• Paul
Stylklasika
Datum publikace3. 8. 2018
Počet zobrazení2634×
Hodnocení4.53
Počet komentářů5

„César se vzepjal a oba nás shodil do trávy. Já na to byl u něho už zvyklý, proto mě to nepřekvapilo, a tak jsem se držel uzdy do poslední chvíle. Ale Paul ne. Lekl se, já ho nestihl druhou rukou přidržet, proto sebou z plné výšky a vší vahou plácnul na zem, kde skončil se zraněnou nohou. Rodnie, farmář, u kterého jsem v té době pracoval, a také majitel Césara, tu nehodu sice před šéfem Paula vzal na sebe, ale přede mnou už ne. Zbavil mě nejenom role koňáka, ale rovnou i práce na jeho ranči. Tak jsem si vybudoval svůj vlastní.“
I přes zavřené dveře slyším Markuse, jak ve vedlejší kanceláři ohromuje ostatní svým vyprávěním a nejenom jím.
Za sklem spojovacího okna vidím jejich hladové pohledy, které ho svlékají, i vzdouvající se rozkroky živené představami o vášnivém a živočišném sexu s tímhle nádherným dobrodruhem, který si podmaní i obrovské zvíře pomocí provizorní ohlávky.
Trochu nyní lituji, že jsem ho tam poslal, ale potřeboval jsem se trochu zkulturnit. A tak teď chvátám, abych ho co nejdřív stáhnul zpátky do mého kanclu.
Protože i jemu se očividně líbí pozornost všech těch nadrženců, co ho hltají očima. Stojí uprostřed jejich hloučku, s jednou nohou zvednutou a položenou na skříňce s šuplíky, takže jeho přeplněný a extrémně mužně vyhlížející rozkrok je středobodem všeho živého v okruhu několika metrů.
Všeobecnému vzrušení na intenzitě přidává ještě skutečnost, že na sobě má jen károvanou flanelovou vestu bez rukávů a její první dva knoflíčky rozepnuté. Svalnatec s vysportovanou postavou jako on by si měl uvědomovat, že tohle s pasivkami dělá hrozné věci. Jenže on si tam jen tak klidně mává těmi svými prackami, až se mu žíly na nich zatínají, aby co nejvěrněji vypodobnil naše společné dobrodružství. Občas se u toho chytá za masivní kožený pásek, který má zapnutý proklatě nízko přes úzké boky, a lehce si ho porovnává, u čehož pokaždé jeho posluchači polknou na prázdno.
On si to ale očividně ani neuvědomuje a vypraví a vypraví, až je z toho celý rozohněný.
Je mi jasné, že už musím zasáhnout a zachránit ho od hromadného sexuálního útoku, který už visí ve vzduchu a on by byl jeho obětí.
Rychle zapínám poslední kousek čistého pracovního oblečení a prolítávám dveřmi za nimi:
„Tak pojď dál!“
„Tos neměl!“ povídá hned, jak jsem za námi zavřel.
„Co?“
„Převlékat se a…,“ pátrá kolem mě nosem, „navonět se.“
„Jo, hochu, tady nejsme na farmě!“ snažím se říkat povzneseně, aby na mně nebylo vidět, že po ničem jiném netoužím. Sedám si za svůj pracovní stůl.
„A to je právě škoda. Tam ti to slušelo mnohem víc.“
Vrací se mi to všechno zpátky i se vším, co jsem tam tehdy prožíval, včetně vůní, pocitů, vzrušení a beznadějného zamilování.
„Paule! Paule!“ křičí na mě, „jsi v pohodě?“
„Jo! V pohodě! Proč se ptáš?“
„No, já… jen, že takhle tady na mě čučíš už skoro tři minuty.“
„Ježiš promiň, já už myslím na práci,“ slyším se, jak lžu, a samotného mě zaráží proč. Asi si nechci připustit, že bych byl schopný oddaně patřit jenom jednomu chlapovi. Nebo nechci věřit tomu, že mám toho pravého na dosah?
„No, tedy dobrá. Když práci, tak práci!“ Klopí oči na podlahu u křesla, kde po svém prvním příchodu nechal ležet velkou koženou aktovku, ze které nyní vytahuje propagační materiály jeho farmy i veškeré certifikáty a osvědčení, která dokazují, že je vhodným dodavatelem surovin pro Richardovo potravinářské impérium.

Trvalo to asi dlouho, nevím, vůbec jsem naše jednání nevnímal, ale už je asi u konce, protože on si zase všechny ty papíry porovnává zpátky do diplomatky.
„Tak co myslíš?“ ptá se, když je s tím hotov.
„Zkusíme to!“
Sice se netváří tak rozzářeně jako při orgasmu, ale dost se to tomu podobá.
„Máš ještě chvilku na kafe?“ předbíhám ho v dalším povídání.
„Já doufal, že to nebude jenom chvilka a hlavně ne na kafe.“
Tak, teď nevím, jestli je to vůbec možné, ale přísahám, že jsem zvlhnul. A nemyslím na čele!
„Tak… tak… fajn!“ blekotám a roztěkaně se snažím v rychlosti uklidit vše, co by mělo být při mém odchodu z kanceláře uklizeno, „půjdeme ke mně. Richard určitě pochopí, že dneska toho už navíc moc neudělám.“

Už v předsíni cítím jeho silné ruce, jak mě chytají, dobývají a svlékají ze mě vše, co jsem ještě nestihl já sám.
Jsem maximálně vzrušený a nemůžou za to jenom ty jeho ruce. Voní! Nádherně voní senem, koňmi, sluníčkem a samcem. Vášnivě mě líbá, až nemohu popadnout dech, a jeho ruce se u toho plně věnují mým tělesným partiím, které takového borce v podobné situaci zajímají nejvíc.
Můj tvrdý klacek se tiskne na jeho ještě pořád zapnuté džíny, jejichž zip je ale těsně před rozškubnutím.
Opětuji zuřivé polibky a prsty pravé ruky ho obtížně rozepínám. Nevěřil bych, že se mi někdy budou nějaké džíny tak těžko rozepínat, ale vnitřní tlak na jejich zip je tak obrovský, že se jeho jezdec každou chvíli zašprajcne v některém ze zoubků.
Povedlo se! Z kalhot vyjíždí Markusovo nářadí. Jeho obrovský ohon se mi tlačí na rozhicovanou kůži na podbřišku a koule mi vpadly přímo do dlaně.
„Ty jsi na ostro?!“
„Vadí to?“
„Naopak!“ stíhám ještě říct, jdu na kolena a rovnou pusou po tom nádherném kusu chlapa, který se mi teď tyčí nad obličejem.
Ochutnávám všechno, co mi dopřává, a vyvolává to ve mně vzpomínky tak hřejivé, až mě z toho začíná pálit trubice, že bych skoro samovolně vystříknul.
Slastnou kořeněnost jeho šourku doprovázejí doznívající odérky Old Spice. Ale převládá už jenom vůně jeho kůže, klacku, předmrdky a prstů, které mi střídavě strká do pusy, když ji zrovna nemám naplněnou jeho tvrdou obří chloubou.
S kalhoty sesunutými u kotníků tam jen tak stojí uprostřed mé předsíně ve své impozantní a dominantní výšce, kouká na mě dolů, jak mu pucuji macka, a slastně vzdychá.
Ochutnávám ho, polykám vše, co z něho vytéká, a jsem v sedmém nebi, až mi z toho hučí v klacku i uších, kterými slyším jeho:
„Lásko, přesuneme se!“
A to už se ocitám v jeho náručí, ve kterém mě nese jako ženichové nosívají své nevěsty přes práh a koukají jim u toho upřeně do očí, což Markus s veškerou soustředěností dělá také. Utápím se v nich tak moc, že se ani nebráním tomu, aby do mě jeho extrémně vyburcovaný dobyvatel zajel ihned, jak mě položil v ložnici na postel.
Cítím slast, tlak, teplo, ale hlavně lásku, která z mého koňáka přímo sálá.
Netrvá dlouho a jeho roztoužené mručení přechází v slastné a zrychlující se hekání, které se velice rychle mění ve výkřiky rozkoše doprovozené mocným přirážením. Mohutné cákance rozpálené Markusovy šťávy pronikají hluboko. Drží mě pevně, tiskne svá prsa na ta má a vycákává mi vnitřek dalšími a dalšími přívaly semene. Překrásný obličej drsného chlapáka se zatíná s každou vlnou extáze, projíždějící svalnatým, šlachovitým tělem urostlého samce, který si na mně ukájí své rozsévačské pudy.
S posledním takovým impulsem se tenze, která ho ovládala od varlat až po mozek, vzdává nadvlády nad jeho tělem i duší a on mě začíná hladit po celém těle a roztírat tak moji mrdku, kterou jsem bez jediného doteku ruky i já začal před chvíli intenzivně vstřikovat mezi naše nahá, zpocená těla.
„Bože! To mi chybělo. Tak moc jsi mi chyběl,“ povídá mi přímo do tváře.
A mně jakoby se konečně po dvou letech rozsvítilo.
On mě taky a celé ty dva roky jsem vlastně jen bloumal a snažil se zapomenout na to, že bez něj to prostě není ani na Ostrově ono.

***

Druhý den, hned ráno po tom, co jsme se s mým borečkem domluvili, ode mě Richard dostává výpověď, protože odpoledne odjíždíme na Markusovu farmu, kde se budu podílet na organizaci jejího provozu, a přiznávám, že také brzo dojde na dobrovolné opuštění Ostrova.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (34 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (36 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (32 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (34 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (36 hlasů)

Další ze série

Komentáře  

+1 #5 Odp: výpověďLuky19 2018-09-08 22:09
Super povídky krásně se četli. Dnes jsem je přečetl všechny na jeden zátah. Hodně mě mrzí, že je tohle poslední díl série. Jsi skvělý spisovatel a byla by škoda kdyby jsi přestal psát.
Citovat
+4 #4 PosledníPaul 2018-08-15 18:47
Pak mě moc mrzí, že Tě zklamu, Tomáši98 a možná i další. Dost bylo Paula. Tohle je opravdu poslední epizoda z jeho Ostrovního dobrodružství. Moc děkuji všem, kteří ho četli a zvlášť těm, co i podpořili.
Citovat
+2 #3 Odp.: VýpověďTomáš98 2018-08-11 18:04
Nechci být otravný, i když se mi to zatím moc nedaří.  Mně se tenhle díl hrozně líbil. Je vidět, že se Paul za ty dva roky opravdu změnil, ale i tak bych chtěl o něm ještě slyšet dál.  :-)
Citovat
+4 #2 Odp.: VýpověďTomáš98 2018-08-03 22:11
Nádhera, já nemám slov. Děkuji. Jen teď přemýšlím, ten konec naznačuje konec Paulových dobrodružství? To by byla strašná škoda pro ostrovní povidky. Tak jen doufám, že je tam stále Dan, který nenechá Paula jen tak odejít. :lol: ;-)

Ale jsem rád, že je Paul s Markusem.
Citovat
+4 #1 Odp.: Výpověďzmetek 2018-08-03 21:48
Není to trochu krátký na ten děj? No, možná ne... :-) Sakra, já asi musím kecat ke všemu. Ale čte se to hezky!
Citovat

Čtenáři on-line

Právě přítomno: 78 hostů a žádný člen