Slunce se dotklo Lukášovy tváře, promnul si oči. Divokej sen, pomyslel si. Pak si uvědomil, že cítí celé tělo. Svaly i jiné části.

„Kruci, to nebyl sen.“

Posadil se, strhnul peřinu. Díval se na drobné škrábance na bocích, usmál se. Ne, nebyl to sen a byla ta nejúžasnější noc jeho života. Vstal a vydal se do koupelny, pod sprchou si rovnal myšlenky. Ten muž, pekelník, slíbil, že se ještě uvidí. Pekelník, jak se jmenuje? Na ptaní nebylo moc času. Tvář se mu roztáhla do úsměvu. Usušil se, hodil na sebe džíny a tričko. Skočí si na snídani do blízké kavárny.

Dal si dvojitý preso, džus a tousty se sýrem. Dopíjel kafe, když uviděl Jáchyma s nějakým klukem, drželi se za ruce. Bolest na hrudi byla zpátky i vztek, smutek, všechno bylo zpět. Co by dal za to, aby vedle něj byl jeho včerejší milenec. Možná…

Kolem pasu ho ovinula silná paže, dvěma prsty mu pekelník sevřel bradu, natočil Lukáše tváří k sobě. Políbil ho stejně hladově a majetnicky jako v noci. Když se jejich rty oddálily, mladík se zeptal:

„Kde jsi se tu vzal?“

„Zavolal jsi mne, mám odejít?“ obdařil ho úsměvem.

„Ne,“ vyhrkl bez přemýšlení.

Pomalu si muže prohlížel. Měl svázané vlasy koženým řemínkem, černé triko, těsné kožené kalhoty. K botám Lukáš nedošel, pohledem se zastavil na bouli v rozkroku. Polkl. Pekelník si ho přitáhl těsněji k sobě.

„Máš ty vůbec někdy dost?“

„Ne, s tebou ne.“

Jejich hovor přerušil Jáchym.

„Jsi teď na strejčky, no to je nechut…“

Muž se vymrštil, přirazil Jáchyma ke zdi, kluk, kterého držel za ruku, spadl pod silou útoku na zem. Pekelník znehybnil Jáchymovi ruce za zády levačkou, pravačku na jeho krku. Jáchym nemohl dýchat, začínal se dusit.

„Ne,“ křikl Lukáš. „Neblázni, to nemůžeš.“

Otočil se na něj. Vzteklý pohled, ale Jáchyma pustil. Ten se sesul k zemi. Pak došel pekelník k Lukášovi, chytl ho za ruku, bezohledně ho táhl pryč, pár kroků…

Najednou stáli v lese, Lukáš netušil, kde přesně jsou. Muž se otočil, pořád zuřil, oči byly temné a nebezpečné.

„Do prdele,“ blesklo mladíkovi hlavou.

Pekelníkovi se roztáhla tvář v úsměvu: „Jak si přeješ,“ zavrčel.

Chytl ho a políbil. Dravě si bral Lukášova ústa, přidržoval jeho hlavu tak, jak se mu líbilo. Znovu mu horké ruce bloudily po těle. Mladík mu zajel pod tričko, nahmatal houštinu chloupků, sledoval proužek vedoucí ho k opasku kalhot. Než je rozepnul, sám byl nahý. Znovu skončili na zemi. Nedal Lukášovi šanci, přetočil ho na břicho a nalehl na něj celou vahou.

„Chci tě,“ zavrněl mu do ucha.

Lukáš byl v transu, vzrušení cítil v každém nervu a nemyslel na nic jiného, než že ho chce taky. Nemohl se hnout pod vahou pekelníka. Silné paže nadzvedly jeho tělo do pokleku. Zapřel se rukama o strom. Muž pohladil dvě hladké polokoule, sklonil se a políbil mladíka v kříži. Ten se chvěl v očekávání a touhou. Chytl drsnou ruku, klouzal s ní přes bok až na svou hruď. Přitáhl si tak muže k sobě. Pootočil hlavu pro polibek, který hned dostal, horký jazyk si razil cestu mezi jeho rty a on ho přijal. Ve stejnou chvíli do něho pekelník vnikl. Pevně ho ovinul rukou, divoce přirážel, Lukáš sténal a v rytmu přírazů vycházel svému milenci vstříc. Prsty zarýval do kůry stromů, vnímal jen toho, který ho svíral silnýma rukama, a divoce se s ním miloval.

Leželi v trávě, Lukáš s hlavou na jeho hrudi. Po zádech mu bloudila drsná ruka, klesala, až přejela po jeho zadku.

„Nenasyto,“ usmál se mladík, sám ale cítil svoji touhu.

Pak se otočil a podíval se do žhnoucích černých očí. Pohladil temnou tvář.

„Jak se jmenuješ?“

„Jaké bys mi dal jméno?“ díval se na něho vážným pohledem.

Lukáš chvilku přemýšlel, pak se rozzářil: „Ignis, líbí se mi pro tebe jméno Ignis.“

Pekelník se spokojeně protáhl: „To se mi líbí, ale tohle ještě víc,“ sevřel v ruce stojící mužství svého společníka.

Povalil Lukáše na záda a zmocnil se ho ústy. Mladík prudce vydechl. Nikdy nikdo mu neposkytl takovou rozkoš jako on, jako Ignis. Teplo a vlhko jeho úst, násobené hbitým, drsným jazykem. Levou rukou hladil břicho, hrudník, sevřel bradavky. Pravou si pohrával s jeho váčky, hladil je a lehce tiskl. Už skoro byl, když ho pekelník pustil. Podíval se Lukášovi do očí.

„Řekni to.“

„Co?“ nemohl myslet.

„Jméno, co jsi mi dal.“

„Ignis,“ zachroptěl.

Okamžitě ho znovu polkl, doslova. Pár vteřin a Lukáš se propadl do hlubin slasti. Probíral se pomalu, na krku ho jemně oždibovaly zuby a olizoval horký jazyk. Pohledy se setkaly.

„Co tohle znamená?“ zašeptal Lukáš.

„Nevím, ale nechci bez tebe být, vzdát se tě.“

Lukáš objal mohutnou šíji, přitáhl si ho k sobě. Nohama se omotal kolem jeho boků.

„Ani já ne.“

Ignis ho sevřel, přitiskl k sobě.

„Nechceš se podívat ke mně domů?“

Lukáš polkl: „Ne, ani ne.“

Pekelník se rozesmál, upřímný, hlasitý smích.

„Tak k tobě?“

„Dobře.“

Ještě pevněji ho sevřel. Lukáš zavřel oči, položil si hlavu na svalnatou hruď. To už byli v jeho pokoji.

Celým tělem se k muži tiskl, hleděl do černých očí, svíral Ignisovu tvář v dlaních. Topil se v jeho pohledu, zůstávali tak už hodnou chvíli, zatímco jejich těla reagovala na přítomnost toho druhého. Pekelník mručel, ale nehýbal se, pro tentokrát nechával všechnu iniciativu na Lukášovi. Ten se sklonil pro polibek, Ignis se mu poddal, odpovídal svým jazykem na jeho, ruce nechával přitisknuté na podlaze. Mladík ho jemně kousl do brady, pak do krku. Hrdelní zvuk, deroucí se z Ignisovi hrudi, zesílil, teď už rozechvíval i v Lukášovi každý nerv. Hladil pekelníkovu svalnatou hruď, olízl bradavku. Muž zaklonil hlavu a zavřel oči. Horká kůže zahřívala zkoumající ruce, které už se sevřely kolem tyčící se chlouby. Lukáš jazykem klouzal po linii chloupků a zastavil se u kořene, rovnou pokračoval po celé délce. Hladil jazykem tmavou kůži, vnímal vůni Ignisova těla. Oba zrychleně dýchali. Pekelník mu zajel rukou do vlasů, přitáhl si Lukáše, opatrně ho položil pod sebe, klouzal po mladíkově těle hladovým pohledem. Drsné ruce mu zajely k rozkroku, mladík se svíjel, trhaně dýchal. Pootevřel ústa, pokud chtěl něco říct, neměl možnost. Umlčely ho Ignisovy rty. Rozevřel Lukášovi nohy a podmanil si jeho tělo. Mladík se ztratil ve víru vášně.

Když se probudil, leželi oba na zemi. Tentokrát s ním pekelník zůstal. Přivinul se k němu a usnul.