• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace30. 7. 2020
Počet zobrazení1982×
Hodnocení4.95
Počet komentářů9

Tři dny jsem lenošil v posteli, většinou na břiše a Górdan se ze všech sil staral, aby se mi všechny bolístky co nejdřív zahojily. Nejvíc mu v tom pomáhal náš zázračnej olejíček. Pokaždý to byl rituál. Masíroval mě buď v posteli, nebo na masérským stole v místnosti vedle sauny a vířivky. Zapálil tam svíčky, aby udělal intimčo, pustil nějakou příjemnou hudbu a svlíkl se donaha jako já.

Dokázal mě tím olejem natírat kousek po kousku klidně hodinu. Erotická masáž jak z katalogu. Každej Górdanův dotek byl nabitej sexem, a i když mě všechno docela dost bolelo, už druhej den ráno se mi z tý erotický hry postavil ocas do pozoru. Górdan mě nemasíroval jen svejma něžnejma rukama, ale dotýkal se mě i svým tvrdým ohonem. Hladil mě s ním po zbitejch půlkách a sem tam mi projel rýhu. Třel se mi jemně žaludem o zmrskanou hráz a jak peříčkem mi přejížděl po bolavý růžičce.

Málokdy si se mnou hrál jazykem. To byla moje oblíbená povinnost lízat ho a kouřit. Teď se ale role obrátily a Górdan mi opatrně rozevřel půlky a jeho jemnej jazyk tišil bolest každýho místečka a záhybu. Dokonce i do mý natržený dírky se propracoval. Lapal jsem po dechu, protože to bylo něco, co jsem neznal. Jazyk svýho pána jsem tam měl úplně poprvý. Roztáhl jsem nohy a prohnul se, aby se všude líp dostal, a vrněl slastí jako kocour.

Roztejkal jsem se blahem a hormony se mnou pěkně cvičily. Bolest jsem si vůbec nepřipouštěl. Kdyby neměl Górdan dost sebekontroly, nechal bych se od něj ojet i v tom stavu, v jakým jsem byl. To mýho úžasnýho chlapa ale ani nenapadlo. Hrál si se mnou a vzrušoval mě jenom rafinovaným mazlením. A když už měl dost a chtěl se vystříkat, rozdali jsme si to v klasický 69 v posteli. Na boku mě nic nebolelo, takže jsme si to mohli užít bez omezení.

Třetí den odpoledne se objevil doktor McKeenan. Přišel si zkontrolovat, jak dobře se hojím. Nebylo to úplně to, oč bych stál každej den, ale doktor byl spokojenej. Górdanovi sice řekl, že mám bejt ještě aspoň tejden v klidu a spíš polehávat, dovolil mi ale procházky. Vzal jsem ho za slovo, a než si to rozmyslel a Górdan stačil protestovat, vyrazil jsem do parku. Sníh už dávno slezl a počasí bylo docela snesitelný. Nefičelo a nelilo. I z takovejch maličkostí se musel člověk v Irsku radovat.

Vzadu v parku u jezírka jsem uviděl Nialla. Stříhal tam zrovna nějaký chroští, který už dávno přišlo o listy. Tak daleko se mi ale nechtělo, tak jsem mu jen zamával a šel dál. Měl jsem namířeno k jižnímu křídlu. Stavil jsem se v Górdanově pracovně pro plány přestavby a chtěl jsem si udělat obrázek na místě. Nebyl jsem stavař, kterej všechno vidí jen z papíru.

Uvnitř se pilně pracovalo, s tím jsem nepočítal. Myslel jsem, že budu sám. Když jsem vešel, hned mě chtěl nějakej důležitej starší chlap vykázat. Stačilo se ale představit a hned věděl, s kým má tu čest, a začal se ke mně chovat uctivě. Ochotně mi vysvětlil, kde se co bude předělávat a jak a taky kde jsou nějaký Górdanovy změny v projektu. Pak se mi ale omluvil, že má ještě spoustu práce. Chvíli jsem se ještě zvědavě rozhlížel a pletl se řemeslníkům pod nohy, ale pak mi začala bejt zima, tak jsem to otočil zpátky do tepla.

V renesanční jídelně byl zapálenej krb. Čekal jsem, že tam bude i doktor McKeenan, ale ten se nemohl zdržet. Górdan seděl sám na pohovce u krbu. Na sobě červenej svetr s norským vzorem.

„Vypadáš jak Santa.”

„Směšnej dědek s červeným nosem?” rozesmál se.

„Kouzelnej frajer, co nosí dárky,” sedl jsem si vedle něj a zalehl mu do klína. Začal mě hladit po zádech, skoro jako psa. Přišlo mi to směšný, tak jsem mu to řekl. Od srdce se zasmál, ale hladil mě dál.

„Večer je v pubu místní turnaj ve snookeru. Co kdybychom tam spolu zašli? Zvládl bys to, kdybych ti vzal polštářek?” zeptal se po chvíli.

„Ty bys mě vzal mezi místní chlapy?” posadil jsem se překvapením.

„A proč ne? Docela bych si i zahrál. Dřív jsem ty místní nemehla porážel levou zadní.”

„Tak jo.”

Nikdy jsem ho neviděl hrát, ale v jednom ze salonků byl snookerovej stůl. Nenapadlo mě ale, že by tam mohl trénovat. Vždycky jsem ten obrovskej kus nábytku považoval jen za část inventáře.

„Dneska to asi projedu na celý čáře. Snooker vyžaduje tvrdej trénink a na ten já neměl pár let čas. Ale možná mě to zase chytne. A Niall říkal, že se tam určitě taky staví i se svým přítelem. Docela rád ho poznám.”

„Kde oni vlastně bydlí?”

„Pronajal jsem Niallovi za libru měsíčně byt nad pubem. Sice nic moc, protože je tam asi docela hluk, ale kluci potřebovali střechu nad hlavou. Niall bydlel na ubytovně.”

„Ta hospoda je tvoje?”

„Jenom ten barák. S hospodou nechci mít nic společnýho. Pronajímal ji už můj děda.”

V jídelně se objevil komorník Louis, že nám nahoru naservíruje espresso a borůvkovej koláč. Miloval jsem ho skoro stejně jako hruškovej cheesecake. A po kávě se Górdan nabídl, že mě zase namaže nejen zázračným olejem, ale i mastičkou, kterou mi přinesl doktor McKeenan. Lehl jsem si s doširoka roztaženejma nohama na postel, zadek si podložil polštářkem a nechal Jeho Lordstvo, ať se realizuje.

Svlíkl se a vlezl si ke mně. Přitulenej mě začal jednou rukou hladit. Přitom mi po zadku roztíral olejíček, kterej skoro okamžitě zaháněl bolest. Měl jsem půlky pošramocený od výprasků, ale bolest mezi nima byla mnohem horší. I tam se ale zakrátko propracovala jeho jemná ruka. Jel mi prstama po páteři až na kostrč a pořád dál až do hlubokýho údolí s koulema na konci. Okamžitě se mi zježily všechny oholený chlupy. Na ty místa jsem byl pořádně citlivej.

„Dneska jsem mluvil se Seanem,” ozval se tiše.

„Je v pořádku?”

„Chtěl mluvit s tebou, jenže jsi zrovna spal.”

Podíval jsem se na něj a čekal, co z toho vyleze. Pořád ležel na boku, hlavu podepřenou. Rukou mě hladil na těch nejskrytějších místech.

„Chce se s tebou sejít a vyříkat si všechno, co mezi sebou máte.”

„Proč?”

„Uzavřít příměří.”

„To už snad udělal, ne?” položil jsem si zase hlavu na předloktí a zavřel oči. Górdanovy prsty mi právě něžně hladily koule a hráz a palec přejížděl po růžičce. Zázračnej olejíček zařídil, že mě už nic z toho nebolelo.

„Prosím, udělej to pro mě a sejdi se s ním.”

„Ty víš něco, co já ne,” zvedl jsem zas hlavu. Bylo to konstatování, ne otázka.

„Promluv si se Seanem,” opakoval jak prasklá deska.

„Nechám si to projít hlavou,” znovu jsem si lehl. Provokoval jsem ho a jemu to bylo jasný. Už mě nějakej ten pátek znal. Věděl moc dobře, jak moc mi Sean chybí. Jak se trápím, že náš vztah šel do háje.

Zavřel jsem oči a přemejšlel o Seanovi. Górdanovy prsty mi pořád bloudily po těle, ale já je vnímal tak napůl. Hrozně by mě zajímalo, proč Sean tak najednou změnil názor. Když jsme se viděli minule, řval na mě, že jsem ubohá buzna, a pak mě skopal. Není jen tak, aby militantní homofob, jak z učebnice, najednou otočil.

„Nespíš?” Górdan mě otočil na bok a hrábl mi do rozkroku. Nespal jsem. Jeho erotická hra měla stejnej efekt jako ráno. Na oba. I jeho kláda se hlásila o slovo, proto chtěl vědět co a jak. „Sice jsi zbitý jak pes a zraněný, ale pusu máš, myslím, v pořádku,” uculoval se. „A pořád jsi můj sexuální otrok,” připomněl. Rukou mi přitom zlehka honil ocas, takže se ke mně jako k otrokovi rozhodně nechoval.

„A nechceš obtáhnout?” vyslovil jsem poprvý v životě. Kdysi dávno si o tohle řekl on sám. Byl první chlap, kterej mi dovolil bejt nahoře.

Zarazil se, ale jen na chvilku. Pak se usmál. „Máš kliku. Santa rozdává dárky. Ale neboj, až budeš v pohodě, vyřídím si to s tebou.”

Klekl si a vystrčil zadek. Začal jsem ho lízat na kříži a jel jazykem pomalu dolů. Měl tam erotogenní zónu, takže i moje sliny, mizící v úžlabí mezi půlkama, ho vzrušovaly. Přejížděl jsem jazykem prohlubeň na kostrči a pomaličku jel vždycky kousek níž a zase zpátky. Než jsem se dostal k sevřenýmu análu, vlnil se jako had a říkal si o zasunutí. Rozevřel jsem mu pořádně půlky a jazykem obkroužil to slastný místečko. Hodně jsem ho naslinil a vsunul jazyk pomaličku dovnitř.

Zasténal, opřel se o předloktí a jednou rukou si promnul koule. Přirážel jsem mu jazykem do zadku a krouživým pohybem ho uvolňoval. Palcema jsem mu přitom masíroval okolí díry. Hekal a kroutil se a jasně si říkal, že chce víc. Přitom si sám pomalu honil ocas a sem tam prohrábl i koule. Ještě chvíli jsem ho lízal, ale on mi výmluvně podal tubu s gelem. Nabral jsem si na prsty pořádnou dávku a zasunul je. Nejdřív ukazováček a pak prostředníček. Dlouhý jsem je měl dost, takže na prostatu jsem došáhl a i kousek dál. Přitlačil jsem na místo, na který byl citlivej, a krouživým pohybem začal masírovat. Nadrženě zamručel a zrychlil pumpování svýho ocasu.

Přesunul jsem se jazykem na jeho neúnavný koule a přitom mu prstama přirážel do zadku. Chtěl jsem, aby se mu to líbilo. Aby byl ten nejspokojenější chlap na světě. Teprve když už byl uvolněnej třema prstama, nakapal jsem si gel na žalud a opatrně ho vtlačil dovnitř. Prudce vydechl, ztuhnul, ale držel. A pak se prohnul ještě víc, zatlačil proti mně a sám přirazil. Zajel jsem dovnitř až po kořen, do toho měkkýho a pružnýho tepla. Byl akorát uvolněnej a krásně mě svíral svejma pevnejma svalama.

Pomalu jsem začal přirážet. Přitom jsem pod břichem stiskl jeho ohon a začal honit ve stejným rytmu. Byl to nádhernej pocit bejt v něm a přitom se dotýkat jemný pokožky jeho ocasu. Zajížděl jsem hluboko dovnitř a zas skoro ven a jeho krásně tvrdej klacek mi klouzal v ruce. Górdan hekal a mručel a lapal po dechu a nakonec i řval, když jsem do něj začal bušit s razancí kovářskýho bucharu.

Vrchol byl neskutečnej. Górdanovy svaly se stáhly a vymačkávaly ze mě i ty poslední kapky. Vystříkal jsem ho tak, že by se za to bejk nemusel stydět, a on mezitím zkropil prostěradlo pod sebou.

„Zůstaň ve mně,” zašeptal, když se svezl na břicho. „Je to hrozně příjemný cítit tě uvnitř.”

Přimáčkl jsem se k jeho zádům a jen oddechoval jak po uběhnutým maratonu. Čekal jsem, až se sám bude chtít osvobodit, ale neměl se k tomu. Ležel s nohama u sebe a já je měl roztažený. Pod sebou jeho zpocený záda. Vnímal jsem každej jeho nádech. Byl jsem jeho součást, spojenej s ním. Až za dlouhou čtvrthodinu mě ze sebe shodil, objal mě, políbil a vytáhl do sprchy.

Po večeři jsme vyrazili landroverem do středobodu místního vesmíru, do pravýho vesnickýho pubu. Bylo to poprvý po pěti letech, co mě vzal s sebou do vesnice. Dřív nechtěl, aby o mně někdo z místních věděl. Bál se o svou pověst a dobře dělal. S místníma měl dobrý vztahy, ale ty se mohly kdykoliv změnit.

„Jak mě chceš v tý hospodě představit?” zeptal jsem se ho za zavřenejma dveřma auta.

„Jako svýho přítele. Na tom není nic špatnýho,” pokrčil ramenama a chystal se vystoupit.

„Počkej,” chytl jsem ho za ruku. „Nedělej to.”

„Proč?”

„Jsou to tví známí. Mají tě rádi, ale tohle nepochopí. Nezapomeň, že to jsou Irové.”

„To je jejich problém,” rozhodl se, že bude paličatej beran.

„Nejen jejich, můj taky,” rozhodl jsem se hrát na city. O sebe mu nešlo, ale mě vždycky chránil. „Vystavuješ tím nebezpečí hlavně mě. Nechci se bát jít do vesnice. A navíc těm chlapům do toho nic není, co spolu my dva děláme v ložnici.”

Konečně se otočil od dveří. Tiše na mě koukal.

„Já vím, že si chceš užít, že se už nemusíme schovávat, ale myslím, že máme oba právo na soukromí.”

„Máš pravdu, lásko,” usmál se a políbil mě. „Z uličníka se stal rozumný mladý muž.”

„Na to bych moc nesázel,” upozornil jsem ho a vystoupil z auta.

V hospodě už bylo docela plno. Pro Jeho Lordstvo se ale místo vždycky našlo. Vmáčkli jsme se k nějakým drsně vypadajícím chlapům. Dva z nich jsem znal, dělali pro Górdana špinavou práci. A jeden se sem tam objevoval na hradě. Měl v údolí farmu a dovážel paní Rose sýry, tvaroh a smetanu na ten její neskutečnej cheesecake.

Překvapilo mě, že všichni ti chlapi oslovují Górdana jménem. To, že jsem já dostal pár pořádných herd do zad na uvítanou a chovali se ke mně jak k puberťákovi, co mu málem teče mlíko po bradě, mě nepřekvapilo. Ale absence úcty k Jeho Lordstvu trošku ano. Pak mi to ale došlo. Górdan si nikdy na nic nehrál a s místníma vyrůstal, proto se k němu chovali jak k sobě rovnýmu. Vždyť on takovej byl. Nevadilo mu, že na něj pokřikují ‘Górdie’. Kolem stolu seděli jeho vrstevníci. Nejspíš se znali od dětství. Správná vesnická parta, ze který všem vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Hraběcí synek, ten pověstnej zlej hoch, a banda vesnickejch harantů, postrach celýho okolí.

Górdan si kupodivu nechal říct a vůbec nikomu neřekl, kdo jsem. Představil mě, a když se někdo moc vyptával, řekl jen, že mi jeho svěřeneckej fond platí školný a bydlím na hradě. To chlapům stačilo. Byli spokojený, že mluvím i irsky, piju bushmills a jím chipsy s octem.

Krátce po nás se v hospodě objevil i Niall se svým přítelem. Když vešli, hluk na chvilku utichl. Jako by se každej z vesničanů otočil ke dveřím a jen zíral. Viděl jsem, jak Niall zoufale hledá místo u stolu. Asi zapomněl, že je ten turnaj a všude bude plno. Vstal jsem, že to půjdu řešit, ale Górdan byl rychlejší. Zorganizoval přesun hráčů do vedlejšího sálu, kde byly dva obrovský snookerový stoly, a hned bylo pro oba kluky místa dost. Přisedli si ke mně a nevšímali si nasupenejch pohledů. Asi byli zvyklí.

„Ahoj, netušil jsem, že přijdete,” Niall se ke mně hrnul. „To je Matthew, Matt,” představil svýho kluka, křehkou blonďatou bytost s velkejma modrejma očima. Ani ve snu to nebyl můj typ. Zženštilej hošánek na hraní. Měl na ruce stejnej prstýnek jako Niall. Jasnej znak toho, že k sobě kluci patřej. Snubák.

Večer se docela vlekl a plůtek vypitejch guinnessů na našem lístku rychle přibejval. Nebyl jsem zvyklej moc pít a už vůbec ne piva proložený whiskey. Cejtil jsem, jak mi těžkne jazyk, tak jsem trochu zvolnil a sem tam jsem se šel projít do sálu mezi hráče. Vlastně jsem se v pubu docela nudil. Niall s přítelem si vystačili a Górdan byl v partě hráčů jak ryba ve vodě, i když v turnaji prohrával na celý čáře. Proto jsem mu nechtěl kazit zábavu a řekl si, že tam s ním vydržím. Kdybych se sbalil a chtěl domů, vyrazil by určitě se mnou.

Sedl jsem si na druhej konec stolu, dál od kluků, abych jim nedělal křena, a dal si čaj. To vyvolalo překvapenej pohled hospodskýho. Vypadalo to, že moji objednávku vyhlásí i vedle do sálu, aby všichni věděli, že nezvládnu víc než tři piva a tři panáky. Nakonec se ale spokojil jen s ironickým dotazem, jestli nechci flašku mlíka, a odklusal za pult.

Jak se koncentroval chlast v žílách přítomnejch, houstla i atmosféra. A bohužel jim za hromosvod posloužili oba kluci. Celá vesnice věděla, že jsou teplý, a tak si tu alkoholickou odvahu místních vyžírali i s úrokama. Docela jsem je obdivoval, že to dávaj s klidem a pohodou. Já takovou hroší kůži neměl. Asi u třetí slovní potyčky se ale objevil jak bůh pomsty Górdan. Mezi prstama zlehka držel svý na míru dělaný tágo, co si vzal do pubu s sebou, druhou ruku měl v kapse tenkýho koženýho saka.

„Máš nějakej problém, Sloane?” poklepal na rameno chlapovi, kterýmu koukal průser z očí.

„Já ne, ale tady ty buzny ho brzo budou mít,” vyblekotal Sloan už pěkně tězkým jazykem. Přebral a parádně. O to silnější se ale cejtil.

Stoupl jsem si vedle Sloana tak, abych ho mohl zpacifikovat. Od Dewa jsem měl dobrou školu v rychlejch kopech, hmatech a chvatech. Górdan po mně hodil pohledem, ale pak se zas soustředil na agresora.

Sloan taky hodnotil situaci. Každej normální člověk by se na to za stavu dva na jednoho vybod, ale Sloan nebyl normální. Byl ožralej a bohužel ne sám. Brzo se našlo ještě jedno pako, který si chtělo na Górdana vyskakovat.

Nejlepší obrana je útok, učili mě všichni mí učitelé bojovejch sportů. A Górdan to zjevně věděl taky. Jen co se druhej ožrala přiblížil, zarazil mu silnější konec tága mezi nohy. Okamžitý a dokonalý KO. Bohužel to zvedlo na nohy dalších pár debilů, který ještě nepochopili, kdo je tady pánem.

Během vteřiny jsme byli všichni i s klukama v chumlu rukou, nohou a nemytejch zpocenejch těl. Místa na nějaký parádičky jsme moc neměli, a tak jsme jen kopali a rozdávali rány tam, kde se to zrovna šiklo. Górdanovi sloužilo jeho tágo jako elegantní a rychlá zbraň. Uměl bojovat sakra dobře a zdálo se, že se ani nezapotil. Ani Niall neměl moc problém ty vesnický pitomce zvládnout. Matt na tom byl ale o dost hůř. Na něj, na slabšího, se sesypali rváči jako vosy. Hrdinové! Šel jsem mu na pomoc.

Byli tři na jednoho, tak jsem rozdal pár dobře mířenejch, větsinou na solar. Dva z těch ožralů jsem taky kopnul pod koleno nebo do koulí. Celkem mě to bavilo, protože jsem proti těm valibukům byl rychlej a mrštnej. Měl jsem bez námahy navrch, bohužel jen do chvíle, kdy se jeden hňup rozhodl zapojit do konfliktu židli. Zvedl ji nad hlavu a šlehnul s ní Mattyho do hlavy.

Strhnul jsem ho v poslední chvíli, takže mu židle sklouzla po rameni a mně po nastavený ruce. I tak šel k zemi. Klekl jsem si k němu, abych zjistil, jak na tom je, když po mně hrábl rváč Sloan. Chytl mě pod krkem, zvedl ze země a pod bradou mě zastudila čepel vyhazováku.

„Couvej, nebo ho podříznu!” nechal se slyšet Sloan. Vyhrožoval Górdanovi! Asistovaná sebevražda se tomu myslím říká.

Celá hospoda ve vteřině ztichla, jen Matty mi skučel u nohou.

Kovovej zvuk natažení závěru byl nezaměnitelnej. Zaryl se mi hluboko do mozku a nebyl jsem sám. Podíval jsem se po zvuku. Górdan odhodil tágo, rozkročil se a tasil. Ani ve snu mě nenapadlo, že do místní hospody půjde ozbrojenej. Tak proto si bral to kožený sako. Aby schoval pouzdro se zbraní.

„Odhoď tu kudlu, Sloane.” Pevnej a chladnej hlas. „Vyser se na to. Nikdo tady nechce vidět tvůj slepičí mozek po stěnách.”

Koukal jsem Górdanovi do chladnejch očí. Probodával černým pohledem chlapa za mnou. Vůbec by nezaváhal a střílel by, kdyby se Sloan projevil jako úplnej debil. Naštěstí i v jeho rváčským opileckým mozku se rozsvítilo a pustil mě. Chytl jsem se za krk, bolavej už od sexu s vychovatelem, a sesunul se k Mattymu. Tekla mu krev z dlouhý tržný rány za uchem. Židle ho přeci jen trefila, byl jsem moc pomalej.

Górdan pomohl na nohy mně, Niall Mattymu.

„Asi to bude chtít doktora,” zkoukl jsem tý blonďatý panence zranění.

„Sjedeme do Derry,” přikývl Górdan. „Za chvíli tam budu častějc než doma.”

S Niallem jsme pomohli Mattymu do auta. Górdan si sedl dopředu vedle řidiče a my tři jsme se nacpali dozadu.

„Nenapadlo mě, že to bude takhle drsný,” ozval se Górdan, když jsme naši mírumilovnou vesnici nechali za sebou. „Ty jsi v pořádku?”

Věděl jsem, nač se mě ptá. Kdybych schytal nějakej kopanec mezi půlky, asi by to nebylo nejlepší. Nic takovýho se ale nestalo. Svou ctěnou bolavou prdel jsem si chránil dobře. Za celou tu zmatenou rvačku se mě skoro nikdo nedotkl. Všem direktům, fackám i kopancům jsem bez problémů uhnul. Mattyho zkrvavená hlava byla jediným válečným zraněním.

Doktor McKeenan už nás zase čekal. Sice jako šéf nesloužil noční, ale když mu zavolal Górdan, radši dorazil osobně. Převzal si Mattyho, aby mu sešil hlavu, a prohnal ho kolečkem vyšetření. My se usadili v doktorově kanceláři u kafe. Nálada byla pod bodem mrazu. Górdan byl naštvanej na Sloana i na sebe a Niall měl strach, aby Matty neměl otřes mozku. Tak silnou ránu do hlavy ale nedostal. Židle po něm jen sklouzla. Nejvíc nabrala mě do ruky.

„Nechcete se přestěhovat na hrad?” ozval se Górdan do ticha. „Je tam pár nevyužitých prostor, kde za mého otce bydlel personál. Já nezaměstnávám ani zdaleka tolik lidí jako on.

Niall zvedl oči. Podíval se do těch černých a chvíli mu to šrotovalo. Pak zavrtěl hlavou. „Ani ne. To zvládneme. Ono je to dole nad tou hospodou moc fajn. Normálně se tohle nestává. Sloan mívá blbý kecy, jako že se nám to v listopadu oteplilo, ale tím to hasne.”

„Ráno zavolám poldům, aby věděli, co se stalo. Kdyby něco, odvolejte se na mě. Přijedou hned.”

Niall poděkoval a chtěl ještě něco říct, ale do kanceláře vešel doktor McKeenan s Mattym. Blonďáček měl ovázanou hlavu a vypadal unaveně. Otřes mozku ale neměl. Dostal něco na bolest a asi to byl dobrej dryák. Usnul v autě Niallovi na rameni ještě dřív, než jsme vyjeli z Derry.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (27 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (25 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #9 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 9. Sladkej vesnickej životIsiris 2020-08-11 21:50
Cituji gayděvka:
Cituji Isiris:

Tak já typujuuu... tuto: "Dva z těch ožralů jsem taky kopnul pod koleno nebo do koulí." ;-)

Tak špatný tip :D Nápověda je netradiční Gordan :D

:D Ten můj "tip" totiž byla jenom taková možnost úniku pro tebe, kdyby ti mé šťourání se v tomto tématu přišlo příliš nevhodně zvědavé ;-)
Citovat
+3 #8 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 9. Sladkej vesnickej životMarko 2020-08-04 21:58
Uff, mali teda na mále. Super pokračovanie. Som napätý, ako sa to vyvinie so Seanom, dúfam, že ho tentokrát nezradí a vznikne silné bratské puto. A hviezdičky navyše udeľujem za výmenu rolí pri milovaní Górdana s Kieranom, potešil si moju romantickú dušu ;-)
Citovat
+1 #7 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 9. Sladkej vesnickej životRon 2020-08-04 10:53
Gayděvka: je mi úplně jasný, co máš na mysli. :lol: Ale zase až tak často se to nestává. Maximálně třikrát do roka. :lol: :lol: :lol:
Citovat
+1 #6 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 9. Sladkej vesnickej životGD 2020-08-03 22:06
Cituji Isiris:

Cituji gayděvka:
Jak stále tvrdím, že bych chtěl být K tak v tomto díle je činnost, kterou bych nedal ;-) a tehdy bych jim nechtěl být.

Tak já typujuuu... tuto: "Dva z těch ožralů jsem taky kopnul pod koleno nebo do koulí." ;-)

Tak špatný tip :D Nápověda je netradiční Gordan :D
Citovat
+1 #5 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 9. Sladkej vesnickej životIsiris 2020-08-03 19:09
Cituji Ron:
Myslím, že budete všichni překvapení. :lol: ;-)

:lol: Tak buď v tom bude nějaká zrada, nebo v tom nebude žádná zrada... jaké jsou další možnosti? :lol: Což je samozřejmě (polo)řečnická otázka, ne žádost o vyzrazení ;-)

Cituji gayděvka:
Jak stále tvrdím, že bych chtěl být K tak v tomto díle je činnost, kterou bych nedal ;-) a tehdy bych jim nechtěl být.

Tak já typujuuu... tuto: "Dva z těch ožralů jsem taky kopnul pod koleno nebo do koulí." ;-)
Citovat
+2 #4 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 9. Sladkej vesnickej životGD 2020-07-31 12:47
Ron opět nezklamal, tak já taky ne. ;-) :-) Souhlasím naprosto s Alim. Teda s jednou výhradou. Jak stále tvrdím, že bych chtěl být K tak v tomto díle je činnost, kterou bych nedal ;-) a tehdy bych jim nechtěl být. :lol:
Žeby Sean zjistil, že má s bráchou více společného než si kdy myslel? :D Ono, to tak občas bývá.
Citovat
+5 #3 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 9. Sladkej vesnickej životRon 2020-07-31 07:54
Myslím, že budete všichni překvapení. :lol: ;-)
Citovat
+4 #2 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 9. Sladkej vesnickej životIsiris 2020-07-30 21:56
Je tedy pravda, že ještě neznám celou tu historii Kierana a Seana, ale stejně si dovolím doufat, že v tom žádná zrada nebude - naopak ;-)
Citovat
+3 #1 Odp.: Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 9. Sladkej vesnickej životAlianor 2020-07-30 21:22
Klidná kapitola ukazující klasické vesnické divadélko. Jestli je to Irsko nebo Čechy, když vládne chlast stává se z člověka idiot, a pokud je ten idiot homofob... Jsem zvědav, jak tahle story zasáhne do dalších životů těch dvou. A z čeho jsem úplně na větvi, že snad, další díl, zjistíme v čem je namočený Sean. Určitě nechce Kierana jenom pozvat na panáka, v tom bude nějaká zrada. :-?
Citovat