prsty k sobě.

Kosťa sice nebyl expert v sexu, ale v tom, aby na sobě nedal nic znát, měl jistý trénink z domu. Dle jeho otce musel být "chlap za všech okolností tvrdý jako skála". Cítil, jak mu Tom stisknul jeho chloubu, což na moment zadrhlo ruku se skleničkou, kterou právě zvedal, aby se napil. Hladina se sice trochu rozvlnila, ale obsah zůstal ve skleničce. Kosťa se usmál, v klidu se napil a skleničku položil zpátky na stůl. Jeho druhá ruka zatím hledala cestu do Tomových kalhot. Po chvíli vklouzla dovnitř a od Tomova obra jej dělila jen vrstva látky boxerek. Za chvíli na nich nahmatal mírně vlhké místo. „Děkuji, často se ale dá pochvala vyjádřit i jinak než slovy,“ pokračoval ve filozofickém tématu debaty Kosťa.

„To je pravda,“ užíval si stále příjemnější konverzaci Tom, „někdy i jeden pohyb řekne víc než tisíc slov.“ Zpod jejich stolu se náhle ozval tlumený zvuk rozepínaného zipu. Jindy by se Tom už poohlížel po nejbližší kabince nebo by dokonce stáhl svého partnera dolů pod stůl, aby vykonal, co musel, ale Kosťa byl úplně jiný případ. Laškování s ním se mu nadmíru líbilo a těšil se, že sex bude dnes opravdu až třešinka na dortu a ne předkrm jako obvykle.

Kosťa si užíval větší pocit volnosti dole. Cítil, jak se jeho pták vysvobozuje ze sevření kalhot a jak jej přes jeho boxerky svírá Tomova ruka. Pokračoval v hlazení Tomova krasavce přes boxerky a pozoroval jeho reakce. Viděl, jak se mu občas na chvíli zastaví dech. „Máš pravdu, občas jako bych uměl číst myšlenky,“ sjel rukou k Tomovým koulím a trochu je zmáčknul. Zkontroloval, že vlhké místo se trochu rozšířilo, což mu udělalo radost.

„Tak, pánové, můžu ještě něčím posloužit?“ vtrhl najednou do jejich paralelní komunikace hluboký Martinův hlas. První se vzpamatoval Tom a jen lakonicky prohlásil: „No, mohli bychom to ještě něčím dobrým zapít, co říkáš?“ Mrkl na Kosťu a ten jen zakýval hlavou. Ruce pod stolem zůstaly pevně na svých místech. „Rozumím,“ usmál se jen Martin a už běžel obsluhovat další stůl.

„Ten má ale talent přerušit tok myšlenek, že?“ zeptal se Kosťa řečnicky. Zamrzlá ruka opět ožila a začala opět mnout obsah Tomových boxerek. Jaké dneska má na sobě? Na omak jsou docela příjemné, ale zatím jsem je dneska neviděl, pomyslel si Kosťa. „Jsem zvědav, co nám dobrého přinese.“

„Zvlášť když směřují k jádru věci,“ odpověděl mu Tom a pronikl prsty ke Kosťovu spodnímu prádlu plně napnutému svým obsahem. Ještě že ten stůl je tak malý, pomyslel si Tom a hned si uvědomil, že to určitě není náhoda. „Martin má vždycky v zásobě nějakou specialitu – speciální pití pro speciální případy.“

Kosťa byl pořádně nadržený. Nedával to sice najevo, ale přemýšlel o tom, co by se stalo, když včas nepřestanou. Ta představa ho vzrušovala. Rychle zkontroloval, že jim nikdo z osazenstva restaurace nevěnuje pozornost. Zato on věnoval plnou pozornost Tomovu rozkroku. Prsty se vtáhly pod gumu boxerek a dotkly se přímo obřího ptáka. „Myslím, že jsem se ve svých myšlenkách dostal až k podstatě.“

„Za to já mám pocit, že mi je podstata stále ještě trochu zahalena,“ postěžoval si Tom, když se mu nedařilo dostat po ten poslední kus látky, „snad by mi v tom pomohlo něco trochu tvrdšího.“ Nemusel ale vůbec dlouho čekat, protože za moment už tu byl znovu Martin a tentokrát nesl na tácu dvě sklenice na whisky. Než se ovšem Tom stačil nadechnout, že on whisky přece moc nemusí, vyvedl ho Martin z omylu a ještě při tom pořádně zaperlil: „Pro dnešní příležitost jsem pro vás připravil koktejl přímo na míru – jmenuje se White Russian a jeho základem je jak jinak pravá ruská vodka. A jelikož obsahuje i kávový likér se smetanou, máte to rovnou i na povzbuzení, ale vidím, že vy už ho moc potřebovat nebudete.“ Položil sklenice před oba kluky, zazubil se a odplul se starat o další nedočkavce.

Kosťa s Tomem se na sebe podívali a zasmáli se. „Buďto má fakt cvičený oko, nebo nejsme tak nenápadní, jak jsme si mysleli,“ prohlásil Kosťa. Sklenice se smetanovou pěnou na stole vypadaly velmi lákavě. „Tak na zdraví,“ chopili se sklenic a připili si. Koktejl chutnal lahodně a mísila se v něm skoro sladká chuť likéru s ostrou chutí vodky. Poprvé měl vodku asi ve 12 se staršími kamarády potají v průchodu u školy. Tohle ale byla rozhodně lepší cenová skupina. Nechal si chuť koktejlu chvíli převalovat v ústech a klouzat do krku. Utřel si pusu, na které mu zůstala trocha bílých stop. Zajímavé, ještě jsem při pití nikoho nedržel za ptáka, pomyslel si a usmál se.

„No, spíš nejsme první ani poslední, kdo se tady o to pokouší,“ zasmál se Tom a znovu usrkl koktejlu. „Ale teď to spíš vypadá, že už je po všem,“ rozesmál se ještě víc, když uviděl, jak Kosťa nejprve polyká a pak si utírá pusu od šlehačky. Dostal na něho v tu chvíli ještě větší chuť, zvlášť když mu pod boxerkami neustále dráždil ptáka. „I když se snadno může stát, že za chvíli dostaneš ještě extra porci.“

No, snad konec tak rychlý nebude, pomyslel si Kosťa. Náramně si dnešek užíval. Už dlouho nebyl tak vzrušený a šťastný. A to zvlášť když se mohl podívat na svého průvodce tímto večerem. V ruce stále držel jeho chloubu, kterou opět začínal hladit. Po těle se mu rozlévalo příjemné teplo z právě vypitého alkoholu, což zážitek ještě umocňovalo.

Tomův penis reagoval na příval dotyků dalším zvětšením a ztuhnutím, takže už pod boxerkami opravdu moc místa nezbývalo, což začínalo být trochu nepříjemné. Lehce se proto zavrtěl a rukou, kterou doposud držel sklenku s nápojem, opatrně nadzvedl gumu a stáhl ji až pod své koule, takže byl teď jeho pták úplně volný a přístupný Kosťovým nenechavým prstům, byť stále skrytý všem okolním pohledům. Při této operaci se samozřejmě nemohl vyhnout Kosťově ruce a tak jen suše prohlásil: „Omlouvám se, ale čerstvý vzduch mi dělá dobře.“

Volná přístupová cesta Kosťovi značně usnadňovala práci. Kosťa byl ovšem založením spíše intelektál, a tak z dlouhodobého hlediska preferoval práci hlavou před prací manuální. Přemýšlel tedy, jak by mohl na chvilku změnit činnost aniž by pokazil hru, kterou začali. Začal si vyndávat mobil z kapsy a ten mu jakoby náhodou vypadnul z ruky a svezl se po jeho natažené noze kamsi pod stůl. Dopad telefonu vzbudil trochu pozornosti u okolních stolů a pár lidí se otočilo. „Jejda, sorry, jsem ale dneska nešikovný,“ shrnul událost Kosťa. Osazenstvo okolních stolů se opět zabralo do konverzace, a tak Kosťu, jenž se shýbnul k zemi a vplul pod ubrus, opět ignorovali. Kosťovi se pod stolem otevřela zajímavá scenérie. Přejel pohledem nohy nahoru a skončil u penisu, jenž se jako maják v rozbouřeném moři tyčil z boxerek. Věděl, že nemá moc času na to, aby se pohledem kochal, a tak popolezl blíže a položil ruce Tomovi na kolena. Prohlédnul si tu krásu před sebou a olíznul ji. Potom ji na chvíli vzal do pusy a párkrát si Tomovu chloubu pořádně potáhnul. Jeho vzrušení v tu dobu bylo také na maximu a i jeho pták málem vylézal z boxerek. Nakonec nahmátnul mobil, vycouval zpět a posadil se. „Sláva, ale dalo to zabrat, byl pěkně hluboko,“ usmál se.

Tohle Tom od Kosti opravdu nečekal. Měl co dělat, aby nedal najevo, co se pod stolem doopravdy děje. Připadal si jako soutěžící jedné zdejší oblíbené sportovní disciplíny, jíž se jako divák také párkrát účastnil. „Myslím, že se umí dostat i hlouběji,“ snažil se alespoň trochu dostat zpátky do dvojznačné konverzace. Po tomhle překvapení mu už ale nezbývalo nic jiného než taky zaútočit, a proto znovu nahmatal knoflík Kosťových kalthot a konečně se mu ho podařilo rozepnout. Na nic nečekal a zajel rukou po jeho tvrdém péru až ke koulím, které ne zrovna jemně zmáčkl, a zároveň se mu tak podařilo vysvobodit celý obsah jeho spodního prádla. „Tobě by trocha čerstvého vzduchu také prospěla,“ dodal.

„Máš pravdu, hned se cítím tak nějak svobodněji.“ Kosťa dopil zbytek koktejlu, pohodlně se rozvalil na židli a soustředil se na pocity, které v něm vyvolávaly Tomovy doteky. Zdálo se mu, že vnímá každý nerv v těle. Pokaždé, když se bříška Tomových prstů dotkla nějakého místa na jeho těle, projela jím nová vlna vzrušení. Přitom se díval na Tomův dokonalý obličej. Ještě chvíli si užíval a pak také natáhnul svoji ruku a zajel hlouběji do Tomova rozkroku. „Dáme ještě jeden, nebo zaplatíme?“ zeptal se.

Kosťova otázka zněla dychtivě, ale přece jen vrátila Toma zpět do reality. Ne, že by měl problém pokračovat, to vůbec ne, předvedl se tady s různými kluky už několikrát a i dnes byly od vzdálenějších stolů s prohlubující se tmou slyšet zvuky, které rozhodně nepatřily k těm ozývajícím se při běžném stolování. Jenže najednou si uvědomil, že Kosťa není tak úplně obyčejný Ostrovan, a tedy že by s takhle veřejnou exhibicí mohli mít oba dva velký problém. A v tuhle chvíli to byl Tom, kdo je zkušenější a kdo by se měl chovat zodpovědně. No a navíc, ale tahle myšlenka přišla jistojistě až po těch všech starostlivých, si chtěl nechat Kosťu jen pro sebe a ne aby ho tu někdo očumoval. „Už se setmělo a ještě jsme se nedostali k tomu překvapení, takže i když je mi tu víc než dobře,“ nasměroval pohled směrem dolů, „měli bychom vyrazit.“ Potom zvedl ruku, v které nedržel Kosťovo péro, a zamával na kolem procházejícího Martina.

Kosťa přemýšlel, co pro něj má Tom nachystané za překvapení. Tato zvědavost se během večera dostala do pozadí a vyklidila místo aktuálním pocitům, které byly v tu chvíli jaksi přednější. Nyní se ale vrátila a dávala Kosťově fantazii zabrat. Některé představy pro něj byly příjemné, z jiných mu trochu běhal mráz po zádech. Teď už ale nebylo cesty zpět, pokud nechtěl vypadat jako srab. Mezitím se dostavil Martin. „Tak pánové, oba stejně,“ dal účty na stůl. Zaplatili, rozloučili se a vydali se ven.

Tomova mysl celou dobu šrotovala na plné obrátky, což mu dávalo dost zabrat, zvláště když se o slovo hlásily stále neodeznívající signály zezdola. Na jednu stranu by teď Kosťu nejraději zatáhl k sobě domů, aby mohl co nejrychleji v soukromí dokončit to, co v restauraci začali, ale na druhou ho přeci jen nechtěl ochudit o to překvapení, které mu sliboval a které takovou věčnost vymýšlel, i když teď už nemělo moc smysl, protože jeho účel už byl vrchovatě naplněn. „Tak a jsme zpět ve městě,“ zastavil se najednou a prolomil romantické ticho provázející je cestou z restaurace, kdy se bezděky drželi za ruce a užívali si příjemně teplého večera. „Jsi ještě zvědavý, nebo bys spíš…,“ nechal nakonec rozhodnutí na Kosťovi a podíval se mu do očí.

Jak se tak procházeli nočními ulicemi, napadlo Kosťu, že jsou docela nápadní. Ale snad si ho nikdo takhle v noci nevšimne. Pohled na lidi, které míjeli, jeho obavy docela rozptýlil. Kdekoliv jinde na světě by asi trochu pozornosti vzbudili, ale tady samozřejmě naprosto zapadli a ničím se nelišili od jiných dvojic nebo větších skupinek. Nad Tomovou otázkou se Kosťa zamyslel. Na jednu stranu by si nejraději s Tomem užil někde v klidu, na druhou stranu ho nechtěl zklamat, pokud si už dal tu práci a něco pro něj připravil. Bylo to příjemné, že na něj někdo takto myslel. „Já jsem strašně zvědavý, co sis na mě nachystal,“ usmál se Kosťa a podíval se do Tomovi do očí.

Tlak v Tomových kalhotách na chvíli polevil, ale Tom sám byl s Kosťovým rozhodnutím spíš spokojen. Po chvíli bloumání tedy nabrali nový směr přímo do centra města. Proud lidí v ulicích pomalu zesiloval, až najednou oba nabyli pocitu, že se jím nechají unášet. Zprvu snad nemuselo být jasné, kam všichni jdou, ale jakmile se dostali na Kvadrato de Amuzo, byl cíl více než patrný. Blikající osvětlení na několikapatrové budově, která celý dav kontinuálně nasávala, zobrazovalo čísla pater s časy a jmény či spíš přezdívkami nejrůznějších lidí, a nad tím vším se tyčila obrovská neonovým světlem obtažená písmena: DANCA KLUBO.

Kosťovi se toto místo zrovna nezamlouvalo. Doma by do takového podniku asi nešel. Ale tady… a navíc s Tomem… no, člověk by měl v životě zkoušet nové věci. Snad jej tu nikdo nepozná. Podle toho, jak snadno se Tom proplétal davy lidí, Kosťa usoudil, že tu nebude poprvé. Takže tanec… obecně by to nebyl problém. Kosťa měl v této oblasti jisté vzdělání. Přece jen jako syn diplomata musel zvládat i společenské události, které tanec zahrnovaly. Bohužel na banketech se zatím doposud tančilo klasicky. Měl pocit, že jeho znalosti valčíku a tanga mu dnes mnoho užitku nepřinesou. Naštěstí se párkrát při výuce podíval i do vedlejší třídy, a tak pochytil i "modernější" tance byť na mnohem nižší úrovni.

Když se konečně prodrali davem nejen tancechtivých kluků, jejichž někdy až nepříjemné doteky museli neustále odrážet, dostali se do předsálí budovy s vchodem do přízemní stage, schodišti do nadzemních i podzemních pater a o něco přehlednějším rozcestníkem. Na výběr bylo opravdu všechno – od aktuálního světového disca přes nejlepší evropský rock až po heavy metalový nářez. A nechyběly ani romantické ploužáky pro zamilované, a dokonce ani rytmy argentinského tanga. Tomův výběr byl jasný, miloval rock jako žádnou jinou hudbu, ale přeci jen z Kosťova chování vycítil, že tu není úplně ve své kůži, a tak mu s trochou naděje a se skřípěním zubů dal vybrat: „Tak co? Kam vyrazíme, kotě?“

Inu, zatancovat si s Tomem tango by bylo docela zajímavé. Akorát u těchto tanců přece jen vypadá lépe, pokud to umějí oba a ne jenom jeden… a něco mu napovídalo, že Tomovy znalosti nebudou asi zrovna velké. Napadlo jej ale něco jiného. „Hele, příště vybírám místo na naše setkání já, něco mně napadlo,“ usmál se nevině Kosťa a představoval si při tom Toma, jak se snaží zvládnout taneční kroky. Tango s Tomem byl neskutečně vzrušující cíl, který mu dal opět poznat pocit, že buďto jsou jeho boxerky malé, nebo se jejich obsah zvětšil. „Dneska to ale nechám na tobě, tygře.“

Pohled, který Tom vrhl na Kosťu, byl zpočátku dosti podezíravý, ale hned na to se široce usmál, popadl ho za ruku a nemilosrdně ho vlekl skrz houf kluků po schodech do prvního patra. Tam doslova rozrazil vstupní dveře a z taneční místnosti na ně vyletěl příval světelných efektů, rockové hudby a vůně zpocených klučicích těl. „We don't need no education, we don't need no thought control…,“ ozývala se nejen z pódia slova Tomovy oblíbené písničky, která ho okamžitě vtáhla do (i když ne úplně rockového) rytmu, div se neztratil Kosťovi z dohledu.

Tak Pink Floyd, to není tak zlý, jak jsem čekal, pomyslel si Kosťa. Nasál nezaměnitelnou vůni zpocených těl na parketu. Vrhnul se do víru těl a snažil se neztratit cestu, kterou Tom prorážel. Kluci tu tancovali po dvojicích i po větších skupinkách a očividně se dobře bavili. Párkrát do něj někdo cestou vrazil, a dokonce se dočkal jednoho "sorry". Jak se prodírali dopředu, byla hudba stále hlasitější, což Kosťovi nevadilo. Nakonec se Tom zastavil a mírně vyčistil prostor kolem, aby se mohl předvést.

Kdykoliv se Tom dostal na parket, byl si jistý sám sebou stejně jako na prkně. A stejně jako dominoval mezi ostatními na moři, upoutával na sebe pozornost i zde. Dnes ho navíc nejen dráždila vysoká nadrženost, ale především chtěl co nejvíc zapůsobit na Kosťu, aby se ho hned, jak tady skončí, mohl zmocnit a vyšukat z něho duši. Jeho svalnaté tělo se vlnilo s hudbou, jako by bylo její součástí. „We don't need no education, we don't need no thought control…,“ ozývalo se znovu, nyní intenzivněji dětským sborem a Tomův tanec začal nabírat na obrátkách. Kolem něho se nyní vytvářel kroužek kluků, kteří jeho počínání s uznáním sledovali. Najednou, někde kolem „Teachers! Leave them kids alone!“, se už dostal do takového varu, že ze sebe doslova serval triko a odhodil ho pryč. Jeden z kluků ze skupinky ho chytl a s chutí k němu přičichl. Musela to být nádherná vůně Tomova potu, který se teď třpytil na jeho nahém těle, jak se od něj odrážela světla reflektorů. Píseň se dostávala ke svému tichému závěru.

Kosťa byl naprosto hypnotizován. Zorné pole se mu zúžilo, takže jej chvíli vůbec nezajímalo, co se děje kolem. Vnímal každý záchvěv jeho těla v rytmu podmanivé hudby. Nikdy by nevěřil, že se dá na tuhle písničku předvést něco takového. Tomův odhalený hrudník způsobil, že vlna adrenalinu se zvedala. A s ní i něco dole. Na Tomově těle se objevily první kapky potu, které stékaly po jeho vypracovaném břiše a vpíjely se do gumy od boxerek. Písnička už končila a on si uvědomil, že pořád stojí na místě. Všimnul si, že kolem Toma se začínají mlsně potulovat i jiní kocouři. Bylo na čase jim ukázat, že tu není jenom jako divák.

Pomalu doznívaly poslední tóny a tichá volání a Tom v klidu oddychoval obstoupen nadšenými kluky kochajícími se jeho urostlým tělem. Z nich vyčníval jeden menší blonďáček držící jako trofej jeho propocené triko. Vůbec se neostýchal a znovu k němu, teď už za pozornosti všech, přičichl, načež se přiblížil k Tomovi a začal mu jím bezostyšně otírat pot ze zad. „Seš dobrej, kocoure,“ zašeptal Tomovi do ucha a neopomněl mu druhou rukou přejet přes vypracované bicepsy. Tom se na něj trochu nepřítomně usmál a očima neustále hledal Kosťu, kterého nemohl přes jím rozdivočenou skrumáž vidět.

Kosťa se chvíli díval na scénku, která se před ním odehrávala. Pak ale přišel zezadu k blonďáčkovi a sevřel tričko, které držel v ruce, což způsobilo, že ho mírně vylekal. „Děkuji, že jsi mi mýho tygra usušil.“ Chvíli se na toho kluka díval a musel konstatovat, že byl pohledný. Na chvíli se mu do hlavy dostala myšlenka, jestli by nebylo zajímavé zkusit někdy něco ve třech. Nebyla by to úplně nezajímavá představa, avšak momentálně se nechtěl o Toma s nikým cizím dělit. „Výborný číslo, tygře, ale příště dej pozor, ať tady ty nebožáky tolik neztrapníš,“ zešeptal Tomovi do ucha.

Kosťova sebevědomost Toma velmi okouzlila. Chvíli se trochu bál, jestli to nerozjel až moc a jestli mu nebude vadit, že se na něj lepí jiní, ale Kosťovo řešení situace mu potvrdilo, že udělal dobře. Nejen aby dokončil scénu, kterou už sledovala možná čtvrtka sálu, ale také protože už byl pěkně nadržený, chytil Kosťu kolem pasu a předvedl před všemi prvotřídního francouzáka. Jako by snad DJ vycítil správnou chvíli, světla pohasla a začaly se ozývat tóny další písně. A tentokrát to začalo jemným vybrnkáváním na kytaru. „Tahle je pro nás, kotě,“ přitáhl Kosťu k sobě. „There's a lady who's sure all that glitters is gold and she's buying a stairway to heaven…,“ zpívalo se tiše a někdy narychlo vytvořené páry se začaly přituleně vlnit.

Kosťa si užíval pomalý ploužák, který sice možná někdy slyšel, ale nikdy mu nevěnoval tolik pozornosti. Tentokrát si jej však užíval. Byl rád, že písnička byla dlouhá a on si mohl vychutnávat každý okamžik. Lepil se na Tomovo zpocené tělo a mohl si vychutnat vůni jeho těla ozvláštněnou parfémem. Pohupovali se v rytmu písničky a Kosťa uvažoval, jestli náhodou už není v nebi se svoji hvězdou. Tok myšlenek střídaly polibky.

Blízká přítomnost Kosti vyvolávala v Tomovi obrovskou touhu, která musela být víc než zřetelná, neboť se její největší projev mačkal do prakticky neexistujícího prostoru, který mezi nimi byl. A nemačkal se tam rozhodně sám. Tomovy ruce během tance znovu prozkoumávaly celé Kosťovo tělo, ale v posledních chvílích často zajížděly pod jeho kalhoty a spodní prádlo, aby nahmatávaly jeho pevný zadeček. Jestli se sem před tím i přes svou nadrženost rozhodl vydat, ten už jenom neúnavně přemýšlel nad libovolnou záminkou, jak se odtud co nejrychleji vytratit. Nebylo by sice vůbec neobvyklé, kdyby to spolu rozjeli někde v přilehlých prostorách nebo snad i přímo na parketu, ale to by hrozilo, že by se někdo chtěl brzy přidat, a Tom by si svoji dnešní nemalou zásluhu na Kosťově rozvášněnosti rád nechal jen pro sebe. Písnička pomalu končila a Toma zatím nic kloudného nenapadalo.

Kosťa si dobře uvědomoval Tomovy pátravé ruce a užíval si jejich pozornosti. Ani on nezůstával pozadu a jeho ruce se také dostávaly do hlubin Tomových boxerek, kde objevoval oblé a pevné útvary. To dále stupňovalo jeho vzrušení a cítil, že v místě jeho rozkroku začíná být i poněkud vlhko. Přemýšlel, kde by si mohli užít trochu soukromí a dovršit dnešní parádní večer. K němu domů jít nemohli, protože tam by mohl být jeho otec. Napadlo jej, že by mohli jít k Tomovi, ale nevěděl, jestli Tom bydlí sám a jestli by jej vůbec k sobě domů vzal. Rozhodl se, že za pokus to stojí, a tak se zeptal: „Kde vlastně bydlíš?“

„No,“ vycítil Tom příležitost, „je to kousek od surfařského centra, vlastně odsud tak patnáct minut příjemné procházky.“ Snažil se vypadat, jakože tu poslední větu dodal jen pro zajímavost, ale v tuhle chvíli už si stejně nemusel na nic hrát. Oba moc dobře věděli, co bude následovat, a ani jeden z nich to už nechtěl o moc déle zdržovat. Kosťa se v tu chvíli tvářil, jako by noční procházka byla tím nejlepším, co si člověk může přát po dvou kouscích na parketu. A tak nečekali ani na úplný závěr skladby a už se znovu prodírali skrz mraky zpocených mužských tanečních párů užívajících si tenhle nekonečný rockový ploužák. Když se konečně prodrali ven, byla už temná noc, do které ale dostatečně zářilo pouliční osvětlení. Tom znovu chytl Kosťu za ruku a vydali se společně směrem k moři, blízko něhož se Tomův příbytek nacházel.

Cestou pod noční oblohou si Kosťa představoval, jak zakončí tento báječný večer. Nemohl se dočkat, až uvidí Tomovo nahé tělo, které bude jen pro něj. Nemohl se dočkat, až mu bude moci masírovat jeho svaly a bude jej hladit po vypracovaném hrudníku. Dokázal si ještě naprosto přesně vybavit chuť jeho rozkroku. A když bude teď ještě po výkonu na tanečním parketu mírně klukovsky vonět, jistě to zážitek ještě posílí. Podle Tomova zasněného výrazu mu hlavou probíhalo to stejné, a tak za chvíli byli na místě.

Tomův dům, tedy spíš domek, protože měl všehovšudy jedno patro, stál v jedné řadě s několika dalšími, se kterými sdílel často na společné grilování využívanou předzahrádku, a díky své lehce šikmé plechové střeše architektonicky připomínal kabinky pobřežní hlídky na pláži. Tomovi ale naprosto vyhovoval, neboť v něm bydlel sám, a větší tak rozhodně nepotřeboval, a na vytříbený design si nepotrpěl už vůbec. Na bližší prohlídku teď ale rozhodně nebyla nálada, a tak Tom přiložil hodinky ke vstupním dveřím. Ozvalo se pípnutí a cvaknutí zámku a už stáli i s Kosťou v malé úzké chodbě s botníkem, zrcadlem a dalšími dvěma dveřmi. Jedny z nich vedly do jakéhosi kumbálu, takže hned jak si zuli boty, vydali se k těm druhým, oddělujícím předsíň od většího obývacího pokoje s kuchyňským koutem. Větších detailů si Kosťa v tuhle chvíli nemohl všímat, neboť celý průchod chodbou se odehrával při vzájemném líbání a osahávání všech partií těla.

Vášnivý polibek, zavřené oči, skoro ani nevnímal, že se zády opírá o zeď. Jeho ruka si našla cestu pod Tomovo tričko a hladila jej po hrudníku. Tomova ruka si naopak hledala cestu do jeho kalhot, kde mu začal svírat výbavu. Další polibek. Posunuli se kousek směrem k pokoji. Teď se Tom opíral o rám dveří a Kosťa na něm skoro ležel. Vnímal Tomův zdvihající se hrudník, cítil jeho nádhernou vůni. Trochu se odtáhnul a sundal mu tričko. Neodolal a ještě jednou nasál vůni z toho krásného kusu látky a pak jej odhodil na pohovku v obýváku. Mohl si nyní zcela sám v mírném přítmí zblízka vychutnat pohled na vyrýsované svaly na Tomově hrudi.

Volný pohyb ruky v Kosťových kalhotách znesnadňoval jejich stále ještě nerozepnutý knoflík. Tomovi se tentokrát bez nejmenších problémů podařilo tuto závadu odstranit. Látka boxerek už nepředstavovala vůbec žádný problém, a tak se Kosťovo péro ocitlo pod přívalem mnoha doteků Tomových hbitých prstů, až skončilo v objetí jeho dlaně. Mezitím druhá ruka napomáhala Kosťovým kalhotám k co nejsnadnějšímu sesunu k jeho kotníkům nejlépe rovnou ve spojení se spodním prádlem. Nakonec Tom obojí lehce přišlápl k zemi, aby se mohl Kosťa volněji pohybovat, neboť neplánoval zůstat celou dobu u dveří, ale hodlal spočinout na nějakém pohodlnějším místě. Tomovo péro se také čím dál víc hlásilo o osvobození zvlášť potom, co mu Kosťa tak nevybíravě mnul bradavky a vůbec celé prsní svaly.

Z kalhot vyproštěný Kosťa stál před Tomem jen v tričku. Nově nabytá svoboda byla pro jeho tvrdý nástroj opravdu úlevou. Kosťa vzal Toma za ruku a odvedl jej k pohovce. Nechal jej posadit se. Kleknul si, rozepnul mu kalhoty a stáhnul je. Odhalil se mu pohled na nafouknuté boxerky s několika mokrými místy. Kosťa nejdříve začal rukama obsah boxerek prohmatávat a hrát si s ním. Přitom hladil Toma po bocích. Nakonec se předklonil a chytil gumu boxerek do zubů a začal je z Toma pomalu stahovat. Přitom se mu přímo před očima odhaloval Tomův krasavec, jehož vůni mohl nasávat. Po chvíli snažení s Tomovou nápomoci se mu to podařilo a klečel před Tomem s jeho boxerkami v puse. Nechal je spadnout na zem a pokračoval v započatém dílu. Tomův v pozoru stojící úd nejdříve začal olizovat. Rukama při tom mačkal Tomovy půlky a náramně si to užíval. Nakonec vzal jeho penis do pusy a začal jej pomalu kouřit.

Tom nechal Kosťu, aby se tu choval jako doma, i když si tedy nebyl moc jistý, jestli Kosťa obvykle dělá doma zrovna to, co prováděl teď. Každopádně ho jeho činnost naprosto uspokojovala, a tak začal příjemně mručet jako kocour, když ho někdo drbe pod bradou. Kdyby tak Kosťa tušil, čeho všeho byla pohovka, na které se Tom uvelebil, už svědkem! No a nejen ta – postel, sprcha, kuchyňská linka,… Vlastně si teď uvědomil, že není moc míst v tomhle domě (i kumbál už jednou posloužil), které už nevyužil k ozvláštnění sexu, a to se sem nastěhoval relativně nedávno. Proud jeho bilancujících myšlenek, kvůli kterým se teď na jeho tváři objevil široký úsměv, přerušila Kosťova stále intenzivnější práce na jeho rozkoši. Takhle by to skončilo, dřív než začalo, pomyslel si a převzal iniciativu. Chytil Kosťovu hlavu do rukou a přitáhl si ho k sobě. Ještě než se Kosťa stačil vzpamatovat, vrazil mu svůj jazyk hluboko do úst, a zprostředkovaně tak ucítil chuť svého naběhnutého péra. V průběhu polibku z něho postupně stahoval tričko, takže když ho od sebe na chvíli oddálil, jedním pohybem způsobil, že byl Kosťa úplně nahý. Líbilo se mu jeho pružné mladé tělo, jeho světlá kůže a kontrast, který vůči ní vytvářel jeho červený žalud. Celého ho objal, aby se i s ním vzápětí vší silou zvedl z pohovky. Jejich nadržená péra se tiskla k sobě a Tomův jazyk teď prozkoumával záhyby Kosťova krku a ramen. Potom ho znovu pevněji přitáhl, až mezi nimi nezůstala ani malá mezera, a chvíli si užíval jeho hřejivého těla, hebké kůže a tlukoucího srdce, jehož rytmus sledoval jeho pulzující pták. Pak ho od sebe zase trochu oddálil, chytil ho za obě ruce a vedl do ložnice, aby se ho tam mohl znovu úplně zmocnit.

Prošli dveřmi do malé ložnice a Kosťa si pamatoval každý krok, který spolu ušli. Tomovy ruce byly trochu hrubé a krásně hřály. Teplota v místnosti původně nebyla nikterak vysoká, ale dva rozkoší rozpálení kluci dokázali mírně pohnout teploměrem. „Počkej chvilku,“ řekl Kosťa. Tom se trochu zarazil. Kosťa na chvíli opustil Tomův příjemný stisk a pootevřel okno. Zavonělo to svěžím mořským vzduchem. Na Tomově tváři se zračil výraz pochopení doprovázený kouzelným úsměvem. Lehli si vedle sebe do prostorné postele. Kosťa začal Toma hladit po boku. Pohyb ruky vždy zakončil až na Tomových hýždích. Tom začal zkoumat Kosťovy bradavky. Kluci se dívali navzájem do očí. U pohledu však dlouho nevydrželo, protože došlo na sérii dlouhých polibků přerušovaných jen pauzami pro nadechnutí se. Kosťa si již dobře pamatoval Tomovu chuť a tak se na ni těšil pokaždé, když se jejich rty měly setkat. Přesunul ruku na Tomovo temeno a hladil jej. Cítil Tomovu silnou paži na svých zádech. Jejich nohy se navzájem propletly, a tak cítili, jak se jejich pevné údy dotýkají.

Všechny ty polibky, doteky a především celý průběh dnešního dne plného postupně dávkované rozkoše zakončeného v důvěrně známé posteli v Tomovi vybudily maximální vzrušení, a ten už se tak opravdu nemohl udržet. Potřeboval se s Kosťou urychleně spojit tím nejsilnějším způsobem, který dva kluci dokážou, potřeboval být tak blízko němu, až by byl úplně v něm, potřeboval mu prostě narvat svého totálně tvrdého ptáka hluboko do zadku a pořádně se do něj vystříkat. Ještě než se ho úplně zmocnil vášnivý amok, uvědomil si dvě důležité věci, jejichž nedodržení mohlo všechno pokazit: musel si vzít gumu a vše pořádně namazat lubrikačním gelem, Kosťa přeci jen vyžadoval speciální zacházení. Naštěstí měl obojího zásobu v nočním stolku – gumu kvůli turistům a gel hlavně kvůli sobě, když někdy musel hrát opačnou roli. Otočit Kosťu zády k němu nepředstavilo nejmenší problém, zvlášť když to doprovodil polibky na šíji a hlazením jeho bříška pravou rukou, která občas, kdyby chtěl snad Kosťa protestovat, zajela i o něco níže. Natáhnutí se levou rukou ke stolku s nezbytným vybavením už ovšem vyžadovalo jistý akrobatický um. Naštěstí se to podařilo rychle, aniž by Kosťa cokoliv zaregistroval. Ten byl totiž plně zaměstnán slastí, kterou mu způsoboval Tomův penis přejíždějící zatím nanečisto kolem jeho díry.

Kosťa si užíval Tomovu pozornost. Pokaždé, když se Tom dotkl jeho kůže, projela jím elektrizující vlna vzrušení. Při polibcích vnímal Tomův dech na své šíji. Zamručel, aby dal Tomovi najevo, že na cestě k blaženosti je právě on tím nejlepším průvodcem. Kosťu napadlo, že by jeho pořádně napjatý penis neměl zůstat bez pozornosti. Pomalu stahoval předkožku a každý milimetr mu působil slast. Již chvíli cítil, jak se něco jemně dotýká jeho pozadí. Věděl, co bude následovat, a tak jej nepřekvapilo, že se Tomův úd stále více blíží ke středu a roztírá lepkavý gel. Konečně přišel ten okamžik a Kosťa ucítil, jak do něj Tom pomalu zasouvá svého ptáka. Vzrušením se celý skoro chvěl. Tom mu položil ruce na bok a pokračoval v zásunu. Kosťa zavzdychal a přešel k trochu rychlejšímu honění.

Tomovo péro se zanořilo do Kosťova otvoru až po kořen. Tom lehce vydechl a uvolnil se. Miloval ten pocit, kdy měl celého ptáka obepnutého ze všech stran, a vnímal teplo, které mezi nimi skrze jejich dotyky proudilo. Ještě chvíli chtěl setrvat v téhle fascinující poloze, než do něj začne naplno bušit. Zaposlouchal se do ticha, které narušoval jen sotva slyšitelný pohyb se zrychlující se frekvencí. Najednou si uvědomil, co se děje, a v mžiku chytl Kosťovu pravou ruku, která se snažila zvyšovat jeho slast. „Tohle nebudeš potřebovat,“ zašeptal Tom do jeho ucha a vzápětí rozjel takovou jízdu, kterou si Kosťa nemohl představit ani v těch nejdivočejších snech.

Kosťa nestihnul cokoliv říct a již byl uprostřed Tomova rodea. Měl pocit, že každý příraz proniká hlouběji, ačkoliv to snad ani nebylo možné. Vzrušení se mísilo s bolestí, ale na tu se nesoustředil. Jeden, druhý, třetí… Vydával ze sebe zvuky, které byly příliš hlasité na to, aby se daly nazvat vzdycháním. Cítil se jako v horečce. Po čele mu stékal pot, který kapal někam na postel. Hranice slasti se posouvala daleko za jeho původní představy možného. Matně vnímal svoje péro, které bylo napjaté k prasknutí.

Takhle intenzivní sex už Tom hodně dlouho nezažil. Netušil, jestli je to víc kvůli dnešnímu neustálému oddalování a vzájemnému dráždění nebo kvůli tomu, že se chtěl co nejvíce předvést a nadprůměrně mu záleželo na Kosťově co největší slasti. V tuhle chvíli nad tímhle ani trochu nepřemýšlel, neboť se plně soustředil na co nejhlubší proniknutí do Kosťových útrob. Pevně držel jeho vibrující, zpocené a nádherně vonící tělo a každý Kosťův slastný výkřik ho pobízel k rychlejšímu a intenzivnějšímu pohybu. Dával do toho všechnu svoji zbývající sílu a energii, a tak se během pár chvil přidal i on k hlasitému hekání, čímž ještě umocnil atmosféru oné chvíle. Dva nadržení krásní mladí kluci ve společné symfonii pohybu, hlasu, vůně a slasti se oba pomalu ale jistě dostávali k vrcholu dnešního večera.

Kosťa cítil, jak se do něj Tomův pták zasouvá rychleji a rychleji. Tomovy výkřiky mu připadaly jako ržání nezkrotného mustanga. Dostával se do extáze. Měl pocit, jako by jej pomalu opouštělo vědomí a on se soustředil jen na své vzrušení, které cítil až v konečcích prstů. Díky dokonalosti jejich spojení mu bylo jasné, že Tom prožívá něco podobného. Proto dokázal přesně zaznamenat tu chvíli, kdy se začal Tomův úd vzpínat, aby mohl vypustit dávku teplého semene.

Přeplněné Tomovy koule ve velkém množství uvolňovaly sperma, které pak vysokou rychlostí stříkalo z jeho pulzujícího ptáka, zatímco Tomovy hlasivky vydávaly neuvěřitelně silné zvuky a jeho prsty se zarývaly do partnerova zpoceného těla. Veškerá energie zkoncentrovaná do jednoho místa se teď proudem přelévala ke Kosťovi, který ji v takovém množství vůbec nestačil přijímat. Přestože už byl na konci sil, nepřestával zasouvat a vysouvat své péro, aby ještě prodloužil a zintenzivnil svůj už tak dokonalý orgasmus, ale hlavně aby dal Kosťovu slastí zmatenému tělu, tedy především jeho jako kámen tvrdému péru, šanci dojít stejného vyvrcholení a uvolnění.

Kosťa měl pocit, jako by každá buňka jeho těla řvala vzrušením. Tomův vzpínající se úd dával tušit, že se mu podařilo dosáhnout vrcholu. Do boku se mu zarývaly křečovitě Tomovy prsty. Tak intenzivní zážitek ještě v životě neměl. Jeho péro začalo nekontrolovatelně stříkat proudy spermatu. Vzrušení přetrvávalo neobyčejně dlouho. Nakonec Kosťa vyklouzl z Tomova stisku a svalil se na postel. Cítil uspokojení a štěstí. Zároveň se začala dostavovat únava i bolest, které však byly jakoby na pozadí. Cítil pod sebou měkkou matraci, ale oči měl zavřené. Hlavou mu bleskla myšlenka, jestli se mu to vlastně všechno jen nezdálo a on neleží doma na své posteli. Během okamžiku mu ale bylo jasné, že to tak není.

Ve chvíli, kdy Kosťovo tělo s únavou dopadlo na postel, měl Tom co dělat, aby nespadl hned za ním. Jednou rukou se zapřel o povrch postele a druhou hbitě sundal kondom přeplněný jeho mrdkou a odhodil ho do šikovně umístěného malého kovového koše určeného přesně na tenhle typ odpadu. Už chtěl také celé své mohutné tělo zabořit do pohodlí své matrace, když si na ní ale všiml díky měsíčnímu svitu pronikajícímu do pokoje škvírou v pootevřeném okně lesknoucí se hutné kapaliny, které nemohla být ničím jiným než obsahem Kosťových koulí. Potěšilo ho množství ukazující na opravdu silný prožitek, a proto nemohl odolat, aby se jí nedotkl prstem a nevyzkoušel její chuť. Když se Kosťova mrdka dostala na jeho jazyk, ucítil ve svých koulích příjemné mravenčení. I přes velikou únavu byl Tom stále nadržený a klidně by si to celé zopakoval nebýt pohledu na druhý měsíčním svitem zalitý objekt v jinak potemnělé ložnici – Kosťovo nahé schoulené tiše oddychující tělo. Tom tedy rychle popadl několik ubrousků z nočního stolku, umně je vyskládal po celé linii Kosťova výstřiku a opatrně si lehl na bok za jeho záda a zlehka se k němu přimáčkl. Po celém dlouhém a intenzivním odpoledni a večeru čekal Toma i Kosťu už jen sladký spánek. A Tomova nadrženost se do rána určitě neztratí…

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (47 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (45 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (45 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (41 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (48 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jménoKonstantin Lukov
Věk21
Ostrovan
Celé jménoTomáš
Věk22

Dvaadvacetiletý aktivní borec na sedmém stupni, co má rád mladý kluky, moře a dobrou zábavu.

Ostrovan

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+2 #2 Pokračovánítom90 2014-09-20 17:57
Pokračování určitě bude. Zatím vymýšlíme co dál a pak se vrhneme na psaní. S trochou štěstí to do Vánoc bude :P
Citovat
0 #1 Odp.: Taneční klubShi 2014-09-17 17:59
Wau super, bude aj pokracovanie? a kedy? ;-)
Citovat