Ve čtvrtek na hrad dorazil detektiv, kterej měl na starosti obrazový i zvukový štěnice v tajným hnízdečku lásky v Corku. Přinesl s sebou plánek bytu se zakreslenejma kamerama i úhlama jejich záběru. Když jsem to viděl, začal jsem uvažovat o latexový masce, protože ty potvory byly všude, takže jsme se s Górdanem nakonec domluvili, že spolu vybereme záběry před tím, než se fotky a videa pošlou panu ministrovi.

„Včera se v tom bytě objevil tajemník,“ řekl nám detektiv novinky. Sledovali jsme ho, protože večer vyrazil na obhlídku do tureckejch lázní. Dal se tam do řeči s jedním klukem, ale ten ho odmítl. Já si chlapečka pak odchytl v baru. Pár šustivejch papírků mu rozvázalo jazyk.“

„A?“ Górdan už se nemohl dočkat.

„Tajemník se snažil sehnat kluka na sobotní noc. Ne pro sebe, údajně pro svýho známýho. Nabízel docela dost peněz, ale stejně se nechyt. Už má špatnou pověst.“

„Tak proto jste neuspěli, když jste obcházeli prostituty s fotkou pana ministra. Zajíčky mu dohazuje tajemník,“ přemejšlel Górdan nahlas. „Proč má ale špatnou pověst?“ zeptal se konečně a vážně se mi zadíval do očí. Vypadalo to, že z našeho plánu nebude nic.

„Ten muž vyžaduje od zajíčků absolutní poslušnost a taky anální sex. Nejde mu jen o hulibrky. To prosím cituji,“ dodal detektiv. „Jenomže to většina těch chlapečků, co se prodává po ulicích a různě jinde, jsou. Vykouří chlapa a mají rychlý prachy na fet. Zadek si ale ošukat nenechají.“

„A tu absolutní poslušnost si vynucuje jak?“ promluvil jsem poprvý.

„Mlátí je,“ pokrčil detektiv rameny. Posledního kluka k análnímu sexu donutil, jenomže ho pak ani vlastní máma nepoznala. Měl monokly na obou očích a vyražený dva zuby.“

„Takže tím končíme. Ať si narazí nějakou smažku, i ta nám bude k vydírání stačit,“ prohlásil Górdan a začal se zvedat.

„Počkej,“ zarazil jsem ho. „Já přece budu poslušnej a anální sex mi nedělá problém. Nejsem hetero feťák, kterej ze zoufalství kouří na hajzlech čůráky. Jsem gay.“

„Ne,“ řek jen a otočil se na patě.

„V Corku do soboty nikoho neseženou,“ ozval se zase detektiv. „Je to moc malé město a toho zbitého kluka všichni znali. Navíc Irská republika se k homosexuálům nechová nijak vstřícně, podobně jako Severní Irsko. Ti kluci tam prostě mají strach.“

„Máme dost času, aby si narazil někoho jiného,“ nedal se Górdan. Otočil se ale zas ke stolu, takže šance tu ještě byla.

„Najde si byt v nějakým jiným městě, třeba v Londýně, a bude trvat dalšího půl roku, než se na něj znovu pověsíte. Tolik času fakt nemáte,“ připomněl jsem mu.

„Ne,“ zopakoval, jenže mi nebylo jasný, nač reaguje. Jestli na mou účast v akci, nebo na nedostatek času.

„Takže?“ nechal jsem otázku viset ve vzduchu.

I detektiv se na Górdana tázavě podíval: „Bude stačit pár minut záznamu. Kdyby se schylovalo k maléru, dostaneme ho z toho bytu ven. Budeme sedět u monitorů,“ přidal na mou misku vah trochu argumentů.

Górdan se konečně odpoutal od dveří a vrátil ke stolu. „U monitorů budete sedět jenom vy. Nechci, aby se osm chlapů dívalo, jak si ten úchyl s Kieranem užívá.“

„Osm mužů tam ani nemám,“ ozval se detektiv tiše.

„Tak je budete mít. Vyzbrojených a schopných jít do války. Jestli ten hajzl zkřiví Kieranovi jediný vlas, zabiju ho bez ohledu na následky,“ začal Górdan zvyšovat hlas.

„Tím bys ani Severnímu Irsku, ani sobě moc neprospěl,“ usadil jsem ho s úsměvem. „Bude lepší, když ho necháš bejt a jen mu uděláš ze života peklo. Rád ti s tím pomůžu.“

„To máš pravdu,“ uznal. „Takže vzhůru do práce. Máme jeden den na to, abychom tě dostali do Corku a předhodili milému a loajálnímu tajemníkovi pana ministra,“ Górdan mě poplácal po rameni a pustil se i s detektivem do plánování.

V pátek jsem odletěl Górdanovým letadlem do Irský republiky. Můj úžasnej chlap mě doprovodil na letiště a pak se s kyselým úsměvem nechal odvézt rovnou do svýho pohodlnýho zámku na okraji Belfastu. Snažil jsem se z něj dostat, co má za rodinnej problém, protože to vypadalo na něco vážnýho, ale on mě pokaždý odpálkoval, že mě se to netýká, a ať si netrápím svou krásnou hlavičku. Dost mě tím sral.

V Corku jsem se ubytoval v bytě, kterej měla pronajatej detektivní agentura. Měl jsem tam bejt jen pár hodin, takže jsem bydlení ani nepotřeboval. V domě jsem se pro sichr pohyboval maskovanej obrovskou černou mikinou s kapucí, staženou do očí, aby si mě náhodou někdo nevšiml. Nerad bych potkal pana tajemníka třeba na schodech.

V pět večer přišla zpráva, že se pan tajemník vypravuje ven a z odposlechů bylo jasný, že zamíří nejdřív do tureckejch lázní. Alespoň to dostal za úkol od svýho šéfa, kterej byl docela nervózní z toho, že ještě nemá na sobotní večer zajištěnýho zajdu. Nasedl jsem do auta sledky a vešel do lázní asi deset minut po tajemníkovi.

Setkal jsem se s ním ještě ve sprchách, takže se mi podařilo upoutat jeho pozornost skoro okamžitě. Prošel jsem kolem něj bez špetky studu nahej, s ručníkem hozeným přes ramena a dal si záležet, aby si mě všiml. Stál zrovna pod sprchou, tak jsem ho sjel pohledem a pak navázal jednoznačnej oční kontakt. Sebevědomí mi nechybělo. Takhle nějak by prostitut lovil zákazníka a určitě úspěšně.

V soukromí jsem se pak s tím chlapem sešel v sauně. Vybral si chladnější, která byla jenom pro čtyři lidi, a byl tam sám. Nenuceně jsem pozdravil a posadil se naproti němu na osušku. Mohl si mě tak dobře prohlídnout a myslím, že měl nač koukat. Hltal mě očima, až jsem začal mít dojem, že je sám taky gay, když se se mnou ale dal do řeči v páře, kde jsme taky byli sami, řekl mi, že shání společníka pro svýho přítele, kterej dobře platí. Ani slůvkem se nezmínil, že by si třeba taky dal říct.

„Co by to obnášelo,“ zeptal jsem se naoko bez zájmu.

„Ty jsi tu nový?“ zajímal se.

„Jsem tu na víkend. Přijel jsem z Londýna za kámošem, ale ten je prej v chládku za drogy, takže nemám ani kde spát,“ přeříkal jsem mu naučenou pohádku.

„Tak tím spíš by se ti to hodilo, protože můj známý tady má velký byt. Tam bys mohl být až do neděle a ještě si něco vyděláš. Jak se jmenuješ?“

„Jason, pane,“ svý pravý jméno jsem si nechal pro sebe. „Ještě pořád jste mi ale neodpověděl, co za to,“ připomněl jsem.

„Sex,“ odpověděl upřímně. „Orál, ale i anál,“ dodal beze studu. Bylo to pro něj obchodní jednání. Před buzerantskou děvkou si nebral servítky.

V páře se objevil další muž. Byl to jeden ze zaměstnanců detektivní agentury. V ručníku měl schovaný nahrávací zařízení. Ministerskej tajemník značně znervózněl a během chvilky se pakoval do bazénu. Já se k němu po chvilce přidal.

„Kolik za to?“ zajímal jsem se. Pro mě to bylo taky obchodní jednání. Byl jsem přece kurva, nic víc, takže mi musí jít o prachy.

Řekl mi dvojnásobnou částku běžný celonoční taxy prostituta v britskejch librách. Opravdu hodně peněz. Kluci si brali prachy za číslo, ne za celou noc. Proto byla ta částka tak vysoká. Pomalu a rozvážně jsem kejvl a přemejšlel o tom, jestli sazba za pošramocenou fasádu už je v tom. O poslušnosti zatím nepadlo jediný slovo. Asi to mělo bejt překvapení.

„Musím si tě prohlédnout, než tě mému příteli ukážu,“ ozval se po chvíli tajemník.

„Viděl jste snad málo?“ ohradil jsem se. Stál jsem kousek od něj úplně nahej, takže jsem nechápal, co by si ještě chtěl prohlížet.

„Chci vidět tvůj zadek a taky péro v pozoru,“ řekl mi na rovinu pevným hlasem. Byl zvyklej tenhle požadavek vyslovovat. Neuvedlo ho to do rozpaků.

„Vidět, nebo si šáhnout?“ rozhodl jsem se mu to neusnadnit. „Jestli mi chcete pod záminkou prohlídky vyprstit díru, chci víc peněz,“ řekl jsem pevně. „Za tohle zboží se platí, kámo,” zabodl jsem mu pohled do očí.

Neuhnul očima. Byl opravdu dobrej. Tvrdej parchant, kterej byl zvyklej shánět pánovi mladý masíčko. A před tím ho ochutná, jestli je OK.

„Přidám ti dvacet liber, ale ani o penny víc,“ odpověděl mi chladně.

Souhlasil jsem a následoval ho rovnou do jeho kabinky v šatnách. Tam se odehrávalo všechno, co se v tureckejch lázních upeklo. Kabinky byly docela prostorný a měly polstrovaný lavičky, který určitě pamatovaly neuvěřitelný věci. A teď si bude tahle jedna lavice pamatovat i mý kolena a ramena a tvář, když jsem si na ni musel kleknout a rukama si roztáhnout půlky. Tajemník si vzal baterku a posvítil mi do rozevřený zadnice. Pak mi přikázal, ať se pořádně povolím a navlíkl si jednorázový rukavice.

Nejdřív mi prstama roztáhl kůži kolem análního otvoru a dlouze tam ve světle baterky něco zkoumal. Sice jsem už zažil všechno možný, ale teď jsem se cejtil trapně a poníženě. Nevím, co bylo na mý díře tak zajímavýho, že musela projít tak důkladnou prohlídkou. Další byly na řadě mý koule, který si užily masírování, pohazování i mačkání a natahování. Tajemník zkoušel, kam až mi jdou natáhnout, a moc ho to bavilo, protože mě to bolelo. Teprve potom si plivnul na prst a pomaličku mi ho vsunul do díry. Jeden a po chvilce hned druhej.

„Můj přítel bude spokojený,“ prohlásil, když se ve mně dostatečně pohrabal a konečně prsty vytáhl. Ještě mi ale nedovolil pustit si půlky a slézt z lavice, takže jsem tam klečel s hlavou na odřené kožence a krk a ramena mi dávaly zabrat.

„Tebe někdo zbil?“ zeptal se konečně, když mi baterkou posvítil na půlky zadnice.

„Ano, pane. Jeden muž, kterej mi za to taky zaplatil.“

„No príma,“ zaradoval se tajemník a mně zatrnulo. Vycouvat jsem ale už stejně nemohl, takže mi nezbylo než se smířit s tím, že možná dostanu i přes absolutní poslušnost pěkně zabrat. Doufal jsem, že pojistka v podobě detektivů bude fungovat.

Čekal jsem, co bude dál, protože jsem tam pořád byl v tý příšerný ponižující pozici a to úchylný hovado si mě doslova vychutnávalo. Prohlídka už skončila, ale já si před ním furt musel roztahovat půlky. A do toho se mi vzrušením samozřejmě postavil pták, kterýho probralo už prstění díry.

„Už se můžu narovnat, pane?“ nevydržel jsem to nakonec a zeptal se.

„Ne!“ vyštěkl, přišel ke mně a chytl mě za ocas. „Největší péro, co jsem kdy viděl,“ poznamenal a prohlížel si můj klacek staženej dolů pod zadek. „To se bude mému příteli líbit, že tě tak vzrušuje dráždění prostaty. Ale nečekej, že si něco užiješ. Zítřejší noc budeš sloužit jen pro potěšení toho, kdo tě platí, a tvoje pocity budou vedlejší,“ pustil můj ohon, kterej vystřelil nahoru, a místo toho mi zmáčkl bolestivě koule. „A zvykej si na tuhle pozici, protože tu má můj přítel obzvlášť rád.“

„Ano, pane,“ procedil jsem mezi zubama a jen doufal, že už je tomu ponižování konec. Ruce mi klouzaly ze zadku a já musel nejmíň třikrát přehmátnout, abych si pořád roztahoval půlky tak, jak si to ten magor přál. Nos jsem měl zabořenej do špinavý lavičky a byl čím dál víc nasranej. Nebejt toho, že na mý vystrčený prdeli závisel osud severoirský samosprávy, ukopl bych tomu úchylovi koule.

„Tak už slez,“ ukončil konečně mý trápení. Byl jsem mu nesmírně věčnej. Hlava se mi zatočila, jak jsem se prudce narovnal, takže jsem se radši opřel o stěnu kabinky. Poprvý jsem se před ním zabalil do osušky a pevně si ji přitáhl k tělu. To ho pobavilo.

„Před chvílí jsem ti viděl skoro až do žaludku a teď se přede mnou stydíš?“ smál se.

„Že si nechávám platit za sex, neznamená, že nemám svou hrdost,“ odpověděl jsem mu ledově. Natáhl jsem ruku po klice kabinky, ale zarazil mě.

„Na hrdost zítra zapomeň, nebo ji z tebe můj přítel vymlátí. Hrdý zajíčky krotí ze všeho nejradši.“

„Taky se na to můžu vysrat!“ odsekl jsem mu. Džbán pomalu ale jistě přetejkal.

„Na to jsem připravený. Nejsem tady sám. Buď se mnou půjdeš dobrovolně, nebo tě nechám odvést v klepetech jako zloděje. Jestli si myslíš, že tě teď nechám běžet a budu jen čekat, že mě podrazíš, tak to jsi na omylu. V přítelově bytě je dost jídla, abys tam přežil do zítřka v pohodlí, v bezpečí a pod zámkem!“

„Půjdu s váma dobrovolně. Beztak nemám kde spát. Nemusíte mi vyhrožovat,“ ohradil jsem se ukřivděně.

„No vidíš, jak jsi rozumný. Za to ti něco poradím. Buď maximálně poslušný a povolný. Nedělej nic, co ti můj přítel nepřikáže a nedovolí. Když mu nebudeš vzdorovat, nic ti neudělá, a nakonec si užijete oba.“

„Zapíšu si to do deníčku,“ zavrčel jsem. Ještě pořád jsem na něj byl naštvanej za to, jak mě zbytečně ponížil. Přiživoval se na zálibě pana ministra a určitě se mu to hrozně líbilo. Divil jsem se, že mě nevobtáhl, ale asi fakt nebyl na kluky. Byl to jen ubožák, co si jednou za čas namasíruje ego na nějaký zoufalý, vyděšený smažce.

Poslušně jsem vedle něj došel do auta, ale i když jsem se vůbec o nic nepokusil, stejně mi ve voze dal policejní klepeta. A jestli v lázních fakt nebyl sám, tak jeho doprovod cestoval jiným autem, s námi ne. Podle mě ale kecal, protože doprovodu by si dávno všimli naši detektivové. Seděl jsem sám vzadu, ruce spoutaný před tělem a přikrytý složenou mikinou, pro případ, že by nás zastavila hlídka. Dveře byly zamčený dětskou pojistkou a okna vzadu taky nešla otevřít ani o milimetr. Kdybych neměl za zadkem hlídací psy, možná bych tiše propadal panice.

V bytě mi tajemník odemkl pouta a ukázal ložnici. Prý si tam mám udělat pohodlí a v kuchyni v lednici si vzít cokoliv k jídlu a pití. Dokonce mi ukázal i vinotéku, abych si tam klidně vybral víno. Zavrtěl jsem hlavou. Alkohol bych si v týhle situaci nikdy nedal. Chtěl jsem mít čistou hlavu.

„Kdybys cokoliv potřeboval, tak můj pokoj je támhle,“ ukázal mi dveře až vzadu v chodbě. „Až zítra přijede můj přítel, vypadnu.“

„Takže tady budete dneska se mnou?“ zeptal jsem se, jako bych byl nedoslejchavej, nebo úplně blbej.

„Ano, ale když budeš hodný, už se tě do zítřka ani nedotknu. Nejsem gay, jen tu při návštěvách Corku přespávám.“

„A zítra se mě dotknete?“ provokoval jsem.

„Zítra odpoledne tě připravím na příjezd mého přítele. Budeš se muset vypláchnout a oholit, protože on to tak má rád.“

„Pro mě, za mě, když mi za to zaplatí, tak si třeba namaluju na prdel kosočtverec a budu tvrdit, že je to píča,“ prohodil jsem přes rameno a pobaveně sledoval, jak za sebou veleváženej pan úchyl prásknul dveřma od pokoje. Přesně to jsem chtěl, abych měl klid. Vypravil jsem se na průzkum lednice, ale tam mě nic nezaujalo. Chtěl jsem si dát něco, v čem by nemohl bejt třeba rohypnol, takže cokoliv v jednorázovým balení. Nakonec mě uspokojil mrazák. Byla tam pizza s feferonkama a chorizem, který stačilo pár minut v mikrovlnce a stala se celkem dobře poživatelnou. Burgundský hovězí to sice nebylo, ale jíst se to dalo.

V koupelně jsem kromě asi deseti roliček leukoplasti našel i novej kartáček na zuby a taky nový jednorázový žiletky a holicí gel. Ve sprše byl příjemně voňavej citrusovej sprcháč a ve skříni čistý osušky. Stoupl jsem si pod proud horký vody a celej se vydrbal a pak oholil. Nechtěl jsem, abych u toho měl zítra toho šmíráka jako asistenta. Beztak mě zase bude osahávat, aby zkontroloval, jestli nemám nikde ani chloupek. Už jsem se nemohl toho ponižování s roztaženým zadkem dočkat.

V mikině jsem do bytu propašoval zbraň, protože jsem předpokládal, že po dokonalý prohlídce v tureckejch lázních už mě tajemník šacovat nebude. Sice jsem nečekal, že bych ji mohl potřebovat, ale sichr byl sichr a Górdan jinak nedal. Největším problémem bylo, kam ji zašít, abych ji měl v případě průšvihu po ruce. Nakonec jsem vybral ložnici a zasunul ji nabitou a nataženou mezi čelo postele a stěnu, až dolů k podlaze. Byla tam přikrytá látkovým kanýrem, a přitom šla snadno tasit.

V noci jsem toho moc nenaspal. Pořád se mi v hlavě honily představy, co se asi zejtra večer bude dít. Snad jsem ani neměl strach, protože osm pistolníků detektivní agentury ve vedlejším bytě mi dodávalo celkem silnej pocit bezpečí. A uklidňovalo mě vědomí, že Górdan potřebuje jen pár minut videa a několik fotek, takže když přežiju asi tak půlhodinku, bude to stačit, kdyby bylo nejhůř. Byl jsem z toho všeho ale docela nervní. Nad ránem jsem ale přeci jen usnul, protože jsem měl další šílenej sen, kde se mi motal muž bez tváře, Górdan, a dokonce jeho manželka, která na mě řvala, ať táhnu z jejího života a nechám Górdana napokoji.

Probudily mě hlasy. Hodil jsem na sebe tričko a jocksy a vykoukl z ložnice na chodbu. Na hodinách bylo čtvrt na jedenáct. Problém s usínáním jsem dohnal dopoledne. Měl jsem hlad, takže by se hodila snídaně. Nepohrdl bych vajíčkama na slanině.

„Dobře, takže kolem šesté vás čekáme, pane,“ ozvalo se z kuchyně a mně teprve v tu chvíli došlo, že mě probudil telefon. Tajemník mluvil s ministrem.

„Dobrý ráno,“ pozdravil jsem, i když už bylo skoro poledne.

„Poslouchals za dveřmi?“ osopil se na mě tajemník.

„Ani náhodou. Nezajímá mě, s kým si telefonujete, ani jestli to byl sex po telefonu,“ odsekl jsem.

„Ty bys přes tu tvou nevymáchanou hubu potřeboval pořádně dostat!“ zavrčel a sjel mě kritickým pohledem. „Jestli na mě budeš ještě jednou drzý, užiješ si opravdu nezapomenutelnou noc!“ vzpomněl si nejspíš i na prdel s kosočtvercem. „Když mému příteli řeknu, že tě má potrestat, tak to velice rád udělá.“

„Dal bych si něco k snídani,“ nechal jsem jeho výhružku bez povšimnutí. Přemejšlel jsem, co asi tak budu dělat do šesti do večera s tímhle úchylem. Nevěřil jsem ani náhodou tomu, že se mě ani nedotkne. Byl celej žhavej mě pořádně zdeptat.

„Tak si něco udělej. Je to na tobě. Já už snídal,“ odbyl mě. „A nádobí dej pak do myčky. Nejsem uklízečka!“ dodal a zmizel ve svým pokoji.

Vyndal jsem tři vejce a pár plátků slaniny a pak jsem se zadíval přímo do kamery nad digestoří. Věděl jsem, že se ten detektiv dívá. Cejtil jsem jeho pohled, jako by se propaloval čočkou až do mý hlavy. Divnej pocit, ale ne neznámej. Od mýho průseru na Floridě jsem si na kamery už zvykl.

Chtěl jsem si v tom srabu udělat radost, tak jsem si snídani pečlivě naaranžoval, aby byla nejen dobrá, ale i barevná. Na talíř jsem k oranžovejm žloutkům a opečený slanince nasekal pažitku, aby tam byla pozitivní irská zelená, a ještě jsem si nalil velkou sklenici pomerančovýho džusu. Pak jsem našel bílý prostírání a obřadně se usadil k barovýmu pultu.

„Skoro jako na hradě,“ napadlo mě, když jsem si do horkýho tekutýho žloutku namočil bagetu. Akorát tam bych k snídani dostal nejspíš křepelčí vajíčka, protože paní Rose věděla, že je mám radši. Její téměř mateřská láska, se kterou mě rozmazlovala, se málem nedala ustát. Rozhodně ne s atletickou postavou. Kdybych jejím lákadlům podlehl, byl bych brzo jako koule. Vůbec jsem nechápal, jak to zvládal Górdan, protože i on byl obětí paní Rose. Jenomže Górdan měl štíhlou atletickou postavu v genech a skoro každej den makal v hradní posilovně. Zadíval jsem se na svý břicho, zpevněný ze surfování, a spokojeně se zakousl do další křupavý bagetky.

Představil jsem si, jak na mě kouká na monitoru ve vedlejším bytě detektiv a možná že rovnou předává telefonický zprávy Górdanovi. Ale to asi ne. Můj pán a milenec má teď úplně jiný starosti. Po odjezdu soukmenovců ze Sinn Féin a z Prozatímní začal bejt zamlklej a duchem nepřítomnej. Taky často telefonoval a já pár útržků hovoru zaslechl. Většinou mluvil s manželkou a párkrát řval do telefonu na nějakýho právníka, což nešlo neslyšet. A taky jsem ho viděl, jak ve zlatým salonku mluví s tím detektivem, kterej teď sedí ve vedlejším bytě. Když jsem vešel dovnitř, vstal a požádal mě, ať je nechám o samotě, že řeší něco, co se mě netýká. Nechtěl, abych si s jeho problémy dělal starosti, jenomže o to větší jsem si je dělal. Na první pohled jsem poznal, že Górdan má strach!

„Budeš tady sedět ještě dlouho?“ ozvalo se za mnou podrážděně.

„Proč, je to zakázaný?“ otočil jsem se na pana tajemníka. Bohužel talíř přede mnou už byl prázdnej a sklenice taky, takže jsem neměl žádnej důvod trčet v kuchyni. Jenomže mně se tam líbilo.

„Protože spolu teď půjdeme do koupelny,“ odpověděl mi ledově.

„Já už se včera oholil,“ odsekl jsem mu, i když mi bylo jasný, že zbytečně. Včera mi sliboval, že dostanu klystýr, a z toho zrovna tenhle úchyl nesleví ani milimetr.

„To je moc dobře, takže já si tě zkontroluju a pak budeme pokračovat.“

„Nejsem si jistej, že mi za to ty prachy stojí,“ odsekl jsem, když si mě odváděl do veliký koupelny. Tam jsem se musel svlíknout a tajemník si na mě zase posvítil baterkou. Důkladně mi prohlídl celý tělo, jestli nikde nemám ani chloupek. Samozřejmě, že úplně nejvíc ho zajímaly mý genitálie a pak zadek, kterej jsem si musel zase potupně roztáhnout.

„Nechcete si vzít rovnou mikroskop?“ cedil jsem mezi zuby, když mi palcem přejížděl okolí svěrače a dráždil mi hráz, dokud se mi zase nesplašil pták.

„Kdybych mohl, nařezal bych ti za tu tvou drzost sám!“ zasyčel vztekle a zatáhl mi vší silou za koule. „Můj přítel už si to s tebou ale vyřídí.“

No paráda! Takže šťavnatý video, jak irskej ministr trestá zajdu, máme zajištěný. Určitě bude výživnější než obyčejnej gay sex. Z toho by se mohl ještě dostat, kdyby svou sexuální orientaci veřejně přiznal, a nakonec by byl jen šťastně a spokojeně rozvedenej. Kdybych řekl před Górdanem, že udělám všechno pro to, aby mě ten chlap před kamerama seřezal, nebylo by z celý akce nic. Proto jsem si svůj plán nechal pro sebe, připravenej milýho pana ministra za každou cenu vyprovokovat. Že se mi to povedlo už s tajemníkem, byl příjemnej bonus navíc. Sázka na jistotu. Až to Górdan zjistí ze záznamu, vyletí vzteky z kůže.

Úchyl konečně skončil s detailní prohlídkou mejch intimních míst a neurvale mě strčil do prostornýho sprchovýho koutu. Musel jsem si zase kleknout, on mi do zadku zasunul sprchovou hadici a pustil vlažnou vodu. Ne nijak moc, ale přesto to nebylo nic příjemnýho, když se tlak uvnitř mýho břicha zvolna zvyšoval. Pak vodu zastavil a hadici vytáhl, ale já tam musel klečet dál, dokud mi nedovolil vyprázdnit se na WC. Celý to ještě třikrát zopakoval a pak mi konečně dal pokoj a nechal mě zmizet v ložnici.

Zalezl jsem pod deku a chvíli jsem bojoval s nutkáním se na celou akci vykašlat. Panejo, jak já se uměl politovat! Tajemníka bych snadno přepral a pak už by byla cesta z bytu volná. Jenomže tím by šlo všechno do hajzlu, a to nebyl můj styl. Podobný ponížení, jaký mi právě dopřál ten úchyl v koupelně, jsem musel při našich hrách s Górdanem taky strpět, takže by mě to nemělo tak vykolejit. Jenomže tohle bylo jiný. Neznámej chlap, ne můj pán a milenec, kterýmu jsem patřil tělem i duší!

„Na baru v kuchyni máš zálohu. Polovinu slíbené částky,“ tajemník strčil bez zaklepání hlavu do dveří.

„U vás se neklepe?“

Třema krokama byl u mě a držel mě pod krkem. „Hele, ty buzerantská kurvo, na mě si hubu votvírat nebudeš! Jsi zboží, věc, ke který se budu chovat tak, jak já budu chtít. Takže si teď fofrem klekneš do obýváku s roztaženou prdelí. A budeš tam za trest klečet celý odpoledne!“

Zmateně jsem se na něj díval a nevěřil vlastním uším, že to myslí vážně. Jenže myslel! Bohužel jsem byl pod dekou nahej, takže jsem mu to pěkně usnadnil. Vyrval mě z ložnice za vlasy a taky za koule a kolenem nakopal až ke zdi v obývacím pokoji, abych klečel s nohama pěkně od sebe a zadkem vystrčeným hned vedle televize. Musel jsem si zase roztáhnout půlky v tý nejnepohodlnější pozici na světě, jenomže on mi to vylepšil provazem, kterej odněkud vyhrabal. Svázal mi ruce na tu vzdálenost, na jakou jsem je držel, a pak mi je ještě přivázal ke stehnům a ke koulím, abych se nemohl ani hnout.

V něčem byl ten provaz dobrej, nemusel jsem tolik namáhat svaly, jenomže představa, jak tam poníženej klečím a ten šmejd na mě civí a vidí úplně všechno, mi vháněla slzy do očí. Moc dobře jsem věděl, že psychicky se oddělám jenom já sám, že když budu silnej, nedostane mě ani žádnej zkurvenej tajemník, ani žádnej ministr. Přesto mě ta dokonalá ztráta lidský důstojnosti úplně zdeptala. Nejdřív klystýr a teď tohle! Musel jsem se kousnout do rtu, abych nebrečel.

Z hrozby celýho odpoledne byla nakonec jen asi hodina. Právě dost na to, abych byl úplně celej bolavej, rozlámanej a na dně. To byl taky důvod, proč mě úchyl tajemník nakonec rozvázal a poslal do horký sprchy, abych se dal dohromady. Kdybych se nemohl hejbat, těžko bych mohl celou noc uspokojovat choutky pana ministra.

Svezl jsem si ve sprše na zem a celej se rozklepal. Tam mě tajemník vidět nemohl a kameru nad zrcadlem jsem měl vedle sebe, takže jsem byl mimo její záběr. Už jsem to chtěl mít celý z krku. Chtěl jsem vypadnout z tohohle doupěte dvou úchyláků. Kdyby mě třeba přivázal ten šmejd k židli a seřezal mě vařečkou, nevadilo by mi to tolik. To by byl normální trest, na jakej jsem byl zvyklej. Kdyby po mně chtěl, abych mu hodinu kouřil ptáka, taky by mi to nezahejbalo s egem tolik jako ta příšerná ponižující pozice.

Nakonec jsem se vrátil do postele, protože tam jsem si připadal v bezpečí. V televizi jsem si našel oblíbený MTV a pustil ho na plný pecky. Potřeboval jsem přijít na jiný myšlenky, ale u hitu Europe „The Final Countdown“ se mi to zrovna nedařilo. Odpočítanej už jsem si připadal několik hodin.