• Good Guy
Stylklasika
Datum publikace1. 7. 2019
Počet zobrazení1440×
Hodnocení4.83
Počet komentářů17

Šikovnej klučík

Nadrženě mu ho láduju natvrdo do chřtánu. Nemá mě provokovat! Držím ho oběma rukama ve svým rozkroku a nedovoluju kouření, o který se pokouší. Chci mi tu hubu prostě vymrdat. Vypadá trochu zmateně, asi to nečekal. Ale drží. Z koutků mu teče trochu slin, parádně v něm kloužu. Přirážim, občas ho nechám nadechnout. V krku je bohovsky dobře. Chci mu ho celej vystříkat, každý zasunutí mě na trati rozkoše přibližuje k excelentnímu udělání. Pulsuje mi v něm, tělem se šířej slastný vlny a hlava odevzdává kontrolu nade mnou někam mezi moje nohy. Ralf poslušně drží a snaží se neudusit. Jsem tak vydrážděnej, že se to nedá vydržet.

„Vydrž, už budu,“ pojišťuju si, aby mi v nejlepším neodpadnul.

V očích se leskne lehkej odpor. Asi nerad polyká. Ale na to už seru.

Jenže to už mu pevně tisknu hlavu, prohybám se a pumpuju to do něj. Je to vevnitř naprosto fantastický, orgasmus mě vystřeluje někam do buzního ráje. Stříkání nebere konce, cukám sebou, hekám a chci si to užít do posledního ukápnutí. Mladej se trochu kření, něco málo mu vytejká ven, ale většinu toho polyká. Konečně ho vytahuju ven a uznale ho popleskávám po tváři. Na to, jak je upjatej, byl dobrej.

„Šikovnej klučík,“ padá ze mě trochu úchylně, až se sám divím, co to řikám. Pak se mi dělá lehce blbě. Na čele se objevuje studenej pot a hlavou běží jedna jediná myšlenka. Co kdyby byl na jeho místě Matti? Co kdyby můj syn takhle musel podržet nějakýmu starýmu chlapovi? A nechal si vycákat mandle? Je mi ze sebe na blití. Takhle to přece nemůžu dělat. Zvedám hlavu od svýho poklopce, kam právě mizí pan Vycákanej. Stojí za nim ta jeho máma s výrazem zčernalýho květáku. Já na ni úplně zapomněl!

 

Ralf mi konečně podává tužku, kterou nějakou chvíli hledal pod stolem. A já ho mám tvrdýho. Z představy, kterou jsem sice připravenej morálně odsoudit, ale ten dole si o tom myslí svoje. Ještě minutku na mladýho zírám a živě vidím tu jeho otevřenou hubu plnou mýho nažhavenýho kovboje, ale konec fantazírování, jde se podepisovat rezervačka.

„Cokoliv,“ a v tom slově zní zvláštní důraz, „budete potřebovat, jsem k dispozici.“

Z chodby se vrací Erna Baumová. Švitoří fráze o tom, jak se mi v bytě bude líbit, předává kontakt na sdružení vlastníků a ostražitě si přeměřuje synátora, kterej na mě čumí tak nadrženě, až to chápe i ona. Nervózně ho posílá pryč, jak kdyby se potřebovala zbavit konkurence.

Ralf se loučí a v jeho podání ruky se mísí upjatá nadrženost s lehce arogantní vyzývavostí. Má tu mrdavost v sobě, jen se bojí si jí přiznat. Otevřít se a nechat spoutanýho démona vylízt ven. Kdo ví, jestli si už vůbec kdy pořádně zašukal. Úplně ho vidím, jak před „tím“ tráví dvě hodiny v koupelně. Aby mu všechny díry voněly, aby se péro vzorově lesklo, aby nikde nebyl ani chloupek navíc. Žádnej pot, všechno sterilní, vymydlený, přebitý parfémem. Pak konečně leze ven z bezpečí hygienický čistoty, schovanej pod ručníkem a opatrně zalejzá do vyavivážovaný postele. Zhasíná a modlí se, aby mu vyleštěná a navoněná díra vydržela až do konce, co jí protáhne nějakej vzorově zakondomovanej vocas. Pak spořádaně a potichu zavzdychá, zatímco z něho disciplinovaně vyteče nějaký to semeno, nejlíp rovnou do kapesníku. Ať se nezasviní povlečení, břicho nebo nedejbože stěna za postelí. A tomu řiká sex.

Přitom by si to dal. Ralf. Divoký, živočišný mrdání. Zpocený, tvrdý. Roztáhnout se, zařvat si, vystříkat se. Srát na všechno a na všechny a jít si jenom po tom svým pořádným vycákání. Joo, Ralf.

 

Můj nástupce

„Tati, kdy už budem u slonů?“ tahá mě Matti nedočkavě za ruku.

„Chcete dřív slony, nebo zmrzlinu?“ dávám do placu.

„Slony!“

„Zmrzlinu!“ přidává se do diskuze Amy.

Moje odpolední idylka s dětma ale moc dlouho netrvá. Ještě nejsme ani u stánku a ze zatáčky, kolem výběhu antilop, se vylupuje známá postava.

To snad není možný, provolávám v duchu naprosto zbytečně, protože to prostě možný je. Fynn, Carl a ten českej zmrd. No to si snad dělaj prdel! Hra na rodinku? Dávám Amy do ruky pár drobnejch, ať obstará zmrzlinu, a sám stojím jak mostní pilíř nad Kocherem. Už mě zahlídli a Fynn neví kam s očima. Zachraňuje ho přehlídka sov v klecích napravo. Ať se tomu bráním, jak jen můžu, pohled na ně mě bolí. Vracej se mi vzpomínky na naše (!) společný výlety a nedokážu to teď pojmout. Do hajzlu! Taky mě mohlo napadnout, že bude chodit po stejnejch místech jako dřív. To se mám kvůli němu odstěhovat?

Čech mizí na záchodcích za stánkem a já si prostě nemůžu pomoct. Jako vypnutej, zbavenej všech pojistek a zábran nečekám ani vteřinu. Jdu hned za nim. Akorát chčije u mušle, když ho překvapuju ranou do ledvin a loktem kolem krku ho fixuju ke zdi. Nechápu, kde se to ve mně bere, ale jsem vzteky bez sebe.

„Do čeho jsi ho to namočil, ty čuráku!“ cedím skrz bojovně vystrčenou čelist.

Něco se pokouší říct, zbytek chcanek mu stejká po kalhotech, má ho pořád venku.

„Podělanej zmrde! Táhni, odkud jsi přišel! Zmiz!“

Nebrání se a najednou nevím, co s nim. Pouštím ho, akorát se ve dveřích objevuje Fynn. Chce po mně vystartovat, ale vidí můj vytočenej ksicht, tak neprovokuje a hledí si toho svýho. Novýho. Mýho nástupce. Nevím, jestli brečet nebo se rozvztekat do nepříčetna a ještě aspoň jednomu rozbít hubu, ale v poslední chvíli mě něco brzdí. Flusnu zmrdovi na bundu a jdu za dětma. Fynn se na mě ještě jednou podívá a mně se na moment, na krátkou chvilku zdá, že mě snad za ten výstup obdivuje.

„Přísahám, že tě dostanu!“ řvu ještě zvenku přes zavřený dveře a nestíhám se divit, kde jsem k tomu přišel. Teda, jak mě tenhle českej zmrd sere, to jsem ještě nezažil.

 

„Je na vás strejda Willy hodnej?“ vyzvídám cestou domů.

„Jo, je dost nudnej,“ protáhne Amy.

„Mně spravil kolo, ale nemá rád vdolečky,“ hlásí Matti.

„Takže co?“ nedávaj mi ty jejich odpovědi moc smysl.

„Takže takovej lepší neutrál,“ zatváří se Matti, jakože co ho otravuju někým tam nudným jako je Willy.

 

„Jdeš na kafe?“ ptá se mě ve dveřích.

„Ale jo,“ celkem mi teď přijde vhod trochu se srovnat po tom výstupu v zoologický, „jen se zkus aspoň trochu oblíknout.“

Producíruje se po bytě jen ve vypasovanejch slipech, leze mu z nich všechno ven. Jsou nejmíň o dvě čísla menší. Najednou se mi vrací záběr, jak si ho honí u zdi v garážích. Je mi z něj na blití. Z mýho nástupce! Nechci, aby byl v jednom bytě s mejma dětma. Dochází mi, že mi to vlastně vadí. Nejvyšší čas, že si je teď už budu moc brát k sobě.

Rozhlížím se po vlastní kuchyni a připadá mi, že jsem tady nikdy nebydlel. Všechno je tak cizí.

Willy se v ložnici souká do tepláků, od pasu nahoru zůstává nahej. Ze zvědavosti nakouknu. Všechno tam zůstalo stejný. Povlečení, předložka. Na „mým“ nočním stolku je pořád „můj“ budík. Ložnice přetvářky. Neuspokojenejch tužeb a života ve lži. Z těch postelí na mě vane chlad. Něco mi říká, že ložnicový mimikry tady ale dál pokračujou.

Pijeme kafe a nemáme si co říct. Trapas z garáží a nevyrovnaný účty mezi náma trčej jako plot z ostnatýho drátu.

„Ahoj,“ vysvobozuje mě Karin, která akorát vlezla do dveří, „Willy, skočíš do auta pro nákup?“

Jen mlčky pozoruju, jak jsou k sobě chladní. Jak on je teď mnou. Jejich vztah je úplně stejnej jako dřív ten náš. Nástupce. V bleděmodrým to samý. Mrazí mě z toho a je mi za ni smutno. A ona je jiná. Už nebojuje.

„Jak se máš, Eriku?“ je milá a snaží se usmát.

„Fajn, co ty?“

„Vedu teď večerní kroužek keramiky, je to příjemná změna,“ čekám nějaké ale, to ovšem nepřichází. Když Willy zabouchne dveře, rychle se mění.

„Eriku, potřebuji poradit,“ je krotká tak, že mě to dojímá.

„Co se děje?“

„Mám určité podezření,“ polyká na sucho a její oči jsou plný zoufalství. Pohodí hlavou ke dveřím. Jedná se o něj.

„Co je?“ polejvá mě horko, takhle ji neznám.

Ošívá se, a než ze sebe vysouká něco smysluplnýho, Willy je zpátky. Karin nahodí zpátky svůj výraz a dělá, že nic. Snad nedělá něco dětem? Vře to ve mně a nejradši bych toho debila na místě zbouchal jako Nick Hein Sajewskýho. Považuju se za mírumilovnýho člověka, ale nějak mi poslední dobou připadá, že nic než dobře mířená rána pěstí nepomáhá.

„Willy, můžeš se prosím obléci, aspoň před návštěvou,“ peskuje ho Karin za holej hrudník. To mě baví, škodolibě se směju. Úsměv ale rychle mizí, Willy vzápětí vylejzá z ložnice a cpe se do modře pruhovanýho námořnickýho trička. Mýho námořnickýho trička! Na tohle už nemám, loučím se s ní s tím, že si zavoláme. Můžeš se mnou počítat, dodávám očima.

 

Sedmičkovej třílitr

Čekám na Hanse před dílnou. Chceme jít na pivo, ale všechny moje myšlenky se teď točej kolem sedmičkovýho bavoráka na dvorku. Bílej, v třílitru, mnichovská značka. Maximálně podezřelý. Konečně leze ven.

„Co je to za auto?“

„Eriku, neptej se!“ protáčí panenky a okamžitě je nasranej.

„Noční export?

„Eriku!“

„Hansi, neser mě, tak já teď hned zavolám poldům, že vím, kde je kradený auto…,“ melu rychlejc, než myslím.

„Posral ses? Chceš, aby zabásli Fynna?“ Hans bledne. Určitě lituje, že mi to řek.

No, to je fakt, kdyby to auto objevili tady, odnese to Fynn a ten zmrd by se určitě zdejchnul.

„Víš co? Počkám si, až s tím pojede, a pak teprve jim zavolám,“ dostávám nápad.

„Eriku, prosim tě! Nedělej to, nemontuj se do toho,“ šediví hrůzou.

„Jestli jsi kámoš, jdeš do toho se mnou,“ nenechávám ho pochybovat, o co mi jde. Já toho zmrda prostě musím dostat. „Hansi, neser! Poslední slovo. Potřebuju tě. Pomůžeš mi, nebo mi už zmizni ze života.“

Neříká nic, ale zůstává.

 

Čekáme v mým autě opodál servisu. Je to nekonečný.

„Co když s tím dneska nepojede?“ ptám se s obavama, že tu ze sebe dělám kreténa.

„Já myslím, že jo. Nikdy to nenechává do druhýho dne,“ přemejšlí Hans.

„Takže je to jasný, jakmile nasedne, jedem za ním. Pak zavolám poldy, že vím, kde je.“

„Vůbec nevíš, co děláš,“ fňuká Hans.

„Hele!“

Roleta jde nahoru, ukazuje se bílej čumák.

„Jedem! Až někde zastaví, zavolám poldy.“

„On nikde nezastaví, má přece jen jeden startovací kód. Musí to jet durch!“ zvyšuje na mě Hans hlas.

„Cože?“

Na víc ale už není čas, zmrd se právě odpíchnul a jede pěkně zvostra. Mám co dělat, abych ho stíhal, přece jen je provoz a kamery všude. Za chvíli jsme na Billhorner Brückerstrasse, asi míří jedničkou na Seevetal a pak po sedmičce do Hannoveru. Je vidět, že cestu má najetou, jakmile mizí z dosahu posledního radaru, dupe na to a ujíždí.

„Ty vole, co to je?“ snažím se s ním udržet tempo, ale moje pověst slušnýho a spořádanýho řidiče bere za svý.

„Řikal jsem ti to, pojede jak prase, je to kolem pět set padesáti kiláků,“ zelená Hans, „a jezděj to něco přes tři hodiny…“

„Co??“ poskakuje mi hlas.

„Kurva, jeď, ztrácíš ho!“ řve na mě.

Konečně mi to celý dochází, ale nemám čas. Musím jet! Teď hned se na všechno vysrat, neřešit ohledy, předpisy, pokuty. Prostě jet!

„Nelep se na něj, bude mu to divný,“ napomíná mě Hans.

Kalíme to ke dvěma stovkám a já s obavou sleduju, jestli mám dost v nádrži. U Seevetalu se dálnice rozděluje, podle očekávání jedeme vlevo na Hannover. Vytáčím policii. Hans se chytá za hlavu a boří do sedačky.

„Chci oznámit, že kradené BMW značky MVR 3233 právě na Horster Dreieck sjelo směrem na Hannover.“

„Lituji, pane, ale vozidlo se v evidenci odcizených aut nenachází,“ slyším po nějaký době mlčení, „chcete nahlásit krádež? Jste majitel?“

„Do prdele! Musíme dál za nim.“

 

Řežeme to po dálnici přes dvěstě, je to strašný, vůbec na to nejsem zvyklej jet takhle tak dlouho. Oči mám po dvou hodinách vykoukaný, všude červený světýlka. Chce se mi chcát a adrenalinu mám plný krevní řečiště. Občas ho někdo zbrzdí, když se mu nechce uhnout, ale nezbejvá mi, než jet furt za ním v levým. Určitě už o nás ví. Hans nic neřiká.

 

A najednou stojí na benzince! Bezva nápad, s touhle spotřebou bych to dlouho už nedal. Akorát je tu jedno hodně divný ALE.

„Jak to, že zastavil?! Neřikals, že nesmí zastavit?“

„Já fakt nevím, třeba má i klíč,“ mele Hans.

„Kurva, dělej, mám v kufru kanystr, dolejeme to!“

 

Před Drážďanama je zúžení a omezení rychlosti. Jeho to nezajímá a já se dopředu potím při představě tý pokuty.

„V Čechách maj sto třicítku a asi tři tunely s osmdesátkou,“ čte mi Hans myšlenky.

„Do prdele!“

 

Těsně před Aussigem se nám ztrácí. Prostě najednou není.

„Je to logický,“ tvrdí Hans, „věděl o nás, sjel někde dřív a pojede nějakejma dírama.“

„Čurák jeden zasranej,“ jsem parádně napumpovanej, „přece se teď neotočím zpátky!“

„Co chceš dělat?“ modrá Hans.

„Musíme ho tady v tý díře najít!“

 

Potřebuju chcát. Lezu z auta a do nosu mě praští smrad. Co jim to tady pouštěj do vzduchu? Dívám se na hodinky, jeli jsme to sem tři hodiny dvacet minut. Tak to je nářez.

„Jak ho tu chceš hledat?“

„Hansi, já nevim. Podívej se kolem sebe – hnusný baráky, divný lidi, smrad. Sedmičkovej bavorák tu musí svítit. Aspoň to chci zkusit.“

Procházíme se nočním Aussigem a je to tu fakt divný. Na parkovišti tři rozsvícený auta, zapnutý motory, kolem nich skupinka chlapů. Nedovedu si představit, co řešej. Ve vedlejší ulici někdo spěšně vykládá bedny a nosí je za obrovský plechový vrata. Kousek dál na rohu postávaj nějaký mladý kluci. Nebavěj se, jen tam stojej. Jak sochy v parku.

„Je to tady pěkně hnusný,“ otáčím se k bílýmu Hansovi.

„Hm,“ odpovídá a není přítomnej.

„Hansi, co ti do prdele je?“

„Je mi blbě, neměli jsme sem jezdit.“

„Chceš jít na panáka? Proč je ti blbě?“

„Jo, to bych si dal, potřebuju se srovnat,“ dál se tváří, že je na umření.

 

Kousek dál je hotel. Připadá mi, že bude bezpečnější jít tam. Usazuju Hanse na baru a objednávám mu vodku.

„Znáte ho?“ ukazuju barmanovi fotku zmrda, jak vylejzá ze dveří hajzlíků v zoo. Ještě, že mě napadlo si ho vyblejsknout.

„Ne, neznám,“ je odměřenej.

Zkouším to ještě na recepci, ale výsledek je stejnej.

 

„Zbláznil ses? Budeš si tu hrát na Derricka?“ šediví Hans.

„Bože, ty seš normálně posranej!“ dochází mi krutá pravda, „podělanej srab. Balit jednoho chlapa za druhým, to by ti šlo, ale jinak jsi nepoužitelnej!“

Hans na mě hodí ksicht a uraženě odchází. Ještě ke všemu je to hysterka!

„Počkej,“ chytám ho za rameno před hotelem, „nech toho, promiň.“

„Vůbec nevíš, co je to za lidi a čeho jsou schopný! Jedeš si ve svý pomstě a nekoukáš nalevo napravo! No tak si kurva přiznej, že Fynn je grázl a ty seš jen píča, která mu naletěla. A budeš mít klid!“

Stojim jak opařenej.

„Akorát nás taháš do pěknýho průseru. Řikám ti, že tohle nedopadne dobře.“

Jeho slova ke mně dopadaj z velký dálky. Vyřčená pravda prostupuje nervovejma centrama a snaží se mě dostat přes barikády lží do obrazu. Jenomže kdybych si ji teď naplno přiznal, totálně mě to odrovná. Takže můj pud sebezáchovy radí shodit to ze stolu dřív, než mi to ublíží.

„To řiká člověk, kterej nikdy nikoho nemiloval. Na tyhle moudra ti seru!“ vracím úder.

„Jsi čurák, Eriku! Vobyčejnej čurák!“

 

Z šedivý do brunátný

„Entschuldigen Sie bitte, suchen Sie jemanden?“

Odněkud od vchodu se k nám blíží hubenej týpek v kšiltovce. Už jsem si ho před tím všimnul na recepci. Nějak tam posedával u stolečků.

„Jo tohodle,“ ukazuju mu fotku v mobilu.

„Toho znám,“ říká týpek, „kolik dostanu za informaci?“

„Kolik chceš?“

„Eriku, nech toho, je to nějakej podvodník, akorát tě stáhne vo prachy,“ aktivuje se Hans.

„Sto. Sto euro,“ chce týpek.

„No ty ses vážně posral!“ Hans zuří, když vidí, že sahám do kapsy pro peníze.

„Vážně ho znáš?“ držím v dlani bankovku.

„Jo, jasně, to je Bob. Teda Bohouš,“ snaží se týpek.

„Nevěř mu! Přece mu nenarveš stovku! Za to tady žijou tejden!“

Týpek vidí, že jsem nalomenej. Hans je vzteklej, já váhám.

„Boba tady každej zná, je to buzík,“ tváří se co nejserióznějc, jak jen dokáže.

Něco vevnitř mi řiká, že tenhle level musím dohrát do konce. Podávám mu stovku. Kšiltovkář se ke mně naklání: „V Euroclubu, tam ho najdeš, je tam furt.“

Hans jde z šedivý do brunátný: „Jestli kecáš, najdem si tě.“

„Jo a bacha na něj chlapi, má AIDS,“ trousí týpek na odchodu zpátky směrem k recepci.

 

Mám pocit, že se pobleju, pochčiju a poseru najednou. Týpek už je dávno v čudu. Hans stojí jako vytesanej z arnsdorfský žuly. Polejvá mě studeno a horko zároveň. Dochází mi, že celej můj život může bejt najednou totálně v prdeli. A nejen můj. Hans se pořád nehejbe, nic neřiká a kouká někam do blba. Mám pocit, že se nemůžu nadechnout. Rozhlížím se kolem a říkám si, co vlastně v týhle český díře dělám? Pro co jsem jel pět set padesát kiláků?

A pak mi dochází, že pro tohle. To je celou dobu ten motor, to je ta síla, která mě žene jako šílence za tím zmrdem. Bobem. Vlastně je mi teď úplně jedno, jestli někdo krade auta nebo ne. Ten hajzl mě dráždil do nepříčetna a já už teď vím proč.

„Musíme ho najít,“ sbírám síly k poslední věci, kterou tady potřebuju udělat.

Hans je jak hadrovej panák, netečnej, nepřítomnej. Na pár facek.

„Do prdele, prober se! Chápeš, že můžeme bejt nakažený úplně všichni?“

„Chápu,“ leze z Hanse, jako by právě už teď nasedal hrobníkovi na lopatu.

 

A už zase dostává ten popelavej odstín. Ten neohroženej Hans. Tak ten si je jistej akorát, když má někoho vojet. Veškerá další životní odvaha ho míjí. Docela dobrý vědět. Zkouška českou dírou. Doslova a do písmene. Hledám v Googlu ten klub a slibuju si, že se budu chovat racionálně, klidně a s rozvahou.

 

Milí přiznivci Erikových příběhů! Desátým dílem publikace na tomto webu končí. Důvod je prostý – Erik si zaslouží knihu. Podařilo se mi sehnat jak nakladatele, tak skvělého ilustrátora, takže skutečně je na co se těšit. Předpokládaný rozsah je 24 kapitol. Z větší části jsou již dokončené, vznikají první odvážné ilustrace. Vydání předpokládáme začátkem roku 2020. Děkuju za přízeň a věřím, že si Erik získal vaše srdce, stejně jako moje. GG

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (42 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (42 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (42 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (41 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (44 hlasů)

Komentáře  

+5 #17 Přesně tak!Good Guy 2019-07-09 15:31
Cituji Tom456:
GG: Jen jeste jeden dotaz...tech slibovanych 24 kapitol mame chapat jako 10 zde opublikovanych casti + 14 novych? Nebo se predpoklada zcela jine cleneni na kapitoly...? Dekuji


Jo přesně tak, 10 + 14 nových. ;-)
Citovat
+3 #16 Odp.: Láska je odpověď – část 10Tom456 2019-07-09 12:02
GG: Jen jeste jeden dotaz...tech slibovanych 24 kapitol mame chapat jako 10 zde opublikovanych casti + 14 novych? Nebo se predpoklada zcela jine cleneni na kapitoly...? Dekuji
Citovat
-1 #15 Vyděržáj pijaněr!Good Guy 2019-07-03 17:36
Zdenda Tb: Vydrž chlape, ebook je dobrá alternativa. Jinak ti chci rict, že představa o posunu myšlení český společnosti je obří iluzí .Až na výjimky Češi stále uvažují jak ve středověku. To že někdo nad něčím mlčí, neznamená, že je pokrokovej. A situace se podle mě zhoršuje- přibejvaj lidi s radikálně netolerantními postoji. Frustrace společnosti nebere konce a zapšklá závist ovládá nejednu mysl ...
Citovat
+6 #14 Odp.: Láska je odpověď – část 10Zdenda Tb 2019-07-03 15:04
Tak to jsme v pr... a není to pozvánka :lol: no, popřemýšlím nad ébůkem, příběh postav je velice zajímavý a napínavý, jak to dopadne. Ale to čekání na ebůk bude dlouhé.
Osobně mne ale nejvíce zaujala povídka Ve jménu říše, když už se tu řeší povídky.
Děsí mne,že i v roce 2019 se najde někdo kdo má malé děti a podlehl tlaku okolí. Už jsem měl dojem, že je na tom společnost, až na pár výjimek, mentálně dostatečně daleko. Pokud musí někdo nechávat prostor pro děti, znamená to, že se narodily dlouho po roce 2000.

Na utajení je celkem dobrá funkce anonymní karty, v zařízení nezůstávají stopy.
Citovat
+8 #13 Odp.: Láska je odpověď – část 10Ron 2019-07-03 09:13
Kniha je výborný nápad, už se moc těším. :-)
Citovat
+6 #12 :)Good Guy 2019-07-03 05:49
Chlapi, vaše komenty mi potvrzujou, že to co dělám, má smysl. Že vás to baví a něco vám to dává. A to je úplně nejvíc! Díky za to!
Tom456: Oslovuje tě to, protože se tě to týká.Ke dvojímu životu se vracím od 14.dílu ;-) Inspiruje mě můj ženatý kámoš a má to mnohem těžší, než Erik ...Hlavně ve svým boji za život s chlapem a snahou zachovat ve svým životě prostor pro děti. Svobodní chlapi bez závazků to maj podstatně jednodušší, můžou si sobecky žít jak chtějí. ;-) Naštěstí k nim taky patřím.

Cituji Jan85:
Tak snad tu aspon bude link kde kniku koupit

Pošli kontakt na laska.je.odpoved@seznam.cz Díky za zájem! Hezký léto:-)
Citovat
+9 #11 No tak to je zradaJan85 2019-07-02 23:25
Tak snad tu aspon bude link kde kniku koupit
Citovat
+10 #10 Odp.: Láska je odpověď – část 10Tom456 2019-07-02 22:46
zmetek: za normalnich okolnosti se mi zena do mobilu samozrejme dostat nemuze. Problem je v tom, ze prusery casto vznikaji pri nenormalnich okolnostech :D A nejaky ten scenar nenormalni okolnosti si predstavit dokazu. Stejne jako na notasu (omylem nezavrene okno, nesmazana historie, zdravotni indispozice...). A VELKY pruser je na svete...vlastne zcela jednoduse se mi zivot behem par vterinek muze obratit naruby... Obdivuji zde Erika, jak to s prehledem dava a v tech srackach, ve kterych je, si jeste obcas uziva (i kdz tento dil nastinil i mozna uskali). Ja bych si to uz asi hodil :D
Citovat
+8 #9 Odp.: Láska je odpověď – část 10zmetek 2019-07-02 22:14
Cituji Tom456:
GG: Tahle povidka je proste prulom. Dobre to popisoval v komentarich u prvniho dilu i JN. Je to neco, co se tyka mnoha lidi a toto tema je jak v kazdodenni diskuzi tak i zde na Ostrove hodne opomijeno. Nebo proste jinak uchopeno. Tys to uchopil paradne. Nevim jestli jsem u toho takhle brutalne odvareny jen ja a vnimam to prilis subjektivne, jelikoz se v mnoha bidech a aspektech teto serie nalezam, ale ta kniha by podle me mohla byt naprostym bestsellerem...s pomoci nejake silnejsi medializace a marketingu. Jak jsem jiz v komentari u nejakeho dilu psal: homosexualy jiz spolecnost celkem v pohode toleruje, ale o "dvojim zivote" se hlasite mlci...

Nejsem si jist. Bestseler ano, určitě. V knižní podobě? Ti, kterých se to týká, to nekoupí (co kdyby to někdo našel), pro ty ostatní - nevím, jak moc je to bere. Je to skvěle, skvěle vyprávěnej příběh. Mimochodem, Tom456 - může se Ti dostat žena do mobilu? To může bejt průser. A já fakt teď nevím, jak budu sám reagovat. Já se bojím, že nechám příběh své fantazii... ostatně, nedokončených je tu dost a v tom jsou i ty, co se mi líbily moc.
Citovat
+8 #8 Odp.: Láska je odpověď – část 10Tom456 2019-07-02 21:23
GG: Tahle povidka je proste prulom. Dobre to popisoval v komentarich u prvniho dilu i JN. Je to neco, co se tyka mnoha lidi a toto tema je jak v kazdodenni diskuzi tak i zde na Ostrove hodne opomijeno. Nebo proste jinak uchopeno. Tys to uchopil paradne. Nevim jestli jsem u toho takhle brutalne odvareny jen ja a vnimam to prilis subjektivne, jelikoz se v mnoha bidech a aspektech teto serie nalezam, ale ta kniha by podle me mohla byt naprostym bestsellerem...s pomoci nejake silnejsi medializace a marketingu. Jak jsem jiz v komentari u nejakeho dilu psal: homosexualy jiz spolecnost celkem v pohode toleruje, ale o "dvojim zivote" se hlasite mlci...
Citovat
+8 #7 Odp.: Láska je odpověď – část 10zmetek 2019-07-02 18:22
Velkej palec nahoru!
Citovat
+7 #6 Moc děkuju!Good Guy 2019-07-02 14:52
Ha ha Tom456! Díky za jasnou reakci! :)) Knížka bude i ve verzi e-book, tak si ji strčíš do mobilu. Honit si teď musíš u starejch dílů, to chvíli vydržíš ;-) Drž se chlape, jsem s tebou :D

Juris, díky! Chci dát Erikovi formu, kterou si zaslouží. Zachovej mi přízeň a počkej na knížku :) Každá tvoje pochvala mě těší a zároveň zavazuje. Děkuju za to!
Citovat
+8 #5 Díky mocjuris 2019-07-02 14:44
díky moc za krásný příběh, vždycky jsem se těšil na další část, krásně napsané, krásný sloh - hltal jsem to, škoda, že to tu končí. měj se fajn a hodně štěstí
Citovat
+9 #4 Díky mocjuris 2019-07-02 14:42
velká škoda, že to tady skončilo, bylo to moje nejoblíbenější čtení, krásný sloh, super napsané - hltal jsem to. měj se moc fajn a hodně štěstí
Citovat
+10 #3 Odp.: Láska je odpověď – část 10Tom456 2019-07-02 14:15
GG: Kurva, to je parada. Od prvniho dilu tvrdim, ze to je povidka stoleti. Mam vsak problem...vlastne jsi me celkem nasral...Zaprve jak mam vydrzet tak dlouho cekat? Zadruhe kde se asi tak muzu objevit s knizkou? Doma pred manzelkou tezko... A zatreti...jsem nadrzeny a z povidky mam zase "mokry pero" :D
Citovat
+6 #2 Díky!Good Guy 2019-07-02 09:54
Díky Tom422 za podporu a čtenářskou přízeň. Napiš mi kontakt na sebe na laska.je.odpoved@seznam.cz . Budeš mezi prvníma a navíc bude možnost získat knížku s podpisem a věnováním ;-)) Přeju krásný léto!
Citovat
+9 #1 DěkujiTom422 2019-07-02 06:45
GG dekuji za skvělé čtení. Až toto dílo vyjde tištěné tak bych si přál se to dozvědět mezi prvními.
Citovat