PEPŮV OCAS

Ahoj Vendo,

to sis teda počet, co? A teď si počteš zas.

Tak za prvé, dneska se objevil novej makáč zahradník. Mohl jsem na něm oči nechat. Mladej kluk, blonďák, 18 let, kterej, asi proto, aby na svůj věk vypadal, nosí takovou blonďatou bradku a kníra, jen takový řídký krátký chmýří… Ale kdyby si to oholil, vypadal by tak sotva na 16, tak se mu to dá odpustit. Takovej nesmělej, ale příjemnej, sympatickej. Bohužel jsem dneska neměl tu čest bejt s ním v partě. Jen mi ho představili jako Františka.

Dělal jsem dneska s Pepou. Zřejmě mezitím mluvil s Lukym, protože jakmile jsme spolu byli sami v autě, vyčetl mi, že jsem Lukymu kouřil péro a jemu ještě ne. Říkal to takovým tónem, aby to vypadalo, že si dělá legraci a že to nemyslí vážně, ale moc jsem mu tu pózu nevěřil. Zvlášť když dodal:

„Dneska u Krausový budeš mít možnost. Chodí domů až ve čtyři a má to oplocený vysokým hustým živým plotem.“

Snažil jsem se mu vysvětlit, že s Lukym to bylo asi díky tomu, že byl zhulenej, ale on říkal jenom: „Hmm,“ a provokativně si mnul rozkrok.

„Prej fakt kouříš líp než ženský a Lukáš jich má za sebou už dost…“
To mě sice potěšilo, ale raději jsem řekl jenom to jeho: „Hmm.“
„Ty vole, za měsíc rodíme,“ zamyslel se pak. No, zamyslel… Spíš měl z mozku mrdky kostku.
„Takže měsíc si nezamrdám a po porodu počítám další měsíc a půl jako minule. Kurva a já bych mrdal. Mrdal bych i meloun.“

Dělal jsem, že to se mnou nic nedělá, ale v hlavě (nebo v koulích?) se mi rodil plán…

U Krausový mi ukázal, co mám plejt, a chopil se křovinořezu, aby zarovnal ten živej plot. Sotva po tři čtvrtě hodině na mě zavolal, že jdeme kouřit, a ukázal mi, kde se kouří.

Tak jsme si zapálili u celkem luxusního ohniště, kde byly pěkný lavičky. Kouřili jsme a mlčeli. Pepa na mě občas kouknul, nebo spíš se mi jako zadíval do očí, ale nic neříkal. Snažil jsem se nedávat najevo, jak jsem na jeho mohutnej ocas nadrženej, a jen jsem se vždycky pokud možno neutrálně pousmál.

A Pepa pak hodil vajgla do ohniště, zvedl se, přišel ke mně, vytáhnul tu svou kládu a řekl:

„Pojď, vykuř mi ho. Prej to děláš dobře, udělej mi to jako Lukášovi!“

Nebylo třeba to opakovat. Ptáka měl přímo před mou hlavou a já jsem se ho s chutí chopil. Stejně jako včera s Lukášovým jsem si s Pepovým začal hrát, oblizovat ho a dráždit, a jemu snad ještě rychleji ztvrdnul. S tou jeho mohutnou kládou se daly dělat i jinačí věci, tak jsem si to pořádně užíval. Pozoroval jsem, jak má Pepa zavřený oči, zřejmě si představoval, že mu to dělá jeho mladá, a pomalu se přestával kontrolovat a vzdychal dost nahlas, že to mohlo být slyšet po okolních barácích… Ale to jsem nechal na něm, on to prostředí tady zná, tak snad ví, co si může dovolit… Postupně u toho začal mezi vzdycháním a sténáním mluvit… Takové řeči jako:

„Jo, dělej mi to, jo, umíš to, jo, kuř mi ho pořádně, kouříš jako Bůh, ty píčo, ty to umíš,“ a podobně.

A pak řekl něco, na co jsem tak trochu čekal:

„Ty pičo, já bych mrdal, kurva já bych mrdal!“
„Tak mrdej, co ti brání?“ řekl jsem mu, položil jsem ho na lavičku, svlíknul jsem tepláky, pod kterýma jsem byl dneska naostro, rozkročil jsem se nad jeho tvrdým, tlustým ocasem, plivl si několikrát do dlaní, slinama jsem mu ten ocas navlhčil, taky sobě díru, a pomalu jsem na něj začal nasedat.

„Jo, na koníčka, to mám moc rád,“ zasténal ten cikán.

Co nejrychleji jsem překonal bolest a celou jeho kládu jsem nasoukal do sebe. Když už jsem věděl, že to půjde, zašeptal jsem:

„Jsem tvoje mladá, mrdej mě, chci to.“

Nadzvedl jsem se tak, abych měl v díře jenom jeho žalud, a on začal pomalu nadzvedávat pánev a zasouvat mi celýho toho jeho macka dovnitř a ven, postupně začal zrychlovat a za chvíli mě pořádně mrdal, zřejmě tak, jako to dělá svojí mladý. Měl u toho zavřený oči a vypadalo to, že si místo mě představuje ženskou. A možná i úplně jinou, než tu svoji, protože začal říkat věci jako:

„Ty děvko, ty kundo, já tě zmrdám, jo, dobře držíš, drž dál…,“ a podobně.

Užíval jsem si tohle luxusní mrdání, protože Karel ho tak velkýho nemá, hlavně ne tak pěkně tlustýho, a po takhle tlustý věci v análu jsem už dlouho toužil…

A pak mu ten jeho čurák ze mě na chvilku vyklouznul, tak jsem toho využil, stoupnul jsem si před lavičku, ohnul se, jednu nohu jsem dal na tu lavičku, rukama se opřel o strom, co byl hned za tou lavičkou, a Pepa se bez říkání postavil za mě a zase mi ho tam zasunul. Hodně prudce, trochu to zabolelo, ale mně se to líbilo. Začal do mě divoce přirážet a já jsem přirážel prdelí taky, aby to bylo co nejtvrdší mrdání.

Vydržel bych to asi do nekonečna, ale Pepa ne, byl moc nadrženej. Za chvíli se udělal, cejtil jsem jeho mohutnou dávku mrdky ve svých střevech, a to mě tak rozdělalo, že jsem se u toho taky vystříkal. Nacákal jsem to na ten strom, co byl přede mnou a co jsem se o něj opíral. Pepa ve mně ještě chvíli zůstal, což bylo super, a počkal, až mu úplně ovadne, a pak mu ze mě vyklouznul.

„Ty pičo, to bylo super,“ vzdechl pak, „na tom nic není, je to stejný jak se ženskou. Ty pičo, možná i lepší. Ženský maj tu kundu takovou vyviklanou, ta moje určitě, tohle bylo takový víc těsný, a to mě bralo…,“ koktal ze sebe Pepa, „akorát nemáš ty kozy, to mi chybělo. Ale představoval jsem si to. No určitě lepší než si ho sám honit, to si musím představovat všechno. Jsi dobrej, kámo…“

No tak to mě fakt potěšilo. Vím, že jsem dobrej, ale že takhle potěším heteráka, to by mě nenapadlo. Potěšil jsem a sám jsem si to dokonale užil!

„Dík, máš to u mě,“ řekl pak, strčil péro do kalhot, poplácal mě po rameni a šel zase sekat plot.

Pak už o tom vůbec nemluvil, prostě jsme makali až do čtyř.

Tak to je všechno, co jsem si pro tebe připravil, Vendo. Ale věřím, že nad tímhle příběhem se dobře vyhoníš…

Tak uvidíme, co si pro tebe připraví zítřek. Určitě se ozvu.

D.

FRANTIŠEK

Milej Vendo,

dneska jsem si erotiku užil hlavně doma, ovšem pracovní den nebyl bez jistého náboje…

To bylo tak. Jeli jsme do Staré Role k takovému jednomu magnátovi. Rozlehlá zahrada tip ťop, ani centimetr plevele tam nesměl bejt, celá parta jsme tam jeli a měli jsme celej den co dělat.

Každej jsme dostali něco za úkol, já jsem se rád ujal pletí. A pletí dostal taky ten mladý František. Nějakou náhodou jsme se při tom pletí dostali vedle sebe a František se se mnou velmi nesměle snažil navázat rozhovor. Což mi vůbec nevadilo a rád jsem mu v tom pomáhal. Začali jsme obecnýma věcma o počasí, o rodině a tak.

Pak ale ze sebe začal Frantík koktat něco v tom smyslu, že by se mě rád na něco zeptal a že prej kluci něco říkali, ale že je mu blbý se na to ptát a jestli se nebudu zlobit a takové různé kecy… Tedy nezlobil jsem se na něj, ale chvíli jsem ho v tom nechal koupat. A pak jsem se ho natvrdo zeptal:

„Tebe zajímá, jestli jsem teplej, viď?“

Kývnul opatrně hlavou, jako že vlastně jo, tak jsem ho ujistil, že teplej jsem, že se za to nestydím a že většina zahradníků tady to ví, takže se nemusí ostýchat, že tu informaci dostal.

„A ty?“ zeptal jsem se ho na to následně.
„Ne, já ne,“ zavrtěl hlavou tak, že bylo poznat, jak přehnaně si za tím stojí.
„A máš holku?“

Holku nemá a v podstatě ani neměl. Jo, prej asi před rokem s jednou chodil, ale „nic nebylo“. To mělo znamenat „neměli jsme sex“, jak jsem z něho vzápětí vytáhnul.

No, neměli sex… Pokoušeli se o to a jemu se to prý nějak nedařilo, sváděl to na nervozitu, že přijdou domů rodiče… Prostě se pokoušel šukat s holkou a nešlo mu to, co ti budu povídat. Moc o tom nechtěl mluvit a postupně převedl řeč na mě. Pomalu se osměloval a začal se ptát na mého partnera. A jestli prý spolu „to všechno“ děláme.

„To všechno myslíš jako v sexu?“
„No, vlastně jo… Takový ty věci jako jsou v těch filmech.“
„V jakých filmech myslíš?“
„No v těch těch… erotickejch…“
„Myslíš porno?“
„Jo jo.“
„Myslíš jako, jestli si vzájemně kouříme péra a jestli si je vzájemně strkáme do prdele?“ zeptal jsem se, když jsem se nejdřív rozhlídnul, jestli nás někdo nemůže slyšet, což ostatně František dělal pořád – měl strach, jestli nás někdo neuslyší.
„Děláte to spolu?“ vysoukal ze sebe otázku, na kterou zjevně chtěl dostat odpověď.

Zajímavé, chlapec tvrdí, že není gay, ale přesně ví, co spolu chlapi dělají v gay pornu. Takže to má asi vizuálně dost naštudovaný…

Chvíli jsem přemejšlel, co mu na to říct. Pak jsem mu však rafinovaně odpověděl:

„To je podobná otázka, jako kdybych se tě já zeptal, jestli si honíš péro. Jasně že to všechno spolu děláme, stejně jako ty si určitě honíš péro. Nebo si nehoníš péro?“

Zrozpačitěl, ba přímo zrudnul, a pak utrousil:

„To je fakt, no.“
„A určitě každej den, co?“
„Hm,“ řekl František vydloubávané pampelišce.
„A někdy i několikrát za den, viď?“
„Jo, taky,“ odpověděl Frantík potichoučku širokému okolí, zjevně v obavě, aby ho z toho širokého okolí neslyšela ani ta vydloubnutá pampeliška v pravé ruce.
„Za to se nestyď, ty vole,“ chlácholil jsem ho.
„Ne, nestydím…“
„Je třeba ho vyhonit, aby nebylo vidět, že ti stojí, ne?“
„Aha,“ vydechl tónem, jako kdyby to teprve teď pochopil.
„Jdu se vychcat, jdeš se mnou?“
„Nn… Ne, se mi eště nechce.“
„Kecáš, stojí ti a stydíš se, co?“
„Nééé, to néé,“ kroutil hlavou naprosto nepřesvědčivě.

Tak jsem se šel vychcat a vrátil jsem se k našemu záhonu.

„No vidíš, vychcal jsem se, vyhonil jsem si péro a jsem v klidu,“ zalhal jsem, protože vyhonit jsem si ho fakt nechtěl, chtělo se mi zůstat v tom erotickém napětí vedle toho sexy kluka.

Ten na to nic neřek, tak jsem dodal:

„Škoda, že tam nebyl nikdo z kluků, abych mu ho vykouřil, to by bejvalo bylo lepší.“
„Aha,“ zněla trochu pitomá odpověď. Po chvíli mlčení to ale vylepšil: „Kluci říkali, no.“

Ten troubík nic neřekne na plnou pusu. Tak jsem to zformuloval za něj:

„Co říkali kluci? Že jim kouřím péra?“
„Jó no.“
„Kouřím, no. Chtěl bys snad taky?“
„Nn… Ne, to né…,“ koktal František.

Já mu dám, že „né“. Je mi jasný, že „jó“, ale že to nechce přiznat.

Jenže víc jsem se nedověděl. Pomalu se k nám přiblížil z jedné strany Lukáš a z druhé strany Jirka (ten starší pán, nevím, jestli jsem se už o něm zmiňoval), tak jsem chlapce nechtěl ztrapňovat dalšími otázkami, navíc jsem si nebyl jist, jak moje sexuální zájmy bere Jirka, i když si myslím, že se o mně od kluků stejně už všechno dověděl.

Tím pádem je to všechno, co jsem si pro tebe na dnešek připravil. Ale František mě hodně zajímá. Snad zase brzy bude možnost si popovídat a snad i ve větším soukromí než dnes u toho magnáta.

D.

FRANTIŠEK PODRUHÉ

Venoušku,

co den, to překvapení. To mi snad ani neuvěříš.

Láďa měl pro nás mimořádnou sobotní šichtu a poslal na jednu zahradu mě, Pepu a Františka. OMG. Pro mě Pepa nebyl žádnou překážkou, abych s Frantou trochu pohovořil, a i když pro Frantu možná trochu jo, s Pepou byla snadná domluva.

Před nástupem do auta se mě Pepa pohledem, mrknutím a mírným trhnutím hlavou směrem k Frantovi zeptal, jestli o něj mám zájem, já téměř neviditelným kývnutím hlavou odpověděl, že ano, a Pepa nenápadným zvednutím palce pravé ruky beze slov slíbil, že budu mít tu možnost…

Nechal mě ale Pepa vycukat, to musím říct. Minimálně asi do jedné hodiny nebylo možno vůbec nic. A Pepa se tím evidentně bavil, protože jsem na něj furt vrhal dychtivé pohledy, jestli teda mi nějakou příležitost dá.

Ale nakonec jsem se dočkal.

„Ty pičo, já nechal na firmě postroj ke strunovce… Bez toho to nedám… Kluci, nedá se nic dělat, musím pro to jet.“

Vylovil z kapsy klíčky od auta a vyrazil za vrata.

„Jsem tu tak za půl hoďky, jo?“
„Joo,“ řekl jsem tak, aby pochopil, že mu za to zároveň děkuju, ale že nevím, jestli mi to stačí.
„Jo, klucí,“ vrátil se Pepa pár kroků zpátky, „tady v tom bazénu, teda spíš bazénku, se můžete klidně vykoupat. Ty lidi jsou teď na letním bytě a dneska se rozhodně vracet nebudou, jenom moc nenacákajte kolem. Jo a zabouchnu za sebou vrata, takže až přijedu, zatroubím a musíte mi přijít otevřít.“

Uf, tak to byla jasná výzva.

Franta to zjevně jako výzvu nepochopil, tak jsem ho nechal, ať dál zalejvá hadicí stromky a keře, a šel jsem se podívat na ten bazének. Nebyl moc velkej, asi půl metru vody v něm bylo a širokej asi tak, jako že sis mohl sednout do vody a natáhnout si nohy k protější stěně. Nebyl ani zapuštěnej do země, jen měl dřevěný vyztužení okolo a po okrajích.

Franta zalejval a já jsem se svlíknul do naha, oblečení jsem hodil co nejdál za sebe a vlezl jsem si do bazénku.

„Héj, Františku, pojď sem, osvěžíme se,“ zavolal jsem na něj.

Franta přišel a viděl mě, jak si lebedím ve vodě. Pokrčil jsem nohy, aby viděl, že se ke mně do bazénku ještě vejde, a znovu jsem ho vyzval, ať se jde osvěžit. A František si opatrně svlíknul tričko, pak tepláky, pak tenisky a ponožky, nechal si na sobě boxerky a sedl si do bazénku naproti mně.

Nezbylo nám, než se vzájemně dotýkat koleny, protože v tom bazénku bylo fakt málo místa.

„Budeš mít mokrý boxerky,“ poznamenal jsem.
„Aha, vlastně jo… Tak to už je jedno…,“ koktal Frantík.
„Tak proč sis je nesvlík?“
„Nevím… jsem se styděl…“

Chvíli jsem na něj provokativně koukal.

„Tos nemusel. Taky je nemám a nestydím se. Ani za to.“

Nevěděl, co tím myslím, tak jsem pokynul hlavou ke svému rozkroku. Čurák mi stál jako kámen a on to musel vidět.

„Jak se ti to stalo?“ zeptal se hloupě s pohledem upřeným mezi moje nohy.
„To mám z tebe, koloušku… Ty na tom tak nejsi?“
„Nnneé, to vůbec…“
„Kecáš,“ řekl jsem a pomalu jsem natáhnul nohu tak, abych se jí dotknul jeho rozkroku, „jasně že ti stojí, cítím to, z čeho asi?“
„Vzrušuje mě bejt ve vodě,“ lhal.

Hladil jsem ho nohou v rozkroku, nejdřív jednou, pak i druhou, podařilo se mi prsty u nohou vylovit jeho ptáka z těch boxerek, a chodidlama jsem mu ho začal otírat… Zíral na mě trochu překvapeně, ale zároveň bylo vidět, jak ho to nesmírně vzrušuje.

„Co… Co to děláš?“ ptal se napůl vyděšeně a napůl slastně, jestli to vůbec jde dohromady.
„Co bych dělal? Dělám ti dobře, ne? Nebo ti to nedělá dobře?“ řekl jsem pomalu a šikovně jsem mu obepnul ocas oběma chodidly mezi jejich bříšky a prsty u nohou.
„Jó, no…“ řekl mi na to tónem, ze kterého bylo slyšet, že nechce říct, „děsně mě to bere,“ ale spíš, „strašně se stydím.“

On vůbec nechtěl říkat, co cejtí, ale i tak to jeho cejtění z něho bylo cejtit, hi hi.

Moje chodidla si užívala toho mladého nadrženého ocasu (jo, i koule jsem mu palcem u nohy prozkoumával), zatímco můj mozek plný semene přemýšlel, jestli mám nejdřív ptáka strčit do huby já jemu, nebo jestli si mám nechat jeho ptáka nechat strčit do mojí huby. Chlapec zavřel oči, asi pro ten pocit soukromí nebo co, což mu rozhodně prospělo a celkově se uvolnil.

A tak jsem se trošku posunul dozadu, abych se mohl naklonit k jeho rozkroku, nadechl jsem se a pomalu ponořil hlavu mezi jeho nohy, pod hladinou jsem do huby pochytil jeho krásnýho ptáka a několikrát ho sepnutýma rtama pojezdil. A znovu jsem se vynořil, nadechnul a znova mu ho pod vodou kouřil… Zopakoval jsem to několikrát, snad dvacetkrát, při nádechu jsem se na něj vždy podíval a bavil se tím, jak má zavřené oči a jeho rty neslyšně, ale srozumitelně šeptají věci jako:

„Jo, dělej mi to! Nádhera! Bože můj!“ a později se mi dokonce zdálo, že artikuluje: „Kuř mě! Udělej mě! Kouříš jako Bůh!“ a podobné věci.

To ponořování bylo dost náročný, tak jsem pak povstal a měl jsem v úmyslu Františka posadit na okraj bazénu, abych mu mohl to jeho nadržený péro pohodlně vykouřit. Ale jak jsem se tak nad něj postavil, hošánek otevřel oči, asi aby se podíval, co s ním hodlám dělat. Jenže první, co spatřil, bylo moje tvrdý péro. Zabodl do něj oči, vzdychl jen tichoučké: „Jo,“ chytil mě za koule a druhou rukou si strčil moje péro do pusy.

A začal pomalu, ale krásně kouřit. Jako by to dělal odjakživa, teda spíš jako by to dělal od té doby, co na to začal mít chuť… Víš, jak to myslím. Olizoval a cucal můj ocas bravurně, snad se to ten chlapec právě naučil ode mě… Občas ho vyndal z pusy, hladil mi ho rukama, upřeně se mi na něj díval a šeptal, teď už ne úplně neslyšně, například: „Je krásnej,“ nebo, „to je super,“ nebo dokonce, „mňam…“

Jeho výraz i jeho bravurní kuřba mě vzrušovala tak, že to na mě pomalu přicházelo. Stále jsem chtěl další a další přestávky, ve kterých si polohlasně pochvaloval jak můj ocas, tak to, že vůbec nějaký ocas kouří, a on mi ty přestávky moudře (nebo instinktivně?) dopřával, takže jsem vydržel fakt dlouho, ale do nekonečna to nešlo… A když už to bylo na krajíčku, jen jsem hlesl:

„Bacha, už to bude!“

Nicméně chlapec se mi jen podíval do očí a pokýval hlavou, pak vyplázl jazyk, prudce zahonil a bylo to… Nechal si nacákat všechnu moji mrdku ze vzdálenosti asi deseti nebo patnácti čísel do huby… Poctivě to pomalu všechno spolykal, podíval se na mě a řekl tiše jen:

„Mňam.“

A byl jsem vystříkanej. Ale nechtěl jsem mu zůstat nic dlužen, tedy spíš jsem se mu chtěl odvděčit za skvělou „práci“, tak jsem ho vzal v podpaží, posadil na kraj bazénu tak, jak jsem to vlastně původně plánoval, poklekl jsem k němu a prováděl mu všechno, co s čurákem a koulema umím.

Byl už hodně nadrženej, takže to netrvalo dlouho, moje tahání jeho koulí a olizování jeho ocasu ho bralo tak, že asi úplně zapomněl, že jsme na veřejným místě, začal sténat už celkem hlasitě a volat:

„Jo, jo, udělej mě, kuř mě, chci to, pojď, už budu, už budu, ááách…“

A nakonec mi strčil čuráka hluboko do krku a začal cákat takovou spoustu mrdky, že jsem musel hlavou trochu couvnout, jinak by mě asi udusil. Jeho mrdka se mi ani nevešla do pusy a začala vytejkat koutkama ven a párkrát jsem ji musel dokonce uplivnout na okraj bazénu, protože to z něj několik dlouhejch vteřin stříkalo jak ze zpívající fontány… Jo, ze zpívající fontány, protože jeho výkřiky slasti mi zněly jako zpěv… Ještě teď to v hlavě slyším, v koulích i v hubě cejtím, byl to pro mě koncert B dur pro krásné tělo a basového čuráka, s bohatou mrdkou z mladého bukového dřeva. Koncert, který jsem si vychutnal do poslední kapky, a ještě spousta „zážitků“ zůstala vedle „pódia“ pro případné další příchozí… Ach, to bylo pohlazení duše, koulí i žaludu…

A bylo po všem.

František si rozpačitě sundal svoje mokré a trochu potrhané trenky, já jsem mu je vzal, vyždímal a pověsil na větev rododendronu, aby mu uschly.

„Třeba uschnou, než Pepa přijde,“ dodal jsem.

On se kouknul trochu tázavě, jako by říkal:

„A to mám do tý doby zůstat nahej?“
„Tak teď už se před sebou stydět nemusíme. Prostě to doděláme jen tak bez oblečení, a až přijde Pepa, tak se oblíknem…“
„Jó no,“ zněla jeho typická odpověď.

A šli jsme jen tak nahatí foukat fukarem pozemek.

„Davide, sorry…,“ začal mi něco říkat. Nebylo ho moc slyšet.
„Co říkáš?“ zařval jsem.
„Sorry, jestli to nebylo vono,“ překřikoval hošan fukar, „já nejsem teplej, víš?“

Jasný, není teplej…

„Jasně, nejsi teplej, jsi normální heterák, ale kouříš fakt dobře!“ zařval jsem na něj…
„Jó no… Díky, bylo to poprvý, chápeš ne?“ pokřikoval stále omluvným tónem.
„Tak příště to bude ještě lepší, ty vole?“
„No, snad… Budu se snažit,“ co nejtišeji zařval ten heteráček.

Dostal jsem lehčí záchvat smíchu, a když mě to přešlo, vypnul jsem fukar, přistoupil k Frantovi a pošeptal mu do ucha:

„Tak domluveno… Příště. Stačí tak jako dneska, neboj.“

František kývnul hlavou na souhlas, ale dál se k tomu nevyjadřoval, a pokračoval v práci. Asi za patnáct nebo dvacet minut zahoukal za vratama Pepa. Franta se začal rychle oblíkat do těch jeho stále mokrých trenek, zatímco já jsem šel Pepovi otevřít.

Pepa vystoupil z auta, s úsměvem zhodnotil moji nahotu i Františkovu snahu rychle se doobléct, přišel zkontrolovat bazén, spatřil mrdku vedle bazénu a provokativně nahlas zahlaholil:

„Jsem říkal, že tu nemáte nacákat, ne? Kdo to tu nacákal?“
„To jsem byl já,“ začal jsem to svádět na sebe, schválně hodně nahlas, „honil jsem si u bazénu péro. Já to utřu, neboj,“ a nenápadně jsem zakroutil hlavou, aby Pepa pochopil, že to není moje mrdka, ale Frantova.

Pepa to zjevně pochopil, Frantovi pak přišel říct, že je fajn, jak dobře maká, a že Láďovi řekne, že jsme já a Franta dobrej tým. Franta se na to spokojeně usmál.

A pak jsme nastoupili do auta (Pepa mi musel připomenout, že bych se měl trochu přioblíct) a odjeli jsme na firmu.

„Tak… V pondělí?“ zeptal se Franta na rozloučenou.
„No jasný, v pondělí stejnej tým, my tři,“ povídá Pepa, „bazén tam není, ale je tam hadice s vodou a dobře se tam opálíme…,“ dodal.

No, Vendo, to bude asi hustý.

Napíšu hned, jak budu mít klid. Totiž až Karel usne… Protože tohle vypadá na velkej zážitek.

A to je asi tak všechno, co jsem si pro tebe připravil…

Brou noc, ráno brzo vstávám.

D.