• Amater
Stylklasika
Datum publikace23. 5. 2013
Počet zobrazení4089×
Hodnocení3.97
Počet komentářů2

Darius otevře oči a tiše slastně zasténá, když ucítí, jak je naplněný mohutným údem, že se sotva hne. Povzdechne si a usměje. Je v domě Níjova otce a Níja právě provádí svůj každodenní ranní rituál, bez kterého by snad už ani nemohl existovat, ale co si má naříkat. Zbožňuje, když se v něm po ránu ukájí, aniž se ho ptá, zda to chce nebo ne, ale prostě udělá to, po čem touží.

„Copak, miláčku?“ Níja mu něžně odhrne vlasy, ale neopomene se do vstřícného rozespalého těla celý zasunout. Políbí ho na krk, aby přešel k ušnímu lalůčku, který jemně sevře mezi zuby.

„Nic, jen je to dneska pro mě uklidňující.“ Rukou sklouzne ke svému penisu a začne si ho honit.

„Uklidňující sex?“ podiví se Níja.

„Hm, bylo to náročné. Splnil jsem tvá očekávání coby tvá konkubína?“ vypálí a vykroutí si krk, aby viděl, jak se tváří.

„Naprosto. Byl jsi prostě rozkošný, můj pane. Tak sladký, že jsme nemohli přestat.“

„Málem bych zapomněl, kdo tu komu slouží.“ Zasténá, když se do něj opět zaboří, ale tentokrát se do něj i vylije. Přitiskne se k černému tělu, aby v něm byl co nejhlouběji. Zívne si.

„Budeme muset odletět,“ upozorní ho jemně, i když by sám nejraději nějakou dobu zůstal na místě a shledával svého pána náramně přitažlivého.

„Doufám, že řádně oblečení,“ zdůrazní Darius, protože na večeři si připadal nepatřičně, nemluvě o tom, že k Níjovu otci přiletěl nahý. Sice by si už klidně vzal nějaký průhledný modýlek ala Plateau, ale na druhé straně jenom doma. Nikdy ne na veřejnosti. V tomhle světě mu nepatřičné věci, které by se nemohly dít ve světě lidském, připadají normální.

„Samozřejmě.“ Vytáhne z mladíkova zadku obrovský úd, který je po nočním maratonu s otcem a Plateau krapet ochablý. Hravě ho přetočí na břicho.

Darius roztáhne nohy a leží. „Řekni mi něco o tom trpasličím světě?“ požádá.

„Po cestě,“ odpoví líně a skloní se k dírce, z které vytéká báječná pochoutka. Darius zavře oči a nechává o sebe pečovat. Myslí mu prokmitávají obrazy z noci. On a dva obrovské údy, když nepočítá i Plateuv, potom Plateova slova: celou noc. Posadil se na Níja a sám si tvrdý ocas ochotně zasunul do prdelky, čemuž by se normálně vyhnul, ale bylo to neuvěřitelné vzrušující osedlat si ho a vozit se. Ke konci skoro nevnímal, co s ním dělají, ale dobře si pamatuje přírazy jak do zadku, tak do krku, kdy jen držel a nic nedělal. Měl pocit, že vybuchne přáním, aby buď zemřel, nebo to brzy skončilo, ale na konci byl jen vysílený. Přesto ho přetočili, roztáhli mu nohy a nad jeho tělem si je s Plateauem honili, až si myslel, že to jejich ocasy nepřežijí. Sprška, která ho zalila, byla neuvěřitelná. Měl pocit, že do jeho obličeje, klína a na tělo stříkají dlouhé minuty. Když uslyšel Diessova pochvalná slova parádní sex, zalila ho pýcha.

„Nejkrásnější konkubína, můj pane. Má všechno a něco navrch. Krásné vypracovanou postavu, pěkný ocas a dlouhou hlubokou neukojitelnou díru. Je ochotný, a co je důležité, náležitě Níja poslouchá. Myslím, že jsi vybral velmi dobře.“

„A je můj,“ dodal Níja a přitiskl si jeho potřísněné tělo do náruče, „jenom můj.“

„To ti nikdo nevezme. Co je tvoje, to by sis měl nechat, ale přijedeš k nám častěji.“ Zasténal, protože byl tak vyčerpaný, že stíhal pouze sledovat tuhle podivnou konverzaci o jeho přednostech, o kterých dosud nevěděl.

„Možná.“

„Ano,“ řekl docela jasně, čímž dal najevo, že se mu to líbilo. Musel být rudý až za ušima, protože se rozesmáli. Níja ho zvedl a odnesl do svého pokoje, kde ho očistil pečlivým lízáním od jejich semene i jeho. Někdy během té doby musel usnout, ale podle toho, jak se ráno probudil, tak se Níja svého zvyku zasunout do něj úd a spát s ním tímto způsobem nevzdal. Tak nějak ho to potěšilo, že i po téhle noci je pro něj stále přitažlivý. Bude muset udělat všechno, aby pro něj zůstal atraktivní.

„Nad čím přemýšlíš?“

„Nad ničím.“ Zvedne se a zaúpí.

„Co je ti?!“ vykřikne starostlivě Níja, protože dobře rozeznal bolest, ale všechno je vyléčeno, na to dohlédl. Po téhle noci jeho tělo zpívá energii, ale taky po dlouhé cestě k trpaslíkům bude vyšťavený.

„Svaly. Krapet jsem to v noci přehnal,“ řekne nešťastně.

„Aha. Vylekal jsi mě. Nesnesl bych, kdyby se ti něco stalo!“ Přitáhne si ho do náruče, obalí ho křídly tak, že se cítí bezpečně, a kolébá ho i přes jeho velikost.

„Co bys udělal, kdyby mi někdo ublížil?“

„Zabil bych ho,“ řekne tak chladně, až z toho Daria zamrazí. Věří mu, že by to skutečně provedl. „Půjdeme? Neboj se, se mnou se ti nic nestane.“

„Zapomněl jsem, že jsi u mě doma zabíjel.“

„Zasloužili si to a měli štěstí, že se tě nedotkli, protože bych je nejdřív mučil!“

„Níjo…“

Níja se k němu nakloní a políbí na rty. Zasune mu dovnitř jazyk a hraje si s jeho. Darius obtočí ruce kolem jeho krku.

„Jako dvě posvátné hrdličky. Mohu se přidat?“ optá se pobavený Diess ve dveřích. Je oblečený do tuniky a kalhot zlatavé barvy. Pyšně na oba shlíží.

„Co klepat?“ schová se za Níju, což oběma přijde k smíchu.

„Už odlétáte? Tady máš, Níjo, nějaké drobné na případné výdaje. Taky nejsi sám a Darius si jistě rád pořídí nějakou cetku. Pochybuji, že bys teď mohl do svého domu.“

„To bych nemohl. Díky. Oblečeme se a vypravíme se, dokud jsem plný energie,“ zamračí se nad tím problémem, který ho neustále straší.

„Zvládneš to. Jsi mým synem.“

„Musím to zvládnout kvůli Dariovi,“ opáčí Níja.

Darius se usměje a políbí ho na ucho. Líbí se mu, kolik pozornosti mu věnuje. Nejdřív mu to vadilo, ale nyní je nadšený. Cítí, že se téhle noci něco změnilo. Diess je sleduje s úsměvem. Konečně je vidět v Dariovi něha. Tak by to mělo být. Líbí se mu, jak se k sobě tulí. Je to tak erotické po jejich společné noci. Rozhodně je bude muset brzy pozvat na návštěvu. Moc dobře si uvědomuje, že není obvyklé, aby mu Níja nabídl svou konkubínu. Oba dva jsou velmi majetničtí a neradi se dělí s někým o cokoliv, ale tady jako by to neplatilo. Věří, že ho Darius svým způsobem miluje, i když dá vždy přednost Níjovi.

„Nesu oblečení. Rozkošné,“ rozplývá se s oděvy v náručí Plate v lehounkém obleku, který zdůrazňuje přednosti rudého démona. „Miluji to, ty ne, můj pane?“

„Právě jsem to říkal,“ přitaká Diess.

Plate položí na postel oděv a vystrkuje Diessa, kterým by sotva pohnul, ale ten se pod jeho pošťuchováním nechá odvést.

„Manipuluje s ním tak snadno,“ podiví se Darius, který se začne přehrabovat v oděvech. Najednou vytáhne něco velmi průsvitného, chvílí na to zírá a potom odhodí.

„Jistě, že ano. Je Diessovou favoritkou. Už jsem ti říkal, že konkubíny a zvláště favoritky mají větší moc než kdokoliv jiný. Plate to s otcem prostě umí. A pak, miluje ho.“

Darius to nekomentuje, ale přemýšlí, zda by takhle mohl manipulovat s Níjou, když si uvědomí, že po tom nijak netouží. Stačí mu, když pro něj zůstane atraktivní. Nechce, aby ho vyměnil za jiného mladšího a s hezčím zadkem. Povzdechne si, kam až klesnul.

„Vypadáš nádherně.“

„Děkuji, ale ty taky,“ oplatí mu poklonu Darius.

Níja na něj zůstane zírat. Tenhle tón od něj neslyšel, ale v nitru po tom toužil jako žíznící po chladivém doušku vody. Usměje se. Je nadšený, protože to by mohlo znamenat, že se vůči němu mění, ale hlavně, že se ho už ho nebojí a jednou by mu mohl říct, že ho miluje. Rozhodně ho králi Cymyríonovi neodevzdá. Měl by, ale nechá si ho pro sebe. Jak řekl otec: Co je tvé, to je tvé, to si chraň a nikomu nedávej. Tohle je život skutečného démona. Po chvilce dodal: Udělej kvůli tomu, co je potřeba, ale vrať se s ním. Jestli ho někde ztratíš, nepřej si mě. Samozřejmě že otce jako vždy poslechne do posledního puntíku.

„Jdeš?“

Níja omámeně vykročí za jantarovým nebeským bohem. Vyjedou plošinou na vrcholek, který je otevřený. Roztáhne křídla, nasaje vítr.

„Dávejte na sebe pozor!“ zakřičí Diessa, když se Níja odrazí a vzlétne. Darius jim zamává.

„Cvič každý den!“ zakřičí i Plateau a mohutně jim mává.

„Cvič každý den? Plate, ty mi ho kazíš. Co ho asi budu učit, když přiletí příště?“

Plate se ušklíbne. „Jen jsem mu poradil, jak Níju lépe uspokojit. Co je na tom zlého? Nechceš svému synovi a sobě dopřát kvalitnějšího sexu?“ Okvětní lístky je uzamykají do černého poloprůhledného vězení.

„Hm, tak to bys mi mohl ukázat, co jsi ho učil.“ Plate si olízne rty, uvolní krční svaly a otevře pusu s chutí předvést, co Daria naučil. „V tom případě…“ Diessa bez rozpaku uvolní mohutný ocas ze sevření kalhot a plynulým pohybem zajede do připravených úst. Slastně zavrčí, vezme ho za hlavu a ještě víc jeho hlavu přitiskne k dychtícímu klínu.

„Vsadím se, že teď Plate tvého otce uspokojuje.“

„Jako vždy, když je na letním sídle,“ odpoví a mohutným máváním křídly je dostává blíž k Soutěsce. „Slouží k odpočinku, když má otec sídelního města plné zuby.“

„Takže má někde i zimní sídlo?“ optá se zvědavě.

„Zimní a oficiální. Samozřejmě je bratrem našeho krále.“

„Hej, to jsi mi neřekl!“ Bouchne ho do ramene. „Proč jsi mi to neřekl? Takže jsi princ?“ svraští čelo, když si představí paláce a on je někde sloužícím. Popravdě moc těm řečem o tom, že je napůl létající bytostí, nevěří.

„Kdepak. Nemám nárok na trůn a jsem míšenec. Taky narodit se králem není snadné. Musíš mít správnou barvu pokožky. Čím světlejší démon nebo žíhaný, tím má menší postavení. Mimo bílých démonů. Když se nějaký narodí, okamžitě se stává součástí armády a členem generality. Samozřejmě, až po absolvování univerzity.“

„To je jako u nás.“

„Jistěže. Všechny země se vyvíjejí skoro stejně, jen u vás není magie.“

„Plateau je rudý.“

„Ano. Většina rudých končí jako konkubíny. Jsou nejlepší,“ přisvědčí Níja.

„Je mi ho líto, že si nemohl vybrat, čím by chtěl být.“ Jeho svět mu připadá tak strašně vzdálený, že si ho už ani skoro nedokáže vybavit. Má pocit, že mu tyhle fantastické světy říkají daleko víc.

„On si to vybral, neboj se. Existuje i univerzita pro konkubíny. Byl nejlepší z těch, kteří z ní vyšli.“

„Univerzita pro konku… Děláš si prdel. Ne, neděláš. Kristovo noho!“

„Copak? Vy nic takového nemáte?“ podiví se. To musí být zvláštní svět.

„Kdyby něco takového existovalo oficiálně, nejspíš by to prostě nepřežilo. Samozřejmě některé národy mají harémy, ale pochybuji, že by existovaly školy. Sice jsem četl, že se v harémech učí, jak potěšit svého pána, ale věř si tomu. Taky jsou jen pro ženy, i když starý Řím byl na všechno.“

„Tak teď lituji já vás. Víš, možná to bude znít divně, ale Plateau si mě sám vybral.“ Níja se nostalgicky usměje, když si to vybaví.

„Vážně?“

„Ano. Musím přiznat, že jsem byl šťastný, že se rozhodl pro mě. Mohl si vybírat mezi stovkami mužů a žen. Dalo mi dost práce, aby si mě všiml.“

Darius toho má tak akorát. „Dost! Asi to nestrávím celé. Je to zvláštní svět. Úplně jiný než můj. Jsou všechny stejné? Co trpaslíci?“

„Ti? Jak jsem ti říkal, se sexem jsou někde pod úrovní lidi. Co ovšem mají, jsou nevěstince. Ty jsou vyhlášeny po všech světech, a jestli někdo touží po něčem zvláštním, tak jedině k nim. Mají opravdu všechno, co si tvé srdce přeje.“

„Nevěstince?“

„Až je poznáš, pochopíš. Jednou tě tam zavedu. Můžeš se jen dívat, co se tam děje. Samozřejmě pracují v nich ti, co chtějí si vydělat, pak ti, co mají dluhy, potom ti, co jsou prodaní nebo spáchali nějaký zločin. Devadesát devět procent tvoří elfové, lidi koní a vlků, démoni, ale i další bytosti ze světů. Každý trpaslík navštíví nevěstinec aspoň jednou týdně. Došlo to dokonce tak daleko, že tam začali uzavírat obchody. Tedy, když tu jsem byl naposled.“

„Opravdu každý národ má své zvyky. Démoni mají taky nevěstince?“ optá se zvídavě.

„Jen velmi málo. Nejsou potřebné. Elfové, aspoň ti bohatí a vládnoucí, mají harémy. Lidé koní a vlků tak napůl. Myslím, že se nejvíc podobají lidem, i když i oni mají své zvláštnůstky. Největší asi je, že se dokážou měnit v koně nebo ve vlka. No a Minotauři, to je historie sama o sobě. Napůl lidé, napůl býci. Jak jsi od otce slyšel, jsou v době páření. Po skoro tři měsíce šoustají všechno, co se hýbe. Je to slyšet i na území vlků a koní, takže ti se od nich stěhují dál už jen z toho důvodu, aby se jim k těm hrátkám nepřipletli. Na konci páření jsou z nich kostry, ale mají výdrž. Dokonce se vypráví, že v tomto období se někteří ušoustají k smrti. Ctěná smrt. Hlavně ti starší. Tohle by položilo i démony nebo létající lidi. Jsou neskuteční, jak dovedou celé týdny ojíždět, cokoliv jim přijde pod ruku.“

„Tak tam nepoletíme,“ zamítne Darius.

„Ani se k nim nepřiblížíme,“ ujistí ho.

„To jsem rád.“

„Soutěska. Po ní bude poušť. Jestli chceš, prospi se. Noc byla náročná.“

Darius se ušklíbne nad slovem náročná. Znal by snad tisíc jiných slov než zrovna tohle nevinné, ale nejlépe možná  ďábelská. Najednou je pohltí temno a vyplivne na druhé straně. Darius se zadívá na poušť, která se táhne, kam až oko dohlédne. Daleko před nimi jsou možná hory nebo fata morgana a vedro… Zívne si, schoulí se a usne v bezpečné náruči Níjy. Ten se na něj s úsměvem zadívá. Jeho pán, jeho láska, jeho konkubína, to všechno se dá asi shrnout do dvou slov: jeho Darius. Udělá pro něj cokoliv. Miluje ho, jako kdysi dávno miloval Aeroniella, ale toho miloval snad každý kromě Cymyríonova harému.

„Už jsme tady!“ Darius, který zapomněl kde je, natáhne ruce, protáhne se, když si uvědomí, kde je. S výkřikem se chytí Níjova krku, ale vzápětí ho pustí. Zadívá se mu do obličeje. Je vyčerpaný, uvědomí si. Potom se zadívá na obrovské město plně zeleně. Uvědomí si různé čtvrti oddělené mosty, pod kterými se vine řeka nebo kanály. A ty domy! Něco podobného snad nikde neviděl. Vedle těch nejúžasnějších tvarů, jaké by si člověk nevymyslel nebo nesvedl postavit, jsou podobné pozemským, dokonce menší paláce s věžičkami. Nemůže se na to vynadívat.

„Úžasné!“ zneklidní ho, když nedostane odpověď. Je na konci sil, uvědomí si. „Půjdeme po svých,“ nabídne mu.

„Ne!“ Níja ožije, mávne křídly. „Už to není daleko.“ Zamíří si to k duhové kostce plné skel, v kterých se odráží slunce. Spustí se do zahrady, kde se pod ním podlomí nohy. Z domu vyběhne menší svalnatý muž s dlouhými vlasy svázanými do culíku a bradkou.

„Níjo?!“

„Rallphe, zdravím.“

„Ty žiješ? Co ti je? Vypadáš nemocně. A kdo je tohle?“ Se zalíbením spočine na svalnaté vysoké, ale štíhlé postavě. Jeho jantarové vlasy v paprscích slunce žhnou jako oheň. Prostě nádherný pomilovánihodný mladík.

„Darius Bones. Níja má menší problém a doufáme, že byste nám mohl pomoci.“

„Uvnitř,“ vede je dovnitř. Darius Níju podpírá. Rallph se co chvílí otočí a zahledí se na krásnou mladíkovou postavu. Je rozkošný. Doufá, že nepatří k Níjovi, protože by na něj musel zapomenout. Níja s Dariem vstoupí do haly s mramorovou mozaikou spojenou zlatem. Darius se udiveně rozhlíží po skle, když mu dojde, co jsou to za kovy.

Hostitel je vede dál do místnosti s podlahou z rudých kamenů. Skleněná okna sem propouští dostatek světla, aby vzbuzovala, že se brodí krví. Usednou do měkkých křesel ze dřeva. Na stole je hra se žlutými a bílými figurkami.

„Tak povídej. Poslední, co jsem slyšel, bylo to, že jsi chránil Aeroniella a zapečetil se v Soutěsce.“

„Kdo to neví?“ zamumlá Darius. 

Níja si Daria nevšímá. „Soutěska je volná, ale moje tělo je porušeno. Energetické dráhy nefungují tak, jak mají. Jelikož Zar je v období páření a já nemohu čekat tak dlouho, tak jsme s otcem usoudili, že bys mohl něco vyhrabat ve své knihovně.“

Rallph si prohrábne bradku a zadívá se na Daria. „A on?“

„Jsem Darius, potomek Aeroniella.“

„U všech tygrů! Opravdu? A ví to Cymyríon?“

„Můžete mi říct, kdo o nich dvou nevěděl?“ ujede Dariovi. „Vypadá to, že jejich život byl veřejný.“

Rallph s Níjou se na něj zadívají. „Byl.“

Darius si pomyslí, proč se vůbec ptal.

„Neví. Pokusíš se něco zjistit?“

„Jistě. Jsi na omdlení. Půjdu to hledat. Arte! Doveď hosty do ložnice.“ Zamračí se, když se za nimi dívá. Tohle nebude snadné, ale určitě to najde. Tajným průchodem vyrazí do knihovny, která je hned vedle téhle nebo spíš pod ní. Sjede dolů do podzemí. Otevře dveře a vejde do sálů, které se táhnou pod celým sídlem v několika patrech.

„Co to bude?“ optá se mechanický robot s šesti dlouhými chapadly.

„Najdi cokoliv, co se týká Soutěsky. Přines mi to do mé pracovny.“ Samozřejmě, že Níjovi pomůže. Je to jeho nejmilejší démon, s kterým toho spoustu zažil. Ovšem je ještě víc zavázán Diessovi. Nebýt tehdy jeho touhy, tak by v té poušti nejspíš skapal. Díky němu ještě žije a vlastní největší smaragd přezdívaný Diesina hvězda. Jeho žádost prostě nemůže odmítnout. Ovšem ty mladíkovy vlasy jsou jak nebeský kámen, po kterém touží. Na světě je jenom pár kamenů, ale samozřejmě je mu to k ničemu. No nic…

„Zde, pane. Jdu hledat další!“ Na stůl se snesou knihy i svitky sesbírané ze všech Světů několika generacemi trpaslíků. Vezme první.

 

„Níjo, jsi v pořádku?“ optá se ustaraně Darius, když se s ním svalí na postel.

„Ne. Odpočinu si, bude lépe.“ Zavře oči. Má pocit, že takhle nebyl unavený, ani když se dostal ze Soutěsky. Darius si skousne rty a pozorně se dívá na černou tvář démona. Má pocit, že není lesklá jako obvykle, ale působí spíš našedle. Jenže co teď? Pak se odhodlá. Svlékne ze sebe halenu, kalhoty, všechno, až zůstane nahý. Potom se pustí do Níjy, což je tvrdý oříšek, takže nakonec jen stáhne kalhoty a vykasá tuniku až ke krku. Vyhoupne se na postel zalitou červánky. Odvážně, ale zároveň se strachem se dotkne těla. Překvapí ho pocity pýchy, že mu tak skvostné tělo patří, že s ním může být a jenom on mu může pomoci. Drobnými polibky putuje od břicha nahoru ke rtům.

Níja si matně uvědomuje lehounké polibky, ale je tak vyčerpaný, že se sotva vzmůže na myšlenku, že to musí být jeho milovaný pán.

Hebké černé vlasy shrne z obličeje. Uvědomí si, že je to poprvé, co se ho vlastně sám od sebe dotýká, co zkoumá obrysy, pokožku i strukturu svalů. S tím přijde i pocit, že nic lepšího ho nemohlo potkat než tenhle věčně nadržený démon. Myslel si, že miloval Tylera, ale proti tomu, co cítí k Níjovi, je to slabý odvar. Usměje se a rty klouže níž. Teď je mu vydán napospas a může si dělat, po čem touží. Mohl by mu oplatit jeho perverznost, ale popravdě chce jen, aby ho ojel jako poprvé, podruhé i po sté. Zastaví se u bradavek. Jsou krapet světlejší než celá pokožka, ale jsou skvostné. Tmavší hrbolky v světlejších dvorcích lákají k ochutnávce. Vyschne mu v puse, když je vezme mezi rty a zatáhne. Rukou se věnuje druhé bradavce, aby nebyla ošizena. Saje ji, tahá, až se vztyčí a je tvrdá jak malý oříšek. Vybaví si, jak vypadaly ty jeho po péči Diesse. Chce, aby byly stejné tvrdé jako tehdy. Přesune se rty k druhé bradavce. Olízne ji, až zůstane stopa slin. Hraje si s ní, dokud není tvrdá jako ta první. Přejede po obou palcem, aby je vzal mezi bříšky prstů a jemně zmáčkl. Zasténání ho vzruší, ale i uspokojí.

Níja otevře oči. Nemůže uvěřit, že o něj Darius pečuje. Kde se to asi naučil nebo to byl Plateau? Rozhodně se změnil a on děkuje všem bohům za tu proměnu. Už si myslel, že se něžnosti nedočká, ale to ucítí kouzelný jazyk, jak putuje po břiše dolů k jeho chloubě. Musel bych být mrtvý, abych na něj nereagoval, pomyslí si, když mu úd zacuká a pomalu se vztyčuje.

Darius se pyšně dívá, jak pod jeho péči rozkvétá. Ano, to je přesně ono, co chtěl. Bez rozpaků s jasně vykrystalizovanou myšlenkou, co udělá, se dostane ke klínu. Rozhrne chloupky.

„Měl by ses oholit,“ poznamená.

„Potom,“ zašeptá.

„Dobře. Je ti lépe?“

„Vstal bych pod tvou péči, i kdybych byl mrtvý. Pokračuj, prosím, pane.“

„Pane, to se mi líbí. Měl bys to říkat častěji.“ Přejede si rukou po krku, jak ho to učil Plateau. Nejdřív si to chce vyzkoušet a namíří si to pusou k pyji a k světlejšímu žaludu. Roztáhne pusu a pomalu zajíždí dovnitř. Nemůže věřit, že se mu to daří. Chvilku počká, když ucítí slabé cukání, ale pokračuje dál, až ho skoro celého dostane do krku.

„Tedy, jsi skvělý učeň,“ řekne obdivně Níja, který se nadzvedl na loktech, aby viděl, co to provádí.

„Jen jsem to zkoušel,“ řekne podivně a dotkne se krku, který je vyplněn černým ocasem. Vytáhne ho, rád, že je pryč. „Musím to zkoušet častěji.“ Pak pohltí jeho žalud pusou a rukama mu začne hníst koule. Níja zvedne nohy do áčka a roztáhne je. Je neuvěřitelně, jak se mu vrací ztracená síla. Zavře oči a sleduje energii, která začíná proudit správnými dráhami. Nic neříká a nechává Daria si dělat, co chce.

Ten má zatím špičku údu mezi rty a saje ji, zatímco jazykem o ni pečuje, jak to nejlépe svede. Ruce skáčou z koulí k dírce, potom na mohutný úd, který nakonec pravidelně přejíždí.

„Výborně,“ řekne si sám pro sebe, když je v plném vzrušení. Nadzvedne se a nasadí si naběhlou špičku žaludu na konečník. Ví, že ho to bude bolet, ale pomalu si ji zasouvá do těla. Skoro nemrká, jak je soustředěný, a málem to vzdá, když mohutný úd narazí na svěrače, které ho nechtějí pustit dál. Nakonec se narazí, až mu vytrysknou slzy. Podařilo se to! Nejspíš zvítězil, ale má pocit, že má prdel roztrženou na dvě poloviny. Z představy, že se má začít pohybovat, je mu špatně.

„Kurva, to bolí!“ zaječí, když se Níja nepatrně pohne.

„Je to úžasné, lásko.“

„Nech si to na jindy. Bože, netušil jsem, že to bude bez přípravy tak svinsky bolet. Je ti lépe?“ Vzápětí se ujistí, ale srdce mu buší, jak splašené. Doufá, že to brzy přejde, protože pohybovat se na něm je nad jeho síly.

„O hodně,“ ujistí ho vřele, čímž Daria povzbudí, aby se rozhodl.

„Tak jdeme na to!“ opře se mu o hruď. Ruce jsou položeny na bradavky, které jsou stále tvrdé. Polaská je, aby nemyslel, jak se znovu dobrovolně narazí na tu nestvůrnost. Nepátrá, jak je na tom jeho zadek a opět se narazí na kolík a sjede až ke koulím. Vyprázdní hlavu, aby mohl jezdit nahoru a dolu.

Níja ho něžně laská. Ví, jak ho to bolí, a dokonce cítí krev, ale nemůže ho zatím vyléčit. Darius mohutně oddechuje, tělo zalité námahou se leskne a Níja stírá kapičky potu, aby je ochutnal. Místnosti je cítit pižmo a sex. Sevře ho kolem pasu a pomáhá mu na něm jezdit, až ho doslova nabodne a přidrží, aby jeho cukající úd zaplnil jeho týranou jeskyni. Zhroucený Darius těžce oddechuje na Níjově hrudi.

„V pořádku?“ optá se.

„Dostal bych se z toho.“

„Já vím. Vystříkal jsi mi ji důkladně. Cítím to, ale všechno mě bolí. Jsem unavený.“

„Hned to napravíme.“

„Ne, nechci ještě, abys ho vytáhl. Cítím se dobře.“ Olízne jeho černou pokožku, která ztratila ten divný matný lesk, který ho děsil.

„Bude ti líp,“ řekne rezolutně Níja. Nadzvedne ho, položí vedle sebe na břicho. Darius si dá pod bradu ruce a roztáhne nohy. Už si na to tak zvykl, že mu to připadá normální. Níja si klekne mezi roztažené nohy a rukama něžně roztáhne obě půlky zadku. Jazykem slízne krev a přivře oči. Krev Íímorvenů, díky níž je s ním svázán, dokud jeden nebo druhý nezemře. Do té doby ho bude chránit a pečovat o něj. Začne ho čistit a tím získávat další energii. Natržený otvor zahojí i s vnitřekem. Polaská úd, položí ruce vedle těla a údem zajede do připraveného těla. Darius potěšeně zasténá. Nebyl si jistý, zda bude moci, ale sám se proti němu pohne. Nechápe, že teď je to pro něj příjemné.

„Ještě, víc! Ojeď mi prdel, až budu prosit!“ kňučí nadšeně.

„Skutečně nebo chceš, abych skončil?“

„Ne! Do ní, kurva. Je nadržená, že bych si ji ojel sám!“ vykřikne, když do něho opět zajede, až koule plesknou o napjatá stehna. Tohle je sex, pomyslí si, když do jeho chtivého zadku zajíždí mohutný úd. Tělo je doslova vraženo do prostěradel a úpí pod váhou, ale chce ještě víc, když je nadzvednut a lačný zadek se ocitne ve vzduchu. Boky obejmou silné černé ruce, aby mohly svého pána lépe přidržet, když ho bude uspokojovat.

„Víc!“ vrčí do polštáře Darius. „Hlouběji, rychleji!“ Neví, zda si to myslí nebo to řve, ale přírazy jsou čím dál prudší, až vykřikne a tělo mu zemdlí, ale velké ruce mu nedovolí si odpočinout a drží ho ve stejné pozici, dokud Níja s výkřikem do něj nevyprázdní všechno semeno. Dívá se na jeho zadek, na své ruce a vnímá svou chloubu, jak se vyprazdňuje do ukojeného těla.

„V pořádku?“ optá se starostlivě Níja.

„Jistě.“ Má chuť jít spát, ovšem jen v jedné pozici. „Co jít spát?“

Níja vstane a rukou setře mléčnou tekutinu, která se s jeho výstupem objeví na zadku a pomalu vytéká. Darius se přetočí na bok. Vyzývavě se zadívá na Níju, potom na jeho ocas, který ochablé spočívá v klíně. „Moc menší není a připravený už vůbec ne. Dostaneš ho vůbec do mě nebo ti budu muset pomoci?“

„Jistěže není.“ Přilehne k němu, a i když je ochablý zasune ho dovnitř. Teplo ho sevře do své náruče, že opět zmohutní. „Jsi nenasytný, Darie, ale líbí se mi to.“

„Omyl, jinak než s tvým klackem v prdeli nedokážu usnout. Nefandí si, Níjo,“ řekne drsně, i když by chtěl říct, že je to pro něj prostě jako afrodisiakum a cítí se tak v bezpečí. Zavře oči, přirazí, aby ho měl v sobě úplně nadoraz, a usne.

„Zajímavý důvod, jak usínat,“ řekne Níja. „Ovšem, můj pane, mně se to náramně zamlouvá. Mít tě nabodnutého na můj ocas i ve spánku je skutečně zajímavé a vzrušující a myslím, že ti jeskyni ještě jednou důkladně vystříkám, aby sis pak nestěžoval, že si tě málo hledím.“ S úsměvem se v něm začne pohybovat. Vlastně to, že se přitom nevzbudí, je opravdu rarita. Sevře rty a skropí protaženou jeskyní ještě jednou. Usne s myšlenkou, že ho ráno důkladně vyčistí a udělá ho svým jazykem.

„Mám to!“ vykřikne Rallph, když vpadne na snídani. „Pomůže vám Nefritová dokonalost.“

„A?“ nechápe Níja, když vidí lehké Rallphovo zamračení.

„Nefritová dokonalost se otevírá nefritovým klíčem a ten má Cymyríon. Aspoň se to píše v knize. Je to jeden ze dvou klíčů.“

„Dobrá, budeme muset tam. Je to lepší než jet za Minotaury.“ Po snídani, kdy se navzájem škádlí, se rozloučí. Níja vezme do náruče Daria, s kterým proletí další Soutěskou do Elfského království. Letí ke svému dočasnému domovu, kde pobýval, když byl mimo palác.

„Níjo? Jsem unavený. Co ty?“ Něžně ho pohladí po černé tváři. S rozkoší se dotýká tváře. Je zvrhlý, že chce sex hned, co sem přiletěli? Se samozřejmostí se vyhoupne a zasune do sebe velký úd. Pohne se nahoru a opět se narazí velkolepý klacek.

Níja se mu udiveně podívá do překrásných jantarových očí. „Opravdu to chceš?“

„Ano,“ zaúpí a pohne se na něm nahoru. Neví, jak na to zapomenout, ale děda říkával, že ďábel se má vyhánět ďáblem. Tak to zkusí vyhnat pořádným sexem. Zavře oči. Snaží se vytěsnit všechny myšlenky, aby vnímal jenom velký úd, bezpečné paže a Níjovu omamnou vůní. Přetočí se a ovine ruce kolem ruku. Pohybuje se na něm se slastným výrazem. Cítí, jak z něho to špatné padá a stupňuje se rozkoš. Potom se posadí zády k němu a Níja roztáhne křídla, aby měl přístup k jeho tělu. Dotkne se bradavek a pod trochu drsnou péči se smrští.

„Zbožňuji, když mě šoustáš,“ řekne s hekáním Darius.

„Já taky.“

Darius dosedne, zavrtí se a rukou polaská těžké koule. Obdivuje jejich velikost, tíhu a krásu, která spočívá v klíně. Opět pomyslí, že by to chtělo pořádné holení. Už vidí, jak ho přivazuje do stejného gynekologického křesla. Stojí, dívá se na každou podrobnost Níjova těla a potom ho hladce oholí. Když skončí, zajede do něj a vystříká mu díru. Vzruší ho to i přesto, co zažil. „Jednou bych chtěl být v tobě já. Mohu?“

„Jistě.“

Najednou je dokonale uvězněn v křídlech, které je zakryjí. Dovnitř vstoupí Cymyríon. Dariova tvář se stáhne nechutí. Co tu chce?! Už na něj pomalu zapomínal a je tu opět. Chce ho od Níjy vzít?

„Králi Cymyríone, vítej v mém domě,“ řekne korektně a chladně Níja. Nejraději by ho vzteky zabil, že sem vešel.

„Níjo, Darie.“ Posadí se proti nim a důkladně si je prohlíží. Ve vzduchu cítí vůní sexu a ta neobvyklá poloha. Usměje se a jeho tvář ještě víc zkrásní. Přikáže: „Roztáhni křídla.“

Darius se chystá namítnout, ale Níja křídla rozevře a tím ukáže jejich spojení. Darius by svůj klín nejraději přikryl rukama, ale pobavený Cymyríonův pohled ho od toho odradí. Král si pečlivě prohlíží spojení, pyšně trčící Dariův úd i koule, které se ho dotýkají. Lehne si a vezme ho do úst. Darius chce namítnout, ale ucítí Níjovu ruku, která ho zadrží.

„Nech ho, prosím!“ zazní tichounce. Darius se pohne proti zkušeným ústům, které ho vzaly do zajetí. Z úst mu nechtěně vyklouzne zasténání, jak se nemůže ovládnout, i když ho nenávidí. Níjovy ruce ho dál laskají po hrudníku. Pozorně se dívá na krále a přemýšlí, proč to dělá.

Níjo je zmatený z Cymyríonovy proměny. Něco se mu muselo stát, protože král nemá ve zvyku obsluhovat údy svých poddaných. Je to spíš naopak, takže co ho k tomu neobvyklému jednání přimělo? Co si vzpomíná, dokonce je to nejvyšší pocta. Tím ho přiřadil do nejužší královské rodiny. Bude to muset Dariovi vysvětlit, protože se na něj bude zlobit.

Darius se zaťatými rty nakonec povolí a hlasitě zasténá. Nikdy by neřekl, že královo umění může být tak vybroušené. Sténá a nechtěně proti jeho hlavě přiráží. Níju to proti jeho vůli vzrušuje, když sleduje svého pána, jak se ukájí v králových ústech. Když strne a vystříkne, je opět překvapen, že král všechno spolkne. Teď už vůbec ničemu nerozumí.

Cymyríon s přivřenýma očima ochutná lahodné semeno. Ano… „Jsi synem Aeroniella. Nemohu se plést a tohle je poslední důkaz, který jsem potřeboval,“ zavrčí a olízne ochablý úd. Posadí se a zadívá se na vyčerpaného Daria. „Jsi napůl člověk, napůl létající bytost. Když jsem tě uviděl, věděl jsem, že je to Aeroniell.“

Darius netuší, jak se zachovat. „Nemohu být…“

„Jsi. Proč si myslíš, že nejsi? Tvé vlasy a oči jsou znakem rodu Íímorvenů. Mohou je mít jen čistokrevní nebo poloviční míšenci. Nikdo jiný je nedědí.“

„Pak moje matka a dědeček… Zvrácenost.“

„Proč? Zřejmě tušil svou smrt a rozhodl se zachovat se v tobě. Jsem mu vděčný, že tě zanechal. Velmi se mu podobáš, až jsem měl jednu chvíli pocit, že přede mnou stojí Aeroniell.“

„Je to absurdní.“

„Nikdo jiný v tvém rodě neměl tvé vlasy nebo ano?“ opáčí Cymyríon.

Darius zavrtí hlavou. Už mu přestalo vadit, že sedí na Níjově údu a král si je prohlíží. Naopak je pyšný, že je vidí souložit. Měl by být vzteklý, co mu provedl, ale chápe ho, že chtěl ještě uvidět milovaného. Kdyby on ztratil Níju… Netuší, co by dělal. „Nevím o nikom,“ nakonec odpoví.

„Musel hodně dlouho váhat, než se to rozhodl provést. Nijak ženy neměl rád, proto dával přednost mužům. Někdy si myslím, že mu možná ublížili, sám nevím. Je dokonce pravděpodobné, že tvým narozením si zkrátil život. Už asi těžko zjistíme, co se stalo, ale odvezu ho z tvého Světa sem, do mého rodného kraje.“ Odkašle si, narovná se, i když sedí. „Nabízím ti místo své první favoritky. Budeš mít moc, jakou nikdo jiný nemá. Dostaneš, co budeš chtít. Tvé postavení bude rovno Aeroniellovu a nic po tobě nebudu žádat. Jen abys byl co nejčastěji u mého dvora.“

Darius otevře ústa, pak zavrtí hlavou. „Musím odmítnout, protože nejdřív musím vyřešit naše záležitosti. Potom ti, králi Cymyríone, dám odpověď.“

Cymyríon přikývne, nakloní se a sevře mu bradu do ruky. Znehybní ho. Pátravě se dívá do jantarových, tolik mu známých, očí. Povzdechne si, že se mu nepovedlo ho probudit. Níja se zamračí. „Uspokojuje tě důkladně? Ano nebo ne?“

„Ano.“

„Bolí tě spojení?“

Darius polkne. Nelíbí se mu, že se vyptává na sex s Níjou. „Trochu,“ řekne popravdě.

„Dobrá. Nejsem rád, že jsi odmítl mou nabídku, ale zřejmě nechceš, abych to byl já, kdo probudí tvé druhé já. Jestliže tě přestane milovat, nebude tě uspokojovat, okamžitě mi to řekneš a já z něj stáhnu zaživa kůži. Kdybys cokoliv potřeboval, řekni si. Ty mlč, Níjo. Ty nejsi vůbec důležitý, ale on ano. Nefritová dokonalost je v samotném středu Krystalu. Od brány Nefritové dokonalosti jsou dva klíče. Jeden máš ty. Zde je druhý.“ Položí před ně identický klíč, jaký dostal Darius od Aeroniella. Jsi s ním spokojen?“

„S Níjou? Ano.“

„To jsem rád. Klidně na něm můžeš jezdit, mně to nevadí, naopak rád se podívám, zda ho zvládneš náležitě uspokojit. Darius jistě bude stejně náročný jako jeho otec,“ řekne pobaveně. Neomlouvá se, protože král se nikdy za své jednání neomlouvá, ale vzal ho do úst. „Zároveň chci, abys přijal dům po svém otci. Patří ti, stejně jako všechny věci i živé bytosti, které se v něm nalézají.“

„Níjo?“ Darius neví, co má dělat.

Níja ho bezostyšně a aby ukázal, komu dal Darius přednost, nadzvedne, až vykoukne naběhlý žalud a pomalu ho spouští po černé skluzavce, až ke koulím. Darius zalapá po dechu. Vůbec Níju nechápe, proč to dělá. „Rozhodni se sám.“

Cymyríon sleduje mizící úd v nažhaveném zadku. Přikývne. Vypadá to, že ho dokáže uspokojit. To je dobře, ale zároveň je mu líto, že kvůli tomu Níju nemůže zabít a přivlastnit si Daria s odůvodněním lepší soulože.

„Ano!“ vykřikne slastně, aniž vlastně ví, na co to křičí. Cymyríon s Níjou sebou trhnou, jak se jim výkřik zařízne do hlavy.

„Budu muset jít. Když tě Níja, Darie, neuspokojí, prosím, přijď za mnou.“

„Zmiz,“ zavrčí uraženě Níja. On a zklamat Daria a jeho zadek? 

„Budu muset jít. Pokračujte, kde jste skončili, a kdyby ti nestačil, víš, kde sídlím. Stačí kdykoliv přijít. Přivítám tě s otevřenou náručí a postavením, jaké ti on nikdy nebude moci nabídnout.“ Nakloní se a políbí na rty. Odejde.

„Poletíme, chci to mít brzy za sebou.“ Darius vstane z Níjy, vezme klíče. „Potom můžeme souložit, kolik budeš chtít.“ Níja se usměje a přikývne. Taky už chce být úplně zdravý. Vezme Daria do náruče a odrazí se. Neletí dlouho, když Níja prohodí:

„Podívej se, tohle je brána, která vede přímo ke krystalu. Vypadá jinak než ostatní. Zatímco normální jsou bělavé, tyhle září zlatavě. Máme štěstí, že ji nemusíme hledat. Ponoří se do nicoty obalené jemnými částečkami. „To je krystal,“ řekne, když popadne dech. Oba dva jsou v prostoru a před nimi levituje velký zářivý krystal duhových barev.

„Tolik magie,“ zašeptá Darius, který to cítí, přestože se stál čarodějem před chvílí.

„Právě proto nedokázal nikdo získat krystal. Když sem přijdeš, máš neomezenou a maximální magii. Nikdo není silnější než ten druhý. I když se schopnosti liší, i tak prostě není možné vyhrát.“ Mohutnými záběry černých křídel se dostanou ke krystalu blíž. Oblétnou ho, ale nikde vstup nevidí. Dokonce vytáhnou klíče, zkusí je přiložit, ale opět nic.

„No do prdele, to tu máme souložit nebo co?“

Níja nadzvedne obočí, zadívá se na Daria. „Udělej to.“

„Cože?“ nechápe.

„Zkusíme i to. Když to nepůjde, pustíme se do toho silou. Prostě si ho vyhoň a polij ten šutr důkladně svým semenem. Možná potřebuje nějakou změnu.“

„Proč to neuděláš ty?“ vrátí mu to Darius, kterému je trapně masturbovat na kámen.

„Protože tě držím v náručí. Tedy pokud nechceš spadnout.“

Darius zaskřípe zuby. „Zase je všechno na mně!“ zavrčí, ale vezme penis do ruky a začne ho přejíždět.

„Moc ti to nejde,“ podotkne Níja.

„Ty blbe, už jsi zkoušel souložit se šutrem?“ vyprskne vztekle Darius.

„To ne, ale víš co?“ Nakloní a zašeptá mu do ucha. „Jsi můj malý perverzní páníček, co se nechá ojet vším, co se hýbe, a až to skončí, tak udělám vše proto, abych ukojil veškeré tvé choutky a představy.“

„Uch dobrá, to je dostačená motivace,“ zamumlá, i když se mu nelíbí to spojení: ojet vším, co se hýbe. Problém je, že netuší, jaké vlastně ještě nesplněné touhy a fantazie má, když se tu všechny postupně naplnily. Žádnou další nemá a ani nechce. Ten nadržený sexu lačnící démon mu úplně stačí… Najednou dopadne semeno na krystal.

„Tak nic. Jdeme na to sílou,“ řekne zklamaně Níja. Poodletí, když zařvou, protože se krystal rozzáří, natáhne po nich duhová chapadla, které je obtočí a vtáhne dovnitř.

„Sakra, Níjo, co to bylo?“

„Jak to mám vědět? Ale hádám, že jsme tady. Tedy nikdy bych neřekl, že ten šutr je na vysazenej na masturbaci.“

„Nechci slyšet slovo šutr. Varuju tě, jestli se někomu zmíníš, že jsem souložil se šutrem, tak tě stáhnu z kůže. Ne, řeknu to Cymyríonovi a ten to udělá za mě.“

„Nikomu to neřeknu.“ Zřejmě proto mlčel i Cymyríon, pomyslí si Níja.

„Dobrá. Zelená brána. Dvě křídla, dva zámky, je to jasné. Jdeme na to.“ Už chce zasunout svůj klíč do zámku, když ho Níja zadrží. Nefritová dokonalost.

„Společně.“ Vezmou klíče a pomalu je zasouvají dovnitř. Otočí. Ustoupí, protože se dveře otevřou dokořán. Vstoupí dovnitř. Rozhlédnou se, ale v jasné místnosti kromě spojených rukou není nic.

„Tak a co teď?“ Obcházejí spojené ruce, ale nemohu najít žádný návod, nic. Posadí se.

„No a jsem v kýbli.“

„V čem?“ nechápe Níja.

„Nevíme, kudy kam. Cymyríon ti nic neřekl?“

„Ne.“ Zřejmě to bude díky té masturbaci a hádá, že něco podobného bude i tady, ale říct to teď Dariovi, tak by byl oheň na střeše.

„Co budeme dělat?“ Darius se o něj otře, potom se podiví, proč tak pitomě sedí. Nadšeně vyskočí, stáhne si kalhoty a zasune si do sebe černý ocas. „Tak tohle je už lepší. Špatně se mi přemýšlelo,“ vysvětlí důvod své náhlé aktivity.

„Tobě se bez mého pyje špatně přemýšlelo?“ podiví se.

„Jistěže, prostě mi to nemyslelo. Co je na tom divného?“ vyprskne. To nemůže nechat být? Prostě v sobě má rád to obrovské nadržené péro, které v jeho obou dírách řádí, kdy chce. Je snad na tom něco špatného? Není. Špatně je souložit na veřejnosti nebo s jeho otcem. Špatně je všechno kromě toho. No, když se to tak vezme, sex je skvělý. Jakýkoliv a kdykoliv, takže než na něco přijdou, proč by si to nemohli udělat tady? Na rozdíl od Jehlanu zde nikdo není přítomný.

„Jak můžeš myslet na sex?“ A to si před chvílí říkal, že Darius by jeho návrh na sex odmítl. Teď se do toho hrne sám. Opravdu svého pána nechápe.

„No a co máme jako dělat? Tady jsem to ještě nedělal,“ řekne s přivřenýma očima, „a pak řekl jsi mi, že mi splníš jakékoliv přání, tak jdeme na to.“

„A to o mě říkáš, že jsem nadržený démon?!“

Darius se nadzvedne, zadívá se na světlejší žalud, na velký penis s žílou až ke koulím. „Skvostný,“ zašeptá obdivně a nadšeně dosedne. Zavrtí se, aby ho dostal do sebe ještě hloub. Někdy si přeje, aby ho při šoustání probodl od díry až do krku nebo obráceně. Níja už neprotestuje. Rukama sklouzne k bradavkám a ústy se přisaje ke krku. Darius se opět nadzvedne a spustí se jak po kluzké dobře promazané násadě. Nadšeně a bez ohraničení na něm jezdí. Jeho prdel úpí pod jízdou, ale duše se tetelí, že je schopen démona uspokojit. Který člověk má démonského hřebce? Žádný. Jen on si může dopřávat nadrženého neukojitelného klacku, který mu dělá tak dobře. Pod Níjovou rukou zatím rozkvetly nejen bradavky, ale i Dariův úd, který je připravený k pořádnému výstřiku.

„Co kdybychom se udělali společně? Vždy jsi byl první ty nebo já,“ navrhne nadšeně Darius. Vzrušení, že budou stříkat oba dva, ho dostane do euforie, že by se nabodl i na ten jehlan. Zadržuje vzrušení, když ucítí pevné sevření na krku a jak ho tlačí do klína. Vystříknou společně a místnosti se rozezní dvojí výkřik slasti. Darius se zhroutí dopředu, protože je z té jízdy grogy. Má pocit, že je vyšťavený, ale v hloubi duše ví, že by si ji nechal klidně ojet ještě víc. Tak velkou slast snad ještě nepocítil nebo už ano, ale tohle bylo taky krásné. Cítí, jak jeho zadnici zaplavuje Níjovo semeno, ale i zřetelně cítí Níjův cukající ocas. Je to slast mít ho v zadku. Má ho nejméně dvakrát tolik co on. Nadzvedne se, klekne si, aby dokončil, co začal. Provokativně zavrtí zadečkem, z kterého teče štědrá dávka semene.

Níja se chce dotknout otvoru, z kterého teče semeno, když ucítí něco zvláštního. Otočí se a nechá Daria být. Ten otočí hlavu, co se děje, a překvapeně se dívají, jak se ruce rozpojují, až uzří zářivou kouli. Zvednou se s těly potřísněným touhou a jdou k rukám. Vezmou kouli, když Níja zavyje, jak se koule doslova rozpustí a pronikne do těla. Vyděšený Darius ho obejme.

„Co je?! Co je? Ježíš, neumíráš, že ne?! Pomoc!“

„Nekřič, mám jemný sluch,“ ozve se po dlouhé chvíli, kdy Darius skoro zpanikaří a chce ho odvléct z dosahu rukou. „Ještě chvilku a budu v pořádku.“ Se zavřenýma očima kontroluje opravy, které v něm koule dělá. Je zdravý. Všechno je vyřešené, protože vidí, že Dariovi na něm záleží. Je šťastný, protože koule splnila jeho tajnou touhu. Sice neví, co splnila Dariovi, ale snad je i on spokojený.

Dariovi se uleví, že mu začnou téct slzy. Něžně políbí svého milence na tmavé plné rty. Ten se pousměje a opětuje mu polibek. Nadechne se, jak se cítí plný síly a změní se v člověka. Darius překvapeně zírá na černé vlasy, i když dlouhé, na zlatavé tělo, menší úd a černé jiskřivé oči. „Jsi krásný,“ vyhrkne. Zvědavě si ho prohlíží. Zrudne, protože se cítí tak nějak jiný. Jako by stál před cizím člověkem.

„To jsem rád. Ta koule, nebo co to bylo, mi opravila dráhy. Půjdeme?“ Zvedne ho a prohlíží si mladíkovo tělo potřísněné jeho touhou. Líbí se mu, když takhle vypadá, protože v tomto stavu křičí do celého světa: Patřím mu! „Budu se muset změnit opět v démona, protože jinak se odtud nedostanu.“

„Dobrá. Je výhodné mít dvě formy, že?“ Vzpomene si na tu svou.

„Ano. Myslím, že tu už nic nebudeme chtít nebo ano?“ Rozhlédne se. Ruce se opět spojily, jako by něco opět schovaly. Co to je, už asi nezjistí.

„Máme všechno, ne? Půjdeme do našeho světa. Najdu si nějakou práci a mohl bych koupit rodinný dům se Soutěskou. Rallph by ho mohl přestavět. To by šlo, ne?“

„Jistě a zajedeme často k Cymyríonovi a otci.“ Sliby se musí plnit. Otec by to ani jinak nedovolil.

„Tak jednou ročně,“ řekne pevně Darius. Tím vším sexem by zemřel.

„Jen jednou?“

„Tak dvakrát, ale víc ne.“

„Jak si přeješ.“ Níja zavrtí hlavou nad Dariovým nápadem řídkých návštěv. Oni mohou zajet k otci klidně dvakrát ročně, ovšem otázkou je, jak často oni navštíví je. Cymyríon asi často nepřijede, ale Diessa by u nich mohl být každý měsíc. Osobně si myslí, že až to Darius zjistí, bude do Světů cestovat častěji.

„Víš, napadlo mě, no, nebudeš v mém světě stále jako člověk. Občas by ses mohl změnit v démona. Mně to nebude vadit,“ ujišťuje ho. I když jako člověk vypadá nádherně a je nesmírně přitažlivý, zvykl si na jeho černou démoní formu.

„Och opravdu a jak často?“

„Ehm, no vždy když nepůjdeme ven.“

Níja se rozesměje, když jsou vyplivnutí z krystalu ven. Zamíří si to k jedné ze Soutěsek, kterých jsou tu stovky. Jen doufá, že je nevyhodí na území Minotaurů.

„Nesměj se,“ ohradí se Darius. V jeho pažích je mu nesmírně dobře. Představí si, jak ho v letu napíchne na tu svou kládu…

„Nesměji se,“ ujišťuje ho pobaveně Níja. „Víš, že ti splním každý tvůj rozmar.“

Darius šťastný, že se všechno vyřešilo, aniž by musel déle vykládat proč a nač, zakývá nohou a zadívá se na nahý vyholený klín. Buď napíchnout ocasem, nebo by ho mohl vzít do pusy. Obojí je vrcholně sexistické. Zpustl jsi, Darie, pomyslí si. Zadívá se do Níjovy tváře. Miluje ho. Chce, aby byl šťastný, a udělá pro to cokoliv.

„Tak jsme u hlavního města démonů,“ ujasní jim novou pozici Níja.

„Hm, nemá zde tvůj otec dům? Potřebuji vhodný oděv.“

Níja přikývne. Jistěže má, ale k čemu potřebuje stále oděv, nechápe. Prostě to bude brát jako rozmar svého nádherného neukojitelného pána. Zamíří si to k otcovu rodnému domu. Určitě bude rád, že je tak brzy navštíví, pokud se vrátili z letního sídla. Vlajka. Tak je doma. Copak asi tomu řekne Darius?

„Můj otec je doma.“

„Cože? Oh ne! Opět ne!“ Darius zavřeští s představou celonočního hromadného sexu, až sebou Níja trhne. „Poletíme domu, oděv žádný nepotřebuju,“ zpanikaří.

„Co jen budeš chtít, lásko,“ řekne Níja a změní směr. Miluje svého pána. Darius na něj něžně pohlédne. Může mít, kolik chce milenců, ale milovat bude jen Níju, démona, který ho naučil vézt se na vlně sexu.

Konec

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #2 balsaminovbalsaminov 2018-02-11 16:27
Super čtení...jsem zralej chlap,ale při každým pokračování jsem se musel aspon 2x vyhonit
Citovat
0 #1 pěkné čteníhunk 2016-12-02 07:25
pěkné čtení vzrušující pokračuj stojí to za to
Citovat